Víte, jak svítí vaše auto? Poznejte ho a nebudete v provozu nebezpečím!
Kdy jste naposledy potkali auto, které v dešti či pokročilém šeru jelo „na denní“? A víte, jak přesně svítí vaše auto, kdy svítí co a kdy se zapnou hlavní světlomety?
Jeden by si řekl, že na svícení, resp. zapínání světel nic není. Jenže množství aut, která jedou nevhodně osvětlena v dešti, mlze či šeru, je až pozoruhodně velké. Je to lidem jedno, nebo prostě neví, jak se jejich auto ovládá? Je-li pravdou spíše druhá možnost, spraví to trocha osvěty. A tak jsem sbalil klíčky od všech testovacích aut, která jsem zrovna v redakci dokázal najít, a vydal se zkoumat, jak se ovládají světla v nejmodernějších autech.
Dokud je sucho, je to jednoduché – většinou stačí mít ovladač světel na Auto a nechat vůz svítit tak, jak uzná za vhodné. Ve dne svítí denními světly vpředu, v šeru zapne hlavní světlomety. Samozřejmě, máte-li ve výbavě automatické rozsvěcení světel, ale troufneme si říci, že to je už posledních pár let standardem u naprosté většiny aut.
Jenže když přijdou náročnější podzimní podmínky, může se dostavit problém. A to zejména v případě, kdy si člověk myslí, že vůz s pozicí ovladače světel v režimu Auto dokáže vyřešit veškeré svícení za něj. Nebo hůř, pokud ovladači nerozumí, a tak na něj radši nesahá.
K čemu slouží režim Auto, je jasné i z řádků výše. Jenže už v něm, resp. v tom, co svítí se světly pro denní svícení (ang. daytime running lights, zkr. DRL), jsou u řady aut rozdíly. Začneme-li od domácí Škodovky, u ní vždy vůz „na denní“ svítí jen vpředu. Stejně to je u celého koncernu Volkswagen, většiny hyundaiů, toyot a kií, nebo třeba také u Mazdy a MG.
Řada jiných značek však v tomto režimu svítí i vzadu. Nejlepšími příklady jsou peugeoty či citroëny, některé nové mercedesy-benz, většina aut značek Renault a Volvo, a také některé Dacie. A konečně, u značek BMW a Mini – a to považuji za nejlepší řešení – je možné si v nastavení vozu zvolit, zda auto bude „na denní“ svítit i zadními obrysovkami.
Ten první případ, kdy auto vzadu s DRL není osvětlené, se v řadě případů dá řešit drobným trikem, o kterém píšu v nejednom testu – když manuálně zapnete obrysovky, vpředu zůstane svítit intenzita denního svícení, neztlumí se na obrysovky, ovšem koncová světla se rozsvítí. Člověk při tom sice přijde o automatickou funkci světel, v některých případech také musí po každém vypnutí auta světla zase manuálně vypnout, ale může jezdit s denním svícením vpředu a s rozsvíceným „zadkem“.
Proč rovnou nezapnout hlavní světlomety i ve dne, když chci jezdit s rozsvícenými zadními obrysovkami? Jednoduše proto, že nechci světla zbytečně opotřebovávat, ani riskovat oslnění protijedoucího, není-li to nutné. Navíc, tento režim stačí i na lehký déšť či šero, kdy ještě na cestu vidím, ale chci být viděn z obou stran.
Univerzální rada? Znejte své auto
Déšť a mlha jsou ostatně případy, v nichž si často automatika neporadí a řidič musí vzít svícení do svých rukou. Některé značky rozsvěcejí světla už při prvních pár kapkách, v autech jiných však jako by stěrače a světla nekomunikovaly a dokud je podle elektronického mozku auta množství světla dostatečné pro denní svícení, hlavní světla nezapne.
Ze stejného důvodu automatika nikdy nezapíná světla do mlhy – čidlo, které řídí zapnutí světel, reaguje na množství světla, nikoliv viditelnost. Pro lidské oko mlha či déšť představuje zhoršenou viditelnost, množství světla se však snížit nemusí, a proto vůz svícení nepřepíná. Svícení mlhovkami je ale téma na vlastní článek.
Existuje nějaká univerzální rada, jak svítit? Neexistuje. A v tom je možná důvod, proč řada lidí na ovládání světel vlastní hlavou rezignuje. Musíte prostě znát své auto – vědět, zda „na denní“ svítí i vzadu, zda je použitelný trik s manuálním zapnutím obrysovek, a také, kdy a jak zhruba rozsvěcí hlavní světlomety v šeru či dešti a jak o tom dá vědět.
Ve skutečnosti není těžké to zjistit – stačí nastartovat, postupně zapínat různé režimy osvětlení a chodit kolem auta sledovat, co kdy svítí. Někdy se poštěstí, že člověk vidí odraz svých předních lamp v autě před sebou, anebo naopak odraz těch zadních v přídi autobusu za sebou; tak lze ušetřit pár kroků nebo vyzrát na auta, která se vystoupením vypnou. Jinak je zrovna u nich třeba poprosit kamaráda, aby vám světly cykloval, sedě za volantem.
Kdo jak svítí?
Vraťme se ještě k jízdě s manuálně zapnutými obrysovkami, svítí-li vůz vpředu „na denní“. Některá auta si i takto zachovávají činnost světelného senzoru v čelním skle a pokud seznají, že by bylo vhodné rozsvítit hlavní světlomety, buď o tom řidiče informují na displeji, anebo ta světla rovnou rozsvítí – to je případ značky Mazda. Za zmínku zde stojí taky Škoda Fabia IV. generace, která v základním provedení s analogovým přístrojovým štítem tlumí jas podsvícení stupnic – nikoliv však ručiček – aby řidiče přiměla rozsvítit potkávací světla.
Vozy koncernu Volkswagen z posledních několika let se starším, otočným ovladačem světel u levého kolena řidiče sdílí možnost zapnout obrysovky, přičemž vpředu zůstanou svítit DRL. To je případ zmíněné fabie či třeba Seatu Arona. Novější auta s tlačítkovým či dotykovým ovládáním, jako např. Škoda Octavia, Volkswagen Golf VIII. generace nebo cupry Leon či Formentor, umožňují za jízdy jezdit buď na automatiku, kdy je vzadu tma, anebo se zapnutými potkávacími světly – nic mezi tím.
Zrovna „čtyřková“ octavia také stojí za vypíchnutí ve způsobu, jakým řidiče informuje o rozsvícených světlech. Na tlačítku svítí slovo Auto či ikonka obrysovek, ale to je všechno – že svítí potkávací světla, z tlačítka nepoznáte a kontrolka na přístrojovém štítu chybí. Vůz ukáže „pozici“ tlačítka krátce, když ho mačkáte, ale pak už je jedinou indikací – kromě světla před vámi, samozřejmě – náznak světelného kužele v obrazovce výstupu jízdních asistentů.
Podobně to je u některých starších aut koncernu Volkswagen s otočným ovladačem u levého kolene řidiče. Indikace, že automatika zapnula světla, je jen tam v podobě rozsvícené ikonky obrysovek, navíc opravdu daleko linii pohledu na silnici. A třeba seaty taky informují o rozsvícení předních mlhovek jen tam, kontrolku v přístrojovém štítu mají jen zadní mlhovky.
Naopak nové volkswageny a cupry s dotykovým panelem vlevo od volantu, který ovládá i vyhřívání zadního skla a ofuk čelního okna, právě na tom panelu jasně ukážou, co a jak svítí. Snad s výjimkou golfu VIII. gen. sice je ten panel opět hodně nízko u levého kolene řidiče a není na očích, ale aspoň to tam je vidět.
Běžnější však je, že auta v přístrojovém štítu zobrazí, co je rozsvíceno. Takovým značkám patří pochvala, že nenechávají ani toho nejlhostejnějšího řidiče na pochybách.
Jasně informovat o tom, jak auto svítí, je zejména důležité u aut, která nemají automatické rozsvěcení světel. Denní svícení je v EU u nových aut povinné už od roku 2011, ovšem automatické rozsvěcení nikoliv, takže se nezřídka setkáváme se zhruba desetiletými ojetinami, které i ve tmě jedou „na denní“ – prostě proto, že jejich řidiči neví, že nesvítí. Přístrojový štít kontrolku nemá a je třeba podsvícen trvale, a když vozovku osvětlují pouliční lampy, leckdo si nemusí všimnout, že má zhasnuto.
Otočný ovladač mají pro světla také třeba značky Ford a Mercedes-Benz, BMW nabízí v nejnovějších autech jedno tlačítko, ve starších několik tlačítek u sebe vlevo od volantu. Poměrně častý způsob je ovládání světel na páčce blinkrů např. nějakou otočnou obručí nebo kolečkem, takto to řeší peugeoty, citroëny, renaulty, dacie, hyundaie, kie, mazdy či MG.
Přesto se i tady najde někdo, kdo to prostě musí udělat jinak, a i takovou perličku jsme v redakci měli – Volvo EX30. U něj musíte pro ovládání osvětlení otevřít nastavení vozu, pak sekci osvětlení, a zde je možné si vybrat, co bude svítit. Když to ale vyberete, musíte výběr ještě potvrdit tlačítkem na volantu.
Pro úplnost – nejde o úplný výčet způsobů zapínání osvětlení u aut, nejnovějších, moderních, ani těch starších. Leckdo může připomenout, že ve favoritu a Chrysleru LeBaron po první modernizaci k tomu byla tlačítka, ve starých fordech třetí páčka pod volantem, v Porsche 911 gen. 930 Turbo se vytahoval čudlík z palubní desky, nebo že řada starých amerických aut má pro dálková světla knoflík na podlaze a „dálky“ v nich zapínáte tak, že na něj šlápnete.
