Uplynulo 70 let od katastrofy, která navždy změnila motorsport. Takto k ní došlo
Při závodě v Le Mans roku 1955 zahynulo přes 80 diváků a jeden z jezdců. Mercedes-Benz se na dekády stáhl ze závodění. Jak přesně došlo k tragédii, která otřásla Evropou?
Vytrvalostní závody jsou nejtvrdší zkouškou jezdců, strategie a techniky. I malá chyba může mít v dlouhodobém horizontu velký vliv. Dálkové závody byly vždy otázkou prestiže, protože automobilky a jezdci předváděli své schopnosti před tisícovými davy lidí. Nejinak tomu bylo i v případě nechvalně známého závodu na okruhu Circuit de la Sarthe v Le Mans v sobotu 11. června roku 1955. Nyní si připomínáme 70 let od této tragédie.
Čtvrt milionu přihlížejících diváků tušilo, že se tento závod zapíše do dějin motorsportu, ovšem zprvu v pozitivním smyslu. Obsazení slibovalo mimořádně vyrovnaný a napínavý průběh. V královské třídě proti sobě stála řidičská esa a precizně připravené závodní vozy značek Ferrari, Jaguar a Mercedes-Benz. K nim se přidaly značky jako Austin-Healey, Lotus, Maserati, MG, Porsche a řada dalších. Startovní pole čítalo celkem šedesát vozů.
Ferrari sázelo na rychlost, což v tréninku potvrdilo dosažením nejvyšší maximální rychlosti 291 km/h s modelem 735 LM. V tomto ohledu na něj Jaguar D-Type ztrácel asi 10 km/h a Mercedes 300 SLR dokonce 20 km/h. Ferrari zajelo i nejrychlejší kolo v tréninku a za ním byly dva Mercedesy. Jaguar mu přitom dýchal na záda.
Po startu se hned ukázalo, že největší souboj se bude odehrávat mezi Mikem Hawthornem v Jaguaru a Juanem Manuelem Fangiem s Pierrem Leveghem v Mercedesech. Zatímco většina pole vozy šetřila, tito borci jeli naplno od prvního kola a dramaticky se střídali ve vedení, stíháni Eugeniem Castellottim ve Ferrari, který ve druhém kole zajel rekordní čas.
Jak se čas nachýlil k půl sedmé večerní, vozy začaly mít po 35 odjetých kolech prázdné nádrže a postupně začaly zajíždět do boxu. To platilo i pro Hawthorna v Jaguaru, který kolo předtím dostal pokynem ruky od člena týmu znamení, že v dalším kole bude tankovat. S Leveghem v Mercedesu za zády předjel na konci kola pomalejšího Lance Macklina v Austinu-Healey, který mu ochotně uhnul doprava, čímž zvířil prach na krajnici. Hawthorn, spoléhající na ostré kotoučové brzdy, jel naplno do poslední chvíle. Těsně před boxovou linií prudce zabrzdil, na což Macklin ve výrazně horším autě nebyl připravený.
Uhnul doleva, aby zabránil střetu s Jaguarem, jenže v tu chvíli vjel do dráhy Leveghovi, který ho s Mercedesem sestřelil v rychlosti 240 km/h. Náraz do levého zadního kola Austinu vymrštil „stříbrný šíp“ do vzduchu. Po dopadu se auto rozlomilo napůl a trosky karoserie, motoru, náprav a převodovky vletěly mezi diváky. Zejména kapota byla jako letící čepel a diváky doslova kosila. Řada z nich utrpěla popáleniny od ohnivých, rozžhavených hořčíkových úlomků ze skeletu.
Macklinův Austin byl sice zcela zničen, ale on jako zázrakem vyvázl nezraněn. Dokonce do vraku auta nikdo nenarazil. Pravděpodobně proto, že samovolně dojelo k levému mantinelu. Stejné štěstí měl Fangio v Mercedesu, kterého Levegh ještě stihl před náhlým zpomalením varovat zvednutím ruky a doslova mu zachránil život. Díky tomu projel Fangio troskami bez úhony. Celá tragédie trvala jen deset sekund, ale připravila o život přes osmdesát diváků a pochopitelně i Leveghe.
Nezapomínejme, že boxy nebyly od tratě ničím chráněné a diváky od rychle jedoucích vozů dělil jen 1,2 metru vysoký násep. Auta navíc neměla bezpečnostní pásy, protože v té době se považovalo za bezpečnější nechat se vymrštit, než být fixovaný ve voze, který horní polovinu těla řidiče vůbec nechránil.
Z dnešního pohledu je těžko pochopitelné, že i přes takovou tragédii nebyl závod přerušen. Maršálové pouze vlajkami v daném úseku závodníky zpomalili. Vedení závodu se shodlo na tom, že ukončení závodu a následná evakuace čtvrt milionu lidí by ucpala přístupové cesty pro záchranáře, a navíc organizátorský tým byl více potřeba při ošetřování raněných a odnášení mrtvých diváků než pro koordinaci odchodu diváků.
Vedení týmu Mercedes-Benz se kvůli přetíženým linkám dovolalo do centrály až za šest hodin s žádostí o stažení zbytku vozů, ačkoliv mělo náskok dvou kol. Tragický závod skončil v neděli odpoledne za sychravého počasí doprovázeného deštěm. Hawthorn s Jaguarem nakonec závod ovládl, ale vítězství mělo hořkou příchuť. Jednak po odstoupení všech Mercedesů nemělo takový význam, a navíc ho tisk obvinil ze zavinění nehody. Následné oficiální vyšetřování ho shledalo nevinným.
V příběhu se často zapomíná i na dramatický příběh pilota Dicka Jacobse, který ve 27. kole vjel do příkopu a z převráceného vraku ho vyprostil policista. Stihl to těsně předtím, než auto explodovalo. Byl převezen do nemocnice se zlomeninami, ale přežil.
Obecně šlo o smutný víkend, který si po celém světě vyžádal smrt tří pilotů. Kromě Leveghe se pondělního rána nedočkal Alberto Ascari, který měl nehodu při testování v Monze, a Bill Vukovich přišel o život během závodu Indianapolis 500.
Mercedes-Benz tragédie zasáhla natolik, že se z Le Mans stáhl až do roku 1987 a stornována byla i Velká cena Německa. Francie pro rok 1955 zrušila všechny podobné závody a řada evropských zemí motorsport na delší dobu zakázala úplně.
Zdroj: Ebsco, Jaguar, Mercedes-Benz, The Guardian, video: mscheeres
