Seriál o spotřebě: Lze jezdit na rostlinný olej?

Dieselový agregát dokáže jezdit na mnoho uhlovodíkových produktů z ropy, na estery mastných kyselin z rostlinných olejů a živočišných tuků, a dokonce i na některá alkoholová paliva. Mezi oblíbené alternativy patří transformátorové oleje, ložiskové či topné oleje, což jsou látky velmi podobné naftě. Na rozdíl od ní však nejsou určeny pro pohon vozidel, a proto ani zatíženy spotřební daní 10,95 Kč, kterou si stát z každého litru nafty účtuje. Jen proto mohou být pro spotřebitele levnější. Kdo je pro pohon vozidel používá, dopouští se daňového úniku.

Bez daně a legálně

Od 1. 10. 2009 jsou biopaliva osvobozena od spotřební daně. Na rozdíl od používání rozličných ropných olejů tak jsou rostlinné oleje v nádržích vozidel legální. Daňový rozdíl je jen v sazbě DPH. Paliva (a většina jiného zboží) jsou zatížena dvacetiprocentní sazbou, zatímco potraviny čtrnácti procenty. Pokud jste firma či živnostník, neměli byste olej míchat s naftou mimo nádrž vozidla. Paradoxně znějící předpis určený k prevenci mnohem závažnějších daňových deliktů totiž stanoví, že mísit paliva je povoleno jen v daňovém skladu pod dohledem Celní správy ČR.

Většině spotřebitelů však toto ani dvojí sazby DPH žíly netrhají, neboť se dokazují obtížně. Zato vytékající červený topný olej z nádrže vašeho havarovaného vozidla – to je daňový únik jasný jak facka.

Měli byste proto jezdit na rostlinný olej pro technické použití, který lze koupit od 27 Kč/l již včetně vyšší sazby DPH. V supermarketech je nejnižší nedotovaná tržní cena kolem 31 Kč, lze se však setkat i s částkami kolem 25 Kč za litr. Ty však již bývají dotované a obchodník předpokládá, že na ně naláká kupující, kteří si pak zakoupí i jiné zboží. Odběry v tomto případě bývají limitované deseti litry na osobu a nákup. A navíc jde vlastně o daňový únik, jelikož olej ze supermarketu je potravina zatížená čtrnácti procenty DPH.

Jízda s vůní řízků

V mělnickém supermarketu Lidl zrovna žádnou akci neměli – patnáct litrů oleje jsme tak koupili po 31,50 Kč. Mercedes-Benz W123 200D z roku

1981 jsme si půjčili od Martina Šnajdera, obchodníka s autodíly a zkušeného uživatele alternativních paliv. Jeho vůz vypadá omšele, ale mechanicky

je ve vzorném stavu a ročně při rozvozu dílů najíždí přes osmdesát tisíc kilometrů.

Do skoro prázdné nádrže jsme olej láhev po láhvi nalili a nadávali na uzávěry, které nejsou šroubovací, ale s odtrhávacím plastovým páskem. „Je vidět, že nemáte praxi,“ smál se nám při tom Martin.

Co ještě jezdí na olej

Otáčíme klíčkem ve spínací skříňce a znovu si připomínáme tu charakteristickou plynulost, s níž se staré dobré „piano“, jak se těmto modelům podle tvaru víka zavazadelníku říká, dává do pohybu. Motor historické konstrukce s litinovou předkomůrkovou hlavou válců a řadovým vstřikovacím čerpadlem má charakteristický zvuk, ale uvnitř je velmi dobře utlumen. Jeho řehtání však přece jen slyšíte – i proto, že aby pouhých 40 kW na pohyb rozložitého vozu stačilo, musí být spřaženy s poměrně krátkými převody. Po pár stech metrů však najednou klepavý zvuk spalování skoro ustoupí. „Teď právě došel olej do čerpadla,“ vysvětluje Martin fakt, že rostlinný olej má vyšší cetanové číslo než nafta a obsahuje kyslík, který zlepšuje spalování. V tu samou chvíli ucítí kolega v jiném voze za námi klasický fritovací zápach. Uvnitř v pianu však není cítit nic. Naopak si libujeme, že se lze takhle hezky svézt bez spotřební daně. To je hned úplně jiná jízda. Ani nevadí, že starý mercedes nemá moc rád rychlosti přes 110 km/h. „Radši se plazit, než krmit tu bandu Janoušků a Rathů!“ takovými výkřiky se to na internetových fórech uživatelů alternativních paliv jen hemží.

Jen do starých dieselů

Důležitější než náš letmý zážitek je dlouhodobá pozitivní provozní zkušenost majitele. A proč jsme rostlinný olej nenalili do modernějšího a výkonnějšího vozu? Protože ne všechny jeho vlastnosti se skutečně vyrovnají naftě. Například má vyšší viskozitu, tedy hůře teče – zejména za nízkých teplot. A to klade vysoké nároky na mechanickou robustnost vstřikovacích zařízení. Nejlepší jsou řadová čerpadla, která se však devadesátých let dožila jen ve vozech Mercedes-Benz (W124 a 190).

Rotační čerpadla mají také šanci nějaký čas provoz na rostlinný olej vydržet, ale spíše jejich plně mechanické staré verze. A než typům Lucas bychom věřili klasice značky Bosch. V žádném případě nezkoušejte bez montáže dvoupalivového předehřevu lít olej do vozů s elektronicky řízenými systémy, ať už čerpadly, PD jednotkami či common raily. Obecně lépe snášejí provoz na olej staré vznětové motory se vstřikováním do předkomůrky (u většiny výrobců zhruba do roku 1998) než modernější s přímým vstřikem. Olej má totiž podstatně vyšší bod varu. Ve válcích se neodpařuje, ale hoří přímo jeho kapky. Některé z nich nestihnou začít hořet a doletí na stěnu válců, odkud jsou setřeny do oleje. A rostlinný olej nesnáší tak dlouhé působení vysokých teplot a dalších vlivů jako motorový olej, po krátkém čase polymeruje a nakonec celá směs rostlinného a motorového oleje až

zgelovatí.

Předkomůrkový diesel je výhodnější proto, že kapky na stěnu válce nedolétnou. Klíčový pro kvalitní spalování oleje je stav vstřikovačů. Když jsou špatné, dělají velké kapky, které nemají šanci shořet a kromě vlivů na motorový olej zanášejí pístní kroužky pryskyřičnými úsadami, což vede ke ztrátě komprese a funkčnosti motoru.

Úspora v neúsporném voze

Naší oblíbenou kapkovou zkouškou jsme Martinovi zkontrolovali olej s překvapivě dobrým výsledkem – sazí hodně, ale funkční vlastnosti zachovány. Závěr tedy je, že pokud si seženete Mercedes- Benz W123 a bude mít motor v pořádku (vstřikovače, komprese), pak s ním lze jezdit na rostlinný olej.

Ekonomicky však nemusí mít celé počínání jasný smysl. Běžná cestovní spotřeba starého „piana“ je kolem osmi litrů na 100 km. Jestliže jej budete kupovat za 27 Kč/l, vyjde vás každých 100 km na 216 Kč. Modernější Škoda Octavia TDI z přelomu tisíciletí je schopna jezdit za pět litrů na 100 km. Při průměrné ceně nafty 36,20 Kč/l vás tak každých sto kilometrů vyjde na 181 Kč. Je pravda, že staré piano (vyráběné v letech 1975-1986) pořídíte levněji, třeba už za 20 000 Kč, ale z legendární kvality těchto vozů toho po pětatřiceti letech provozu většinou moc nezbylo.

Zkušenosti majitele: V nejhorším jede i na naftu

S tímto mercedesem jezdím už tři roky, za tu dobu jsem zdolal přes 250 000 km, často zatížený či s vlekem. Kolik měl najeto předtím, nikdo neví.

Na začátku jsem vyměnil vstřikovače a od té doby jenom jezdím. Kromě rostlinných olejů jezdívám i na bionaftu. Ve voze mám instalovaný tepelný

výměník, který předehřívá palivo před vstupem do čerpadla chladicí kapalinou. Olej zřídne a vstřikovače ho lépe rozprašují, takže díky němu klesá

i spotřeba paliva. Výhodou tohoto motoru je, že se po studeném startu velmi rychle zahřívá. V mrazech však samozřejmě na rostlinný olej jezdit nemůžu, pokud nechávám vůz přes noc venku.

Vedle výměníku mám již jen jednu úpravu – před palivový filtr jsem přidal ještě hrubý čistič, takzvanou skleničku, dobře známou z náklaďáků. Případné nečistoty a úsady z nádrže zachytí dřív, než mi ucpou filtr.

Aniž bych se sám k čemukoliv přiznával, berte jako fakt, že kromě známých ložiskových, transformátorových, topných či turbínových olejů piano velice dobře jezdí i na oleje převodové a hydraulické, k nimž má také leckdo levný přístup. Naopak vyjetý motorový olej bych nedoporučil. Provozem se v něm zachycuje prach a jiné brusné částice, které vydřou vstřikovače. U mého konkrétního vozu platí, že vůbec nejhůř jezdí na klasickou naftu. Tu tankuji jen v krajní nouzi.

Zásady jízdy na olej

• Pokud nemáte speciální sadu s předehřevem, používejte olej pouze při teplotách nad +5 ºC. Za nižších hodnot přestává téct a velké kapky se špatně spalují.
• Olej má omezenou oxidační stabilitu. Po čase se kazí – čím vyšším teplotám je vystaven, tím rychleji. Proto před delší odstávkou natankujte naftu.
• Nechte pravidelně kontrolovat kvalitu rozprachu a otvírací tlaky vstřikovačů. Opotřebené dělají větší kapky a kvalita spalování prudce klesá.
• Motorový olej měňte dvakrát častěji, než předepisuje výrobce. Vždy používejte kvalitní oleje vyšších výkonnostních tříd, které zabraňují oxidaci a tím i negativnímu působení esterů mastných kyselin.
• Nikdy nenechávejte jeden olej v motoru déle než půl roku.
• Věnujte pozornost těsnosti palivové soustavy. Estery jsou vysoce agresivní vůči nitrilovým kaučukům, z nichž jsou u starších vozů vyrobena těsnění. Charakteristická je touto vlastností bionafta (MEŘO), ale po delším čase se takto projevuje i rostlinný olej. Diesel servisy mívají k dispozici těsnění z polytetrafluoretelenu (PTFE).
• Kyslík v molekulách oleje zlepšuje spalování, ale snižuje výhřevnost.I po započtení vyšší hustoty je výhřevnost na litr o šest procent nižší. O stejný díl tak pravděpodobně stoupne vaše spotřeba paliva.

Robustní vstřikování s řadovým čerpadlem a čepovými tryskami zdědila i následující řada W124 (1984-1996), v níž je již šance za nějakých 50 000 Kč legálně pořídit provozuschopný exemplář. Auto je rychlejší, tišší, má stabilnější podvozek a lépe vzdoruje korozi, ale spotřeba o mnoho nepoklesla. Základní, leda dostatečný model 200D/55 kW jezdí za 7,5 l/100 km, lepší pětiválec 250D/ /66 kW si vezme osm litrů, šestiválec

300D/80 kW klidně deset. Životnost modelů s turbodmychadly (až 108 kW) výrazněji závisí na zacházení a po letech je nelze plošně doporučit. Šanci na nižší spotřebu paliva (od 6,5 l/100 km) dává menší model 190 (1982-1993), kterému již motor 2.0D/55 kW uděluje akceptovatelnou

dynamiku. Tyto vozy jsou sice méně pohodlné, ale také nemívají najeto tolik jako W124.