TEST Kia Rio 1.4 CVVT vs. Renault Clio 0.9 TCe – Atmosféra vs. turbo

Úvod, pořizovací náklady

Malé vozy jsou z evropského hlediska i nadále nejoblíbenějším segmentem, který aktuálně prožívá výraznou mezigenerační výměnu. Zástupcem této nové generace je Kia Rio, která na souboj vyzvala jedno z nejprodávanějších aut v Evropě vůbec, Renault Clio. I ten nedávno zažil proměnu, když loni prošel faceliftem.

Oba vozy s délkou přes 4,06 metru a rozvorem okolo 2,58 metru (tedy na úrovni dvojkové Octavie…) patří spíše mezi ty větší zástupce segmentu, jinak se ale vzájemně v mnohém liší. Zatímco Clio láká na pohledné tvary, které lze do velké míry individualizovat, Rio je spíše dospěle laděným automobilem s velkým vnitřním prostorem.

Odlišná je též nabídka motorů. Přestože je Clio starší, aktuální generace je na trhu od roku 2012, primárně sází na koncepčně modernější přeplňované motory, zatímco rio zůstává věrné spíše tradičním atmosférám. A to si v době váhání, zda downsizing je už překonaný, či nikoliv, říká o vzájemné srovnání. Do srovnávacího testu jsme proto postavili Clio poháněné přeplňovaným tříválcem 0.9 TCe (70 kW) a Rio s atmosférickým čtyřválcem 1.4 CVVT (74 kW), které navzdory odlišným koncepcím motorů mají obdobné jízdní parametry, v disciplíně akcelerace 0-100 km/h dokonce hlásí zcela shodnou hodnotu, 12,2 sekundy. Jak tento souboj s veršovaným podtónem Ria a Clia dopadne?

Nižší cenu, nebo hodně výbavy?

Už pohled do ceníku obou automobilů je zásadním způsobem jiný. Zatímco Renault nabízí hned pět stupňů výbavy, Kia jen dva, přičemž testovaná čtrnáctistovka je nabízena výhradně v druhém, vyšším stupni Exclusive, a to za 324.980 korun.

To není zrovna podbízivá cenovka, což dokazuje, že Kia už neláká na nejnižší cenovku jako kdysi, ale spíše na zajímavý poměr ceny a nabízené výbavy. A to je přesně případ Ria, u něhož je vyšší cena kompenzována slušnou výbavou. Za uvedenou částku dostanete elektricky sklopná vnější zpětná zrcátka, manuální klimatizaci, rádio s šesti reproduktory a ovládáním na volantu, elektricky ovládaná přední i zadní okna, přední mlhovky, kožený volant nebo zadní parkovací senzory, tedy vlastně všechno podstatné, co v dnešní době od malého hatchbacku očekáváte. A kdyby vám to nestačilo, je tu navigace za slušných 11.000 korun nebo třeba balíček Premium, který za 30.000 korun přidává automatickou klimatizaci, 16palcová kola z lehkých slitin, vyhřívaná přední sedadla i volant, tempomat, dešťový senzor či koncová diodová světla. Jeho alternativou je pak paket ADAS s tempomatem, samočinným brzděním nebo varováním před opuštěním jízdního pruhu. A více toho už Rio vlastně ani nenabízí, více příplatkových prvků tu není, leda v rámci příslušenství.

To Clio s tříválcem 0.9 TCe (70 kW) seženete podstatně levněji, jenže 289.900 korun také není úplně nízká částka. Navíc pokud budete chtít testovanou variantu s přídomkem Energy doplněnou o stop-start systém, rekuperaci brzdné energie a ekologický mód, budete muset sáhnout až po nejvyšším stupni Intens, s nímž stojí 339.900 korun. V českém prostředí, kde normované emise nehrají takovou roli, ale není důvod, proč otravný stop-start chtít, a tak jsme do vzájemného cenového srovnání s Riem postavili nižší stupeň Advantage, který s 0.9 TCe (bez přídomku Energy) přijde na zmíněných 289.900 korun.

Za tuto částku přitom také dostanete slušně vybavené auto, kterému nechybí manuální klimatizace, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka nebo centrální zamykání s dálkovým ovládáním. Nižší cena ve srovnání s Riem je sice znát – Cliu za uvedenou cenu chybí elektrické stahování zadních oken, dvojitá podlaha zavazadelníku, přední mlhovky nebo rezervní kolo, 15palcová kola jsou ocelová, autorádio má jen čtyři reproduktory, airbagy jsou jen čtyři a některé prvky pořídíte až ve vyšších stupních (třeba parkovací kameru) – jen o nevýhodách to však není. Cliu už v základu nechybí pro mnohé zákazníky potřebný tempomat a navíc jednotlivé příplatkové prvky jsou dostupnější než u Ria. Třeba navigace za 10.000 Kč nebo zadní parkovací senzory za 5.000 Kč je nadmíru lákavá nabídka. Přesto je potřeba si dávat na kombinaci příplatků pozor, i díky designovým sadám bylo testované Clio nakonec dražší než Rio, a to přestože jeho funkční výbava byla vlastně stejná.

kia renault srovnavacitesty video malevozy redakcnivideo  

Clio každopádně není levnější jen z hlediska pořízení samotného vozu, ale z hlediska servisních služeb. Náhradní díly jsou u Francouze levnější, stejně tak poplatky za pravidelné servisní prohlídky. Kia zase boduje mediálně dobře známou sedmiletou zárukou. Ta v prvních třech letech není omezena počtem kilometrů, po uplynutí této doby je ale limitem nájezd 150.000 km. Záruka se pak samozřejmě nevztahuje na díly podléhající opotřebení (baterie či stěrače), ale také třeba na navigaci a hudební systém (tříletá záruka). To Clio má pětiletou záruku, omezením je však nájezd pouhých 100.000 kilometrů. Za 5.990 korun je však k dispozici nájezd prodloužený na 200.000 km, Kia s ohledem na dlouhou standardní záruku žádné její prodloužení nenabízí.

Design, interiér

Povedená dvojka

Francouzi design vždycky uměli, což dokazuje i dnešní Clio. Jeho čtvrtá generace se sice prodává už přes čtyři roky, stále ale vypadá svěže, což je důvod, proč se v rámci loňského faceliftu ladily jen detaily. Vpředu se tak objevil elegantnější nárazník, zatímco diody denního svícení se z nevzhledných pásů v masce chladiče přesunuly do hlavních světlometů. Více toho vlastně ani nebylo potřeba, protože Clio je i po letech fešákem.

To naopak vozy značky Kia nebývaly zrovna vzorem krásy, což se ale pod vedením šéfdesignéra Petera Schreyera v minulých letech podařilo úspěšně změnit. Výsledkem důrazu na design je aktuální paleta Kie včetně Ria, které je zkrátka hezkým autem. Jestliže Clio sází spíše na obliny, Rio využívá ostřejších hran, opět originálně zpracovaná (tentokrát zaslepená) maska, tvořící tzv. tygří nos, vůz opticky rozšiřuje a dodává mu sportovnější výraz. Snad jen obyčejná záď se tentokrát tolik nepovedla, jakoby stylistům došly nápady. To masivní zadní partie Clia s úzkými koncovými světly vypadají rozhodně originálněji a povedeněji.

Ono celkově testované Clio působí odvážněji a hravěji než poněkud přísně vyhlížející Rio, což zdůrazňují konkrétní testované exempláře. Zatímco Kia do testu dodala uniformní šedý kousek, Renault vyslal na souboj elegantní bílé auto s červenými detaily. Jestliže si myslíte, že malý hatchback má být originální, je vaší jasnou volbou Clio, které nabízí množství prvků, jak vzhled svého auta individualizovat, ať už pomocí polepů střechy nebo jinak barevných krytů vnějších zpětných zrcátek. Rio ale na tento trend, který mimochodem před lety hodně prosazovalo právě Clio, také nastoupilo. Jen v jeho případě polepy karoserie nebo ozdobné kryty zrcátek pořídíte až v rámci příslušenství, navíc toho Rio nenabízí tolik jako Renault.

Jednoduchost proti eleganci

V podobně odlišném duchu pokračují také vnitřky obou vozů. Interiér Ria oživuje jen šedý dekor, který ale v záplavě černých plastů stejně působí nudně. Přitom palubní deska by s veselejším dekorem (existuje i červený, který aktuálně není k dispozici) vypadá zajímavě. Je jednoduše a přehledně koncipována, naprostá většina ovladačů je dobře po ruce – snad jen tlačítka vpravo od navigace jsou pro vyšší osoby hůře přístupná. Rio si ale naštěstí zachovalo konvenční tlačítka, hlasitost hudby tak upravujete otočným ovladačem, stejně jako dalším kolečkem přibližujete a oddalujete mapu navigace. Více takových aut! Před řidičem pak najdeme doslova parádní volant.

Naopak interiér Clia je mnohem hravější, kombinace různě barevných ploch a lesklého černého dekoru navíc působí hodnotnějším dojmem, byť ve výsledku použité plasty a jejich zpracování jsou na podobné úrovni jako u Ria, ne-li o něco horší. Také v tomto případě chválíme volant, který má věnec potažený až nezvykle jemnou kůží. Škoda, že nejsou jeho tlačítka podsvícena, aby bylo ovládání přehledné i ve tmě. Stejně tak máme výhrady k válcovitému tvaru hlavice řadicí páky, který se nedrží příliš dobře. V této oblasti ale ztrácí body i Kia, jejíž hlavice se také nedrží zrovna nejlépe.

kia renault srovnavacitesty video malevozy redakcnivideo  

Rozmístění tlačítek je navíc méně logické než u Ria. Vyhřívání sedadel klidně přehlédnete, umístěno je zboku sedadla, přičemž kvůli úzké kabině je špatně přístupné. O zapínání tempomatu u ruční brzdy jsme pak popsali již stohy papíru, argumenty o stálém zapnutí tempomatu pak nedávají příliš smysl. V takovém případě ukazatel tempomatu překryje informace palubního počítače, kterým se pro jejich opětovné zobrazení musíte zase „proklikat.“ To není moc intuitivní...

V Cliu se nám líbily sedačky, jejichž výrazné bočnice perfektně podrží tělo i v prudších obloucích. Navíc se sedí výše, jak je v segmentu malých aut zvykem. Výsledný posaz je tak pouze kompromisem. Naopak v Riu si můžete dát sedačku velice nízko, díky širokému rozsahu nastavení sedadla i volantu si ideální pozici najde opravdu každý, potěší i dlouhé sedáky dobře podpírající stehna. Sedadla možná nepodrží v zatáčce tak dobře jako v Cliu, jsou ale širší, a tak vyhoví i silnějším osobám.

Rozměrově jsou sice obě auta podobná – Rio je dlouhé 4.065 mm a jeho rozvor má 2.580 mm, zatímco u Clia tyto hodnoty činí 4.062 mm a 2.589 mm – uvnitř je ale jasně větší korejský hatchback. Clio dokazuje, že dlouhý rozvor není všechno, jeho vnitřní prostor výrazně omezuje palubní deska, která zasahuje daleko do interiéru, což se projevuje na omezeném prostoru pro kolena vzadu. Naopak Kia patří mezi ty prostornější vozy své kategorie, i tady se však na zadní lavici sedí poměrně nízko. Rio je navíc ve výšce loktů širší a díky bohatšímu prosklení vzdušnější. To v Cliu se kvůli masivním C sloupkům a menšímu prosklení budete na zadních sedadlech cítit stísněně.

Prostorný interiér přitom v Riu není na úkor zavazadelníku. Jeho objem 325 litrů dokonce patří mezi ty větší v segmentu malých aut. Ve srovnání s Cliem, jehož kufr má o 25 litrů méně, Rio nahání objem hlavně díky prostorům za podběhy. Mezi podběhy je sice kufr Ria širší než ten v Cliu, jinak je ale kratší a nižší, a to i při vyjmutí dvojité podlahy, vyrovnávající schod po sklopení zadních sedadel, pod níž se nachází asi 10 centimetrů vysoký prostor. Nevýhodou obou aut je pak vyšší nákladová hrana.

Motor, jízdní vlastnosti

Tři válce proti čtyřem

Jestliže se oba dnešní soupeři výrazně liší vnějšími tvary a obestavením vnitřního prostoru, ten nejvýraznější rozdíl najdeme pod kapotou. Clio je typickým představitelem trendu downsizingu, který podle některých názorů už dosáhl svých hranic a podle jiných je už dokonce mrtvý. Sám Renault hovoří o dosažení limitů downsizingu, což jmenovitě znamená tříválcový motor o objemu 0,9 litru, který díky přeplňování dává 66 kW (70 kW při funkci overboost, tedy krátkém zvýšení plnicího tlaku turba) a až 150 N.m. Také Kia umí nabídnout přeplňovaný litrový tříválec, v této výkonové kategorii ale nabízí tradiční atmosféru, v podobě čtyřválce 1.4 CVVT se 74 kW a 133 N.m. Ten na papíře možná není tak silný a úsporný, realita je ale podle fanoušků atmosférického plnění jiná. Dokazují to dnešní soupeři?

Odlišná koncepce obou agregátů je dobře patrná už krátce po vyjetí. Tříválec Clia je v nízkých otáčkách takřka mrtvý, abyste se ve středním pásmu (zhruba v pásmu 2000-3000 otáček) dočkali krátkého mohutného zátahu, který po dosažení vysokých otáček zase rychle zvadne. Ani Kia nemá v nízkých otáčkách moc sil na rozdávání, její elán ale graduje s rostoucími otáčkami, a tak se po překonání zhruba 3500 otáček dočkáte už slušného rozletu. Ve výsledku se s Kiou snadněji pracuje, protože jí zkrátka stačí vytočit, zatímco v Renaultu si neustále musíte hlídat, v jakém spektru otáček se nacházíte, protože jeho síla rychle mizí.

kia renault srovnavacitesty video malevozy redakcnivideo  

To má své výhody i nevýhody. Jakmile vychytáte práci s turbem, působí Clio zřetelně živěji než Rio, které občas musíte držet pěkně pod krkem. I tak se Korejci v táhlých stoupáních už nechce zrychlovat, v prudších kopcích dokonce na šestku ani neudrží svoji rychlost a musíte podřazovat. Ani v Cliu nebudete nejrychlejším vozem v levém pruhu, s podřazením už ale obstojně zrychlujete i v kopci. Clio tak při běžném popojíždění působí příjemněji (tah roste od přibližně dvou tisíc otáček), protože ho nemusíte vytáčet tolik jako Rio, které v nízkých otáčkách působí dost apaticky. A jízda s vytočeným motorem zase není příliš komfortní... Zvuk čtrnáctistovky Ria je však celkově mnohem příjemnější než rykot tříválcového Clia, jehož motor je ve srovnání s modernějšími tříválci přece jen méně kultivovaný.

Rio jasně dominuje v otázce převodovky. Zatímco v Cliu je řazení gumové a nepříliš přesné, v Riu je řazení příjemně mechanicky tuhé s jasně stanovenými drahami. Naopak šest stupňů ve srovnání s pětistupňovým manuálem Clia zde až taková výhoda není, oba motory totiž ve 130 km/h pracují prakticky ve shodných otáčkách – v 3250 u Ria a v 3300 u Clia. V obou případech je pak potřeba si zvyknout na chod spojkového pedálu, v Cliu spojka „po francouzsku“ zabírá až u horní polohy pedálu, zatímco spojka v Riu působí příliš ostře.

A jak jsou na tom oba vozy se spotřebou? Na shodném okruhu kombinujícím městské ulice, dálnici i okresní silničky, dopadlo lépe Rio, které dosáhlo průměru 6,5 l/100 km, o čtyři desetiny méně než Clio. V městském prostředí a na dálnici si ale vedl lépe Francouz, zvlášť na dálnici se u něj nemuselo tak často podřazovat jako v Riu, které by bez toho moc nestíhalo tempo provozu.

Jezdí slušně, ale co ten hluk?

Předchozí kapitoly dokázaly, že se Clio a Rio v mnoha aspektech hodně liší. V čem se naopak podobají, jsou jízdní vlastnosti. Francouz i Korejec totiž skvěle jezdí.

Jestliže budete auto vybírat podle jízdních vlastností, čeká vás velice těžká volba. Renault jasně boduje řízením, které je komunikativnější než v Riu. Korejec kvůli přeposilovanému řízení moc informací od kol nepřinese. Výhoda Ria je naopak na straně tlumení nerovností. Podvozky obou aut jsou sice agilnějšího ražení a v obou vozech uslyšíte práci pneumatik a zavěšení častěji než by se vám líbilo, Rio ale přece jen tlumí nerovnosti komfortněji. A navíc se od jeho zadní nápravy neozývají tupé rány, použití svisleji uložených tlumičů u zadní klikové nápravy s torzní tyčí je zkrátka znát. Plusem pak jsou i nadmíru účinné brzdy, a to přestože vzadu používá bubny, stejně jako Clio.

Průjezd zatáčkou je v obou automobilech nadmíru jistý, po několikerém obkroužení oblouku si ale přece jen všimnete, že Rio tuto práci přece jen zvládá s větším přehledem. V Cliu totiž při ostřejším tempu začíná do jízdy více mluvit elektronika, zatímco Rio jede ještě bez jejích znatelných zásahů. Z toho důvodu je opravdu škoda toho nekomunikativního řízení, které dojem z jízdy negativně ovlivňuje.

Co se týče odhlučnění, tak už byla řeč o průměrném filtrování ruchů od podvozku. V Cliu k tomu přidejte i hlasitě šumící vzduch kolem karoserie při dálničním tempu, které je při delších cestách hodně nepříjemné. V tomto ohledu je Rio o hodně tišší a působí dospěleji, pro delší cestování se tak hodí rozhodně lépe.

Závěr

Závěr

Malé automobily bývaly hlavně vozítka určená pro městské bulváry nebo popojíždění mezi vesnicemi, které na dlouhé trasy zpravidla moc nevyrážely. V posledních letech se z nich ale v mnoha případech staly univerzálové, kteří jsou malí jen vnějšími rozměry a jinak působí dospěle, zkrátka se chovají jako vozy vyšších kategorií.

Právě takovým zástupcem je Kia Rio. Do její kabiny se pohodlně usadí čtyři dospělí, kteří mají dostatek místa ve všech směrech. Řidič má zase k dispozici poctivé řazení s šesti převodovými stupni nebo příjemnou sedačku, pohodlnou i na dlouhých cestách. A nebýt podvozku, jehož práce je na českých silnicích dost slyšet, chovalo by se Rio skutečně jako o třídu větší vozy. Špatně odhlučněný podvozek a průměrná dynamika motoru totiž celkový dojem trochu kazí. Jestliže se s Riem budete na dálnice vydávat častěji, rozhodně zvažte silnější agregát, čtrnáctistovka je motor hlavně do města, v prudších stoupáních a ve vyšším tempu dost apatická, pokud ji nevytáčíte.

kia renault srovnavacitesty video malevozy redakcnivideo  

Clio i nadále patří spíše mezi auta primárně určená do města. Elegantní křivky mají neblahý vliv na interiér, který je znatelně menší než v Riu, a kvůli menšímu bočnímu prosklení také notně stísněnější. A špatné odhlučnění ve vysoké rychlosti jeho použití na delších trasách značně omezuje. Renault ale dokáže bodovat svým vzhledem, zamilujete se do něj snadněji než do Ria a díky záplavě individualizačních prvků si ho můžete upravit podle obrazu svého. Navíc je o hodně levnější než Korejec a nabízí i levné příplatkové prvky. Hodně nás zaujaly rovněž jízdní vlastnosti, hlavně díky řízení, které je komunikativnější než u soupeře. Dobře ale jezdí také Kia, navíc do její práce tolik nezasahuje elektronika.

Ve výsledku to tedy byl hodně těsný souboj dvou velice rozdílných subkompaktů. Z vítězství se nakonec raduje Kia, která v českém prostředí svým univerzálnějším charakterem zaujme více. Přece jen tu nejsou taková velkoměsta, abyste s autem neopustili ruch městských ulic. Jestliže se ale jednou zamilujete do Clia, některé jeho chyby mu určitě snadno odpustíte.

Kia Rio 1.4 CVVT (74 kW)

Plusy

• Prostorný interiér
• Pozice za volantem
• Skvělé řazení
• Jízdní vlastnosti

Minusy

• Průměrná dynamika
• Horší odhlučnění podvozku
• Omezená možnost konfigurace

Renault Clio 0.9 TCe (70 kW)

Plusy

• Elegantní vzhled
• Levné příplatkové prvky
• Skvělé řízení

Minusy

• Gumový chod řazení
• Stísněná kabina
• Hluk ve vysoké rychlosti

Foto: Petr Homolka