TEST Toyota Land Cruiser Arctic – Island pod koly

11. prosince 2006 · 00:00

Nejdůležitější je na voze islandská poznávací značka – ti kteří považují řidiče za zešílivšího českého tunera, mají o důvod méně si klepat na čelo. Zato řidič, který k vozu na 38“ kolech přijde v horkém listopadu poprvé, má logicky dilema – půjde...

To, co v české duši vyvolává rozpaky, je na Islandu nutnost a pokud prostě potřebujete projet silnicí X a brodem Y, nikdo se vás neptá, jak vaše auto vypadá. I když takto upravený vůz s cenou za přestavbu přibližně 622 tisíc korun) nemůže v ČR ani získat registrační značky, jsou naše čtyřdenní zkušenosti docela zajímavé – především z možností běžného provozu na kvalitních silnicích. Ale nepředbíhejme.

Pneumatiky o neskutečném rozměru 405/70 sedí na patnáctipalcových discích, a každé kolo má dvě duše a dva ventilky. Auto je dovybaveno dvěma kompresory, které mohou natlakovat přídavný devítilitrový zásobník až na 105 psi a z něj pak lze dohušťovat jednotlivá kola. Islandský úpravce Arctic Truck nabízí i střízlivější provedení s pneumatikami o průměru 33 a 35 palců, které jsou asi lepším kompromisem z hlediska jízdních vlastností na klasických silnicích, extrémní modely 38 a dokonce 44 palců ale umožňují udělat z Landcruisera regulérní bigfoot s podstatně širším uplatněním v terénu.

toyota testy | Zdroj: aczU úpravy 38 palců se zadní náprava posunula více dozadu a tím se rozvor kol zvětšil o 12 cm. Tím se snížila hmotnost připadající na zadní nápravu, což je důležité pro dobré vlastnosti vozu na sněhu. Navíc to zvýšilo stabilitu vozu při jízdě na nerovných cestách. Jistou nevýhodou je, že tato úprava zvětšila minimální poloměr otáčení z 6,2 m na 7,5 m a z 5,7 na 7,2 měřeno ve stopě vozu. Ke zdvižení karoserie nad podvozek používá Arctic Trucks čtyři šesticentimetrové nylonové vložky umístěné mezi karosérii a její upevňovací body, které jsou tedy umístěny o 6 cm výše než ty původní.

Když se průměr pneumatik zvětšil z 30,6 palce na 38 palců, tj. přibližně o 24%, bylo potřeba jako korekci snížit stálý převodový poměr z 1 / 3,91 na 1 / 4,88, tj o přibližně 25%. Ke standardnímu mezinápravovému diferenciálu přibyly stoprocentní uzávěrky předního a zadního diferenciálu. I když světlá výška vozu narostla na 305 mm, disponuje vůz možností její dodatečné regulace, ovšem stejně jako u voliče změny charakteristiky tlumičů jsme v praxi nenašli pro tyto vymoženosti využití.

Praktičtější, i když naštěstí nevyzkoušené, se nám zdály přední a zadní víceúčelové spojky se čtvercovým průřezem, na které lze v případě potřeby upevnit tažné zařízení, naviják nebo dokonce vysokozdvižný zvedák.

Průměrná udávaná spotřeba je okolo 15 l/100 km, skutečná žíznivost auta je ale extrémně závislá na stylu jízdy. My jsme například mimo město neměli problém jezdit i za 9 litrů při průměrné rychlosti 88 km/h, na dálnici pak spotřeba stoupá o přibližně dva litry na každých 10 km/h navíc. Výrobce nám nedoporučoval jezdit rychleji než 120 km/h, i při této rychlosti je ale Arctic solidně ovladatelný, ale pochopitelně vyžaduje extrémní soustředění a klidnou práci s volantem.

Pro náročné cesty je vůz doplněn přídavnou nádrží a celkový objem zásob paliva tak činí 172 litrů nafty. My jsme za celý 700kilometrový test spotřebovali průměrně 11l/100 km, což považujeme za skvělou hodnotu.

toyota testy | Zdroj: acz2,2 znamená u Arcticu šířu v metrech i váhu v tunách, takže hlavně v městském provozu si řidič připadá jako v bagru. Pomineme-li ale problém s parkováním, a trochu truckovým nastupováním, hrozí zdaleka největší problém od ostatních, kteří, zírajíce na vaše auto, zapomenou na své řízení. V zatáčkách se auto dost naklání a ponor přídě i při velmi jemném dobrždění u semaforu patří k zážitkům, na které nezapomenete. Při přímé jízdě je potřeba trochu gumové řízení neustále korigovat a v zatáčkách budou pneumatiky s nízkou boční tuhostí častěji pískat. Na kvalitních silnicích ale zdaleka nejde o život, jak jsme se podvědomě báli při prvním nastupování. Na konstantní valivý hluk od kol si lze zvyknout a mimo výtku k relativně málo účinným brzdám auto plní očekávání, které na něj, korigováni jeho hlavním určením, můžeme mít.

Při výletech do terénu naopak v podstatě neexistují překážková omezení, jen je třeba mít na paměti hmotnost auta a relativně subtilní konstrukci podvozku – auto sice vyjede leccos, ale v terénu nelze jezdit vysokými rychlostmi, jak by možná balónové pneumatiky sváděly. Poloosy působí v poměru ke kolům poměrně subtilně a značné zatížení homokinetických kloubů nedovoluje hrátky s průhraby bez rizika. Pokud zvolíme autu poklidné šplhací tempo, dostaví se dříve pud sebezáchovy než limity průjezdnosti. A to jsme nechali všechny uzávěry diferenciálů netknuté.