Rozhovor s Juhou Kankkunenem: Ze současných jezdců rallye nikdy nebudou legendy

Fanoušek motoristického sportu a rallye zvlášť pamatuje první polovinu osmdesátých let. Ve světě automobilových soutěží řádily speciály skupiny B, které měly pod kapotou přes pět set koní. Finský host se stal v této době mistrem světa. Jako první v dějinách tohoto sportu získal čtyři tituly šampiona a dodnes zůstává jediným pilotem, který je vybojoval na vozech rozdílných značek (2x Lancia, 1x Peugeot a Toyota).

Jací jsou jezdci současné doby v porovnání s lety, kdy jste začínal?

Taková srovnání jsou hodně obtížná, protože ta období dělí přes třicet let. Colin McRae nebo Hannu Mikkola měli jiný charakter než současní piloti.

Jezdci mé generace trávili hodně hodin při stavbě závodních vozů, byli u toho, když je mechanici montovali. Dnes mají přísnější pravidla a méně času na to, aby se více točili kolem aut.

Současná rallye má mistra světa, ale je v ní také po Loebově odchodu výrazná osobnost?

Sebastien byl pravděpodobně nejlepší a s nejlepšími auty. Vše závisí na tom, jestli máte dobrý a rychlý vůz. Pak máte šanci mít i nejlepšího jezdce.

To je případ současného šampiona Ogiera. Třeba Latvala je rychlý, ale dělá chyby. Drží ho ovšem silný tovární tým Volkswagen, jehož je členem.

A je někdo ze současných pilotů výjimečnou osobností?

V tuto chvíli ne.

Co je kromě umění řídit potřeba k tomu, aby se člověk stal špičkovým jezdcem rallye?

Najezdit miliony kilometrů nestačí. Potřebujete talent jako v jakémkoliv jiném odvětví, ať je to tenis nebo lyžování. Musíte však dát svému sportu sto

procent, jinak nemáte šanci vyhrávat.

Byl jste takový?

Jako mladého kluka mě lákalo létání, ale vybral jsem si automobily. Mohl jsem je provozovat, kdy to šlo, což u letadel nebylo dost dobře možné. Navíc u toho nebyla žádná nuda a já se snažil dávat ze sebe sto procent. A když se ukázal můj talent, přišly výsledky.

Kdy jste naposledy řídil závodní vůz?

V září Lancii Delta v San Marinu na akci Rallyelegend a před letošní Finskou rallye jsem měl možnost vyzkoušet si Citroën DS3 WRC. Když je příležitost, rád si jízdu vychutnám.

Můžete porovnat jízdu tehdejšími a současnými speciály?

Ve srovnání se starými auty se současné vozy řídí skvěle a velice jednoduše.

Potkáváte se s bývalými soupeři?

Hodně často. Například právě v San Marinu s Didierem.

Jistě máte na mysli Francouze Auriola. Nebyl to on, kdo vás inspiroval k založení jedinečné sbírky automobilů?

Svým způsobem se to dá říci. Tenhle bláznivý nápad se zrodil v roce 1992. Chtěl jsem mít něco hmatatelného, aby se také rodina mohla těšit z mé kariéry. Didier Auriol nebo Carlos Sainz měli několik aut, ale já jsem chtěl jít ještě dál. Má kolekce není koníčkem miliardáře pro potěšení. Pro mě to jsou celoživotní vzpomínky, navíc jsem řadu aut řídil, takže k nim mám silný citový vztah.

Můžete nám vyjmenovat některé své exponáty?

Mám všechny čtyři vozy, ve kterých jsem byl mistrem světa. Dále šest ferrari, například 288 GTO, F40 nebo 512. Vlastním také Ford RS200, Lotus

Cortina nebo formuli Ford, s níž jezdil ve svých začátcích Mika Häkkinen. A aby toho nebylo málo, součástí sbírky je také devět set malých modelů, naposledy k nim přibyl Focus WRC.

Když sledujete současnou rallye, myslíte si, že má dostatek publicity?

Nejsem politik. Neumím říct, jestli je jí mnoho, nebo málo.

Ovšem jako politik jste se zkoušel angažovat…

Ano, v roce 2004 jsem kandidoval do Evropského parlamentu za konzervativní Národní koaliční stranu, ale nevyšlo to. Od té doby se do této oblasti nepletu.

Vraťme se však k zájmu o rallye. Nemá klesající tendenci?

Přál bych vám vidět návštěvu na Rallyelegend, kde se sešlo sto tisíc diváků. Kam se hrabe patnáct tisíc v Austrálii. Ovšem ani u nás ve Finsku to už není, co bývalo před několika lety. Nemáme bohužel žádného špičkového pilota, který by přitáhl lidi.

To je opravdu tak důležité?

Potřebujete idol, který vám dá výkony najevo, že musíte trávit čas u jeho sportu. V mých začátcích byli tehdejší špičkoví řidiči hrdiny. K nim jsem

vzhlížel a toužil být jako oni.

Máte na mysli někoho konkrétního?

V mém případě šlo o Ariho Vatanena, který se stal v roce 1981 mistrem světa.

Ovšem vaše cesty se s ním ještě několikrát protnuly.

V pětaosmdesátém měl v Argentině fatální havárii s peugeotem, kterou tak tak přežil. Na jeho místo pak současný prezident Mezinárodní automobilové federace FIA a tehdy manažer Jean Todt angažoval mě a já jsem se stal v sezoně 1986 poprvé mistrem světa.

Byl to náročný přestup?

Z toyoty se zadním pohonem jsem přesedal do peugeotu, což byla čtyřkolka a vyžadovala jiný styl jízdy. Bylo to zvláštní, když si uvědomím, v jak křehkém autě generoval motor o objemu 1775 cm³ výkon pěti set padesáti koní.

Vrátíte se ještě k závodním setkáním s Vatanenem?

Možná máte na mysli Dakar 1988, kde Arimu ukradli auto a já soutěž nakonec vyhrál. Ovšem v závodech do vrchu na americkém Pikes Peaku se mi ho nepodařilo nikdy porazit.

Jak jste přijal zákaz supersilných rallyeových speciálů skupiny B po sezoně 1986?

Říkalo se, jak jsou auta nebezpečná, ale profesionální řidiči je dokázali zvládnout. Příčinou smrtelných nehod, které odstartovaly konec skupiny B,

nebyl jen vysoký výkon, ale pro mnohé lidi to byla záminka, aby auta zakázali. Následoval technický skok zpět do skupiny A, jako kdybyste dnes přesedli z F1 do maličké formule Ford.

Proč jste otevřel řidičskou školu na ledě (Power On Ice)?

Po skončení kariéry mi došlo, že jsem se v životě hodně naučil. Proč se tedy o své zkušenosti nerozdělit s lidmi, aby byli na silnicích opatrnější? Nejdříve byla myšlenka udělat školu jen na rok, ale od začátku byl velký zájem, a tak jsme tady už deset let.

Dá se zájem lidí popsat na konkrétních případech?

Přišel dvaaosmdesátiletý člověk s tím, že mu chtějí vzít řidičák. Sedl jsem si k němu do auta a po dvou dnech zjistil, že je mnohem lepší než průměrní šoféři. Tak jsem mu napsal dopis pro policii, že ho doporučuji. Pán mi později odepsal, že mu prodloužili licenci o další tři roky.

Máte podobných příhod více?

Přijela dívka se sestrou, která byla nevidomá, takže nikdy neseděla za volantem. Vzal jsem ji na trať, ať jede. Tvrdila, že nemůže, protože nevidí. Řekl jsem, aby si nedělala starosti, že její oči jsem já. Objela tři okruhy a byla hodně šťastná. Mně to připomnělo, že by člověk neměl plýtvat tím, co se naučil.

Proč jste zvolil za povrch led?

Na něm se musíte pohybovat s velkým citem. Stačí malá chyba a ztratíte kontrolu nad tím, co se s vámi děje. S našimi instruktory si i nováček může dovolit jít na limit, zvládnout řízení, a ještě si u toho užít trochu zábavy. Mimochodem otec mě naučil, že když někdo dokáže dvěma prsty každé ruky na volantu dostat auto do bočního kontrolovaného smyku, určitě to není špatný řidič.

Je pravda, že si ve vaší škole zlepšovali dovednosti i jezdci formule 1?

Sebastian Vettel si tady naše automobily náramně užíval. Kimi Räikkönen zase řekl, že řízení soutěžního vozu je dvacetkrát těžší než jízda s monopostem formule 1.

Co vás vedlo k pokusům o rychlostní rekord v jízdě autem na ledě?

Připadalo mi, že lidé musí mít nějaký vzor, už jsem o tom mluvil. Proto jsem do toho šel, a ne jednou. Vzpomínám si, jak při posledním rekordu foukl při rychlosti 310 km/h boční vítr. Auto to odhodilo o půldruhého metru do strany. V momentě však byl klid a vrátil jsem se zpět do stopy.

Neměl jste v takové chvíli strach?

Ne, vždyť žádné nebezpečí nehrozilo. Musel jsem jenom držet plný plyn, takže žádný problém.

Pokusíte zlomit svoji rekordní hranici 330,695 km/h?

Určitě, ale musí být dobrá zima, aby byl hladký led, ještě než na něj napadne první sníh. Třeba budu jako Sergej Bubka, který kdysi posunoval ve skoku o tyči rekordní výkony vždy o malé kousky a je mnohonásobným rekordmanem. Možná se ale pokusím s bugatti rovnou o hranici 400 km/h.

Kdy jste jel naposledy naplno na rallye?

Před čtyřmi lety jsem se osmým místem v jubilejním šedesátém ročníku Finské rallye přesvědčil, že jsem neztratil nic ze svého závodnického rytmu.

Na tiskové konferenci v Praze jste se potkal s Martinem Prokopem. Jak hodnotíte vystupování Čechů v MS?

Když má někdo za sebou přes sto světových rallye, zasluhuje respekt. A pokud soukromník dokáže jezdit v první desítce, je to opravdu hodně dobrý výsledek.

Do Česka jste přijel na pozvání Hájek Historic Rallye Teamu. Líbilo se vám v naší zemi?

Byl to příjemně strávený čas mezi nadšenými lidmi a se členy týmu byla radost pracovat. Překvapilo mě, jak je motoristický sport v České republice

populární. A svezení s Fabií WRC i Opelem Kadett byl zajímavý zážitek. Jenom škoda, že jsem kvůli horečce musel zvolnit. Věřím, že jsem se s českými fanoušky neviděl naposledy.

Juha Matti Pelervo Kankkunen

• Narozen: 2. 4. 1959
• Debut v MS: Finsko 1979 (Ford Escort RS 2000)
• Starty v MS: 162 (5.)
• Výhry: 23 (7.)
• Stupně vítězů: 75 (3.)
• Rallye s body: 104 (4.)
• Vyhrané RZ: 700 (4.)
• Body v MS: 1140 (4.)
• Úspěchy: mistr světa 1986 (Peugeot 205 Turbo 16 E2), 1987 (Lancia Delta HF 4WD), 1991 (Lancia Delta HF Integrale 16V), 1993 (Toyota Celica Turbo 4WD) ● 2. v MS 1992 (Lancia Delta HF Integrale) ● 3. v MS 1989 (Toyota Celica GT-4), 1990 (Lancia Delta HF Integrale 16V), 1994 (Toyota Celica Turbo 4WD) ● světový rekordman v jízdě na ledě (2011, 330,695 km/h, Bentley Continental Supersports) ● vítěz Rallye Dakar (1988, Peugeot

  405) ● vítěz Race of Champions (1988 a 1992) ● 2. Pikes Peak (1988) ● Čísla v závorce znamenají pořadí v historických tabulkách

Foto: Zdeněk Sluka a archiv