Tajemství legendárního automobilového hřbitova. Víme, jak skutečně vznikl

Přiložené fotografie tajemného, až pohádkového lesu plného vraků starých aut v různém stádiu rozpadu jste možná již viděli, protože v minulosti několikrát kolovaly po internetu. Často se hovořilo o tom, že tento automobilový hřbitov v belgickém Châtillonu vznikl krátce po druhé světové válce. Pravda to ale není...

Legenda doprovázející fotografie tvrdila, že vraky v lese zanechali američtí vojáci, kteří byli nasazeni v druhé světové válce. Při svém odchodu zpět za oceán však neměli prostředky na to, aby si je odvezli s sebou. Proto důstojníci měli rozhodnout o tom, svézt automobily na jedno místo a nechat je napospas osudu.

Ti všímavější po přečtení této legendy ihned zapochybovali. Ptali se, jak vojáci k autům přišli a proč pro ně bylo nevýhodné je odvézt zpět do Ameriky, když už je předtím přivezli do Evropy. A proč je vůbec do Belgie během válečné vřavy vozili?

Vybraní čtenáři pak poukazovali na to, že množství automobilů na fotografiích je až poválečného původu. Mezi údajně až 500 vozy totiž byly i takové kousky jako Ford Anglia, Citroën 2CV nebo Volkswagen Brouk, které se začaly vyrábět až v poválečné éře. Legenda tak dostávala další a další trhliny. Pojďme ji tedy uvést na pravou míru. Americký novinář Ronan Glon zajel přímo do městečka Châtillon, aby zjistil skutečný příběh dnes už legendárního automobilového hřbitovu.

Legenda má sice pravdu v tom, že „autory“ hřbitova byli zaoceánští vojáci, kteří v Belgii působili, ne však za války, ale až po ní. Historie hřbitovu se totiž začala psát až v poválečné éře.

Jeho počátky souvisí se založením Severoatlantické aliance (NATO), po jejímž vzniku začaly v Evropě vznikat nejen americké, ale také kanadské vojenské základny. Jedna taková vznikla i ve francouzském Marville, nedaleko hranic s Belgií. Jelikož Belgie některým vojákům více vyhovovala, usídlili se tam a do Francie za prací dojížděli.

Mnozí vojáci s sebou do Evropy přivezli nejen své rodiny, ale také své automobily. Jeden z obyvatel Châtillonu tak využil příležitost a v tomto belgickém městečku blízkém Francii v padesátých letech začal prodávat a servisovat americké „bouráky.“

Po nástupu Charlese de Gaulla do funkce francouzského prezidenta však Francii začíná vadit silný vliv Spojených států na alianci, a proto se země následně rozhodla odstoupit z aliančních vojenských struktur. Spolu s tím Francie vykázala všechny cizí jednotky ze svého území, což znamená konec i pro kanadskou základnu v Marville. V dubnu 1967 se tak vojáci musí přestěhovat do Německa, na základnu Lahr.

Vojáci majitele servisu v Châtillonu údajně přemlouvali, aby se odstěhoval s nimi, aby jim mohl i nadále spravovat jejich vozy. Nakonec se ale rozhodl zůstat v Belgii a přeorientovat se na vozy evropské provenience. Majitel prodejny a servisu si navíc mnohé vozy ponechal, a tak kolem belgického městečka se v průběhu let nashromáždily stovky aut. Mnohé z nich už začaly zarůstat travou a z veteránů se stávaly vraky.

Po smrti majitele servisu jeho syn podnikání nepřevzal, a tak se stav jednotlivých automobilů nadále zhoršoval. „Hřbitov“ se stával stále větší a větší senzací, a tak do Châtillonu začalo kvůli němu jezdit stále více návštěvníků. Někteří z nich si vraky v atmosféře tajemného lesa jen fotili, jiní ale do městečka vyráželi, aby si s sebou odvezli potřebné komponenty. Stále slavnější sbírka tak byla postupně rozkrádána.

Na tomto místě bychom mohli příběh automobilového hřbitova ukončit a popřát šťastnou cestu těm zájemcům, kteří by se chtěli na prohlídku netradičního místa vydat. Jenže dnes už automobilový hřbitov v Châtillonu nenajdete. Vraky zaparkované v lese začaly místním postupně vadit, hlavně kvůli ekologickým dopadům, a tak vlastník sbírky, syn původního majitele, se v roce 2010 rozhodl je zničit. Použitelné díly prodal, zbytek pak sešrotoval. Dnes už tak někdejší automobilový hřbitov připomíná jen několik pohozených dílů, které v lese i po odklizení vraků zůstaly zapomenuty...