TEST Toyota Corolla 1,6 3D - Rodinný třídveřák?

Třídveřové automobily si kupují hlavně mladí zákazníci pro jejich dynamický švih a očekávají, že i celkové nastavení takového vozu bude sportovnější. Toyota Corolla 3D 1,6 s výkonem 81 kW je však jiná a hýčká svého majitele hlavně nevšedním komfortem.

Většina automobilek si uvědomuje, že bohatá škála modelů jedné řady s různým charakterem přitáhne větší množství zákazníků, proto se objevují sportovně laděná kupé, třídveřové hatchbacky, pohodlná kombi, sedany a MPV. Tímto stylem rozděluje z nových automobilů paletu v nižší střední třídě třeba Fiat a Honda, naopak Peugeot a Toyota mají pro všechny karosářské verze velice podobné nastavení. Podle našeho názoru je chytřejší první varianta, nicméně pro tu druhou mají výrobci jistě taktéž své důvody.

Hodnocení stylingu téhle toyoty ponecháme tentokráte na čtenářích, protože jsme se během testování setkali s přímo extrémními názory na její design, což se nestává příliš často, přičemž asi nejvíce vášní rozpoutalo řešení zadního sloupku s negativním sklonem. Prvkem, který naopak v tom nejlepším slova smyslu zaujal nás, je řešení štěrbiny, v níž se ukrývá mlhový světlomet. Tato část nárazníku působí, jako by pocházela z vozu vzdálené budoucnosti.

Po usednutí do interiéru nás uvítala opravdu pohodlná sedadla, která sice mají menší boční vedení, než na jaké vypadají od pohledu, nicméně vzhledem k celkově komfortnímu charakteru corolly je nelze než pochválit. Nepříliš praktický nám však přišel systém nastavování sklonu opěradla "pumpováním", známý z výškového nastavování sedáku například ve Škodě Fabia). U opěradla to není zrovna vhodný způsob a navíc je páčka při zavřených dveřích špatně přístupná. Výškově stavitelný tříramenný volant padnul dobře do ruky a měl i zdařilý tvar, řízení by však mohlo být přesnější. Přístrojová deska působila robustním dojmem a líbila se nám i kvalita použitých plastů, včetně měkkého na její horní části. Oživení interiéru dodalo obložení středového panelu a plochy kolem ovladačů na dveřích imitací hliníku. Řadicí páka pětistupňové převodovky s přímým řazením měla poměrně přesné, i když poněkud delší dráhy a celá kulisa byla mírně natočena k řidiči, což mnohdy bývá příjemné, Corolla to však rozhodně neměla zapotřebí. Hlavice páky byla totiž kvůli tomu na prvním a druhém rychlostním stupni v kontaktu se stehnem řidiče. Vzadu byl stejně jako vpředu dostatek místa ve všech směrech a návrháři i zde mysleli na umístění plechovky s nápojem. Prolis pro položení předloktí měl příjemné čalounění. Za zmínku stojí intenzivní podsvícení přístrojové desky, které je aktivní již po otočení klíčku v zapalování. Bílé světlo je příjemné nejen při jízdě proti slunci i ze žhavým kotoučem v zádech.

Po nastartování překvapí velmi dobré odhlučnění motoru, který není při běhu naprázdno téměř slyšet, zato však o sobě u námi testovaného provedení dával vědět poměrně výraznými vibracemi, obvyklými spíše u turbodieselů. Tento jev není u moderních zážehových jednotek zrovna obvyklý. Po rozjezdu nám však dal jasně najevo, že patří k nejlepším šestnáctistovkám na trhu. Motordobře táhnul již z nízkých otáček díky proměnnému časování ventilů VVT-i, intenzivně však akceleroval po překročení 4000/min a nechal se vytočit až do 6400/min, kdy zasáhl omezovač. Přitom byl v celém spektru otáček překvapivě tichý. Při testu spálil v průměru 8,8 l benzinu na 100 km, zatímco obvyklá hodnota v této objemové třídě bývá při svižném stylu jízdy někde kolem 8,4 l.

Potěšilo nás nastavení podvozku, který bez obtíží filtroval většinu děr a hrbolů našich cest a přitom nepovažoval za nutné o nich příliš upozorňovat posádku, daní byly ale výrazné náklony v zatáčkách. Do interiéru se také přenášel jen minimální hluk od kol i aerodynamický svist. Nastavení pérování bylo hodně podobné konkurenční pětidveřové Hondě Civic a projevuje se poněkud nezvyklým způsobem náklonu a chování v zatáčce, kdy jako by docházelo k lehkému smýkání zádě. V obou případech jde však pouze o subjektivní dojem, ve skutečnosti zadní náprava sedí v zatáčce naprosto bez problémů. Corolla má vzadu polotuhou nápravu, která je velice dobrá na kvaliních silnicich, krátká příčná nerovnost však dokáže záď mírně rozhodit, což se projevuje mírným trhnutím. Vůz je při jízdě neutrální až mírně nedotáčivý, což se projevuje potřebou natočit v zatáčce volant více, než kolik činí poloměr zatáčky. V mezních situacích, které jsou však poměrně vzdáleny jízdnímu stylu, který vůz svým komfortním nastavením doporučuje řidiči, dochází k nedotáčivému smyku, který se však dá poměrně snadno zkorigovat.

Třídveřová Toyota Corolla s motorem 1,6 l/81 kW nebude zrovna snem sportovně orientovaných řidičů, zato ale nadchne všechny ty, kteří si potrpí na nadbytek prostoru a komfortu, a ocení velmi nízkou hladinu vnitřního hluku. Pohonná jednotka má dobrou pružnost i výkon, ale v námi zkoušeném provedení výrazně vibrovala a měla o něco vyšší spotřebu, než bývá obvyklé. Na našem trhu bude nejspíš přebírat zákazníky podobně orientovanému Peugeotu 307.