Video: Máte v pořádku stěrače? Výměna zabere pár minut, stojí pár korun

Léto už je pryč, nadchází období podzimních dešťů, mlh a brzkého stmívání. Tyto pro řidiče náročnější podmínky znamenají jediné – budeme častěji používat stěrače. Těm ale nesvědčí přímé slunce, kterému byly vystaveny po několik předcházejících letních měsíců a pokud nebyly nejčerstvější, můžou začít po skle poskakovat, pískat či vodu místo stírání rozmazávat.

Tak dávají najevo, že jsou opotřebené a je nejvyšší čas je vyměnit. Samozřejmě můžete počkat na volný termín servisu, či to za nějaký měsíc spojit s přezutím pneumatik, ale do té doby budete jezdit s mizerným výhledem. Naštěstí je však výměna otázkou několika málo minut, jste-li aspoň trochu zruční.

Pokud máte běžné auto, něco na způsob Škody Octavia, stačí navštívit prodejnu autodílů a chtít po prodavači stěrače na váš vůz. Alternativou – či nutností u vzácnějších modelů – je délku stíracích lišt prostě změřit metrem a vyzkoumat způsob uchycení lišty k ramenu.

5 chyb, které řidiči dělají s klimatizací. Víte, jak ji používat lépe?

Mějte na paměti, že levý a pravý stěrač bývají jinak dlouhé. A pokud v autodílech nemají přesně tak dlouhé, jak potřebujete, vezměte radši o centimetr či dva kratší. Pár milimetrů na každé straně nepoznáte; delší by naopak mohly koncem gumičky narážet na lišty kolem čelního skla či vzájemně na sebe při pohybu.

Co se týče ceny, je na výběr z poměrně velké škály. Nejlevnější stěrače stojí do stokoruny, ty dražší, značkové a snad i kvalitnější můžou přijít na několik stovek za kus. Kromě značky závisí cena také na délce stěrače a na tom, zda jde o starší ramínkový nebo novější aerodynamický.

Způsobů uchycení je několik, nejčastější je háček či plastový úchyt k zacvaknutí s pojistkou. Stěrače v sadě na konkrétní model auta by měly pasovat, univerzální stěrače mívají v balení několik různých adaptérů. Z nich vyberete ten správný pro typ uchycení a jeho rozměry na ramenech svého vozu.

U starších aut stačí stěrače před výměnou prostě odklopit, u těch moderních aut, která mají stěrače schované pod kapotou pro zmenšení aerodynamického odporu a hluku, bývá potřeba je uvést do tzv. servisní polohy. V některých autech je taková volba přístupná někde v menu infotainmentu, u koncernu VW nejčastěji v podsekci věnující se světlům a stěračům, v jiných netřeba nic hledat v displeji a stačí hned po vypnutí auta zatáhnout za páčku tak, jako by člověk chtěl jednou setřít. Stěrače pak zůstanou poblíž své horní úvrati a ramena půjde odklopit.

Historie hudby v autě: První autorádio se objevilo v roce 1930, co následovalo pak?

Jak ukazuje video, demontáž starých a instalace nových stěračů je pak otázka velmi krátké chvilky, máte-li nový, nacvakávací typ uchycení. Anebo chvilky o trochu delší – spojené s potřebou trochy prostorové představivosti – máte-li na autě starší háčky a používáte-li ramínkové stěrače, ne moderní, aerodynamické s přítlačným pérem.

Ve chvíli, kdy je odklopené rameno a vymontovaná stírací lišta, přichází snad jediný moment nechtěného, ale o to vážnějšího poškození auta – to když zavadíte o rameno a ono udeří kovovým koncem do čelního skla. Může ho totiž rozbít. Je tedy namístě značná obezřetnost. Anebo si prostě můžete rameno velmi opatrně položit na sklo – co leží, už nespadne.

Další úskalí je už leda v tom, že byste stírací lišty nesprávně upevnili a ony tak nedržely pořádně či dokonce za jízdy odletěly. Tomu lze však snadno předejít pečlivostí při práci.