Tři koncepty Citroënu Berlingo z roku 1996: Hatchback, pick-up pro volný čas a minivan

Citroën představil v červnu 1996 výsledek projektu M49: užitkové Berlingo. Praktickou menší dodávku s délkou ani ne 4,14 mj, která mohla v osobní verzi sloužit i jako rodinný vůz. Koneckonců prostoru uvnitř nabídla díky extrémnímu rozvoru náprav skoro 2,7 metru nadbytek. Zisk oficiálního titulu Dodávka roku (Van of the Year) 1997 jen dokreslil, jak moc zaujala odbornou porotu. A čas ukázal, že šlo o trefu do černého, všestranný stroj se na trhu náležitě chytil.

Výstavní premiéru si odbyl v září na 56. ročníku IAA, ovšem vzhledem k tomu, že šlo o sudý rok, nebylo tomu tak ve Frankfurtu, nýbrž v Hannoveru na veletrhu užitkových aut. Francouzi se světovým debutem nečekali na říjnový Mondial de l'Automobile v Paříži, kde se však vedle osobních verzí na stánku automobilky objevily i tři velmi zajímavé koncepty z Berlinga vzešlé. Dva jimi bohužel nakonec zůstaly, do výroby se vlastně dostal jen ten poslední.

Berline Bulle

Odvodit z primárně užitkového auta osobní? Zdál se to být skvělý a dost odvážný nápad. Berline Bulle byl pětidveřový hatchback, Citroën se rozhodl nabourat tradiční formu vozů nižší střední třídy. Stačí připomenout, že první běžná berlinga (ani jejich dvojčata Partner s logem lva) neměla vůbec druhý pár bočních posuvných dveří. Ke změně přinutil koncern PSA až Renault uvedením svého Kangoo, ten totiž zadní „šoupačky“ dostal.

Pokud se uvnitř přepravovalo pět lidí, robustní Berline Bulle tak byla vlastně praktičtější než „kombík“, i když jí chyběla useknutá, takřka kolmá záď. Zadní pasažéři totiž nepotřebovali sklopit přední sedačku, aby se dostali dovnitř. Ale je pravdou, že Bulle nesloužila primárně k dopravě nákladu, nýbrž právě osob. Ve městě i mimo něj.

Vznikla v Citroën Centre Crétation (CCC), v té době jej vedl Arthur Blakeslee. Designér Dan Abramson, který u dvojitého šípu působil 24 let, si vyhrál hlavně se zadními světly, směrovky umístil do úrovně očí. Výhodu představovalo zachování výšky výchozího karosářského provedení (to měřilo takřka 1,73 m), kabina byla vzdušná a posádka měla nad hlavami opravdu hodně místa. Série firemních fotografií dokazuje, že béžový hatchback cílil především na rodiny. Zadní sedadlo mělo trojici opěrek hlavy i bezpečnostních pásů. Ač na to nevypadalo, šlo jej sklopit do roviny. Pasažéři zde těžili z mamutího rozvoru, který konstruktéři natáhli až na 2,75 m. Interiér byl vyveden v kombinaci šedé a slámově žluté barvy, sedačky pokrývala kůže.

„Devadesátkám“ vládly obliny a měkké tvary a Berline Bulle byla opravdu kulatá, až roztomilá. Takové vajíčko... Celek dotvářela obří elipsovitá okna. Není divu, „bulle“ totiž značí v překladu z francouzštiny bublinu. Zakulacení střechy navíc připomínalo legendární „kachnu“ 2 CV. Zasklená plocha poskytovala skvělý výhled ven. Prototyp poháněný benzinovým čtyřválcem 1762 cm³/76 kW (103 k) ale postavil Heuliez. Jiné prameny uvádějí objem motoru 1749 cm³, výkon pouhých 45 kW (61 k) ve 4400 otáčkách a točivý moment 116 N.m. Jeho násobky přenášela u Citroënu tradičně dopředu samočinná převodovka. Přesně 1102 kg vážící vůz s ním z klidu na stovku zrychlil za 17,2 s. Objem 1,75 l měl však ve skutečnosti agregát PSA řady EW, který se objevil až v roce 1998 – a s mnohem vyššími výkony. Výše zmíněná hodnota odpovídá tehdejším atmosférickým dieselům.

Citroën představuje užitkové ë-Berlingo Van. Elektrická dodávka ujede 275 km

O sériové výrobě Citroën ani ve spolupráci se slavnou karosárnou nikdy neuvažoval. Otázkou je, zda by se takové veskrze přívětivé a přátelské, ale i vcelku zábavné auto prodávalo v dostatečném množství... Je považováno za předchůdce sériové C3 představené na IAA 2001. Jean-Pierre Ploué na ni pod vedením Donata Coca také použil linky připomínající 2 CV. Jenže i ona měla svůj předobraz C3 Lumière z Paříže 1998 se „sebevražednými“, tedy proti sobě otevíranými dveřmi a zážehovým čtyřválcem 1,1 l. A s 3,85 m na délku a 1,52 do výšky byla menší.

Coupé de Plage

Když se něco jmenuje kupé, ještě to kupé být nemusí. Od pick-upu pro volný čas a dovolenkové aktivity automobilky neočekávají, že by se stal odbytovým hitem. Berlingo Coupé de Plage v kombinaci světle modré a šedostříbrné metalízy vzniklo s vtipem, navíc nikoli u samotné automobilky, nýbrž ve studiu Bertone. Tam se mimochodem zrodil i původní nápad na „ludospace“, tedy vozidlo na půli cesty mezi dodávkou a minivanem, jeho design ale vytvářeli stylisté PSA v Carrières-sous-Poissy, zatímco o dvojče Partner se ve finále postaralo CCC!

Pravda, plážový pick-up měl klasickou ložnou plochu, ale na ní se nenakládalo všemožné haraburdí. Dva lidé zde mohli klidně relaxovat na polohovatelných lehátkách. Přitom na ně úplně nefoukalo, protože auto nebylo useklé za kabinou. Střecha pokračovala směrem dolů, integrované boční prvky sloužily zároveň jako její výztuhy. Druhá boční okna ovšem chyběla,v létě nebyla potřeba. To zadní kolmé šlo elektricky stáhnout.

Mladý pár mohl poslouchat při slunění se hudbu z autorádia, až k uším ji přinesly externí reproduktory. Pás zadních koncových světel nebyl přerušen vzadu dolů sklopným víkem, reflektory byly umístěny i v něm. Na korbu se dala naložit třeba potápěčská výbava, dvě kola... Na střeše šlo převážet dvě surfová prkna, jen se zvedla zezadu odnímatelná podpěra. Geniální!

Budíky měly vzory mořských vln a modré ručičky. Vlnky navrhl italský stylista Citroënu Alessandro Riga. K pohonu sloužil opět poměrně silný zážehový čtyřválec 1,76 l/76 kW (103 k), který znovu jako v případě „bubliny“ darovala Xantia. Auto dokázal rozpohybovat až ke 165 km/h. Berlingo Coupé de Plage evokovalo pouštní speciály ZX Rallye-Raid, zároveň čerpalo z úspěchu volnočasových pick-upů v USA, byť samozřejmě v menším balení. A ještě ke všemu vzpomínalo na legendární Méhari.

Coupé de Plage je spolu s Bulle součástí sbírek továrního depozitáře Conservatoire Citroën & DS v Aulnay-sous-Bois.

Toto jsou nejdostupnější MPV: Prostor za málo peněz!

Grand Large

Žlutý Grand Large představoval opravdu luxusní verzi „dodávky“. Svědčilo o tom i kožené čalounění. A pak tu byla sexy plátěná shrnovací střecha, navíc ovládaná tlačítkem, tedy elektricky. Připomínala opět proslulou „kachnu“, její původní verze měly plátno ale až na záď přes zavazadelník, později bylo zkráceno. Jako jediný se tento koncept objevil v sérové produkci, a to hned v březnu 1997.

Produkční verze dostala název Multispace, za střešní okno s plátnem se muselo připlatit, v základu jste jej nedostali. Posuvné boční dveře, které se konečně objevily v nabídce, byly k mání zpočátku pouze na pravé straně, Británie, Irsko a další země měly tedy smůlu. „Šoupačky“ na obou si mohli zájemci koupit až od května 2000.

S prvním Berlingem si hrál i Franco Sbarro. O jeho kreacích ale zase až někdy jindy... Mimochodem, úvodní generace (projekt M49) ještě svou aktivní kariéru neskončila. Stále ji vyrábí Peugeot-Citroën Argentina S.A. v El Palomaru. Produkce byla zahájena v roce 1999, tehdy ještě pod společností Sevel. Modernizovaný model M59, který byl v Evropě k mání od podzimu 2002, se objevil až v sezóně 2010, do té doby mělo argentinské Berlingo původní hezčí příď z šestadevadesátého.

Zdroje: archiv autora, Auto World Press, Citroënet, Wikipedia, Driven To Write, lignesauto.fr, TopGear, Citroën Argentina, Carstyling.ru, Concept Car Central, 1001moteurs.com, FavCars,com, GTDreams.com, Autoroad.cz, AutoDesignMagazine.com, citroens.tripod.com, passionnement-citroen.com

Foto: Citroën