Zpovykaný Evropan na pekingském autosalonu: Krásné dívky, SUV a žádná angličtina

Hodiny ospale ukrajují posledních pět minut třetí odpoledne a mě do očí nemilosrdně pálí horké čínské slunce. Právě jsem prošel posledním check-pointem z pekingského autosalonu, expa tak obrovského jako země sama. Osm velkých hal, přes 200 tisíc metrů čtverečních výstavní plochy a tisícovka automobilů mě naučily, že Číňané milují velikost a já že jsem jen zpovykaný Evropan na návštěvě.

Pekingský autosalon 2018 ve velké fotogalerii. Krásné, ošklivé i bizarní novinky

O šest hodin dřív mě řidič po dvouhodinové cestě spletí pekingských silnic, dálnic a ringů vysazuje co by kamenem dohodil od areálu expa, jen přes silnici. Tiše hudruju. Jestli mi Čína v posledních dnech dala v něčem lekci, tak že dopravní pravidla si zde žijí svým vlastním chaotickým životem a při jakémkoliv přecházení komunikace mi nadledvinky do těla vysílají pořádnou dávku adrenalinu.

Číňané auta milují. Tamní prodeje loni jen těsně nepokořily 25milionovou hranici a na počtu návštěvníků na veletrhu je to znát - byť jde zatím o novinářský den. „Pro Číňany je účast na autosalonu neskutečně prestižní záležitostí, zvláště během úvodních dní,“ vysvětluje mi můj místní průvodce Tomáš, který v Říši středu žil přes pět let. „A pokud se jim na černém trhu podaří sehnat lístky, tak jsou na to pyšní a svou účast dávají patřičně na odiv.“

Začínám chápat, proč bylo vyřizování mé novinářské akreditace jednou z největších zkoušek trpělivosti, kterou jsem kdy absolvoval. Odevzdával jsem formulář, novinářský průkaz, pas, víza a fotografie; následoval nespočet dní v nejistotě. Když jsem dostal malou modrou kartičku opravňující mě ke vstupu, bylo to jako malé vítězství ve velké bitvě s úředníkem.

První kontrola. Druhá...

Šťastný, že se mi po několika minutách daří bez úhony přejít silnicí k halám autosalonu, procházím prvním z check-pointů. Zde se jen policisté snaží korigovat dopravu a zajišťovat plynulost davu. Marně. „Z tohoto ohledu je to na houby,“ glosuje Michael Arndt, výkonný ředitel pro prodej a marketing v SAIC Škoda, kterého cestou potkávám. „Třeba Šanghaj je, co se týče infrastruktury mnohem lepší, tamní autosalon je hned u metra.“

Dav nás pomalu vede ke druhému kontrolnímu stanovišti. Zde jsou již instalované brány s detektory kovů a ochranka s ručními detektory. Uniforem přibývá a já se ztrácím v tom, kolik různých bezpečnostních složek areál střeží. Myslím, že rozeznávám policii a bezpečnostní službu, mihne se tam i vojenská uniforma. Fronta houstne a já musím využívat dovedností tvrdě získaných v posledních dnech. „Je to jen hra,“ zní mi v hlavě Tomášova slova. A pokud budu hrát podle pravidel, nejspíš prohraju.

Rázně obcházím frontu a připojuji se až před ochrankou. Tašku s notebookem ostentativně odmítám posílat pásem přes rentgen – bylo by to jen další zdržení - a nekompromisně procházím branou. Ochranka je zahlcená, nic nenamítá. Zkontroluje mě ručním detektorem, zjistí, že zbraně nepřenáším a rozvláčným pohybem ruky mě posílá dál.

Poslední zavřené dveře, už do samotného areálu, novináři a vystavovatelé seřazeni v koridorech. Japonská novinářka přede mnou znuděně vytáhne z batůžku nudle a pouští se vestoje do snídaně. Kolega ve vedlejším koridoru se na mobilu naplno věnuje akční hře; její grafika je na Asii tradiční - jakoby ji vytvořil kostymér zpěváků Dana Nekonečného a Jany Kratochvílové. Evropané spořádaně přešlapují a čekají, domácí ale pouštějí své emoce ze řetězu. Jejich nervozita roste jako teplota, kterou rozpaluje stoupající slunce, a jejich pokřikování je stále hlasitější, důraznější, častější.

U dveří dochází k první strkanici. Kvapně přiběhne – podle množství frčků nejspíše – šéf ochranky. S výrazem, který rázně naznačuje, že jakékoliv žerty právě skončily. Výkřiky a protesty tak přecházejí v naštvané mrmlání, vlk nažral a koza zůstala celá. O pár minut a stovky gest netrpělivých čekajících později se otevírají dveře to motoristova ráje. Podstrkávám pod QR čtečku svůj průkaz, procházím poslední check-point a stále nemůžu uvěřit tomu, že jsem uvnitř.

Konečně na výstavišti

Okamžitě se ztrácím. Areál je neskutečně obrovský, novinářům a vystavovatelům se však navzdory tomu daří ho během pár hodin dokonale zaplnit. Fronty u McDonaldu musí řídit několikačlenná ochranka s megafony a hladovějící musejí počítat s tím, že si postojí několik desítek minut. Kompletně obestoupené jsou i stánky a vystavené modely jednotlivých automobilek – vypadá to, jako když se houf čmeláků slétne na jediný rozkvetlý keř široko daleko. A dostávám i lekci ženského vidění světa: pánské fronty na toalety jsou vždy alespoň třikrát delší než ty dámské.

„I přesto je to dneska lážo-plážo,“ odpovídá na můj nechápavý pohled Tomáš. „Když skončí novinářské a vystavovatelské dny a začne běžný provoz, tak se pomalu valící dav pohybuje jen jedním směrem. Policie jen usměrňuje směr této masy.“ Podmínky se podle něj v posledních letech podstatně zlepšily. „Je to dnes mnohem kultivovanější,“ tvrdí přesvědčeně a já jen polykám peprné komentáře na omezenou a nestabilní wi-fi síť.

Mercedes-Maybach Ultimate Luxury oficiálně. Přivítejte opulentní SUV sedan

Po čase zjišťuji, že pohyb davu má podobně chaotická pravidla, jaká platí i na silnici. Jakmile člověk v chaosu najde jeho původně skrytý systém, má vyhráno. Nechodit po chodníčcích, ale volně mezi auty. Vypůjčit si triky ze zvířecí říše, vytáhnout ramena, udělat se větším, jít si za svým a neuhýbat. A pokud někde existuje kus volného prostoru, bleskově ho využít.

SUV hýbou Čínou

Mířím na stánek české Škodovky, která má tiskovou konferenci jako jedna z prvních. Oficiálně zde představuje za přítomnosti nejvyššího managementu své nové SUV Kamiq. Atributy úspěšného launche jsou naplněny bezezbytku – velkolepá vizuální projekce, vysoký management automobilky v čele s předsedou představenstva Bernhardem Maierem a samotný automobil, který zapadá do trendů čínského trhu. Ten jakoby se vozů z kategorie SUV a sedan nemohl nabažit. Prodeje SUVček se v Číně za poslední tři roky zdvojnásobily a nyní tvoří 45 procent trhu. Kurz je pozitivní, na přelomu desetiletí by těmito vozy mělo jezdit až 53 procent Číňanů.

Automobilky se na tomto vývoji chtějí svézt, což bylo na veletrhu naprosto zřejmé. Škoda ohlásila, že po uvedení Kamiqu chce ještě během letoška představit i další SUV, kupě variantu modelu Kodiaq. A do roku 2020 přijde vozů z této kategorie ještě několik. „Čína je pro nás zcela zásadní trh,“ říká mně po představení předseda představenstva Bernhard Maier. „Výhledově budou SUV tvořit až 60 procent našich prodejů v Číně.“

Nové vozy z SUV kategorie na pekingský veletrh přijely ukázat i další automobilky. Německé BMW vytáhlo elektrický koncept iX3, Volkswagen předvedl nový Touareg a Volvo zase ukázalo evropské Auto roku XC40 a XC60. Jestli tak čínský veletrh něco prezentoval, pak fakt, že Číňané preferují velké automobily. Uvědomil si to třeba i Lexus, který zde představil sedmou generaci svého sedanu ES. Ten je oproti svému předchůdci delší a širší. „Díky delšímu rozvoru bylo možné posunout kola o něco více do rohů karoserie a současně zvětšit rozchod kol na obou nápravách,“ holedbá se automobilka s modelem, který během roku bude k mání i v Evropě.

Procházím stánek za stánkem. Podvědomě hledám automobil od výrobce XEV, který je kompletně vytištěný na 3D tiskárně. Selhávám. Kvarteta mladých Číňanů, kteří jsou na informačním stánku každé haly, mi na „Hello, do you speak english“ kroutí hlavou unisono. Ti pokročilejší lámanou angličtinou odvětí „Do you speak chinese,“ načež následuje chvilka oboustranně trapného ticha. Ztracený čas. Nakonec se od novinářů dozvídám, že můj lov je stejně zbytečný – automobilka svou účast zrušila.

Nedostatek angličtiny je jen jeden z rozdílů oproti ženevskému autosalonu. Jde o cennou lekci, uvědomuji si, jak jako zpovykaný Evropan jen předpokládám, že v každém biskupu světa se lze domluvit anglicky. A rozdíl je i v počtu hostesek u stánků automobilek. Zatímco Evropa své Grid Girls zakazuje a automobilky „ve světle celospolečenské debaty o sexismu“ na veletrzích přítomnost krásných dívek u svých stánků omezují, Čína míří opačným směrem. Nastavuje kurz, který je mně osobně o dost sympatičtější.

Autor: Vojtěch Kristen