Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor s Násirem al-Attíjou: Dakar? Nejvíc je pro mě olympijská medaile!

David Šprincl
Diskuze (0)

Víte, co mají společného střelba a motorsport? Jde o dva sny mnoha mužů. S jedním takovým, který v obou patří k nejlepším na světě, jsme si popovídali. A zjistili, že Násir al-Attíja z Kataru je fajn chlapík, a ještě si oblíbil Čechy a Česko.

Násir al-Attíja, který mimochodem právě tento týden oslaví osmačtyřicáté narozeniny, je typickou ukázkou muže, co si s téměř pěti křížky na krku stále plní chlapecké sny. Toužil vyhrát Dakar. Ovládl ho dvakrát. Bažil po medaili z olympijských her, kde přitom žádná disciplína z motorsportu nefiguruje – a placku z her získal na pátý pokus taky: ve střelbě. „Snů mám ale pořád dost. Chci na další olympiády, okusit nová odvětví rallye. A pomáhá mi k tomu i vaše země, Češi,“ prozrazuje v rozhovoru pro Svět motorů.

Co vás tak pojí s Českem?

Mnoho, opravdu mnoho. Mám u vás spoustu kamarádů, a to z rallye od Martina Prokopa, s nímž jsem toho tolik zažil na Dakaru i při mistrovství světa v rallye, až třeba po Vojtěcha Štajfa, se kterým jsem letos absolvoval celý seriál Middle Eastern Rallye Championship. Skončil jsem celkově první, Vojtěch druhý. Nemůžu zapomenout ani na české střelce, protože ty máte jedny z nejlepších na světě.

S kým se znáte nejvíc?

S Petrem Málkem. Poznal jsem ho už v devadesátých letech a pak jsme svedli s brokovnicemi skvělý souboj v roce 2000 ve finále olympijských her v australském Sydney. Já nastřílel sto pětačtyřicet bodů a skončil šestý, zatímco Petr trefil o tři terče víc a získal stříbrnou olympijskou medaili.

Vy jste si na ni musel počkat ještě dvanáct let, viďte?

Dlouhá doba, no jo. Já po olympijské medaili tak toužil, ale nešlo o jediný důvod, proč jsem se každé čtyři roky připravoval na další a další olympiádu. Hned v Aténách 2004 jsem k ní měl blizoučko, s Kubáncem Rodríguezem jsme oba nastříleli 147 bodů, ale protože ve střelbě se medaile dělit nemůže, šli jsme do rozstřelu o bronz a já prohrál devět ku desíti.

Na olympiádě v Londýně 2012 se vám to ale vrátilo, moc dobře si to finále pamatujeme.

Ano, bylo to stejné drama. S Rusem Šominem jsme se sešli na stejných bodech na děleném třetím místě, ale tentokrát jsem dodatečný rozstřel vyhrál a medaile se na své páté olympiádě dočkal. A víte co? Moc mi k tomu pomohla právě návštěva u Petra v Brně těsně před hrami v Londýně 2012. A také závod v nedalekých Soběšicích, kde jsem byl už po Sydney v roce 2001, pro mě tedy známé místo. Sice mi tenhle předlondýnský závod před šesti roky úplně nevyšel, ale startovalo v něm sedm olympijských vítězů a řekl bych, že mě vystoupení po jejich boku posadilo na správnou cestu, která za pár dní skončila mou olympijskou medailí.

Vyhrál jste dvakrát Dakar, k tomu dvakrát mistrovství světa rallye ve třídě WRC 2, desítky závodů v autě i s puškou. Co je pro vás v kariéře nejvíc?

Právě tahle olympijská placka, byť „jenom“ z bronzu. Výhry na Dakaru, to byly obrovské emoce, ale olympijská medaile je pro mě zkrátka nejvíc, na co se dá ve sportu dosáhnout. Navíc šlo o úplně první, jakou kdy rodilý Katařan za celou olympijskou historii vybojoval. Nepočítám-li tedy jednoho afrického naturalizovaného běžce.

Co u vás vlastně bylo dřív: střelba, nebo volant?

Úplně na začátku to byl lov, tehdy ještě bez pušky, se sokolem. To je v Kataru tradice. Pak i brokovnicí na holuby či králíky. Když mi bylo dvacet, dostal jsem šanci zkusit rallye a neskutečně mě to chytlo. Ale střelbu nepřevážilo. Po čtyřech letech jsem se závoděním úplně přestal a začal se připravovat ve sportovní střelbě na olympiádu do Atlanty 1996. Pak jsem byl hlavně střelec, vyhrál třeba asijské mistrovství 2001 mezi jednotlivci, 2002 mezi týmy a od roku 2003 se vedle pušky vrátil k rallye jako profesionální závodník.

Tohle všechno jsou zhmotněné sny?

Ano, chlapecké sny. Už jako dítě jsem měl sen dostat se na olympiádu. Nevěděl jsem, zda jako běžec, nebo střelec, ale ten sen byl jasný. Jak jsem

rostl v muže, nakonec se to vykrystalizovalo se střílením, jenže úplně stejně jsem to začal mít s řízením – taky šlo o sen, který se mi dařilo víc a víc zhmotňovat. Když jsem začal jezdit rallye, táta mi řekl: Násire, rallye a střelba je obojí skvělá volba, jde o dlouhodobé záležitosti, můžeš je dělat desetiletí, není hranice, kdy už bys nemohl jezdit. A úplně stejné je to se střelbou: dobrým střelcem můžeš být ve třiceti, ve čtyřiceti i v padesáti.

Sny se u mě staly realitou. Jsem šťastný muž.

Je něco, co vám ze střelby pomáhá i za volantem?

Jednoznačně, podobností je mnoho a střelba mi při závodění v autě pomáhá opravdu hodně. V koncentraci, síle, soustředěnosti. Ve střelbě máte jen tři čtvrtě sekundy na to, abyste zamířili, vystřelili a trefili terč. V rallye pak kolikrát dostanete na rozhodnutí jen dvě desetiny vteřiny. Zvolíte špatně – a letíte z cesty. A to bolí.

Dva hlavní sporty jsou u vás jasné, máte i nějakou trojku?

Jasně! Jezdectví. Zkusil jsem ho už mockrát a baví mě.

Střelba, koně – to byste mohl zkusit na olympiádě moderní pětiboj!

V něm je taky plavání, viďte? Možná se to neví, ale já doma v Kataru několikrát vyhrál triatlon, který se skládá z plavání, střelby a jízdy na koni. Fyzičku mám taky dobrou, opravdu hodně často běhám, takže by stačilo vyladit šerm a můžu to zkusit. Vidíte, to jste mě inspirovali.

Tak třeba za rok a půl na olympiádě v Tokiu 2020?

Tam se chystám zase ve střelbě. Bronzovou medaili mám, chci se pokusit o zlatou. A rád bych startoval i na hrách v Paříži 2024. Jednou jsem si slíbil, že bych se rád podíval na sedm olympiád, tak si za tím půjdu.

A v rallye vidíte budoucnost kde?

Teď pracuji na startu v mistrovství světa rallyekrosařů. Chci jet celý šampionát.

Slyšeli jsme, že by to mělo být s českým autem: Škodou Fabia Supercar?

Testoval jsem fabii, vyvinutou litevským týmem ES Motorsport. Jeho základem je šasi rallyeové Fabie R5, vybavené rallyekrosovým motorem Oreca.

To nebude vaše první zkušenost s fabií, že ne?

Nebude, když jsem před třemi roky získal tituly ve WRC 2, do jedné rallye jsem nastoupil s vozem Fabia R5. A předloni jsem odjel s fabií R5 celé zlaté mistrovství Middle Eastern Rallye Championship. V roce 2010 jsem startoval v několika podnicích WRC s Fabií S2000. Vidíte, s Českem mě pojí opravdu hodně.

Jak ho vidí…

Martin Prokop: Násira znám nejlépe ze všech závodníků, které jsem potkal. Vím, že mi vždy poradí, když za ním přijdu. Způsob, jakým jezdí v písku, je na hony vzdálený tomu, co umí všichni ostatní.

Jan Kopecký: Za všech okolností usměvavý a pohodový člověk, který nemá problém druhému naslouchat. Pokud se do něčeho

dá, je neuvěřitelně cílevědomý. A vynikající závodník.

Vojtěch Štajf: Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že na šotolinových a písečných soutěžích je to takřka neporazitelný protivník. Umí využít znalosti terénu a dokáže prodat všechny možnosti auta.

Násir al-Attíja

  • Legenda rallye: dvakrát zvítězil na Dakaru (2011 a 2015), byl i druhý (2010) a třetí (2014). Rovněž dvakrát se stal mistrem světa v rallye ve třídě WRC 2 (2014 a 2015) a v PWRC (2006) a letos už počtrnácté vyhrál titul v poháru Middle Eastern Rallye Championship, kde jsme si s ním povídali.

 

  • Kromě toho patří mezi elitní střelce v disciplíně skeet: na olympiádě v Londýně 2012 získal bronz, předtím skončil v Aténách 2004 čtvrtý a v Sydney 2000 šestý, startoval i v Atlantě 1996 a Pekingu 2008. Vedle toho vyhrál ve skeetu asijské mistrovství 2001, 2006 a 2012 mezi jednotlivci a také v týmech 2002 a 2010.

 

  • V pátek 21. prosince mu bylo 48 let.

 

David Šprincl
Diskuze (0)