S jakým zraněním se dá závodit v motorsportu? Bolest nevadí
Závodit zraněný s řídítky v ruce není pro spoustu sportovců žádný problém. Jak se vypořádávají se potížemi, které by běžného člověka upoutaly na lůžko?
Tématu zranění závodních jezdců jsme se věnovali už v minulosti. K současnému textu nás inspirovalo několik úrazů českých motocyklových jezdců.
Zlomenina, nebo mozek?
Dlouholetý anesteziolog, tělovýchovný lékař, trenér a také ještě automobilový jezdec Jaromír Jiřík má zkušenosti nejenom z vnějšího prostředí, ale i z vnitřku závodního vozu. „Otázka, zda je lepší mít zlomeninu, nebo otřes mozku, nemusí být tak banální, jak se na první pohled zdá. Mozek je obrazně řečeno centrálou lidského konání. Záleží na síle nárazu a ne vždy musí mít tento úraz fatální následky. U zlomeniny je důležité, jak je léčena. Pro sportovce je lepší operace v nejkratším možném termínu. Kosti jsou zafixované a podle povahy zranění dovolují vrátit se k závodům dříve, než když je úraz řešen konzervativně sádrou,“ tvrdí lékař.
Český freestylový motokrosař Petr Pilát má za sebou spoustu pádů, takže dobře ví, o čem je řeč. „Přiznávám, že se ke zraněním nerad hlásím, protože to může vypadat, že člověk sport neovládá. Na druhou stranu riziko v naší disciplíně je opravdu vysoké,“ říká osmadvacetiletý jezdec a přidává svůj pohled na věc: „Už se mi stalo, že jsem skákal tři dny po otřesu mozku. Na druhou stranu mě taky bolela hlava tolik, že jsem na mašinu nevlezl tři týdny.“
Pro Piláta se jedná o hodně aktuální téma. V létě si při tréninku na trampolíně zlomil nadvakrát nohu, do kosti se mu dostala infekce, a dokonce mu hrozila amputace. „Už jsem minulý víkend skákal v Hamburku, ale úplně vyléčený ještě nejsem,“ říká závodník.
Libor Podmol má v pětatřiceti letech deset medailí z mistrovství světa ve freestyle motokrosu včetně té nejcennější v roce 2009. Letos v dubnu v Mnichově spadl, utrpěl tříštivé zlomeniny holenních a lýtkových kostí obou nohou. „V těle mám čtyři titanové destičky a šestatřicet šroubů. Připadám si jako robocop,“ říká dnes už s úsměvem a dodává: „Z mého pohledu je lepší mít něco zlomeného než se praštit do hlavy. Z toho mohou přijít nevratné následky, i když ani sešroubovaná kost už nebude nikdy fungovat stoprocentně.“
Kosti nám srůstají rychle
Český silniční motocyklový závodník Jakub Kornfeil startuje v nejnižší objemové třídě Moto3 (dříve 125 cm3) od roku 2009. Dosud absolvoval 177 závodů, aniž by vynechal jediný. Loni proslul ve francouzském Le Mans skokem přes padající motocykl soupeře. Patří k jezdcům, kteří padají nejméně. V průběhu devatenácti závodních víkendů se ocitne na zemi třikrát čtyřikrát.
Letos měl těžký pád v dubnu v americkém Austinu, kde ho poslal na asfalt kontroverzní Ital Romano Fenati. „Dostal se pode mě a chytil highsider (salto přes řídítka). Jeho motorka mě smetla a tvrdě jsem sletěl k zemi,“ vzpomíná Kornfeil.
Tři a půl hodiny po nehodě už byl po operaci. Lékaři mu zpevnili zlomenou pravou klíční kost titanovou destičkou a šesti šrouby. „Nazítří jsem letěl domů a za deset dnů už seděl na motorce. První trénink nebyl ještě úplně jednoduchý, protože jsem nebral prášky,“ vzpomíná Kornfeil a dodává: „Když se kosti svážou dohromady, srůstají závodníkům hodně rychle. Jsme na to trénovaní, organismus je připravený na extrémní namáhání a bolest. Stačilo brát tablety obsahující kalcium a železo, a při závodě tři týdny po Austinu jsem o žádné zlomenině nevěděl. Dodnes nemám vůbec žádné problémy.“
Nejezte maso!
Zkušený lékař Jaromír Jiřík při našem povídání upozorňuje na skutečnost, kterou by si závodníci na dvou i čtyřech kolech měli uvědomit – nejíst maso během sportovního výkonu. „Fyziologicky je dáno, že organismus ho tráví pomaleji. Pokud dojde k nehodě, mohou zbytky masa při prudkém nárazu potrhat vnitřní orgány,“ uvádí důležité souvislosti.
Jsou jezdci ochotni odmítnout doporučení lékaře a závodit za každou cenu? „Ve svém věku už tělo dobře znám. Samozřejmě že často lékaře poslechnu. Ovšem když mi někdy řekne, abych neusedal na motorku, a já cítím, že je mi dobře, jdu skákat,“ říká Podmol.
Také Pilát přiznává, že občas nastupuje do závodů, přestože s tím lékař stoprocentně nesouhlasí. „To je případ posledního zranění. Doktoři se nemohou shodnout, zda kosti vydrží zápřah při skákání. Uvidíme,“ říká Pilát. Ovšem i lékařská věda je občas krátká na vůli sportovců. V březnu 2015 spadl jmenovaný jezdec z devíti metrů a utrpěl vážná zranění hrudníku a páteře. Do nemocnice ho transportovala helikoptéra a lékaři odhadovali dobu rekonvalescence na dva roky. Ovšem dva měsíce po úrazu se stal Pilát mistrem Evropy!
Jaký má názor na disciplínu závodníků Jaromír Jiřík? „Sportovci, kteří ke mně chodí, vědí, že mám zkušenosti od volantu i jako lékař. Můj práh bolesti je daleko posunutý podobně jako u nich. Když řeknu, že mu zakazuji jezdit, vím, o čem mluvím. Respektují to úplně všichni. Třeba na okruzích dupe jezdec na brzdový pedál silou až sto třicet kilogramů. Na to musí být člověk fi t, i když výjimky mohou existovat,“ dodává.
Doktor má poslední slovo
V mistrovství světa silničních motocyklů existuje v případě úrazů pojistka a tou je lékař. „Má rozhodující slovo. Když komukoliv ze závodníků řekne, že nepojede, je to nezvratné rozhodnutí. V rychlostech často přes tři sta kilometrů v hodině může jít o život. A nejenom váš, člověk může být nebezpečný i pro své soupeře,“ říká jediný český zástupce v královské kategorii MotoGP Karel Abraham.
Začátkem září upadl v britském Silverstonu v rychlosti 220 km/h. „Měl jsem pohmožděnou páteř a motala se mi trochu hlava. Doktor mě důkladně prohlížel před každým tréninkem a na trať jsem mohl jen s jeho souhlasem,“ přidává Abraham příklad a s lehkým sarkasmem přidává hlášku: „Každý z nás ví, že čím výše a déle letí, tím víc to bude bolet. To si za těch několik sekund stačíte uvědomit.“
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.
