TEST Dacia Duster 1.5 Blue dCi 115 Extreme – Plná palba v naftě
Dacii Duster v limitované edici Extreme jsme měli v redakčním testu nedávno. Zatímco předtím přijela jako benzínová čtyřkolka, nyní dorazila v podobě naftové předokolky. Zkoušeli jsme, jak moc to změnilo její charakter.
Jestli máte z fotky pocit, že jste test podobného auta u nás už nedávno četli, tak máte v podstatě pravdu. Naftová Dacia Duster totiž na první pohled vypadá úplně stejně jako ta benzínová, jejíž test jsme zveřejnili v půlce června. Jde o stejnou limitovanou edici Extreme, stejně plnou výbavu, stejnou barvu, stejná kola… Nemá smysl znovu rozepisovat, čím se vůz vyznačuje zvnějšku a zevnitř, neboť vše podstatné obsahuje předchozí test.
Zaměřme se proto rovnou na to, co oba vozy odlišuje. Zážehovou třináctistovku o výkonu 110 kW (150 k) pod přední kapotou nahradila vznětová patnáctistovka o výkonu 84 kW (115 k). Jedná se o jediný dieselový motor v nabídce modelu Duster, který byl pro provedení Extreme nabízen s pohonem předních nebo všech čtyř kol. V minulém čase mluvím schválně, protože s čerstvou modernizací modelu se z nabídky vytratila jak limitovaná edice Extreme, tak naftová čtyřkolka.
Vraťme se ale zpět k testovanému vozu. Kromě motoru se od dříve testovaného provedení lišila také výhradním pohonem předních kol. To zároveň znamená jednodušší zadní nápravu a manuální převodovku s jiným zpřevodováním prvních stupňů řazení. Dustery s jednou poháněnou nápravou se také musejí obejít bez asistenta pro sjezd z prudkých svahů. Takže byť jde na první pohled o totožné auto, jakým jsme jezdili pár týdnů zpátky, pod plechy se rozdílů najde dost.
Extrémně jiná?
Po usednutí do vozu si možná ani hned nevšimnete, že tam, kde byl za řadicí pákou otočný volič režimu pohonu všech kol, se nyní nachází jen malá odkládací mistička. Přitom jde v podstatě o jediný rozdíl mezi interiéry obou testovaných verzí. To znamená i totožné sedačky s vůlí v kolejnicích a velmi tvrdou hlavovou opěrkou. Zároveň to ale znamená slušnou (nikoliv výjimečnou) prostornost i výhled z vozu a maximální výbavu dostupnou v modelu Duster.
Rozdíl proti dříve testovanému vozu však zaznamenáte ihned po nastartování. Vznětová jednotka Blue dCi o objemu 1,5 litru má podstatně hrubší a o něco hlasitější chod než zážehová třináctistovka. V některých vozech by možná její zvukový projev stál za kritiku, ale k charakteru Dusteru tak nějak sedí. Osobně nemůžu říct, že by mě v průběhu testu nějak obtěžoval.
Další rozdíl zaznamenáte při rozjezdu. Manuální převodovka v Dusteru s pohonem všech kol má kratší první převody, kdy jednička částečně nahrazuje redukci. Hodí se proto především k opatrné a pomalé jízdě po nezpevněném povrchu, nikoliv k rozjezdům na běžné silnici. Můžete ji používat, ale hned po jejím zařazení je už nutné řadit dvojku. Snazší je zvyknout si na rozjíždění na dvojku. To však není případ předokolky, v níž můžete jedničku vesele používat tak, jak jste zvyklí z jiných aut s manuálem.
Co na to jednodušší zadní náprava?
V běžném provozu absenci pohonu všech kol prakticky nezaznamenáte a v lehkém terénu si poradí i Duster s pohonem předních kol. Pokud tedy s autem neplánujete trávit hodně času v náročnějším terénu, vystačíte si s levnějším provedením rumunského SUV. Předokolka ovšem má jednodušší zadní nápravu, kterou už zaznamenáte. Tím nechci říct, že byste rozdíl poznali už od prvních metrů jízdy. Většinu času se na silnicích předokolkový Duster chová dost podobně, jen když například chytíte zadním kolem větší díru v zatáčce, auto jakoby zavrtí zadkem.
Předchozí i nynější Duster jsou si hodně podobní i v případě dynamiky. Přestože benzinová jednotka nabízí o 26 kW vyšší výkon (110 kW vs. 84 kW), maximum točivého momentu je u obou motorů podobné – nafťák nabízí 260 Nm, benzín pouze o 10 Nm méně. Navíc mi přišlo, že přední náprava zatížená dieselovou jednotkou má o fous lepší trakci. Sprint z 0 na 100 km/h proto podle tabulek výrobce předokolka zvládne za 10,2 sekundy, čímž o 0,2 sekundy poráží čtyřkolku. Čtyřkolka pak kontruje vyšší maximální rychlostí – 198 km/h vs. 183 km/h.
Při pohybu ve městě a po okreskách jsou obě testovaná provedení dynamicky srovnatelná, větší rozdíl – přesto stále nijak dramatický – jsem mezi nimi viděl na dálnici. Výkonové maximum u dieselového Dusteru nastupuje dříve a maximum točivého momentu je dostupné v o něco kratším rozsahu otáček. Ve vyšších rychlostech se proto pocitově o něco lépe cítí nejvýkonnější benzínový Duster.
Potud jsou obě auta hodně podobná, přestože mají jiné motory, jiný počet poháněných kol a vlastně i jiné zpřevodování manuálu. Někde má lehce navrch jedno, jinde druhé, ale dosud je souboj v podstatě vyrovnaný. Disciplínou, ve které však diesel jednoznačně deklasuje benzínovou jednotku, je dle očekávání spotřeba paliva.
Zatímco se zážehovou třináctistovkou jsem během testovacího týdne jezdil v průměru za 7,2 litru benzínu na 100 kilometrů – což mi přišlo jako slušná spotřeba – vznětová patnáctistovka po týdenním soužití vykázala spotřebu 4,9 l nafty na 100 km. S padesátilitrovou nádrží tak díky tomu na jedno natankování ujedete zhruba 1.000 kilometrů, což potvrzovaly i průběžné výpočty palubního počítače. A to při současných cenách paliv vůbec není k zahození.
Závěr
Jestli vám SUV imponují, i když pro ně nemáte skutečné využití v terénu, volbou Dustera s pohonem předních kol nic nezkazíte. V dieselovém provedení je jeho dynamika v nižších rychlostech porovnatelná s výkonnější benzínovou čtyřkolkou a na dálnici si vede obstojně. Spotřebou pak naftový Duster jednoznačně vítězí.
Co se ceny týče, i zde má předokolka navrch. Zatímco Duster 1.3 TCe 150 4x4 Extreme přišel bez příplatků na 557.900 Kč, v provedení 1.5 Blue dCi 115 Extreme startoval na 496.900 Kč. To je rozdíl 61.000 Kč, který se vám vyplatí i díky významně nižší spotřebě. Se započtením příplatků, kterých není mnoho, je rozdíl mezi testovanými vozy 65.000 Kč. I s pohonem všech kol by dieselový motor vycházel o něco levněji (541.900 Kč bez příplatků).
Závěr je tedy za mě v podstatě stejný, jako v případě dříve testovaného vozu. Duster je schopné univerzální auto, které si na nic nehraje. Má své slabiny, které vykupuje svým charakterem a relativně nízkou cenou. Tu sice trochu kazí nejdražší provedení Extreme, ale stále se s ohledem na velikost a výbavu jedná o výborný poměr cena/výkon. Dieselová verze s pohonem předních kol rozhodně stojí za zvážení.
Jak jsem ale naznačoval výše, s nedávno představenou modernizací Duster přišel o limitovanou edici Extreme. Stejně tak už ani nepořídíte diesel s pohonem všech kol, přičemž ceny ve všech výbavách o pár tisíc narostly. Pokud vás tedy Duster Extreme zaujal, budete muset zkusit štěstí mezi skladovými a předváděcími vozy.
| Nejlevnější verze modelu | 359.900 Kč (1.0 TCe/67 kW Essential) |
| Základ s testovaným motorem | 449.900 Kč (1.5 Blue dCi/84 kW Comfort) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 496.900 Kč (1.5 Blue dCi/84 kW Extreme) |
| Testovaný vůz s výbavou | 520.400 Kč (1.5 Blue dCi/84 kW Extreme) |
Plusy
- Poměr cena/výbava
- Jednoduchost ovládání
- Spotřeba
Minusy
- Přeposilované řízení
- Hlučnější projev
- Viklající se přední sedačky
