Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Alfa Romeo 159 1,9 JTD Multijet - Vařící nafta

Ladislav Čermák
Ve střední třídě zazářil další kandidát na nejkrásnější auto letošního podzimu; nástupce přelomového modelu 156, který před sedmi lety svým designem zdvihl ze sedadel odbornou i laickou veřejnost. První test zbrusu nové Alfy 159 je zde…

Ve střední třídě zazářil další kandidát na nejkrásnější auto letošního podzimu; nástupce přelomového modelu 156, který před sedmi lety svým designem zdvihl ze sedadel odbornou i laickou veřejnost a získal titul Vůz roku 1998 s téměř dvousetbodovým náskokem na VW Golf a Audi A6.

Na siluetě nebylo co zlepšovat, proto se cizelovaly detaily a pan Giugiaro, který převzal tvůrčí tužku od fenomenálního Waltera da Silvy, přidal agresivní příď, podobnou jeho vlastnímu protekčnímu dítku jménem Brera a trochu si pohrál se souhrami vypouklých a konkávních ploch. Některé typické detaily byly prohlášeny za přežitek, např. zamaskované zadní kliky, jiné naopak přibyly, např. nový font označení modelu.

alfaromeo strednitrida testy alfaromeo strednitrida testy Výsledek je více než uspokojivý; žádný revoluční plamen - ostatně po stopadesátšetce by bylo velmi těžké jej znovu rozpoutat do podobné intenzity - ale uspokojivý pohled na dozrávání charakteristických tvarů a emocí. Zamračená maska na pohled doslova uchvátí a urychlené mizení vpředu jedoucích aut do pravého pruhu svědčí o tom, že v pohybu působí tento klenot dojmem predátora. Zvýrazňování firemní identity do extrémů se nevyhnulo ani Alfě, tak obě svoje „ochranné známky“ rovnou spojila a řádně vystavila na odiv.

Vybírali jsme

ze dvou stupňů základní výbavy, označovaných v cenících prostě „medium“ a „high“, zatímco v sousedních státech figurují tradiční pojmy „distinctive“ a „progression“. Cenový rozdíl činí 40 tisíc korun, za které přibude automatická dvouzónová klimatizace místo manuální, čalounění materiálem Alfatex, tempomat, multifunkční volant, 16“ ráfky z lehké slitiny a světelný paket 2, zahrnující mlhový, pachový, dešťový a světelný senzor a samostmívací vnitřní zrcátko. Celková cenová výhoda činí 22.900,- a příplatek za verzi „high“ jednoznačně doporučujeme. Motorová paleta obsahuje dva zcela nové zážehové čtyřválce 1,9 l (118 kW, 190 Nm) a 2,2 l (136 kW, 230 Nm), používající stejně jako původní vidlicový šestiválec 3,2 l (191 kW, 322 Nm) přímé vstřikování JTS. Náš turbodiesel je uprostřed vznětového menu motorů JTD Multijet, v nabídce je i stejný motor v osmiventilové verzi (88 kW, 280 Nm) a tradiční pětiválec 2,4 l, tvořící svými 147 kW a 400 Nm momentální vrchol nabídky, protože zážehový šestiválec přijde do autosalonů později.

Přístup

nečiní posádce nejmenší problém, všechny dveře chodí exaktně a lehce, k úplné spokojenosti chybí jen větší úhel jejich otevření. Zadní kliky se vrátily na obvyklé místo a všechny změnily konstrukci – již není třeba zvlášť mačkat knoflík. Lépe na tom jsou zavazadla, prostor pro jejich vkládání totiž narostl, i když stále nedosahuje ani průměru třídy. Zadní dělené sedačky lze sklopit, avšak tento prvek je k mání za příplatek a průchozí otvor není příliš velký. Víko zavazadelníku také nelze zvenčí odjistit jinak, než dálkovým ovladačem; je-li tento v zapalování, je třeba nahnout se do auta a hledat tlačítko. Není však nikde u dveří, ale netradičně nahoře u ovládání osvětlení interiéru. Odlehčená kapota se zdvihá pomocí plynových vzpěr, ovšem nepustí majitele o moc dál, než jen k obvyklým servisním místům.

Uvnitř

se přestavovalo o něco více, a zejména palubní deska ztratila část ze své hravé lehkosti a nahradila ji robustnější solidností po vzoru větší Alfy 166; ztvárnění zejména středové konzole se u ní inspirovalo zcela nepokrytě a i když ještě poněkud umocňuje už tak docela stísněný pocit uvnitř, evokuje zároveň pocit bezpečí a solidnosti.

Architekt skutečně tvořil i tentokrát na místech, kde u většiny konkurentů jen kreslí geometrické linie. Tak i dveřní výplně vypadají přitažlivě a nabízejí loktům skutečně pohodlné spočinutí na kvalitním čalounění. Téměř všechna místa, kam posádka dosáhne nebo vidí, kryjí hodnotně vypadající, matné a neklouzavé materiály v příjemné béžové barvě. Pocity uvnitř se dají shrnout slovy „útulný luxus“.

Posez

zprostředkují podařená anatomická křesla, kterým do absolutoria chybí jen delší opěradlo. Jinak svou práci odvedly s přehledem a nadprůměrným bočním vedením a speciální pochvalu zasluhují za regulovatelný záklon sedáku zvláštní pákou. Komu by to bylo málo, může si připlatit za vyhraněnější sportovní provedení. Vzadu se cestující nechávají hýčkat výrazně tvarovanými polštáři a citelně zvětšeným prostorem. Omluvou za prodělaná příkoří ve stopadesátšetce je skutečně útulný pocit a v neposlední řadě také možnost doplatku za třízónovou klimatizaci.

Ergonomie

Na tvarování volantu i řadící páky je třeba si chvilku zvykat, avšak ruce najdou zalíbení již při prvních dotecích a oči se posléze také zakoukají. Ovládání maxima funkcí se v souladu s novými trendy přestěhovalo na volant nebo do jeho bezprostřední blízkosti s pomocí tří velmi příjemně tvarovaných páček s neklouzavým vybráním pro prsty (druhá na levé straně kontroluje tempomat). I dvě pětisměrná kulatá tlačítka na volantu i přes svou titěrnost poskytují jednoznačnou odezvu a také ovládání příplatkové automatické klimatizace, ač utopené, se dá snadno přepínat po hmatu.

alfaromeo strednitrida testy alfaromeo strednitrida testy Problémy nastávají při panickém hledání spínače varovných blikačů – leží mimo zorné pole řidiče před řadící pákou a k tomu není příliš velký; kdo není na toto umístění zvyklý, v nouzi bude tápat. Dojem kazilo i rozložení ostatních tlačítek do dvou celků vlevo pod volantem a na stropní konzoli, nepodařilo se nám totiž vystopovat logický ani ergonomický důvod, řidič takto musí hledat ovladače celkem na šesti místech.

Výhled

je patrně největší slabinou stopadesátdevítky; všemi směry kromě přímo vpřed je vidět podprůměrně a navíc nejsou zřetelné okraje vozu. Částečnou satisfakci poskytují nadprůměrně velká a opravdu účinná vnější zpětná zrcátka, pro parkování přesto vřele doporučujeme příplatek za parkovací asistent na obě strany vozu, ač činí téměř 20 tisíc; ani pak strach z poškození litých kol a nevalný rejd manévrování ve stísněných prostorách příliš neusnadňují. Příplatkové xenonové světlomety přes svoje miniaturní rozměry svítí kam mají, za dvacetitisícový příplatek bychom si dokázali představit i jejich adaptivní provedení. Jednodílné stěrače odstraňují vodu bez problémů, kdyby měly o kousek silnější přítlačné pružiny a tužší ramínka, jistě by si lépe poradily i se zaschlým hmyzem. Nádherné jsou bílo-červeně podsvícené ukazatele; kromě obvyklé čtveřice hodnot ještě indikující plnící tlak turbodmychadla. Spolu s exkluzivním vzhledem s ručkami v klidové poloze kolmo dolů poskytují ve dne i v noci jednoznačnou čitelnost a logicky provedenou regulaci intenzity podsvícení tlačítky na konci levé páčky.

Ovládání

začíná exaktním degresivním posilovačem řízení, který konstruktéři nechali pro co nejlepší kontakt s vozovkou pohánět kapalinou. Když přičteme jen něco málo přes dvě otáčky volantem mezi dorazy, je o velmi dobrou kontrolu nad přední nápravou postaráno. Pokračujeme k řadící páce, která sice trochu zadrhává, avšak chodí přesně a nechá si líbit i hodně ostré řazení. Trochu nezvykle zapůsobí na nealfistu velice tvrdá spojka, jejíž používání při městském popojíždění po chvíli unaví i silné mužské lýtko; slabší žena by patrně brzy propadla zoufalství. Zabírá navíc na velmi krátké dráze a plynulé rozjezdy je třeba se učit – i po několikadenním ježdění nám občas při pevném startu zhasl motor. Radost je dávkovat mohutně dimenzované brzdy, kterým neubírá na účinnosti ani opakovaná ostrá decelerace po dobu několika desítek minut při sportovním sjezdu z hor do údolí. Téměř všechna tlačítka se mačkají s jednoznačnou odezvou a většina systémů se nechá ovládat přehledně s výjimkou rádia. To navíc přehrává bez problémů pouze naprosto nepoškozená originální CD a ještě ne vždy; všechna ostatní přeskakují.

Startujeme

po zasunutí „šému“ do štěrbiny podržením tlačítka „start/stop“ až do naskočení, nestačí tedy do něj pouze ťuknout, jako u BMW či Renaultu. Ortodoxní litinový turbodiesel 1,9 l, osazený šestnáctiventilovým rozvodem, sekvenčním vysokotlakým vstřikováním common-rail II a vysokotlakým přeplňováním výfukovým turbodmychadlem s variabilní geometrií statorových lopatek, pokračuje ve svých věrných službách, které poskytoval již předchůdkyni 156 (test 1,9 JTD Multijet 16v). Po naskočení chvíli nýtuje, za pár desítek sekund se zklidní k tlumenému pobrumlávání. Při protúrování je v celém rozsahu otáček zřetelně slyšet, avšak pečlivé naladění výfuku a dostatečná izolace propouštějí ke smyslům posádky pouze příjemně sytý, jakoby zlověstně dunivý baryton, který nás nadchl i v ostatních Alfách s tímto motorem. Žádné nepříjemné tvrdé zvuky jako u německé konkurence se nekonají.

Akustická pohoda

je i v ostatních ohledech znamenitá – ze všech stran jsou přímo cítit kilogramy izolačních materiálů a ani vysoké cestovní tempo po dálnici neznamená újmu na komfortu. Aerodynamický hluk získá nadvládu až v rychlostech, atakujících dvousetkilometrovou hranici, mechanické ruchy zůstávají v pozadí trvale. Nepříjemně je slyšet pouze hučivé odvalování pneumatik při jízdě po dálnici s betonovým povrchem, v ČR např. D11; to by ovšem jistě z větší části vyřešila volba jiných pneumatik, než poměrně tvrdých pirellek. Dobrý pocit podkresluje i dostatečně výkonná základní audioaparatura.

Rozjezd

se díky výjimečně přísné spojce málokdy napoprvé podaří podle řidičových představ. Použitelný zátah začíná motor s litinovým blokem a hliníkovou šestnáctiventilovou hlavou válců poskytovat až těsně před ryskou 2000 otáček za minutu. Nemiluje také prudké změny otáček a v agilitě poněkud ztrácí na některé modernější lehké celohliníkové konkurenty. Tím je také předurčen jízdní styl – pro dynamické svezení nesmí ručička opustit rozmezí 2000 – 4000; za těmito hranicemi oběma směry následuje rychlé ochabování. Na klikatých okreskách či ve městě je tak třeba často řadit, což díky ztuha jdoucí spojce brzy vede k unavenému levému lýtku.

Dynamika

jízdy je předurčena dispozicemi celého vozu. Zatímco s malou Alfou 147 i s relativně lehkou 156 si stodesetikilowattový motor lehce pohrává, o tři metráky těžší stopadesátdevítka mu dává o poznání víc práce - BMW 320d i Audi A4 2,0 TDI jsou na tom subjektivně lépe. I přesto ale zbývá dynamiky dostatek a při správném řazení lze s prázdným vozem docela jisrkně sportovat a v oblastech mezi druhou a čtvrtou pětinou jmenovitých otáček zažívat při roztočeném turbodmychadlu impozantní pružné akcelerace. Při stotřicítce točí motor na šestku 2300 otáček a je při plné síle svižně zrychlit na stošedesát a 2800 otáček. Totéž se dá ještě rychleji pořídit na pátý stupeň – 2800 –> 3450, zatímco na čtyřku už se motor dostane mimo oblast největší síly; 3600 -> 4450. Spotřeba se podle palubního počítače při klidné jízdě u ne zcela zajetého motoru pohybovala kolem 7,5 l/100 km, při sportovní zátěži povyrostla k deseti. Dovedli bychom si představit u moderního turbodieselu o litr méně.

Přenos síly na vozovku

plyne z koncepce „vše vpředu“ a i když konstruktéři na podvozku citelně zapracovali a zejména omezili přenos nepatřičných sil do řízení, s volantem se stále ještě trochu bojuje a zejména dynamický výjezd z oblouku na nízký rychlostní stupeň vrací kola silně do rovné polohy a prakticky neustále rozsvěcí kontrolku zasahujícího protiprokluzového systému.

alfaromeo strednitrida testy alfaromeo strednitrida testy

Jízdní vlastnosti

zůstaly poněkud za vysokým očekáváním, vyvolaným znamenitou stopadesátšestkou. Koncepce podvozku se totiž prakticky nezměnila a i když obě nápravy prodělaly optimalizaci, díky které se vůz při extrémních manévrech chová klidněji, nedošlo k žádnému významnému posunu vpřed a to co před sedmi lety ohromovalo, nyní „jen“ velmi dobře slouží a poskytuje stále nadprůměrné jízdní schopnosti. Trochu problémů přidělal nárůst hmotnosti o 300 kg, díky kterým vůz pozbyl na agilitě, pocitově je nyní trochu přetížený a při ostrém brždění se citelně ponořuje.

Závěr

alfaromeo strednitrida testy alfaromeo strednitrida testy Alfa ve střední třídě dozrála ve všech ohledech a i když poněkud přibrala a také citelně navýšila cenovku, nabízí opět vybraný styl, výjimečný charakter a konečně také velmi dobře působící dílenské zpracování bez zřetelných slabin. Když přičteme slušnou úroveň základní výbavy, není dlouze co řešit a Alfa s ďáblem v těle na vás čeká s temným pochechtáváním!

První cena vozu 819.000,- (1,9 JTS 118 kW, Medium)
První cena vozu s testovanou motorizací 879.000,- (1,9 JTD 16v 110 kW, Medium)
Základní cena testovaného vozu 919.000,- (1,9 JTD 16v 110 kW, High)
Cena testovaného vozu vč. příplatků 1.043.300,- (1,9 JTD 16v 110 kW, High)

Plusy:

  • působivý vyzrálý design
  • exkluzivně působící interiér a pohledná přístrojová deska
  • znamenitá akustická pohoda
  • dílenské zpracování
  • ucelená bezpečnostní výbava včetně kolenního airbagu
  • exaktní řízení s hydraulickým posilovačem
  • výkonné brzdy
  • pohodlná sedadla
  • sériový filtr pevných částic

Mínusy:

  • zvýšená pohotovostní hmotnost oproti modelu 156, negativně ovlivňující jízdní dynamiku a agilitu
  • menší zavazadlový prostor
  • velice tuhá spojka
Ladislav Čermák
Alfa Romeo 159 1,9 JTD Multijet
Cena základní sestavy 919 000 Kč
Výbava základní sestavy centrální zamykání na DO, ABS, ASR, VDC (stabilizační systém), 7 airbagů, elektrické ovládání oken, mlhovky, automatická dvouzónová klimatizace, multifunkční volant, volant a hlavice řadící páky v kůži, světelný paket 2 (Senzory: mlhový, pachový, stmívání a dešťový + aut. zaclonitelnéink vnitřní zpětné zrcátko) deaktivace airbagu spolujezdce, opěrka hlavy a tříbodový bezpečnostní pás pro pátého cestujícího, rádio Blaupunkt s CD + 6 repro, 16“ hliníkové disky Kč
Cena testované sestavy 1 043 300 Kč
Výbava testované sestavy metalíza (+19.800,-), 17“ litá kola (+9.000,-), alarm s čidlem náklonu (+12.500,-), rádio s mp3 přehrávačem (+13.500,-), dělená a sklopná zadní sedadla 60:40 (+12.000,-), plnohodnotná rezerva ocelová (+4.400,-), ostřikovače světel (+8.500,-), parkovací senzory vpředu a vzadu (+19.800,-), xenonové světlomety (+20.000,-), el. sklápění vnějších zpětných zrcátek (+4.800,-) Kč
Motor
Typ motoru: přeplňovaný vznětový
Válce / ventily: 4 / 4
Zdvihový objem (ccm): 1910
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 110 / 4000
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 320 / 2000 - 2000
Provozní vlastnosti
Maximální rychlost (km/h): 210
Zrychlení 0 - 100 km/h (s): 9.4
Spotřeba město/mimo/kombi (l/100 km): 8.1 / 4.8 / 6
Rozměry a hmotnosti
Zavaz. prostor - sedadla/sklopena (l): 405 / 0
Objem nádrže (l): 70
Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1654 / 401
Rozměr pneu: 225/50 R17
Alfa Romeo 159 1,9 JTD Multijet
Rozměry dle nákresu - vnější rozměry
a) délka (mm): 4660
b) šířka (mm): 1828
c) výška (mm): 1417
d) rozvor (mm): 2700
e) rozchod vpředu (mm): 1578
f) rozchod vzadu (mm): 1555
Rozměry dle nákresu - vnitřní rozměry
g) podélný prostor vpředu min/max (mm): 920 / 1130
h) podélný prostor vzadu min/max (mm): 580 / 860
i) výška nad sedadlem - vpředu (mm): 990
j) výška nad sedadlem - vzadu (mm): 930
k) šířka vpředu (mm): 1470
l) šířka vzadu (mm): 1480
délka sedáku vpředu (mm): 520
délka sedáku vzadu (mm): 510
výška opěradla vpředu (mm): 640
výška opěradla vzadu (mm): 620
místo vzadu pod předním sedadlem: ano