Tuhle sovětskou limuzínu určitě neznáte! V čem byl ZiL 4102 revoluční a proč zůstalo u prototypu?

Nejstarší ruská automobilka ZiL (původně AMO) se v době poválečného Sovětského svazu nejvíce proslavila limuzínami pro nejvyšší představitele východního bloku. V polovině osmdesátých let spustila výrobu modelu 41047 a jeho odvozených verzí, vedle toho však pracovala na zcela novém autě. Připravovaný ZiL 4102 (někdy též „Oceán“ či „Raisa“) ale nakonec zůstal jen ve fázi prototypu.

Na poměry sovětských automobilových výrobců byl přitom ZiL 4102 v mnoha ohledech revoluční. Z tehdy vyráběného modelu 41047 byl převzat vlastně jenom motor, zatímco zbytek koncepce byl zcela jiný, což v podmínkách Sovětského svazu rozhodně nebylo zvykem. Probíhající perestrojka se zkrátka prokázala i v oblasti papalášských vozidel.

Zatímco předcházející limuzíny ZiLu byly postaveny na rámu a měly poháněná zadní kola, 4102 využíval samonosnou karoserii s pohonem předních kol. Změna konstrukce v kombinaci s využitím sklolaminátových dílů (střecha, víko zavazadelníku, kapota apod.) a o půl metru kratší karoserií než u předchůdce znamenaly, že tenhle 5,25 metrů dlouhý automobil byl najednou o půl tuny lehčí než tehdy vyráběný sedan 41041.

ZiL slaví 100 let. Připomeňte si nejvybranější kousky jeho historie

Přední kola roztáčel mamutí osmiválec o objemu 7,7 litru převzatý ze ZiLu 41047, který byl používán i v dřívějším 4104. Prehistorický byl také automat pracující s tímto motorem o výkonu 232 kW, měl jen tři stupně, což i na poměry tehdejší doby bylo už málo. Vzhledem ke své velikosti však byl ZiL 4102 vcelku rychlý, na stovce byl za 10,5 sekundy a jel nejvýše rychlostí 200 km/h.

Počítalo se však i s se zástavbou jiných motorů, v nabídce měl být také 4,5litrový vidlicový šestiválec, šestilitrový osmiválec a dokonce vznětový agregát – sedmilitrový osmiválec.

Design automobilu se nepochybně inspiroval tehdejším Cadillacem Fleetwood, což pro díla ZiLu rozhodně nebylo neobvyklé. Vozy americké provenience od Cadillacu, Lincolnu nebo třeba Packardu totiž připomínaly i dřívější modely tohoto výrobce. Vedle výchozího sedanu se přitom počítalo i s dalšími karosářskými variantami, prodlouženou limuzínou, kupé nebo dokonce kombíkem. Na rozdíl od předchůdců totiž neměla 41047 mířit jen k papalášům, ale i běžným zákazníkům.

Nová limuzína pro ruského prezidenta už jezdí. Vypadá jako kříženec Bentley a Rollse

Klienty chtěl vůz lákat i na bohatou výbavu, která si nezadala s modely luxusních západních značek. Počítalo se s elektricky nastavitelnými zadními sedadly, hudebním systémem s 10 reproduktory a přehrávačem na CD, automatickou klimatizací nebo palubním počítačem. Zajímavostí, avšak pro ZiLy tradičním prvkem, byla zdvojená elektroinstalace s dvěma autobateriemi, dvěma palivovými čerpadly nebo záložním zapalováním.

Přestože z dnešního pohledu je ZiL 4102 nepochybně zajímavým automobilem, sériové produkce se nikdy nedočkal. Údajně za to mohla manželka Michaila Gorbačova, tehdejšího vládce SSSR, Raisa, podle níž se vozu občas přezdívá. Když jí byl automobil prezentován, zkritizovala dílo s tím, že chudí lidé v Sovětském svazu hladoví, zatímco papaláši se chtějí vozit v luxusních vozech.

Projekt tak byl z nejvyšších míst zastaven, pravdou ale je, že kvůli složité situaci na východoevropských trzích po rozpadu Sovětského svazu by ZiL 4102 měl jen pramalou šanci na úspěch. ZiL navíc neměl dostatek financí na jeho pečlivý vývoj. Kolem a kolem tak zůstalo jen u dvou (podle některých zdrojů tří) prototypů, postavených mezi lety 1987 a 1990.