TEST Mercedes-Benz C 220d Coupe – Hvězda Autobahnu
Úvod, interiér
Bez mučení se přiznávám – jsem ještě automobilová stará škola. Jako děti jsme obdivovali sporťáky a v řadě zaparkovaných aut soutěžili, kdo najde vůz s nejvyšším číslem na rychloměru. Dneska se mladí zajímají, jestli je v autě USBčko, wifina a jsou schopní se do krve zhádat, jestli je lepší auto snů Touareg nebo Allroad quattro.
A zůstalo mi to dodnes. Pokud bych chtěl nepraktické uzavřené auto, nebude to SUV parodie na kupé, ale skutečné kupé. A když je řeč o střední třídě, asi těžko byste hledali něco hezčího než BMW. Jenže Mercedesu se to tentokrát dle mého názoru podařilo.
Nové C Coupe možná nezaujme úplně na první pohled jako čtyřka, ale je velmi rafinované. Čím víc kolem něj chodíte, tím víc se vám bude líbit a v konečném důsledku si možná na řadu 4 ani nevzpomenete. A není to jen tím, že vypadá jako „Miss Coupe“ třídy S, je prostě krásné, proporčně vyvážené, oblé, s rafinovaně rozmístěnými hranami. Dostalo mě a lehkou disproporci mezi vysokým pontonem a nízkým prosklením mu rád odpustím. A ten modrý lak navrhl génius – je výrazný, ale ne řvavý, působí luxusně a s tvary kupé dokonale ladí. Už dlouho jsem nebyl na silnici takovým terčem pozornosti okolí.
Jako v kompaktu
Jistě, správné kupé by mělo mít bezrámová okna, škoda, že auto nereaguje po vzoru volkswagenů na delší stisk odemykacího tlačítka stažením skel, nastupování by bylo ještě efektnější. Ajaj, další těžký direkt na mé emoce – hnědý „lédr“. Mé předešlé auto mělo hnědobéžový interiér, do téhle barvy jsem se zamiloval. Poprosil bych dávat k testům výhradně auta s hnědým vnitřkem, děkuji.
Sedadla mají prodloužení sedáku, což mám rád, ale nijak výrazné boční vedení. Tedy ono tam je, ale pocítí jej asi jedině oktoberfestem zocelený bavorský sedlák, já bych potřeboval bočnice blíže trupu. Polstrování je navíc dost tuhé, komfortu moc neposkytuje, ale zase mají odvětrávání, což považuji za velmi významné plus. S obtížemi se natahuji pro pás – bylo něco špatného na podávacím „kopýtku“ v CLK?
mercedesbenz testy strednitrida kupe
Masivní středové tunely jsou (asi) jedním ze symbolů luxusu, ale tady to Mercedes už trochu přehnal, pravá noha se tísní více než u většiny kompaktních aut. A dřevo vypadá spíš jako plastové „jakodřevo“, při náhodném dotyku úplně zvoní. V kontrastu s tím je kovové zdobení dveří, opravdu nelze poznat, zda je to plast, nebo ne, a uprostřed se vyjímá luxusně provedený reproduktor audiosystému Burmester. Hraje famózně, bez nutnosti dodatečně zvuk seřizovat. Na výši jsou pak všechny ostatní materiály v kabině, plasty a koženkou počínaje a ovladači konče, malinký volant se navíc výborně drží.
Nelíbí se mi naopak „tabletové“ provedení středového displeje, ale tohoto řešení v autech přibývá, asi si budu muset zvyknout. Křivého slova nelze říci na grafiku displejů v kapličce ani obrazovky, na klikací ovladač, zkombinovaný s kruhovým voličem infotainmentu, je třeba si chvíli zvykat, ale po chvíli je všechno jasné a bez problémů ovladatelné, jen je třeba se naučit klikací pohyb, ploška občas nereaguje.
U kupé je pochopitelné, že zadní sedadla jsou nouzová, u céčka hned zapomeňte na možný převoz dospělého, místa se nedostává kolenům a pod strop by se vešel pouze rytíř Brtník z Brtníku s hlavou v podpaží. Nehodí se ale ani na odložení kabelky nebo tašky, na to jsou sedáky zase příliš dlouhé. Ale nevadí, v zádi se ukrývá 400litrový kufr, který potřebám páru zcela jistě postačí.
Motor, jízdní vlastnosti
Céčkové kupé je ve verzi 220d, tedy vybaveno 2,2litrovým čtyřválcem o výkonu 125 kW a točivém momentu 400 N.m. Je to boj s větrnými mlýny, tak nebudu raději nic psát o použití nafťáků v kupé a půjdu rovnou k věci. Ostatně, Mercedes se vytrestal sám.
Už jsem jezdil s řadou dieselových Mercedesů a všechny měly něco společného – špatné odhlučnění motoru. C 220d není výjimkou. Kdyby vás někdo v rámci slepého testu posadil na sedadlo spolujezdce v tomhle kupé a přednedávnem testovaného C5, asi byste na prémii usuzovali úplně jinde.
Diesel Mercedesu je hlučný při nastartování, při jízdě nízkými rychlostmi po městě i při akceleraci, jeho zvuk se ztratí až při cestovních silničních a dálničních rychlostech, kdy otáčky klesnou díky devítistupňovému automatu na až absurdně nízké hodnoty. Pak se stává vcelku příjemným společníkem, jenž se za akustický diskomfort odvděčí doslova báječnou spotřebou.
mercedesbenz testy strednitrida kupe
Dva-dvojka při 90 km/h točí na osmičku 1350 otáček a v tu chvíli jede, patrně i díky vymazlené aerodynamice, za 4,3 l na 100 km, při 130 km/h otáčkoměr ukazuje na devítku 1650/min a spokojí se s 5,6 l nafty, což jsou fantastické hodnoty. Díky široké škále rychlostních stupňů je současně dostatečně silná pro předjíždění i v hustším provozu a umožňuje tak velmi svižné cestování doslova za pár korun.
V závislosti na zvoleném jízdním režimu pak automat umí řadit pozvolna a sametově hladce, ale také rychle, tvrdě a se sportovním škubáním v módu Sport+. Ideální kombinaci rychlosti a hladkosti poskytuje režim Sport, naopak Eco a Comfort vyznávají v první řadě kultivovanost. O řazení se řidič nemusí vůbec starat, v samočinném režimu si auto samo najde optimální otáčky. Je sice pravda, že auto řadí dost často, ale zase je díky tomu jízda naprosto prostá prodlevy turbodmychadla. Provoz v eko- a komfortmódu pak více využívá sílu motoru v širším spektru otáček a vůz tak umí být i příjemně pružný.
Zmínit musím i inteligentní LED světlomety, je to poprvé, co jsem měl podobný systém možnost vyzkoušet a je to něco fantastického. Jistě, můžete je používat jako klasická dálková a tlumená, ale proč? Systém nechává aktivovaná po celou dobu světla dálková a zhasínáním/uhýbáním jednotlivých světelných paprsků nechává tmavá ta místa, v nichž se právě pohybuje objekt v protisměru nebo ve stejném směru. Když pominu, že je velmi zajímavé tuto činnost sledovat, přináší to úplně jiný rozměr řízení v noci. Čím jsem starší, tím více mě jízda v noci unavuje, tohle ale snad ani za jízdu v noci považovat nelze, oči jsem neměl po několika hodinách jízdy unavené ani trochu. Mít tohle ve svém autě, asi už bych nemohl mít nikdy nic jiného.
Freude am Fahren
Chcete vědět, co mě na autě překvapilo ze všeho nejvíc? Jeho jízdní vlastnosti a schopnosti na klikatých okreskách i dálničních přivaděčích. Neřídil jsem sice zatím aktuální čtyřkové BMW, ale co se týče agility a jízdních schopností, strčí C 220d Coupe hravě do kapsy minulou dvoudveřovou trojku. Začíná to už chutí zatáčet. Mercedes má tak agresivní geometrii, že v kombinaci s lehkým řízením bez zpětné vazby v nízkých rychlostech působí až hyperaktivně, ale po chvíli si na to zvykám a přestože i ve vyšších rychlostech je řízení dost lehké, ovladatelnost je špičková.
Takové naladění posilovače vyvolává dojem celkové lehkosti auta, ale v tomto případě to není jen pocit, Mercedes zatáčí jen s minimálními náklony, zato ale s obrovskou ochotou, chutí a spontánností a míra neutrality mi co chvíli zavdá důvod k úsměvu. Zatímco mnohé zadokolky jsou dnes na limitu z bezpečnostních důvodů spíše nedotáčivé, céčko přechází do lehké přetáčivosti jako sporťáky z let dávno minulých. Elektronika je v běžných cestovních režimech zpravidla rychlejší než řidič a autu jemně domluví, ve Sport+ si dopřejete i nějaké to kontra. Jen kdyby do toho neznělo to kadlekadle…
mercedesbenz testy strednitrida kupe
Taková auta většinou bývají na dálnici trošku neklidná, ne tak C 220d Coupe. I v rychlostech kolem dvoustovky drží směr a je stabilní, dílem je to i zásluha řízení, které má kolem přímého směru „mrtvou zónu“. Spokojený jsem byl i s účinkem, dávkováním a stálostí brzd, ale je fakt, že auto střední třídy s dieselem asi nevezmete na okresky a nevyždímáte až na dřeň. Na Autobahnu kromě tichého motoru překvapila i nízká úroveň aerodynamického hluku. Na to, že má bezrámové dveře je to opravdu dobrá práce.
Stuttgartský tvrďák
Že je vůz koncipovaný spíše jako sportovní, nikoli komfortní kupé, prozradí podvozek. Komfortní totiž na 18“ AMG kolech opravdu není. I v módu s tímto označením poměrně důsledné kopíruje nerovnosti a do kabiny pouští více rázů než by prémiové kupé této (a vlastně jakékoli) kategorie mělo. Co se celkového sladění týče, lépe z toho vychází nastavení Sport, které sice trochu více natřásá, ale rázy tlumí pevněji a kultivovaněji.
Že se dá s C 220d cestovat i vcelku pohodlně, jsem odhalil vlastně náhodou. Při pohledu na dojezd auta na plnou nádrž padlo rozhodnutí, vyvenčit auto do Mozartova rodiště, a ke slovu přišel na dlouhé cestě opomíjený režim Eco. Jak moc je „eco“ proti Comfortu vážně nevím, ale jisté je, že se jízda o něco vyhladila a schopnost tlumit rázy zlepšila na snesitelnou úroveň. Svezení s autem tedy vypadalo tak, že jsem většinu testu strávil v relaxovaném „Eco“, před blížící se zatáčkou stačilo třikrát ťuknout do voliče režimů na Sport+, zahanbit zatáčku a vrátit se zpátky do pohodlíčka.
Závěr
Mercedes-Benz C 220d je krásné auto, možná nejhezčí auto se střechou ve střední třídě. Má silný a opravdu úsporný diesel a famózní jízdní vlastnosti. Motor je ale hlučný, komfort jízdy při kvalitě našich silnic dost na hraně, moc pohodlná nejsou ani sedadla a dané třídě a cenovce neodpovídají všechny materiály v interiéru. Faktem ovšem je, že jako celek musí přinášet rivalům v Mnichově noční můry, protože svým naladěním zcela bezostyšně loví v řadách zájemců o sportovně laděnou zadokolku. A s jiným než naftovým motorem, určitě budete nezřídka vymýšlet cestou domů tu nejdelší a nejklikatější možnou cestu.
mercedesbenz testy strednitrida kupe
Nejlevnější verze modelu | 957.110 Kč (C 180, 115 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.043.020 Kč (C 220d, 125 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.043.020 Kč (C 220d, 125 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.534.845 Kč (C 220d, 125 kW) |
Plusy
- Výkonný a úsporný motor
- Jízdní vlastnosti
- Rychlé a ostré řízení
- Design
Minusy
- Hlučný motor
- Nekomfortní podvozek
- Stísněný interiér
Foto: Petr Homolka