TEST Honda CR-V 2.0 ES AT - Vystoupí ze stínu?
Honda CR-V se celosvětově prodávala až nečekaně dobře. Dokáže druhá generace céervéčka navázat na úspěchy své předchůdkyně, nebo bude jen stát v jejím stínu?
Zlí jazykové tvrdí, že je nová Honda CR-V prakticky totožná s předchůdcem, jiní dokonce uvádějí, že jde o velmi důkladný facelift. Nad ním nelze jinak, než kroutit hlavou. Kromě základní koncepce je totiž druhá generace naprosto odlišná. Místo decentní elegance prvního vydání nastupuje o poznání robustnější a sebevědomější model s rozměrnou maskou chladiče a velkými předními světlomety. Také profil je daleko masivnější, nezaměnitelně pak působí sloupek za zadním dveřmi. Pouze na zádi lze najít podobnost s předchůdcem, a to díky tradičnímu umístění rezervy a svítilnám ve sloupcích karoserie, ty jsou ale nyní delší a nahoře přecházejí do střešních ližin.
Ani v interiéru nic nepřipomíná minulost, snad jen strohost tvrdých černých plastů, to ale nemění nic na tom, že toho prostor pro cestující může nabídnout až nečekaně mnoho. Přední sedadla jsou částečně čalouněna kůží a mají dobré boční vedení, které bychom v jinde v kategorii SUV těžko hledali. Volant se dobře držel a měl celkem rozumnou velikost, dal se však nastavovat pouze výškově. Zajímavým nápadem je umístění páky ruční brzdy na středovém panelu poblíž volantu, manipulace s ní přitom po chvíli zvykání nečiní potíže. Zvláštní pochvalu zaslouží ovladače ventilace a klimatizace. Nejen že dobře vypadají, ale navíc se i velmi dobře obsluhují. Odkládacích ploch je ve voze dostatek, nepříliš skladné místo je ale schránka ve středovém panelu, v níž se chtě nechtě kupí nepořádek. Dlouhá polička před spolujezdcem postrádá protiskluzovou úpravu, takže prakticky znemožňuje odkládání předmětů. Nelíbil se nám poněkud zastaralý design autorádia s CD přehrávačem, i jeho jednoduchý displej už je v současnosti trochu "mimo". Mezi předními sedadly je sklopný stolek s držáky na nápoje, prostor pod ním se dá využít k umístění sportovní tašky. Potěšilo nás řešení výplně předních dveří, ta je totiž určena na papíry ve formátu A4.
Zadní sedadla je možné nejen podélně posouvat, ale i měnit sklon opěradla, takže lze upravovat velikost kabiny a zavazadlového prostoru podle momentálních požadavků. Do vozu lze v základním uspořádání naskládat 527 l, ale i 1568 l při sklopených zadních sedadlech a zarovnání pod střechu. "Kufr" je opět kromě zadních dveří přístupný i po odklopení zadního skla, to je ale nyní již součástí rámu, takže odpadá složitá manipulace. Podlaha zavazadlového prostoru tvoří tradičně desku piknikového stolku, nezmizela ani plastová vana pod ní. Nelíbilo se nám však otevírání zadních dveří k chodníku.
Když už hovoříme pochvalně o zavazadlovém prostoru, nelze nezmínit také velkorysou nabídku místa na zadních sedadlech, která snese srovnání s automobily třídy MPV.
Pod kapotou CR-V se nacházela jediná nabízená pohonná jednotka a tou je zážehový dvoulitrs plynule proměnným časováním a zdvihem ventilů i-VTEC. Pravděpodobně koncem příštího roku bychom se ale měli dočkat turbodieselu 2,2 l, který nejspíš přiláká velké množství zákazníků. Ale zpět k benzinovému motoru. Ten disponuje výkonem 110 kW při 6500/min a točivým momentem 192 N. m při 4000/min. Jednotka byla opravdu silná, velmi pružná a dobře zabírala již prakticky od volnoběhu, náležitě však ožila po překročení 4000/min, vždyť je to přece Honda. Nárůst dynamiky jsme přitom pociťovali ještě jednou, a to při 5500/min. Potěšil nás tichý chod motoru, ten o sobě dával výrazněji vědět až kolem 5000/min. Samočinná čtyřstupňová převodovka řadila jemně, plynule a bez rázů, jeden stupeň navíc by ale určitě neškodil, samotná volba jednotlivých režimů probíhala lehce. Překvapilo nás, jak málo automat ubíral dynamickým schopnostem motoru, tento druh převodovek velmi často "otupí" i pořádné divochy. Automat si však vybral svou daň v podobě vyšší spotřeby, která se v průměru pohybovala v rozmezí 11,5-12,5 l/100 km.
Podvozek "céervéčka" byl naladěn komfortně, takže se vůz dobře vypořádával s kvalitou našich komunikací, daní za to však byly náklony karoserie v zatáčkách, ty však neměly vliv na stabilitu vozu. Díky přesnému řízení byla jízda s CR-V příjemná, při běžném jízdním režimu se chovalo neutrálně, teprve při ostrém nájezdu do zatáček se projevila vrozená nedotáčivost. Nelíbilo se nám ani nepříjemné pískání pneumatik Bridgestone Dueler, které se ozývaly i při poměrně nízkých rychlostech. Přiřaditelný pohon všech kol Real Time 4WD pracoval podle našich představ - připojení zadní nápravy bylo plynulé, bez rázů, docházelo k němu poměrně rychle, již po krátkém protočení předních kol. Na dovádění v těžkém terénu to i díky ne zrovna velké světlé výšce nebylo, ale pro tento druh zábavy není CR-V stavěno. Jízdu lehkým terénem, po mokré louce a na polních, či lesních cestách zvládá s naprostým přehledem.