Sága rodu Cadillaců "Caddy" roste (1954–1962) - (část druhá)

1954

Hlavní novinkou ročníku 1954 bylo převzetí silně zaobleného čelního skla modelu Eldorado 1953 všemi ostatními modely. Kromě toho došlo k mnoha dalším vylepšením vzhledu. Cadillac 54 byl nižší a uhlazenější, nová byla i mřížka chladiče a přední nárazníky ve stylu obrácených křídel racka. Také zadní nárazníky byly zcela přepracovány. Dvojité koncovky výfuku ve stylu proudových letadel zdobily zakončení nárazníku pod zadními světly. Cadillac Eldorado (stále ještě považovaný za sérii 62) měl zlaté erby na bocích, hned za svislými lištami oddělujícími přední a zadní blatníky. Hlavním rozpoznávacím znakem byly hliníkové okrasné panely nad zadními koly. Tyto panely se také objevily na jedinečném kupé Eldorado, postaveném pro prezidenta společnosti Reynolds Aluminum Co. Od roku 1954 byly všechny vozy Cadillac vybaveny posilovačem řízení. Hlavně ženám se tak usnadnily parkovací manévry s těmito kolosy.

1955

V tomto roce nedošlo u modelů série 62 a 60S k výrazným změnám vzhledu, přesto byla patrná některá drobná vylepšení:

- Byla přepracována mřížka chladiče, mezi příčkami byly nyní větší mezery.

- Parkovací světla byla přemístěna pod hlavní světlomety.

- Boční lišty svíraly pravý úhel se svislými ozdobami na zadních dveřích.

Čtyřdveřový koncept (show car) Cadillac Eldorado Brougham 1955 měl odlišný design zadních blatníků s ploššími ostrými ploutvemi a vpředu dvojité světlomety. Ty se objevily u sériových modelů až o dva roky později. Na všech modelech se začaly používat bezdušové pneumatiky. Spolu s počtem prodaných vozů rostly i výkony motorů. Díky zvýšení kompresního poměru na 9,0:1 dosáhl výkon osmiválcových motorů s rozvodem OHV 184 kW (250 k), u Eldorada dokonce 198 kW (270 k). Zdvihový objem přitom zůstal na 5,7 litrech (331 kubických palců). Rozvor kol byl 327,5 cm(!) a délka až 567 cm. Celkem bylo v roce 1955 vyrobeno 141 tisíc vozů Cadillac.

1956

Rok 1956 přinesl uvedení prvního čtyřdveřového hardtopu (bez sloupků mezi dveřmi) Sedan de Ville, který okamžitě dosáhl vysokých prodejních čísel. Facelift zasáhl především model Eldorado, který ve verzi kabriolet dostal jméno Biarritz podle francouzského města v Biskajském zálivu a nový dvoudveřový hardtop dostal jméno Seville podle města v jižním Španělsku. Vozy dostaly jemnější mřížku chladiče, parkovací světla se přestěhovala zpět do nárazníků a zadní ploutve měly nový tvar s ostrými hranami. Poprvé od roku 1949 byl zvětšením vrtání zvýšen objem motoru V8 na 5990 cm3, takže výkon vzrostl na 225 kW (305 k). Tento výkon platí pro modely Eldorado se dvěma karburátory Carter, ostatní modely měly jeden karburátor a výkon o 20 k menší. Za svoje peníze (nejlevnější sedan série 62 stál tehdy 4241 $) si mohl zákazník vybrat z desíti modelů, 86 interiérů a 500 barevných kombinací karoserie(!). Z doplňkové výbavy bylo například nabízeno automatické stmívání hlavních světel při potkávání protijedoucích vozů. Všechny modely měly vylepšené automatické převodovky Hydramatic. Pedál brzdy byl uzpůsoben pro levou i pravou nohu.

1957

Cadillac použil na všech modelech podvozek s trubkovým rámem ve tvaru X a dosáhl tím zvýšení tuhosti a snížení karoserie bez ztráty využitelného prostoru. Rozvory a délky jednotlivých modelů se měnily použitím různých středních částí rámu. Stylistické změny si ukážeme na modelu Eldorado. Vpředu to byly gumové koncovky nárazníků a dvojitá kruhová parkovací světla umístěná dole. Vzadu byla koncová světla zabudována do ostrých "žraločích" ploutví.

Samostatnou zmínku si zaslouží luxusní model Eldorado Brougham, který za cenu přesahující 13 tisíc dolarů nabízel od středu otevírané dveře, nerezovou střechu a čtveřici hlavních světlometů (v některých státech USA nebyly v roce 1957 povolené). Nejzajímavější bylo unikátní vzduchové pérování. Vzduchové "pružiny" u jednotlivých kol byly plněny centrálním kompresorem podle zatížení vozidla a stavu vozovky. Systém byl otevřený – vzduch se nabíral zvenku. Byl však velmi poruchový a řada majitelů jej později nahradila klasickými vinutými pružinami. Celkem bylo za dva roky vyrobeno 704 těchto vozů, poslední z nich byly kompletovány v italské karosárně Pininfarina. Ke kuriozitám patří provedení s otevřeným prostorem pro řidiče a spolujezdce odděleným od prostoru zadních sedadel skleněnou přepážkou.

1958

Tak jako u ostatních značek koncernu General Motors došlo k výrazným stylistickým úpravám vozů Cadillac. Přibylo chromu a ozdob, takže tyto modely nepatří k těm nejhezčím. Tento "barokní" styl spolu s recesí v USA způsobily pokles prodeje na 121.778 kusů. Nepomohla ani nabídka tempomatu (cruise control), vysokotlakého chladicího systému, rádia s automatickým vyhledáváním stanic a automatické uvolňování parkovací brzdy. Motor V8 byl vyladěn na 228 kW (310 k) a byl společný pro všechny modely.

Nová mřížka chladiče měla v průsečících vodorovných a svislých příček malé válcové opěry. Chrániče nárazníků byly umístěny blíž k parkovacím světlům. Všechny modely měly dvojité světlomety. Na bocích vozů před kryty zadních kol bylo umístěno pět krátkých chromovaných lišt. Přední blatníky byly ozdobeny "nasávacími" otvory.

1959

V tomto modelovém roce dosáhla velikost zadních ploutví svého maxima. Spolu se zašpičatělými rubínovými směrovými světly a mřížkou v zadním nárazníku vyvolaly vlnu obdivu, ale i odporu. Velikost ploutví byla výsledkem "souboje" s Chryslerem, který je v těchto letech také používal na svých modelech. Mohutná mřížka chladiče byla rozdělena vodorovnou lištou do dvou částí. Velká parkovací a směrová světla byla umístěna ve dvojicích na vnějších koncích masivního nárazníku a kopírovala tak dvojice hlavních světlometů. O monstrózních ploutvích Cadillacu 59 bylo napsáno hodně, ale málo se ví o prvním pokusu o unifikaci dílů v rámci koncernu GM. Bylo rozhodnuto, že přední dveře Buicku se stanou vyměnitelným dílem u všech vozů koncernu, postavených na podvozku typu C.

V roce 1959 nabízel Cadillac šest sérií: 6200, 6300 (DeVille), 6400 & 6900 (Eldorado), Sixty Special Fleetwood a 6700 Fleetwood 75. Opět došlo ke zvětšení objemu motoru na 6,4 litru (390 kubických palců) a zvýšení jeho výkonu na 239 kW (325 k). Celkem se v tomto roce prodalo 142.000 vozů, tedy podstatně více než v předcházejícím roce. Bočním pohledem na Eldorado Convertible 59, jehož délka se blížila šesti metrům, se rozloučíme s modelovým rokem 1959 a celým úspěšným desetiletím automobilky Cadillac.

1960

Výstřelky modelů 1959 se zřejmě zdály přehnané i tvůrcům vozů Cadillac a proto nastoupili do šedesátých let pod vedením Billa Mitchella s umírněnějším a elegantnějším stylem. Modely 1960 sice pokračovaly ve stylu využití prvků proudových letadel, ale zadní ploutve byly již mírně "přistřižené", i když stále ještě dosti výrazné. Ed Taylor přepracoval koncová světla do tenkého proužku v hraně ploutve. Směrovky se spolu se zpětnými reflektory přestěhovaly do mohutných oválů na koncích zadního nárazníku. V přední části došlo k přepracování "dvoupatrové" masky chladiče. Mřížka již nebyla vodorovně rozdělena a také nárazník byl jednodušší, bez mohutných výstupků ve tvaru projektilu. Také přístrojová deska doznala změn a působila celkem střízlivě. Souhrnně řečeno, Caddy '60 měl formálnější, ale přesto mladistvý vzhled.

Objem motoru V8 zůstal na 6,4 litrech, ale výkon vzrostl u modelu Coupe de Ville na 257 kW (350 k) při 4800 otáčkách za minutu.

1961

Pokračovaly mírné stylistické změny, poprvé přímo ovlivněné Williamem L. Mitchellem, který se stal šéfem designu GM v roce 1958. Mitchell dával přednost ostřeji řezaným rysům, než jaké prosazoval jeho předchůdce Harley Earl a nebyl tolik okouzlen množstvím chromu. Nejvýraznější změnou bylo nové čelní sklo, které již nebylo tak silně zakřivené do boků. Sloupky čelního skla byly tentokrát zakřivené v dolní části. Při pohledu zboku zaujala šikmá, postupně se rozšiřující aerodynamická ploška probíhající od předního podběhu až k zadnímu nárazníku. Oválné kryty zadních světel byly nyní uspořádány vodorovně.

Skončila výroba modelů Eldorado Seville a Brougham, model Biarritz měl nyní standardní motor o výkonu 239 kW (325 k).

1962

Cadillac '62 měl proti předcházejícímu modelovému roku jen nepatrné změny. Zadní ploutve se dále o něco snížily, přední světlomety s mohutnou chromovanou obrubou se staly integrální součástí přední masky a zadní světla byla sloučena pod společný průhledný kryt. Objevily se nové názvy modelů: Series 62 Town Sedan a DeVille Park Avenue. Otevřené modely byly stále oblíbené, ale stále větší počet zákazníků (59%) žádalo klimatizaci a ta se dala využít jen u zavřených vozů. Modely 62 dostaly nový brzdový systém se dvěma nezávislými okruhy pro přední a zadní kola. Prodej se proti roku 1961 zvýšil o 23 tisíc vozů na úctyhodných 161.000.

V nastoupeném trendu postupného zdokonalování a modernizace pokračoval Cadillac i v dalších letech. V roce 1963 došlo například k velké modernizaci motoru. Technicky nejzajímavější novinkou šedesátých let byl model Eldorado z roku 1967 s předním pohonem. Sága rodu Cadillaců pokračuje dál až do dnešních dnů a bude jistě pokračovat i v budoucnu.