Tento muž jezdí taxikářským trabantem. Zákazníky ale nevozí...

Někdo trabanta získává dědictvím či darem jen za převod, u někoho je to láska na první pohled. „V mládí mě nijak nezaujal, nikdy jsem ho neměl, když jsem si jej ale pořídil, rozebral a zase složil, chytil mě za srdíčko,“ říká lektor autoškoly a školitel řidičů, osmapadesátiletý Oldřich Krejčí z Nesuchyně nedaleko od středočeského Rakovníka. Navíc tak zjistil, že auto s přezdívkami jako splašený vysavač, trsátko na kolech nebo jaguár z PVC zase tak špatné není.

Svítivka

Krejčího kamarád měl známý východoněmecký vůz a pozval jej na trabantí vyjížďku do Plané u Mariánských Lázní. „Nějak jsem asi víc přičichnul k dýmu z výfuku a věci, které se mi za mlada nelíbily, jsem začal vidět z jiného pohledu,“ vzpomíná na první zážitek dnešní předseda Trabant klubu v Nesuchyni. Po očku pak sledoval bazary a jejich internetové nabídky, že by si třeba nějakého pořídil. Jen tak pro radost – na srazy a výlety. Obešel řadu nabídek, pořád ale něco k dokonalosti chybělo či musela být spousta oprav. „Až mi náhoda přihrála autobazar v nepříliš vzdáleném městečku Lubenec. Svítivý dvoudveřový žluťásek mi tam hned padl do oka,“ rekapituluje první setkání.

V obci žil i původní majitel, kterého Krejčí vyhledal. Kromě informací o dosavadním provozu a bolístkách auta si odvezl nádavkem ještě nějaké díly. Následovala oprava motoru, převodovky i brzd, samozřejmě vlastními silami. „Tohle mě fakt bavilo, moci si všechno sám rozebrat a vyladit,“ dodává majitel.

Kupte si expediční Trabant 601 z Lega. Světový unikát sestavil český nadšenec

Jak říká, servis a opravy nepředstavují nic složitého, navíc jsou součástky docela dobře dostupné. Dají se podle něj ještě sehnat původní východoněmecké, ale čím dál častěji naráží na kopie dílů, třeba z Polska nebo Maďarska, které už původní kvality originálu nedosahují.

Vlastně z hecu

Vycizelováním vozu a instalací všemožných doplňků interiéru i exteriéru, samozřejmě jen ve žluté, hodnotu vozidla prakticky zdvojnásobil. A pak s ním Krejčí vyrazil v roce 2009 na první sraz do Prahy. „Tam se odehrála ona změna, která k autu přitahuje pozornost do dneška a díky níž už mi police s poháry přetéká,“ vysvětluje majitel. Kamarád mu totiž z legrace řekl, že vůz má stejnou barvu jako taxíky v New Yorku, a jestli by tedy nechtěl hrazdičku s označníkem taxi? A originální pruhy k tomu? Slovo dalo slovo a z auta tak vznikla unikátní dročka, která nemá u nás ani v cizině obdoby – tak malá dvoudveřová auta nikdy jako taxíky nesloužila, všichni si z dob socialismu pamatujeme jen volhy.

Na Pražské trabantiádě na koupališti Džbán se ovšem jeho vůz hned stal centrem pozornosti. Na srazech totiž často bývá kategorie kuriozit, kde najdete třeba trabanta v kamufláži Veřejné bezpečnosti, či auta na klíček, připomínající Večerníčka nebo oblíbený seriál Simpsonovi. „Tak jsem získal svoje první ocenění, ovšem jdou mi i jiné disciplíny, třeba orientační závody nebo jízdy zručnosti“ vypráví Krejčí. Označení taxi už z auta nikdy nesundal.

„Nikdy jsem ale nikoho za peníze nevezl, auto nemá ani slepý taxametr, aby nebyly pochyby, zda si snad tímhle způsobem nevydělávám načerno bokem,“ upozorňuje majitel s tím, že na palubce u spolujezdce má jen na okrasu vylepenou i dobovou cedulku na vypsání poplatků a cen za jednotlivá rita.

Bazar: Trabant 601 - Posměváčci utichají, trabi žije dál...

Nový rozměr života

Radost, kterou mu žluťásek přináší, se mu dostala pod kůži natolik, že se do dvoutaktních aut Made in DDR zbláznil. Netrvalo proto dlouho, a pořídil

a následně renovoval dalšího trabanta, získaného tentokrát darem jen za převod. Následoval i klasický hranatý wartburg. Nakonec založil a vede v Nesuchyni Trabant klub, který má dnes osm členů.

Ten kromě několikatýdenních spanilých jízd po Česku i cizině dokonce organizuje už pár let sranda akci 1. máj, určenou pro vozy do roku 1989. Jsou tu kromě dobových vozů k vidění i recitační skupina pionýrů v krojích, alegorické vozy či transparenty typu „Soudruzi z NDR zdraví 1. máj“.

Krejčího originální vůz je žádaný na řadě srazů, vydává se na ně vždy po vlastní ose. I když s ním už najezdil přes 5800 kilometrů, zatím neobjel všechny. Je jich prý tolik, že by to vydalo na pár let, i kdyby jezdil v sezoně každý víkend.

S taxikářským trabantem si troufne i na dálnici, jeho rychlost se tam pohybuje okolo stovky. Nemá tak problém s kamiony. „Jediné, co mě opravdu zlobí, jsou řidiči rychlejších aut, kteří si mě při jízdě z boku a zpředu fotí!“ durdí se Krejčí. Aby totiž měli snímek jediného taxi trabantu v Česku, neváhají jej skoro až zabrzdit.