TEST Jaguar XF: První jízdní dojmy

Jaguar již není tím starým Jaguarem z přelomu tisíciletí. Něco se stalo.

Příchod Daniela Craiga

Myslím, že takto přesně se dá charakterizovat situace po příchodu nového modelu XF. Jaguar se rozhodl praštit do stolu a shodit ze sebe již poměrně zatuchlý konzervativní závoj. Tradiční příznivci značky patrně budou mít jisté problémy přijmout jej do rodiny „opravdových“ Jaguarů právě díky jeho neotřelé svěžesti a razanci, s jakou tento model celou automobilku posouvá do 21.století. Ale díky bohu za něj. Jestli má být Jaguar nyní na něco pyšný, pak je to model XF.

Ano, asi jako každý jsem byl ohledně budoucnosti novinky z ostrovů dost skeptický. Nevěřil jsem, že dokáží dát světu nástupce krásného, avšak až příliš usedlého S-Typu. Nástupce, který by konečně byl opravdovým Jaguarem nového tisíciletí. Čekal jsem všechno, ale toto ne.

Království kůže, dřeva a tepu

Otevřít dveře a tiše vklouznout na sedadlo řidiče. Je podzimní večer jako každý jiný, jenomže dnes bude mít cesta z bodu A do bodu B zcela jiný, nepoznaný rozměr. Jako předvěst okamžiků budoucích ve tmavém interiéru rudě poblikává startovací tlačítko. V rytmu lidského tepu. Jeho stisknutí probudí k životu Jaguar XF, ovšem stylem, který bere dech. Přístroje i tlačítka se rozzáří bleděmodrým světlem a hliníkový válcový volič automatické sekvenční převodovky povyjede ze středového tunelu. Výdechy klimatizace, dříve cudně otočené, se natočí směrem do vnitřku vozu a zpod kapoty zahřmí. To se právě probudil k životu přeplňovaný vznětový agregát o objemu 2,7 litru a výkonu 152 kW a točivém momentu 435 Nm. Velmi působivá scéna startování jakoby naznačovala, s kým máme dnes tu čest. Zastavme se ale ještě na okamžik uvnitř vozu.

Nový Jaguar XF má ve svém interiéru to zvláštní kouzlo, které dělá z výborných interiérů mistrovská díla. I starší modelové řady Jaguaru vás umí v interiéru hýčkat měkoučkým kůžemi a skvěle vypadajícím dřevěným obložením (které opravdu nelze srovnat s kvalitou „dřevěných“ dekorů u vozů nižších tříd), jenomže XF k tomu všemu přidává současnost. A právě to, jakým způsobem se Jaguaru podařilo v interiéru propojit jeho letité zkušenosti s těmi nejlepšími materiály s novou, avantgardní školou plnou hliníku, modře podsvícených tlačítek a příchutí vesmírné lodi v nás vyvolalo němý úžas.

Ačkoliv pečlivě hledáte i sebemenší chybičky ve zpracování či volbě materiálů, je velmi obtížné dát dohromady nějaký obsáhlejší seznam výtek. Z těch několika věcí, které se nám příliš nezdály, jmenujme například systém otevírání přihrádky u spolujezdce. Ten totiž nefunguje na klasickém mechanickém principu, nýbrž je před spolujezdcem určen dotykový bod, který po přiložení prstu schránku elektromechanicky otevře. To se ale ne vždy podaří. Museli jsme se většinou dotýkat vícekrát, než k otevření došlo, naslinění prstu pravděpodobnost otevření dramaticky zvýšilo.

Dalším, pro někoho možná sporným místem interiéru je grafika barevného dotykového displeje. Ta totiž svým vzezřením úplně nekoresponduje se špičkovou, moderní grafikou přístrojů na palubní desce. Také okolní tlačítka jsou podsvícena modře, takže v noci může displej vypadat poněkud fádněji, než by se na jinak vynikající interiér Jaguaru XF slušelo.

Jízda: na špici třídy

Již první kilometry s divokou kočkou XF naznačily, jak kvalitní automobil se podařilo inženýrům Jaguaru vytvořit. Téměř pětimetrové auto se chová velmi agilně a poslušně, podvozek je schopen s přehledem ustát všechny manévry, které si s tímto prémiovým čtyřdveřovým sedanem na veřejných silnicích dovolím. Ve srovnání s německými konkurenty jej můžeme směle prohlásit za jednoho z leaderů segmentu, co se jízdních vlastností týče. V přesnosti řízení či v jistotě v zatáčkách ztrácí sice několik bodů na BMW řady 5, krále prémiových limuzín v tomto ohledu, jenže na něho v tomto ohledu ztrácí v podstatě veškerá konkurence několik délek. I v komfortu jízdy je Jaguar mezi svými konkurenty postaven velmi vysoko a nerozhodí jej ani dlažba v kombinaci s devatenáctipalcovými koly z lehkých slitin. Automatická převodovka se sice nemůže pochlubit extrémně rychlými reakcemi, zato pasažéry hýčká svým naprosto spolehlivým, sametovým chodem. Dokonce ani ve sportovním režimu se mi nestalo, že by převodovka jedinkrát zapochybovala nebo nedej bože s autem cukla. Jakékoliv nepřístojné chování je zde zkrátka tabu.

Vůz této kategorie nemusí nutně excelovat na okresních silnicích, co ale musí bezpodmínečně zvládat na výbornou jsou dlouhé dálniční přesuny. Testovaný model se vznětovým šestiválcem je na takovýto druh cestování přímo předurčen díky svému malému apetitu, ale také utlumení pohonné jednotky. Necvičené ucho při klidné jízdě nepozná, zda je pod kapotou spalován benzin či nafta. Myšlenka na dieselový Jaguar mi vždycky naháněla husí kůži na zátylku, po zkušenosti s naftovým XF ale musím uznat dosti významný posun v mém hodnocení. Není to sice pravé ořechové, protože dunění naftového agregátu je navenek jasně identifikovatelné, nicméně dieselový agregát v Jaguaru není z uživatelského hlediska proč odsuzovat.

I při rychlostech hluboko za hranicí našeho dálničního limitu je vůz velmi dobře ovladatelný, jediné co kazí dokonale klidnou atmosféru na palubě je postupně sílící aerodynamický hluk od vnějších zpětných zrcátek. Dieselový agregát neztrácí svou sílu ani při vysokých rychlostech a případné rychlé podřazení umožní vozu splnit všechny pokyny proudící od pedálu akcelerátoru.

Zastavit, vystoupit a...kochat se

Přiznám se vám, že jsem při projížďce malebným krajem pod Řípem sjel ze silnice, zastavil, vypnul motor a šel si na chvíli sednout na mez. V tu chvíli mě nezajímala krásná krajina, švitořící ptáci nebo blankytně modrá obloha. Jediné, co mé oči dokola a dokola prozkoumávaly byly smyslné linky Jaguaru XF. Zní to přehnaně? Myslím, že vůbec ne. Ian Callum dokázal vytvořit doslova umělecké dílo na čtyřech kolech. Zejména zadní část je naprosto úchvatná. Jistá podobnost s vozy Aston Martin se nezapře (schválně, kde asi tak pracoval Callum dříve?), to ale vůbec nevadí. Je to zkrátka nádhera.

Co mi na fotografiích ale dělalo starosti byl předek, který se zdál být příliš obyčejný, bez nápadu a bez náboje. Na živo je sice reminiscence na model XJ6 z roku 1968 patrná, celkově je ovšem příď vozu velmi aktuální a moderní. Fotografie v tomto případě velmi zkreslují a celkový pocit z XF sráží. Kontakt „tváří v tvář“ odhalí jemné detaily, které objektiv našim očím zatají. Slunce si pohrává se složitými liniemi a já vím, že i příď se Jaguaru povedla. Asi vždy budou rozhovory o XF začínat vždy tématem úchvatné zádě, neznamená to však, že by měl být předek vozu designérům kolem Calluma vytýkán jako špatný či nepovedený. Důležitý je také výběr barvy, XF vypadá úžasně ve stříbrné, zatímco většina ostatních barev k němu není zdaleka tak vděčná. V „naší“ vínově rudé metalíze ovšem také nevypadá XF vůbec špatně a rozhodně se vám nestane, že byste na parkovišti zapadli do nudného stereotypu metalíz v různých stupních šedi.

Protřepat i zamíchat

Není lehké postavit vůz, který by v sobě zahrnoval všechny symboly 21. století a zároveň neporušoval dlouholetou tradici vozů pro gentlemany. Jaguar XF, zdá se, velmi dobře balancuje na hraně mezi tradicí a modernou. Jistě, jednou z nevýhod může být poněkud horší nabídka pohonných jednotek, které již pamatují nějaký ten rok. Výkonově sice motorizace na většinu svých prémiových konkurentů nestačí, rozhodně je nelze označit za podřadné. Jaguaru XF by bezpochyby nové motory velmi slušely, jejich čas ovšem ještě nenastal. Kdybychom tedy měli na výběr vzít Jaguar XF tak, jak je, nebo nechat ležet, rozhodnutí by bylo velmi snadné. Bereme všemi deseti.

Jaguar XF jsme podrobně představili v článku Představujeme Jaguar XF – Němci třeste se!.