Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Výroba střešních boxů: Jak se peče rakvička?

Petr Slováček Petr Slováček 27. 12. 2012 • 16:31
13
Zobrazit náhledy (13)
Výběrem materiálu vše začíná. Na víko největšího boxu XX-Line se používají bílé půl centimetru silné desky. Nový lisovací stroj si umí desku sám podat z hromady, přesto obsluha ještě kontroluje její správné usazení. Poté už ke stroji nikdo nemůže a chrání ho bezpečnostní závora. Shora i zespodu se k desce přitisknou halogenové ohřívací plochy o příkonu 260 kW a následuje dvouapůlminutový proces temperování. Jakmile se deska ohřeje na 175 stupňů, proud vzduchu přetvaruje budoucí box. Kdyby to hned udělala forma, byl by plast v rozích zeslabený. Výsledný tvar vylisuje kopyto nahřáté na 80 °C. Následně je výrobek zchlazen na padesát stupňů. Proč ne méně? Aby se forma nemusela víc přihřívat. Před dalším opracováním musí plast ve skladu čtyřiadvacet hodin chladnout, materiál se totiž může smrštit. Po usazení na dřevěné kopyto ořeže fréza fi nální tvary a vyvrtá otvory na zámky a panty. Do boxu se instaluje plastové příslušenství a kovové výztuhy dna. Než box putuje do obchodu, zabalí ho do igelitového rukávce, přiloží návod a zavřou do krabice.
Tušíte, co mají společného koupelnové vany a střešní boxy? Nebo z kolika součástek se plastové rakve na lyže skládají? Ukážeme vám také, jak tyto produkty vznikají.

Když procházíme skladem výrobce střešních boxů, zdá se nám, že vidíme v regálech vany. „Jsou to opravdu vložky do van, které tady děláme také,“ směje se Jindřich Neumann, majitel stejnojmenné společnosti z Tuchlovic u Kladna.

Za chvíli pochopíme – vždyť rakev na lyže tvoří v principu jen dvě přiklopené vany. Jenže musejí vypadat nějak jinak. Třeba nejnovější box, značený Eldorado podle Neumannových oblíbených cadillaků, navrhovala designérská firma, která získala cenu za řešení dětské sedačky. A největší box XX-Line, jenž pojme až 650 litrů nákladu, má zase vzadu negativně zkosené víko, komplikující výrobu.

Původně tady začínali se střešními nosiči, které figurují v nabídce společnosti pořád. Postupně však přešli na produkci plastových boxů, takže dnes si sami lisují veškeré umělohmotné součástky. A z kolika se box skládá? Podle typu průměrně z padesáti. Ale některé jsou tu i třikrát. Vždyť jen nýtků může být čtyřicet!

Pouhých osm minut

Samotný princip výroby střešní rakve je velmi jednoduchý. Vezme se deska plastu, polykarbonátu nebo ABS a nahřeje se. Pak se vytáhne na kopytě, ochladí a sundá. Jak snadné, že? Jenže do děje vstupuje řada proměnných, které dokážou výsledek zhatit. Takže se víka lisují na formách pozitivních,

zatímco dna do negativních, protože nemusejí vypadat tak dobře. Použitý materiál musí vydržet i dlouhodobé sluneční záření, hluboké mrazy a nesmí se zkroutit. Už chápete, proč stojí od tří do deseti tisíc korun?

Třeba vylisování bílého víka boxu Neumann XX-Line trvá jen osm minut a pro nepoučeného diváka je velkou zábavou pozorovat, jak z beztvaré hmoty vzniká něco hmatatelného. Mimochodem doba produkce se liší i při použití jiné barvy. „Černý materiál přijímá teplo rychleji než bílý,“ ujasňuje průvodce. Koupit lze třeba i box žlutý nebo s polepem karbonu. „Je to fotofólie, kam můžete natisknout cokoliv – třeba i svůj obličej. Jenže se při nalepování zdeformuje,“ směje se Neumann. Celkem tady vyrábějí desítky variant. Lze totiž kombinovat i jiná víka či vnitřní vybavení podle požadavků zákazníků. Zatímco Němci preferují box maximálně vybavený s rychloupínáky, Francouzi ho chtějí úplně holý. U Čechů je zase jednoznačně nejoblíbenější nejlevnější model Whale s cenou kolem tří tisíc korun – jeden z nejdéle vyráběných (15 let), na který se tady dodnes dají sehnat veškeré díly. „Výměnu horního víka děláme za tisícovku. Nejčastěji je lidé poškodí při vjezdu do garáží nebo parkovacích míst obchoďáků, kdy zapomenou, že mají na střeše box,“ říká Neumann.

Na co dát pozor?

Právě na použitých plastech se při výrobě střešních boxů nejvíc šidí. I kdybyste si nic jiného z předchozích řádků nezapamatovali, tohle je zásadní. Takže až si půjdete koupit rakev na střechu, shánějte takovou, kde je materiál silný kolem půl centimetru. Nejlacinější totiž mají jen okolo tří a půl milimetru. „Kilogram materiálu můžete podle kvality pořídit stejně tak za dvě eura jako za šest. Když si spočítáte hmotnost jednoho boxu kolem šestnácti kilogramů, dá se na ošizení dost vydělat,“ vysvětluje výrobce střešních boxů Jindřich Neumann při pohledu na desky bílého vícevrstvého polykarbonátu. Nejde o nic levného – jeden kus o rozměru 100 x 210 cm vyjde na 1200 Kč. Ten je potřeba jen na jedno víko. „Na spodek už lze použít dvakrát levnější recyklovaný plast,“ uzavírá Neumann.

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku