Sportovní prototypy W.R.E.-Maserati byly jen tři. Dnes stojí kus 20 milionů

Maserati ve druhé polovině 50. let sbíralo úspěchy ve formuli 1 a také mezi sportovními prototypy ve vytrvalostních závodech. Ani tak ne v absolutním pořadí, jako hlavně v nižších kategoriích, které byly tehdy nesmírně populární. Například v letech 1956-1957 postavilo osmičku otevřených spiderů 200 S. Jak napovídalo označení, šlo o dvoulitry. Z dnešního pohledu je zajímavé, že to byly jen řadové čtyřválce, byť celohliníkové, s rozvodem DOHC a výkonem 142 kW. A to jim v jeho dosažení nepomáhal žádný kompresor.

Tyto malé motory byly však použity i v jiných vozech, zákazníci, kteří o ně měli zájem, si v Modeně podávali dveře. Auto, které nabídnou RM Sotheby's 27. května 2017 na aukci ve Villa Erba v italském Cernobbiu, je jedním z nich. Má pod kapotou zmíněný dvoulitrový agregát, nese i loga s trojzubcem ve znaku, dokonce se zrodilo v sídelním městě, ale maserati to tak úplně není...

Američan pobil doma Italy

Na počátku kariéry speciálu stála ona pohonná jednotka, kterou si koupil americký jezdec Tony Settember (později jel 6 GP formule 1 s vozy Emeryson a Scirocco). Původně jej chtěl použít ve svém šasi Wilment, ale nakonec mu Brit John Wadsworth postavil nový trubkový rám. Vůz byl dokončen u World Racing Enterprises v Modeně, proto ona zkratka W.R.E. Šlo o několik tamních dílen sdružených pod jednou značkou.

Settember za volantem svého skvostu porazil v červenci 1959 Italy ve Velké ceně Neapole. Závodníci Luigi Bellucci a Mannato Boffa, kteří dojeli za ním, nebyli zrovna nejšťastnější, že je doma zesměšnil nějaký Američan. Proto si objednali také jeden, shodou okolností právě tento dražený. Nakonec se jich zrodila, jak už bylo řečeno výše, trojice.

Úspěch v závodě do vrchu

Na stavbu zbylých vozů dohlížel přímo Bellucci a postaral se o ni opět Wadsworth, Settember projekt opustil. Všechny měly hliníkové karoserie, nezávislé zavěšení, kotoučové brzdy na všech kolech, přičemž ty zadní namontované až u samosvorného diferenciálu Halibrand, dále pak hořčíková patnáctipalcová kola Borrani.

Důležitý konkrétní exemplář s číslem podvozku 1002 a motoru 2429 vyjel na konci sezóny 1959. Dobyl první místo v závodě do vrchu Agnano-Cappella dei Cangiani v březnu 1960 a v následujících několika letech této dekády zaznamenaly všechny vozy i další, poměrně značné úspěchy. Pobíjely konkurenci, nicméně nevedly se přesné záznamy, které auto kdy a kde vyhrálo, takže v tomto ohledu je historie bohužel nejasná. W.R.E. nakonec samozřejmě přestal na soupeře stačit, Bellucci a Boffa navíc brzy získali z Modeny nové Maserati Tipo 60 „Birdcage“ (ptačí klec).

Třicet let u posledního majitele

Onen druhý, právě nabízený kus (nejde tedy o původní Settemberův) koupil v roce 1972 Eugenio Orizio ze severoitalského Provaglio d'Iseo. Na přelomu 70. a 80. let jej nechal zrestaurovat a současný majitel klenot dále úzkostlivě udržoval a opravoval následujících přesně třicet let. Je v dobové rudé barvě s bílým nosem, dokonce i startovní číslo 132 nesl v jednom ze závodů, jak ostatně dokazuje černobílá fotografie. Dvoumístný prototyp s modrými závodními sedačkami má obvyklé řízení vpravo, na většině okruhů se boxy nacházely také na této straně a jezdci se tak mohli rychleji střídat. Zdokumentoval jej známý historik značky Maserati Walter Bäumer, jsou k němu i dobové fotografie a časopis Sports Cars Illustrated, konkrétně vydání z března 1961, kde byl představen.

„Papíry“ FIA mu náleží od roku 2009, může se účastnit oficiálních závodních akcí a je plně v souladu s původními specifikacemi včetně originálního motoru. Aukční síň RM Sotheby's stanovila rozmezí, za které chce vzácné auto prodat, na 750-950 tisíc eur. To není málo, v přepočtu 20,1-25,5 milionu korun. Pro patřičně movité sběratele silničních závodních speciálů z padesátých let nicméně jde o velmi lákavou nabídku...

Foto:: Tim Scott/RM Sotheby's