Ztrátové značky Stellantisu dostaly ultimátum. O osudu se rozhodne přespříští rok
Koncern Stellantis rozhodne o osudu svých značek, které nevydělávají peníze, patrně v roce 2026. Do jeho konce mají zajištěné financování, co však bude potom, je zatím ve hvězdách.
Koncern Stellantis je v nelehké pozici a řada jeho značek je ve ztrátě. Když v roce 2011 vznikal, jeho ředitel Carlos Tavares se zapřisáhl, že udrží při životě všechny značky – že do nich budou deset let investovat peníze. Nyní, o tři roky později, svá tehdejší slova mírní. Začalo to už prohlášením, že kdo nebude vydělávat, skončí, až na Maserati, protože to je rodinné stříbro.
Nyní se dozvídáme, že klopýtající značky mají dva až tři roky na to, aby se zmátořily. Tavares na pařížském autosalonu uvedl, že všechny značky koncernu jsou plně financované až do konce roku 2026. Tedy o pět let kratší dobu, než bylo původně v plánu.
Tavares nehovořil konkrétně o automobilkách, které by mohly poté přestat dostávat peníze, a tedy skončit nebo být prodány. Dlouhodobě v problémech jsou kromě Maserati také značky Chrysler a Lancia.
Nutno nicméně dodat také to, co za problémy stojí. Chrysler neuvedl nový model na trh od roku 2016, kdy přišel dlouho očekávaný nástupce modelu Voyager, nazvaný Pacifica. Ta letos kroutí na trhu osmý rok a o tom, že by se chystal nástupce, je ticho.
Pacifica je v současnosti jediný vůz v nabídce této kdysi slavné značky, která do automobilového světa přinesla zásadní inovace, jako masovou výrobu hydraulického brzdového systému pro všechna kola, gumové silentbloky motoru či masové nasazení elektronicky řízeného vstřikování paliva. Pro americký trh byl také její model Airflow z roku 1934 prvním sériově vyráběným aerodynamickým vozem a o necelých 50 let později stála Chrysler Corporation s modelem Plymouth Voyager u zrodu třídy MPV.
Model 300 se ve své druhé generaci prodával, samozřejmě s postupnými modernizacemi, v letech 2011–2023 a s koncem výroby „moparů“ na platformě LD zmizel bez nástupce. To na rozdíl od dodgů Charger a Challenger, které mají nástupce v podobě nové generace dvoudveřového chargeru, nabízeného jak s elektrickým ústrojím, tak i s řadovým šestiválcem Hurricane.
Chrysler pracuje na elektromobilu, který se ukázal v podobě konceptu Airflow v roce 2022, na trh však má přijít až v roce 2025. Luxusnější verze chargeru, pojmenovaná třeba opět 300, by jistě nebyla Chrysleru na škodu, i kdyby se pod jeho křídly prodávala jen coby elektromobil ve snaze učinit z Chrysleru značku elektrických aut.
Lancia je na tom podobně. Kvůli odklonu od neuvěřitelně bohaté historie v automobilových soutěžích – nenajdete na celém světě fanouška motorsportu, který by neznal jména Stratos nebo Delta HF Integrale, a Lancia dodnes drží rekord v počtu získaných pohárů konstruktérů v nejvyšší třídě rallye – směrem k luxusní značce skupiny Fiat letěl zájem o auta této značky ke dnu. Měla tedy skončit už za časů šéfa FCA Sergia Marchionneho, ale díky silným prodejům ypsilonu třetí generace, označovaného číslem 846, na domácím italském trhu prostě odmítla umřít.
Lancia už začátek svého obrození má – je jím nová generace ypsilonu. Problém je v tom, že tato čtvrtá generace, která přišla na svět v únoru letošního roku, je jen Peugeot 208 druhé generace – který je sám o sobě už konstrukčně pět let starým autem – v jiném kabátě. To znamená mimo jiné platformu CMP, nikoliv novější, byť z CMP vycházející STLA Small, třebaže tu koncern Stellantis odhalil jako jednu z cest k elektrifikované budoucnosti už v roce 2021. Automobilka nicméně pracuje i na větším modelu Gamma, ale ten má být na trhu až v roce 2026.
Problémy značky Maserati mají být výsledkem bídného marketingu, ale i tam jde o víc. Její modely měly reputaci mizerné spolehlivosti, ale to se podařilo zlepšit a loajalita ke značce začala růst. Jenže modely Levante a Ghibli, nejprodávanější, z nabídky mizí bez přímých nástupců. Zůstávají „jen“ Grecale, MC20 a GranTurismo včetně své kabrio-verze.
Podobně by se dalo hovořit i o Alfě Romeo, která stále spoléhá na duo Giulia a Stelvio, stojící na povedené platformě Giorgio, ale také už notně stárnoucí. Nejnovější přírůstek nabídky, model Junior, má příběh podobný Lancii Ypsilon – je to převlečený Peugeot 2008, vůz konstrukčně pět let starý. Značka DS naopak na svou velkou novinku, vlajkovou loď DS 9, bude čekat až do roku 2025.
Koncern Stellantis čerstvě zpravil svět o tom, že jeho počty dodaných aut za třetí čtvrtletí roku 2024 meziročně poměrně citelně klesly. V Evropě to bylo o 17 % z 599 tisíc kusů na výsledných 496 tisíc kusů, v Severní Americe ještě mnohem více – z 470 tisíc dodaných aut na pouhých 299 tisíc. Globální propad prodejů činí 20 % na 1,148 milionu aut.
Podle koncernu počty dodaných aut klesaly rychleji než prodeje „kvůli dočasným dopadům přechodných období v našem produktovém portfoliu a iniciativám pro snížení skladových zásob“, cituje společnost web Automotive News. Ten také dodává, že snížení v Evropě jde za zpožděním v uvádění modelů na nízkonákladové platformě Smart Car, jako je Opel Frontera či Citroën C3, na trh.
V každém případě, potácející se značky koncernu Stellantis mají nyní zhruba dva roky na to, aby se stihly aspoň trochu postavit na nohy. Že to nebude snadné, když řada modelů přijde na trh až v roce 2025 či 2026, je nasnadě.
