TEST Honda Accord 2.4 Executive - Střední třída trochu jinak

Ze zástupu klasických automobilů střední třídy, reprezentovanými modely jako Volkswagen Passat, Ford Mondeo, Renault Laguna nebo Toyota Avensis se již před lety vyčlenila skupinka takzvaných prémiových značek. Sem patří BMW řady 3, Mercedes-Benz třídy C, Audi A4 a v poslední době s koketují též Volvo S60, Saab 9-3 a Lexus IS. Důrazně se sem dere též Alfa 156 a od letoška též právě naše testovaná Honda Accord.

Honda dala sbohem nenápadnému vzhledu a sedmé vydání Accordu na silnici přehlédnete jen ztěží. Stylisté správně vystihli nástup „doby hranaté“ a vůz je díky tomu ostrý jako břitva. Přední partie, to je díky pětiúhelníkové masce chladiče nezaměnitelná Honda, i když se s ní musí v současnosti dělit s Mazdou, nově pojaté jsou přední světlomety, které se směrem ke středu vozu netypicky rozšiřují. S novou generací se také japonská značka rozloučila s nízkým pontonem karoserie a vysokými okny, novinka má vysoké boky a ostře klínovitý profil, zakončený výraznou odtrhovou hranou víka zavazadlového prostoru. Skvělý vzhled však překvapivě opticky trochu kazí šestnáctipalcová litá kola, lépe by totiž automobilu slušely ráfky o číslo, případně o dvě větší. Opravdu vysoká zadní partie sází na nedbalou eleganci jednoduchých koncových svítilen. Zmínku zaslouží kromě směrovek umístěných v zrcátkách též propracovaná aerodynamika vozu, činící bezkonkurenční Cx=0,26. Pokud vám součinitel odporu vzduchu nic neříká a nemáte s čím srovnávat, pak vězte, že hybridní kupé Insight, navržené speciálně s ohledem na nízký odpor vzduchu a spotřebu, má Cx=0,25.

Atraktivní kabát však na členství v elitním klubu nestačí, pastva pro oko tedy pokračuje i v interiéru. Stylisticky čisté linie přístrojové desky doplňují kvalitní použité materiály, překvapí však tvrdé plasty na její horní části. Dominantním prvkem kokpitu je středová konzola opět ve tvaru pětiúhelníku, s multifunkčním displejem a velkými ovládacími prvky, potěší také tříramenný volant, který je konečně nastavitelný ve dvou osách. Přístroje v kapličce mají regulovatelné podsvícení LED diodami, dominantní je rychloměr. Naprosto skvělé je ovládání řadicí páky šestistupňové převodovky s přímým řazením. Ta má velmi krátké a naprosto přesné dráhy, což velmi zrychluje řazení, snad pouze hlavice by mohla mít větší průměr. Sedadla mají velmi dobré boční vedení i v ramenní oblasti, posun sedadla a jeho výškové nastavení obstarávají elektromotory. Plynový pedál vozu „vyrůstá“ z podlahy po vzoru BMW 3 a na tohle auto si vzpomenete v souvislosti s Accordem ještě jednou – při jízdě. Pokud patříte k „hračičkům“, asi vás Accord moc nepotěší, protože Honda stále tvrdošíjně odmítá vybavit své vozy palubním počítačem. Odůvodňuje to tím, že toto zařízení rozptyluje pozornost. To je sice pravda, ale zákazním má podle našeho názoru právo se na vlastní žádost nechávat rozptylovat.

Spokojeni budou i cestující na zadních sedadlech, kteří mají dostatek místa pro hlavu, v oblasti kolen jde o lepší průměr. Ne každému ale bude vyhovovat trochu níže umístěný sedák vzadu, s nízkým posazem se však Hondy rodí už pár desítek let. Zavazadlový prostor o objemu 459 l nepatří k největším, avšak svou velikostí zcela postačuje, po sklopení opěradel zadních sedadel se však objeví trochu úzký otvor.

U Hondy se můžete spolehnout na to, že vás vždy překvapí pohonná jednotka, bez ohledu na to, co jste o ní už četli a stejně na tom je i čtyřválec 2.4 i-VTEC Označení VTEC už je snad každému dobře známé, ono „i“ znamená doplnění této technologie plynule proměnným časováním sacích ventilů VTC (variable timing control). Výsledkem je to, že motor neprotestuje ani při jízdě s otáčkami hluboko pod 2000 a od 2500 ot/min plynule a intenzivně zrychluje. Nebyla by to však Honda, aby nezačala žít až ve vysokých otáčkách. Nárůst výkonu je cítit při 4000 otáčkách, dále pak při 4500 ot/min a další překvapení přichystá řidiči překročení 6000 otáček. Zde většina jednotek ztrácí na síle, pro motory Honda však teprve nyní přichází ten správný čas na akceleraci. Škoda jen, že při 7100 ot/min zaráží rozlet čtyřválce omezovač. Pokud by se posunul omezovač přes 8000 otáček, jistě bychom viděli ještě zajímavější čísla, než je současných velmi dobrých 140 kW při 6800 ot/min. Zajímavý je však i točivý moment 223 N.m při 4500 ot/min. Není se tedy čemu divit, že vůz zvládne zrychlení z 0 na 100 km/h za 7,8 s a dokáže jet rychlostí až 227 km/h. Spotřeba vozu odpovídá výkonu a charakteru motoru, ale tím hlavním je styl jízdy jaký zvolíte. Proto se také během testu pohybovala od příznivých 8,5 l/100 km až k 15 litrům při snaze maximálně využít potenciál výkonného čtyřválce.

Absence aerodynamického svistu ve vysokých rychlostech, to je vůbec jedno z největších překvapení vozu. Vůz může pyšnit brilantní aerodynamikou, takže je svist vzduchu slyšet až někde kolem 180 km/h a výtečné je i odhlučnění kol. Nejenže téměř neslyšíte valivý hluk, ale také přejezd nerovností oznamuje pouze tlumený zvuk, potlačeny na minimum jsou též rázy od děr a hrbolů. Zvuk motoru již tak dobře odhlučněn není, čtyřválec kovově „bzučí“ i v nižších otáčkách, kdy bychom čekali lepší odhlučnění.

A ten podvozek… Jakožto člověk neznalý věci při jízdě s Accordem prakticky nemáte šanci odhalit pohon předních kol. Vůz je totiž suverénně neutrální bez náznaků nedotáčivosti, což je spolu s přesným a poměrně strmým řízením příčinou toho, že si jízdu s Accordem užijete jako s málokterým jiným vozem střední třídy, včetně těch ze segmentu sportovních sedanů prémiové třídy. Protahovat vůz sériemi zatáček poskytuje radost známou ze sportovních vozů a o kvalitách šasi svědčí lépe než cokoliv jiného fakt, že se rychlosti průjezdů zatáček blížily hodnotám, dosaženým se čtyřkolkou Subaru Impreza WRX. Hondu nevyvede z míry ani brzdění v zatáčce, ani náhlé vyhýbací manévry. Případné problémy je připraven řešit systém jízdní stability VSA, ale přinutit kontrolku z rozblikání už vyžaduje opravdu nešetrný přístup k řízení. Když k tomu přidáte velmi účinné brzdy s tradičně příjemným nástupem, stojí před vámi automobil, který má v současnosti na trhu jen málo konkurentů, a pokud je má, naleznete je právě v tom segmentu střední třídy, do něhož se Honda pokusila svůj nový Accord dostat. Pokud bychom měli uvést konkurenta (v našich očích) z nejbližších – BMW řady 3, mohl by snad mít Accord tužší posilovač řízení a tvrdší pérování, ale poměřovat se s extratřídou této kategorie, to asi neměli v plánu ani samotní tvůrci modelu Accord.

Zdá se vám být v zrcadle předchozích řádků Accord příliš dobrý, až k neuvěření? V tom případě nezbývá, než abyste se přesvědčili na vlastní kůži.