Zvolte miss ženevského autosalonu!

Hergot chlape, co je s tebou? Máš problém?

206ka je takové lehké dámské autíčko a umím si představit jak tvůj děda elegán ho vede. Má výborné odpružení a sedí se v něm báječně. Tipnu si stříbrnou metalízu. Co je s tebou, háráš?

Dvaadvacítko, já na tebe ještě jednou koukám, na tvuj prostřední snímek... Já... jsem odzbrojen. Takhle, krásko, takhle se na mně už dlouho žádné oči nepodívaly. Tvůj pohled je okem uragánu v mé duši, jsem ten co hledá, jsem ten, co tuší, jsem ten, co nemá... Tvůj pohled je nadějí nás, zoufalců, je rozsudkem nás hledačů je vodou na poušti, jsi to ty která mou nedononalost velkoryse odpouští... Krásko z ebenu.

Tak já tu pro Lonese veršuju a teď teprv jsem vlezl na ty hostesky. Pááánovééé, v autech teda na mně nedávejte, tomu v podstate nerozumím. Ovšem, mezi náma, v ženskejch, to se na mě můžete spolehnout. Dokonalej amatér a sem tam praxička. Takže - Je tam jedna absolutní, fotogenická kočka s hloubkou pohledu jak Štrbský pleso. To je dokonalost, absolutní do-ko-na-lost. A pak je tam jedna krásná holka. Takže ta krásná holka, to je dvacettrojka. A ta dokonalost, to je dvacetdva. **** Jo, krásko z ebenu, jsi krásná celá. Umíš se podívat tam, kam já jen pohled tuším, máš dokonalé tvary a tvůj obličej tam daleko v tom slunci pluje na vlnách touhy. Já vím, nevíš o mně. Já jsem ve stínu tvého slunce a vždycky budu. To tvá krásá září. Jsi slunce všch sluncí. A já, ten, co zná všechna slova slov a věty vět, tak já ti otevřu své srdce. Je tam klíč ke mně. Ten ti vtisknu do dlaní a v přívalech nejistot budu doufat, že ty, že ty sned někdy, jednou, možná pozvedneš ty dlouhé řasy, co po nich tajně splhávám jak po liánách a vklouzávám dovnitř tebe a svou jiskrou mně ozáříš....

Jo tady je - Miluju, když ji otvírám. Teda dveře. miluju, když mi zmáčkne. Teda do sedadla v plný tři. Vím co je cval a vím také co je let. Ona ví, co je, když ji kostka ledu klouže po její dlouhé, ztepilé, ehm sajtně. Poznala už, že se mnou nejsou žerty. Umím za to pořádně vzít a tvrdě bušit. Když podřadím, cítíme to oba, já v kostech a ona v nápravách. Já umím podřadit a ona ví, že já vím přesně kdy. Jsme dobrej pár, ona a já. Už dlouho. A dlouho ještě budem. Jen nevím, kde mám vzít sakra na další plnou nádrž. Chlastá jak Dán. To jediný mi na ní trochu vadí. Jo, jenže ten její hlas, tak pánové v tom hlase je všechno. Chápete, ne?