TEST Kia Opirus – Povrchní soudy

Jakkoli se mohou ve Stuttgartu cítit poctěni či kopírováni, ve skutečnosti je Opirus mnohem více „svůj“ než jak jej známe z čelních fotografií. V reálu totiž vynikne daleko více mohutnost a specifická důstojnost vozu. Od diskutovaných světlometů se ale vyplatí sjet zrakem níže a LED blikače nás mohou začít přesvědčovat, že Korejci šli cestou navýsost vlastní. Boční profil vozu působí možná trochu nevyváženě, pak ale na sebe strhnou pozornost zadní dveře a především tvar C sloupku a způsob přechodu mezi zadním okénkem a víkem zavazadlového prostoru. Tady najdeme inspiraci především u amerických limuzín, v detailu jde ovšem opět o vlastní designérské nápady.

Interiér slibuje napohled mnohé. Boční okna krytá tmavší folií jsou téměř pancéřově silná, což výrazně přispívá k tepelné a zvukové pohodě uvnitř. Světlé kožené čalounění je jistě působivé a i v parných dnech kupodivu bez rušivých pachů, sedadla samotná dávají naopak až příliš důrazu na pohodlí. Krátké sedáky a poměrně nízké opěrky spolu se slabým bočním vedením jsou vyváženy maximálním komfortem, který poskytují. Přední sedačky se dají elektricky seřizovat a vyhřívat. „Dvoupatrová“ palubní deska je velmi dobře zpracována a obložení dřevěným dekorem splňuje jistě i valnou část požadavků na dojem luxusu. Multifunkční volant je elektricky seřiditelný ve dvou osách. Překvapivě však schází palubní počítač a také rádio bychom v této kategorii vozů čekali jiné, než stříbrné 1DIN s odnímatelným panelem. Ku cti přístroje musíme dodat, že z reprodukce hudby udělal v tichém autě samostatný koncertní zážitek a nebýt titěrných ovládacích tlačítek, rádi bychom plně ocenili i navigační funkci. Odkládacích prostor je přiměřené množství a navzdory skutečně všudypřítomnému dojmu masivnosti podporované kvalitním čalouněním zde posádka rozhodně nemá pocit stísněnosti. Zadní sedadla se mohou chlubit i v rámci třídy skvělým komfortem včetně vyhřívání, naopak marně jsme hledali čtecí lampičky nade dveřmi. Mnoho bodů k dobru získává Opirus i výborným přístupem k sedadlům, v praxi se nám osvědčil zvláště tvar a úhel otevření zadních dveří. Místa je vzadu o něco více než vepředu, místa nad hlavou mají cestující dost i díky specificky tvarované střeše.

Tříapůllitrový řadový šestiválec s výkonem 149 kW při 5500 otáčkách má dva základní požadavky na posádku – nesmí vám vadit až strašidelné ticho a nedoporučuje se příliš sledovat spotřebu. Vyřiďme nejdřív tuto položku, byť, jak s oblibou i my uvádíme, v této kategorii méně podstatnou. Pražský provoz proplouvaný běžným, nikterak závodivým tempem, znamenal pro Opirus hodnotu 17,5 l, mimoměstská nedálniční cesta pak ukázala spotřebu lehce nad deset litrů. Vzhledem k charakteru vozu a objemu motoru jsou to hodnoty očekávatelné, vzhledem ke skutečným jízdním výkonům je tahle Kia relativně žíznivá.

Automatická pětistupňová převodovka s možností sekvenčního řazení podporuje motor v mlčení a maximálnímu komfortu je přizpůsobena i ona. V automatickém režimu zaručuje plutí vozu po jakémkoli povrchu bez ohledu na právě zařazený stupeň a z tohoto zvyku ji lze jen těžko dostávat. Změnu stupňů provádí bez hluku, bez rázů a jen řádně kalibrovaný přístroj by výsledek dokázal oddělit o projevů bezstupňových převodovek. Manuální pokyny k přeřazení bere skutečně jako pokyny, nikoli nutný rozkaz. Kick-down má odezvu okolo tří vteřin, takže i razantní předjíždění je nutno plánovat. Motor samotný si někde daleko vepředu brumlá, takže sportovní choutky mohou řidiče přejít i z nedostatku sluchových vjemů.

Hladkost a lehkost vůkol vrcholí vskutku minimálními ovládacími silami na volantu, kam by místo řidiče mohla usednout i samotná slečna Daisy. Musela by ovšem jezdit opatrně, protože k ovládání brzdového pedálu je třeba trochu více síly, než by mohl jinak hýčkající vůz napovědět. Samotná dynamika vozu je objektivně solidní, subjektivně ji ovšem při veškerém komfortu a tichu vnímá posádka jen obtížně. Motor má papírově i ve skutečnosti dosti síly, větší zátah poskytuje však až od cca 3000 otáček.

Důstojný, snad až houpavý charakter jízdy byl v případě našeho vozu částečně eliminován příplatkovými 18“ koly, kvůli kterým jsme pocítili snad o pár nerovností navíc. V kontextu jinak téměř bezchybné ladnosti jsme tento fakt rádi vyměnili za vyšší stabilitu v zatáčkách a překvapivě čitelný podvozek. Řidič se sice musí vyrovnat s výše zmíněným velkým účinkem posilovače řízení, ovšem přivedení vozu do nestabilní situace je pořádně těžké. Dokonce i nechtěný prudký vyhýbací manévr na dálnici zvládl Opirus jen s lehkým zhoupnutím bez zásahu ESP.

Oproti konkurenci bojuje největší v tuzemsku prodávaná Kia především cenou. V krátkém testu jsme se rádi přesvědčili o kvalitě vozu a hlavně skutečně maximálním důrazu na komfort a prostor. Víceméně drobnosti typů rádio či palubní počítač pak musíme brát jako danost – i tak ovšem zůstává Opirus výbornou volbou z hlediska poměru požadavků na komfort a reprezentaci a ceny.