Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda Favorit LS 1600: Favorit měl dostat šestnáctistovku! Byla lepší než 1.6 od VW ve Felicii…

Tomáš Dusil
Diskuze (77)
Favorit měl pohánět také motor o objemu 1,6 litru. Z realizace nakonec sešlo.

Letos třicetiletý favorit byl ve své době skutečně revolučním počinem své značky. Po celou dobu produkce se však musel spokojit pouze s jedinou pohonnou jednotkou nabízenou v několika verzích. S objemem 1,3 litru představovala výraznou inovaci starších motorů používaných ve vozech Škoda s pohonem vzadu, samozřejmě s výjimkou typů 135/136. Ty již měly motor připravený právě pro favorit.

Boj s emisemi a úbytkem výkonu

Původní vysoko kompresní verze 136 poskytovala výkon 46 kW a byla určená pro spalování olovnatého benzínu super o oktanovém čísle 96. Dále byla nabízena varianta 135 se sníženým kompresním poměrem, výkonem 43 kW a upravenými ventilovými sedly z důvodu možnosti spalovat bezolovnatý benzin s nižším oktanovým číslem 91. S ní se do favoritu dostal také katalyzátor. Na sklonku 80. let jej totiž na některých evropských trzích (Německo, Švýcarsko) vyžadovala legislativa. Jinde (Itálie, Francie či Velká Británie) jej stále nepožadovali.

Ve snaze vyhovět stále přísnější emisní normě, dostal favorit v roce 1991 verzi 135 Le nebo LSe. Písmenko „e“ znamenalo Ecotronic. Vycházela z agregátu pro 135, přičemž hlavní změnou bylo použití elektronicky řízeného karburátoru Pierburg 2E-E namísto mechanického Jikov 28-30. Díky němu nabídla Škoda vůbec poprvé řízený katalyzátor s kyslíkovým snímačem lambda. Emise ve výfukových plynech se výrazně zlepšily, současně však výkon motoru klesl ze 43 na 40 kW.

Objem ničím nenahradíš

Už na sklonku 80. let bylo přáním vývojářů Škody vyrábět motor o větším objemu než 1,3 litru. Třeba vedoucí vývoje Petr Hrdlička měl představu přibližně o kubatuře 1,5 litru. Současně se plánovalo zastavět do favoritu také menší motor, než jakým byla známá třináctistovka.

Tím měl být čtyřválec pro Favorit 115 S/L označený jako typ 781/115. Objem motoru konstruktéři snížili z 1289 na 1136,5 cm3 a to zkrácením zdvihu ze 72 na 63,5 mm. Vrtání 75,5 mm a tedy i písty zůstaly zachovány. Auto mělo dost ochuzenou výbavu, čítající například pevná skla v zadních bočních dveřích (výbava S) či jednodušší přístrojový štít (opět výbava S). Dle některých pramenů vzniklo 10 vozů, podle jiných pouhá čtyři auta.

Na opačném konci měla být verze s motorem 1.6. V tomto případě se ale již nešlo cestou evoluce známého agregátů s rozvodem OHV a třemi hlavními ložisky klikového hřídele, ale návrhem zcela nového koncepčně modernějšího motoru. Motor 1.6 vznikal v letech 1990 až 1991, což jasně potvrzuje i fotka favoritu v reklamním spotu s tímto motorem, který patří ještě do první série modelu. Ta se vyznačovala mimo jiné logem výrobce („okřídleným šípem“) na straně, nikoliv uprostřed přídě, jak tomu bylo od první inovace. Vzhledem k létům vzniku je také jasné, že agregát byl ve Škodě vyvíjen (minimálně z části) ještě bez účasti skupiny VW, která do Škody přišla v dubnu 1991.

Čím byl tedy tento nakonec nikdy nerealizovaný projekt větší motoru označeného jako projekt Škoda 790.16 tak zajímavý? Jak už jsme předeslali, šlo o úplně novou koncepci. Zatímco třináctistovka používala v 90. letech již trochu archaický ventilový rozvod OHV – tedy s vačkovým hřídelem v bloku a ventily ovládanými přes tyčky a vahadla, počítalo se u motoru 1.6 s moderním rozvodem OHC, tedy s vačkovým hřídelem v hlavě válců.

Druhou zásadní změnu čítalo použití pěti hlavních ložisek klikového hřídele, který tak byl tvarově dokonalejší než třikrát uložený, používaných u motoru 1,3 litru. Naproti tomu hliníkový blok i hlavu válců nabízel motor pro Favorit (tedy 135/136) od samého začátku, přičemž šlo o jednu z hlavních inovací, neboť hlavy starších motorů pro Škodu 1000 MB až 130 se vyráběly z litiny.

Lehkost a výkon

Pokrokové mělo být také příslušenství nového motoru. Počítalo se s trojčinným řízeným katalyzátorem a namísto karburátoru Ecotronic dostal čtyřválec vícebodové vstřikování benzínu. To se nakonec u motoru konstrukce Škoda objevilo až v souvislosti s modernizací čtyřválců 1.3 ve Felicii v roce 1996 coby motor 1.3 MPi.

Tím nejlepším byly ovšem parametry tohoto čtyřválce. Maximální výkon 74 kW, tedy rovných 100 koní při 5500 otáčkách za minutu je dodnes pozoruhodný, stejně jako maximum točivého momentu 140 N.m při 4000/min. Vrtání činilo 78 mm, zdvih 83,5 mm. Šlo tedy o výrazně nadčtvercový (dlouhozdvihový) agregát. A motory takové koncepce jsou požadované i v současné době.

Šestnáctistovku konstruktéři plánovali spojit s pětistupňovou manuální převodovkou. Auto údajně jelo maximální rychlostí 200 km/h a z 0 na 100 km/h dokázalo zrychlit za rovných 10 sekund. Jde však o nepotvrzené údaje.

V sériové produkci se nakonec motor o objemu 1,6 litru objevil až v roce 1995 ve Felicii. Nešlo však o popisovaný „škodovácký“ agregát, ale o motor Volkswagen z řady EA 111. Technicky byl obecně vzato méně pokrokový, neboť třeba blok odlili technologové z litiny, čímž podstatně více zatěžoval přední nápravu. Ani z hlediska výkonu na motor Škoda 790.16 nestačil, když nabízel jen 55 kW.

Nejlepší Forman na světě!

Jak nakonec nerealizovaný projekt motoru skončil? V roce 1993 se dostal pod kapotu fialového Formana, tedy už auta po rozsáhlé modernizaci. Kromě toho, že tento vůz je jediný poháněný motorem 1.6, dostal také nebývale bohatou výbavu (na poměry Škody Favorit/Forman). Kromě koženého čalounění to byl například palubní počítač či nezávislé topení. Auto dále mělo zdvojené kulaté světlomety. Zcela prokazatelně jde o nejlepší Škodu Forman (a vlastně i Favorit), jaká kdy brázdila silnice.

Jak je patrné z fotek motorového prostoru, byl agregát 1.6 výrazně skloněný vpřed. Tehdy šlo o běžné řešení. Třeba volkswageny to takto mívaly s menšími motory. Naopak ty větší (od 1,8 litru výše) byly skloněny výrazně vzad.

Se zmíněným fialovým super formanem s motorem 1.6 a bohatou výbavou jezdil v jeho největší slávě Gerald Weber, člen správní rady automobilky Škoda. Dnes vůz patří do rozsáhlé sbírky automobilového muzea Škody v Mladé Boleslavi. Pokud jej zrovna nenajdete na ploše muzea, pak patrně odpočívá ve vedlejším depozitáři. Moc by nás zajímalo, jak forman s tímto vzácným a ve své době veskrze pokrokovým motorem jede…

Foto: Z.Patera Auta5P, Muzeum Škoda 2005 + J.Kocur a J.Augustin, 2008

Tomáš Dusil
Diskuze (77)
25. 12. 2019 16:46
Re: Takové drobnosti
Mám jak BMM tak MPi. Ono je hezké že se mpi líp zbírá z malejch otáček ale od 4-4.5tis ot nechce vůbec ject. Kdežto bmm sice na malý otáčky pocukává ale za to tahá až do omezovače. Mám oba motory dělaný a jezdím s nimi. Navíc ta koncernová 1.6 je jen uškrcený 2.0 od audi. I ta 1.6 je audi a začli ji dávat nějak v roce 90 do audin takže si nemyslím že by kopčily. Navíc audi 1.6 má xflow hlavu tak opět odpadá to že ji údajně okopčily
9. 11. 2017 10:54
Re: To by mě zajímalo,
Tak se trochu rozpovídej, v čem nedokázali naladit tu slavnou třináctistovku?

Naopak ten motor překvapil i samotné vedení VW, které ho ještě před vstupem do Škoda Auto testovalo. Měl výborné a nízké surové emise. Používal se jako testovací motor v laboratořích MIRA v Anglii, kde vyvíjejí agragáty. Nebral olej, měl slušnou životnost. Oproti litinovým VW byl výrazně lehčí.
A že si nechali radit od nejlepších v oboru jako Pierburg (karburátor), Mahle (písty), Porsche (uložení motoru), Reintz (těsnění). To snad dělaly všichni a dnes je to zcela běžné. Navíc vyvinout auto v šibeničním termínu 2,5 roku od čistého papíru v podmínkách socialismu? I dneska by se z toho ve Škodovce zadýchali. Takže se jelo vše na první dobrou a riziko chyby se eliminovalo právě díky spolupráci se zkušenějšími.
5. 11. 2017 13:40
Zajímavý motor, ale ty spekulace....
Motor jako takový byl z mnoha hledisek jistě zajímavý, ale ty spekulace tady proč se nedostal do výroby je opravdu přehlídka konspiračních teorií a mytologie. 8-s

Přitom důvod byl zcela jednoduchý a ten elementární - neměl budocnost. Byl to motor škodovky, neměl nic společného s žádnou typovou řadou EA motorů VW, nulová míra unifikace, žádné synergie při výrobě. Navíc VW motor podobných parametrů dávno k dispozici měl, a naopak představa že vystaví celou novou řadu motorů na základech škodováckého prvního ohc je prostě čiré scifi. Navíc zavedení motoru do výroby by vzhledem k jeho naprosté odlišnosti od stávající produkce vyžadovalo mnoho dalších investic. To prostě nedávalo smysl, škodovka měla jít cestou nových modelů a koncernové techniky a ne vytvářením vlastních cest a vytváření exotů - byť zajímavých ;-)
Avatar - JiRkA997CZ
5. 11. 2017 08:28
Re: Takové drobnosti
Nezapominej že MonoMotronic se dělal ve verzích v motoru 135 a 136 (rozdíly jsou vacka, komprese). 135 i měla 40kW/90Nm, 136 i měla 50kW /100Nm. Ecotronic (Le /LSe) se dělal jen 135 a měl shodný výkon 40kW/90Nm. Oproti klasickému karburátoru neměl akcelerační pumpičku, takže při dupnutí na plyn nereagoval tak zběsile. Oproti vstřikování měl zase lepší průběh kroutícího momentu ("karburátorový reakce"). Navíc si držel velmi nízkou spotřebu. Sám vlastním a provozuju ecotronika a dá se s ním dostat na 5L/100km a podle posledního měření splňuje euro 3 (24 let starý auto!). Akorát sytič to mít nemuselo, vzdycky když ho zapnu, tak začne ŘJ blaznit, protože TPS = 0% a lambda a otáčky jsou vysoko, takže se začne snažit to dostat na lambda =1 a 660 otáček, jenže s tím sytičem to nejde, tak to po chvíli kolísání chcípne :>D
Avatar - JiRkA997CZ
5. 11. 2017 08:19
Re: Takové drobnosti
Nebylo jedno jestli Pierburg 2E3 nebo jikov 28-30 LEKR. Jikovy měly horší kvalitu a musely se častěji štelovat, až se jednoho krásného dne (cca 300 000 km +) rozštelovaly tak, že už nešly seštelovat. Jikovy se dávaly kvůli tomu, že komunisti nechtěli nic dovážet. Pierburgy se proto dávaly až později. Stodvacítky jde provozovat na bezolovo, ale cca po 30-60 tis km už byly v sedlech obrovský propálený díry a motor to nakonec nepřežije.