TEST Kia Picanto 1,0 LX+ - Dobré zprávy

Věty o rapidně rostoucí úrovni korejských vozů se pomalu již stávají otřepanými frázemi. Stejně jako před čtvrt stoletím Japonci, učí se nyní Jižní Korea produkovat velké série kvalitních vozů za nízké ceny. A díky neuvěřitelnému nasazení a levné pracovní síle se jí to skvěle daří, čemuž evropské automobilky, zatížené přebujelými sociálními výdaji, mohou jen přihlížet, případně riskovat pozitivní veřejné mínění a přesouvat výrobu na chudý východ.

Modely z jihu korejského poloostrova jsou stále o třetinu levnější než produkty ze starého kontinentu, ovšem dnes nabízejí kromě obsáhlé základní výbavy již i takřka srovnatelnou techniku. Když se nám tedy naskytla možnost otestovat odznakové dvojče miniautomobilu Hyundai Atos, přijali jsme s mimořádnou zvědavostí. Na cenově citlivý český trh totiž vstupuje nový kandidát na nejekonomičtější vůz – ve spartánské základní verzi totiž stojí výborných 214.980,- i s děleným zadním sedadlem, lakovanými nárazníky, airbagem a sadou standardních bezpečnostních prvků. Ještě levnější je sice Daewoo Matiz za 199.900,- (nyní stojí v akci o 15 tisíc méně), ovšem pouze s tříválcovou osmistovkou a minimalistickou výbavou, prostou i výše zmíněných položek. Tak trochu kanibalem se stává koncernový bratranec Hyundai Atos Prime Active, který za 209.900,- nabízí dokonce jedenáctistovku, tónovaná skla, digitální hodiny a 2 reproduktory navíc. Do první pětky se tlačí i Lada 2110, která za 226.900 (nyní sleva dalších 9 tisíc) nabízí podstatně větší prostor, čtyřválcovou patnáctistovku, centrální zamykání a elektrická okna jako protiváhu k archaické technice. Momentálním favoritem je (spolu se zlevněným Matizem) Dacia Solenza 1,4i za 184.900,-

My jsme vybrali verzi s přívlastkem „+“ stupínek nad základem, která se jeví jako nejvýhodnější. Za přijatelných 13 tisíc navíc totiž nabízí centrální zamykání, posilovač řízení, 14“ kola, kožený potah volantu a řadící páky (!) a výsuvné opěrky na zadních sedadlech. Výhodnost nabídky vynikne zejména vedle domácí konkurence, která svou Fabii Junior nabízí za 224.900,-, ovšem s výbavou ořezanou na naprosté minimum s omezenými možnostmi doplatků. Lze namítnout, že Fabia je větší, ovšem její čtyřicetikilowattový tříválec 1,2 l ji stejně pasuje na městské auto. Patří také do vyšší kategorie povinného ručení, než litrový čtyřválec v Picantu s deklarovaným výkonem 45 kW. Ostatně Fabia Easy 1,2 HTP 40 kW dovybavená na srovnatelnou úroveň vychází o 55 tisíc dráž. V neprospěch kia testy minivozy Picanta hovoří miniaturní zavazadelník a absence některých u konkurence obvyklých doplňků, zejména jakkoliv seřiditelného volantu či otáčkoměru, který považujeme u malolitrážního motoru za zvlášť důležitý. Specialitou litrového Picanta je pouze čtyřmístná homologace, což neplatí pro jedenáctistovku.

První pohled na vozítko, nabízené v pestré škále atraktivních barev, včetně metalických za rozumných 5 tisíc navíc, vyvolal škálu pozitivních emocí. Picanto je pohledné autíčko s neokoukaným výrazem, budící pozornost a mimoděčné úsměvy. Úzká maska kia testy minivozy se sdruženými „šikmookými“ světlomety mu dodává charakteristický výraz a stoupající boční linie se svažující se střechou zase dynamiku.

Při pohledu dovnitř již takové nadšení nevládne. Dražší verzi EX je sice možné objednat s čalouněním ve dvou pastelových barvách, ovšem to nebyl náš případ. Ačkoliv je tvarování interiérových panelů sympatické a pohledné, kombinace šedé a černé barvy dojem prakticky neutralizuje. Na druhou stranu získala praktičnost a kvalita použitých plastů. Bohužel zpracování stále pokulhává, zejména lícování jednotlivých dílů má mezery. Nelze si nevšimnout perfektních mechanických vlastností všech dveří – otevírají se lehce a precizně, disponují slušnou aretací a zapadají snadno a s utěšeným tichým klapnutím. Vstup do zavazadlového prostoru se otevírá po evropsku páčkou v liště nad SPZ, tedy žádné odjišťování klíčkem. Nahoru i dolů lehké dveře putují snadno a otevřené neohrožují hlavu 186 cm vysokého redaktora. Výhrada směřuje k asijské logice centrálního zamykání – neaktivuje se kromě zavazadelníku ani zámečkem ve dveřích spolujezdce a uvnitř mu chybí ovládací tlačítko. Evropané si navykají ve městech se za jízdy zamykat, zde se ovšem musejí natáhnout ke kolíčku na dveřích a to i v případě, že chtějí vystoupit; prosté zatažení za kliku jej neodjistí.

Dveřmi s dostatečnou světlostí a úhlem otevření se nastupuje snadno; dozadu je přístup o poznání slabší. Zavazadelník je dostupný také bez problému. Mobilní dojezdová sada, nahrazující rezervní kolo, se nachází pod vyjímatelnou dvojitou podlahou. Malá kapota je manipulovatelná také snadno a pod ní se téměř všechny plnící otvory soustředily na jednom místě. U krátkého auta očekávatelný je velmi špatný přístup k žárovkám předních světlometů, zejména levého, umístěného těsně před pojistkovou skříňkou.

Místa pro řidiče se spolujezdcem je překvapivý dostatek. Vzadu je těsněji jen o málo, zejména podélný prostor je za daných okolností nadprůměrný. Ostatně maximálně dvěma vzadu legálně sedícím ani nevalná šířka není příliš na závadu. Topologickému řešení celého interiéru – včetně maximálně variabilního zavazadelníku – lze přidělit nejvyšší známku i díky užitečným detailům, jako jsou nezávisle na sobě dvoupolohově aretovatelné oba díly zadního opěradla, dostatek odkládacích prostor, či vtipné detaily typu háčků na bezpečnostní pásy pro snazší manipulaci se zadním sedadlem.

Řidičově zraku se nabízí pohled na elegantní a přiměřenou palubní desku s přivrácenou středovou konzolou. Její hodnotně působící povrchová úprava kia testy minivozy se nezrcadlí v čelním okně. Volant s koženým potahem má přiměřený sklon, průměr i tloušťku věnce i pro mužské ruce. Všechny ovladače již dostaly na místa, která průměrný Evropan považuje za obvyklá a z jejich provedení je cítit asijský přístup – tvrdý chod, nejzákladnější funkčnost. Specialitky typu automatizovaných ukazatelů směru či samočinného vypnutí vyhřívání zadního okna zde nehledejte. Vše je snadno po ruce, spokojeni jsme byli i s nápadností a umístěním spínače varovných blikačů.

Sedačky pozitivně překvapily svými rozměry a tvarem, urostlý řidič v nich našel dostatek pohodlí a ani po několikahodinové cestě ho nebolely záda. Poměrně úzká opěradla sice postrádají výrazné boční vedení, avšak u vozu této kategorie to nepovažujeme za zásadní nedostatek. Horší je, že kromě pevného sloupku volantu postrádá výškovou regulaci i sedačka, takže zatímco konfigurace takřka ideálně padla 186 cm vysokému řidiči, osoby s výškou pod cca 175 si stěžovaly, že sedí nízko a 160 cm už znamenalo mít část výhledu zakrytou palubní deskou. Urostlejším postavám nečiní výhled dopředu a do boků nejmenší problém a mění odhadování okrajů vozu v příjemnou zábavu. Totéž ovšem neplatí směrem vzad – skrz úzké a vysoko umístěné okno se špatně odhaduje vzdálenost při couvání a bilanci nevylepšují ani zpětná zrcátka s podivným mechanickým polohováním, omezujícím jejich rozsah seřiditelnosti.

Startujeme a zahajujeme další sérii pozitivních dojmů. Agregát se sice projevuje poněkud surově a neodpouští si vibrace, avšak dobré utlumení jej přesto řadí mezi „tichošlápky“. Mezi minivozy jsme Picanto prohlásili za jedno z nejtišších, a platí to i pro akustický projev při jízdě. Sympatie vzbudila řadicí páka – s přiměřenou délkou i velikostí kožené hlavice padla přímo do dlaně a zprostředkovala lehké a přesné řazení bez vratných momentů. Manévrování v úzkých prostorách nečiní díky posilovači problém a vynikající rejd umožňuje vozítku vytočit se na neuvěřitelných místech. Mezi dvěma zaparkovanými řadami vozů před supermarketem se dá např. zajet do mezery rovnoběžně s ostatními napoprvé bez najíždění. Zejména ženy potěší lehká a tolerantní spojka s příjemně dlouhým záběrem – my jsme si na ni zvykli od prvního okamžiku.

Jízda prozrazuje, že Picanto je městské auto. Podvozek je laděný značně komfortně, takže se nese plavně i přes kočičí hlavy a skvěle absorbuje proslulé pražské výmoly. Překvapivě nervózní je však z retardérů – i při přejíždění předpisovou dvacítkou protestuje pazvuky od přední nápravy. S Picantem zapomeňte na sportovní choutky – hnací náprava brzo ztrácí adhezi a rychleji projetá zatáčka znamená prakticky vždy hvízdání vnitřního předního kola. Vůz se silně naklání a při prudkém brzdění jeví tendence ke ztrátě směru. Naprosto nesportovně jsou také poskládány převody – i přes slabý motor jsou velmi dlouhé a vůz na dvojku bez problémů překračuje osmdesátku. To mj. znamená, že se zatíženým vozem je třeba k svižné akceleraci značně vytáčet motor. Naopak při sólo jízdách je dynamika obstojná a Picanto je schopné vyrazit z křižovatky jako první a pár desítek metrů si udržet náskok. Při dodržování rychlostních limitů jsme málokdy řadili dlouhou pětku, na dlouhodobé udržování padesátky je optimální čtyřka, se zátěží pak trojka. Při poklidné defenzivní jízdě se dá jezdit za pět litrů, při dravější jízdě si Picanto vzalo i devět, takže vůz je velmi citlivý na jízdní styl.

Mimo město se rychle projevily limity ekonomického motoru – vůz v pohodě zvládal předpisovou jízdu, avšak při jakémkoliv požadavku na větší výkon rychle ztrácel dech a prakticky jakékoliv předjíždění na okresce znamenalo automatické podřazení na trojku. Měkký podvozek „žehlil“ i značně zvrásněný povrch silnice třetí třídy, avšak ve vyšších rychlostech platil ztrátou směrové suverenity. Při slalomu jsme dostali do úzkých posilovač řízení – rychlé otáčení volantem vyvolalo cca půlvteřinové výpadky jeho činnosti.

Kia Picanto je svým určením jednoznačně metropolitní vůz, ideální jako druhý či třetí do rodiny. Ve městě je obratný a nečekaně komfortní, slušely by mu kratší převody a nižší spotřeba. Na rozdíl od některých konkurentů jej však nelze doporučit jako rodinný vůz, hlavně kvůli skutečně miniaturnímu zavazadelníku a motoru, jemuž s každým kilogramem zátěže navíc rychle klesá ochota k práci. Velkým kladem je zdvihový objem, patřící do nejnižší kategorie povinného ručení a relativně malá atraktivita pro zloděje. Nezanedbatelná je také tříletá záruka, kterou většina Evropanů nenabízí. Takže pokud si nepotrpíte na evropské značky a chcete za málo peněz hodně muziky, Picanto Vám zahraje skutečně bohatě.