Scania - Čtyřicet let osmiválce

Na počátku osmiválcové historie Scanie stál čtrnáctilitrový agregát. Nadčtvercový vidlicový motor podával tehdy úctyhodných 257 kW (350 k).

Když automobilka představila na konci šedesátých let svůj čtrnáctilitrový vidlicový osmiválec o výkonu 350 koní, jednalo se o nejvýkonnější evropský agregát užitkového vozidla, který toto postavení držel ještě dlouhá léta. Motor V8 učinil Scanii králem silnic.

Dlouhá cesta

K zahájení vývoje došlo v době, kdy byla výkonová úroveň 250 koní považována za přiměřenou. Konstruktéři Scania Vabis však usoudili, že tato hranice není dostatečná pro dálkový a těžký provoz například při svozu dřeva, takže se rozhodli, že zkusí provést onen revoluční krok, kterým by značka zaujala prvenství na trhu.

Průkopnická řešení v roce 1962 souvisela s trendem vývoje nové generace těžkých užitkových vozidel s trambusovými budkami řidiče, které vyjížděly do světa v roce 1968. Tehdejší řadové osmiválce se pod tyto kabiny jednoduše nevešly, stejně jako řadové šestiválce.

Motoráři ve Scanii proto zvolili vidlicovou koncepci, jež jim umožnila do moderní konstrukce vestavět agregát o 100 koní výkonnější, než poskytoval jedenáctilitrový řadový šestiválec stejné délky. Výsledek přinesl velmi výkonný, přitom kompaktní hnací agregát, který dláždil cestu pro uplatnění nové výkonnostní úrovně užitkových vozidel.

Provozní vlastnosti

Při ladění výkonu vidlicového agregátu během vývojových prací konstruktéři současně vytvořili koncept nových provozních vlastností motoru. Stanovili charakteristiky chování agregátu v jejich vazbě na ostatní části hnacího řetězce během jízdy.

Největší výkon je sice důležitý, ale klíčový význam má točivý moment, který určuje, jak dobře motor pracuje. Inženýři Scania Vabis definovali dobré provozní vlastnosti motoru jako rozhodující prvek toho, co by mělo vozidlo mít - vyžadovat méně časté řazení v jeho rozsahu otáček, poskytovat dobrou tažnou sílu v nízkých otáčkách a disponovat dostatečnou výkonovou rezervou v celém rozsahu otáček.

Nový vidlicový osmiválec o objemu 14,2 litru neměl žádného reálného předchůdce ve světě vznětových motorů. Od počátku byl koncipován s využitím přeplňování turbodmychadlem a současně dimenzován pro dosažení naprosto mimořádné životnosti. Na přání se ve výkonové úrovni 260 koní dodával i pro vestavbu do autobusů a dálkových autokarů.

Plochá křivka točivého momentu

Motor přinášel uživateli spojení vysokého výkonu s mimořádně plochou křivkou točivého momentu, která umožňovala využití již velmi nízkých otáček - příjemnou a efektivní kombinaci vlastností pro těžká vozidla. Mnozí majitelé také měli rádi markantní znak V8, stejně jako svébytný a příjemný hlasitý zvuk motoru. Všechny tyto vlastnosti s naprosto vynikající spolehlivostí a životností učinilo čtrnáctilitrové osmiválce skutečnou legendou.

Výkon versus hmotnost

V polovině sedmdesátých let odborníci zabývající se bezpečností dopravy zkoumali udržitelnost plynulosti provozu a eliminaci komplikujících momentů. V Německu došli k doporučení, aby poměr výkonu motoru vůči hmotnosti vozidla činil 8:1, tedy nepatrně více než 300 koní pro soupravu o hmotnosti 38 tun.

Scania V8 podávající 375 koní však již tehdy poskytovala dokonce téměř 10 koní na tunu. Tato hodnota nebyla ani o pětadvacet let později v evropském těžkém provozu zcela běžná – v roce 2000 v činil průměr 400 k na 40 tun soupravy.

Mezitím však Scania V8 poskytovala dostatečnou výkonovou rezervu také větším tonážím. Dnes, v době velmi častého nasazování šedesátitunových sestav (nejen) ve Skandinávii, poskytuje výkonem okolo 600 k nadále 10 koní na tunu.

Čtrnáctilitrový úspěch

Výkonová hranice 14,2litrového agregátu byla v několika krocích postupně zvyšována až na 390 kW, respektive 2300 N.m v konečné verzi vyráběné v letech 1995 - 2001. Výkon tedy vzrostl o polovinu, točivý moment dokonce o 85 %.

Mezi roky 1969 – 2001 bylo vyrobeno 140 000 motorů V8. Uplatnění našly v užitkových vozidlech či lodích. Na devět set agregátů bylo implantováno do autobusů.

Šestnáctilitrový následník

V roce 2000 byl představen zcela nově konstruovaný vidlicový osmiválec. Tentokrát o objemu 16 litrů a koncipovaný na bázi modulárního způsobu stavby s využitím řady společných montážních prvků motorových řad o objemech 9, 11 a 13 litrů. Později došlo k vyladění dle požadavků norem Euro 4 a Euro 5. Nejvýkonnější verze nyní disponuje hodnotami 620 k a 3000 N.m.

Od roku 1969 opustilo montážní linky více než čtvrt milionu těchto osmiválcových motorů.