Automobil ve službách Vatikánu: Od nosítek k terénnímu Mercedesu

V jeho historii nalezneme přestavěné limuzíny, terénní speciály ale také modifikované MPV či průmyslový nákladní vůz.

Automobily, upravené pro využití hlavou římskokatolické církve, právem přitahují pozornost. Podobně jako prezidentské speciály vyžadují řadu zásahů do původní karoserie, z níž vychází, ať už se jedná o pancéřování, stahovací střechu či mechanické komponenty pro usnadnění nástupu do vozu.

V neposlední řadě jde o specificky zařízený prostor pro samotného papeže, jehož sedadlo je – zvláště u modernějších papamobilů - vyvýšené (jedním z důvodů je dosažení dobrého výhledu na okolí) a zabudované v bohatě proskleném prostoru, který byl, po zkušenosti z atentátu roku 1981, vybaven neprůstřelnými skly.

Řadu desetiletí byl dodavatelem upravených vozidel Mercedes-Benz. Výčet užívaných modelů čítá převážně landaulety a modifikované terénní vozy. Zaměřme se tedy nejprve na modely německé značky, po nichž zmapujeme papežské speciály napříč značkami, rozměrovými segmenty a karosářskými třídami.

Mercedes-Benz – „Dvorní“ dodavatel

Prvním vozem značky (a zároveň prvním pravidelně používaným vozidlem papeže) byl model Nürburg 460 z roku 1930, pořízený pro papeže Pia XI. Kabina vozidla, které bylo z původní podoby přestavěno na karoserii typu Pullman v továrně v Sindelfingen, skýtala dvě přední sedadla, čalouněna černou kůží, a zadní křeslo se vzduchovým polštářem, zušlechtěné brokátem. Pohon zajišťoval osmiválcový motor o výkonu 80 k, dosahující maximální rychlosti 100 km/h.

O třicet let později byl zhotoven 300 d Landaulet, který odstartoval sérii vozidel tohoto karosářského pojetí. Oproti konvenčnímu modelu byl jeho rozvor prodloužen o 450 mm. Prostor pro cestující vpředu a vzadu rozdělovala přepážka, přičemž zadní část interiéru, stejně jako u předchůdce, disponovala křeslem, situovaným doprostřed kabiny, naproti nimž se nacházela dvě sedadla pro papežovy spolupracovníky. Součástí vozu byly prahové schůdky, které se aktivovaly po otevření dveří. Šestiválcová jednotka produkovala 160 koňských sil a dosahovala rychlosti 160 km/h. Vůz působil ve službách Jana XXIII.O třicet let později byl zhotoven 300 d Landaulet, který odstartoval sérii vozidel tohoto karosářského pojetí. Oproti konvenčnímu modelu byl jeho rozvor prodloužen o 450 mm. Prostor pro cestující vpředu a vzadu rozdělovala přepážka, přičemž zadní část interiéru, stejně jako u předchůdce, disponovala křeslem, situovaným doprostřed kabiny, naproti nimž se nacházela dvě sedadla pro papežovy spolupracovníky. Součástí vozu byly prahové schůdky, které se aktivovaly po otevření dveří. Šestiválcová jednotka produkovala 160 koňských sil a dosahovala rychlosti 160 km/h. Vůz působil ve službách Jana XXIII.

V roce 1965 byl uveden Mercedes-Benz 600 Pullman Landaulet, užívaný Pavlem IV. Šlo o automobil postavený v továrně v Sindelfingenu na bází standartního modelu 600. V porovnání s ním měl papežský speciál o 256 mm delší zadní dveře a o 70 mm zvýšenou střechu. Uspořádání tří míst k sezení v zadní části interiéru zůstalo, i přes provedené úpravy, zachováno.

Následující rok přinesl 300 SEL Landaulet, vycházející z řady W 109, rok 1967 pak model 300 SEL long s delšími zadními dveřmi a šesti sedadly, který byl využíván na oficiální cesty.

Pontifikát Jana Pavla II. přinesl řadu, mnohdy poměrně zásadních, změn, mezi nimiž byla změna automobilových preferencí. Nové vozidlo mělo umožňovat bližší kontakt s davem lidí, jímž papež projížděl, zlepšit výhled a zvýšit flexibilitu dopravního prostředku. Volba padla na upravený terénní G 230 (1980), opatřený perleťovým lakem a speciální konstrukcí, využívající odnímatelnou kopuli. Po atentátu ze 13. května roku 1981 došlo ke zhotovení neprůstřelného prosklení. Namísto křesla měl papež nově k dispozici rovnou lavici, zabudovanou v prostoru s madly v případě stání. Vůz o délce 4392 mm, šířce 1950 mm a výšce 2800 byl poháněn čtyřválcovým motorem o objemu 2,3 l.

V roce 1985 doplnila vatikánské řady limuzína 500 SEL vyrobená na bázi sedanu W126. Oproti běžné verzi došlo k prodloužení rozvoru o 200 mm a ke zvýšení střechy o 30 mm. Uspořádání sedadel se vrací k tradici založené původním vozem Nürburg 460.

Rok 1997 představoval návrat ke karoserii landaulet, a sice formou S 500 lang Landaulet. Vůz na bázi třídy S poháněl pětilitrový osmiválec o výkonu 235 kW (320 k). Ozvláštněním kabiny je motiv ikony Panny Marie, jímž je dekorována přepážka mezi prostorem pro cestující vpředu a místem pro papeže.

O pět let později bylo upraveno SUV ML 430, které navázalo – mimo jiné perleťovým lakem - na dříve užívaný G 230. Karoserie pracovala se zabudovaným rámem s ostrými hranami - provedení bylo tedy nejen účelné, ale také tvarově moderní. Vozidlo poháněl osmiválec o objemu 4,3 l s výkonem 205 kW (279 k).

Posledním Mercedesem upraveným pro papeže (a zároveň prvním automobilem používaným v úřadu Benedikta XVI.) je G 500. Jde o osmiválcové vozidlo, jehož prosklenou kopuli lze odejmout a dle potřeby opět instalovat.

Papežské speciály – napříč velikostmi a karoseriemi

Odhlédneme-li od několika dekád spolupráce s firmou Mercedes-Benz, nalezneme ve výčtu upravených vozů rozličné spektrum automobilů. Modelovou nesourodost patrně způsobuje skutečnost, že řada z nich byla používána na konkrétní cesty a při určitých příležitostech. Jedním z takových případů je SEAT Marbella, který použil papež Jan Pavel II. v roce 1982 na návštěvě ve Španělsku. Vůz je vybaven madlem, jež ohraničuje místo pro kontakt s davem.

Avšak Papamobil jako takový, kterým Vatikán reagoval na rozvoj motorismu, nahradil tradiční nosítka Sedia gestatoria. Jedním z prvních upravených vozidel bylo Bianchi 15 z roku 1922. Za zmínku stojí také černý Graham-Paige z roku 1929.

Jedním z nejvýznamnějších historických papamobilů je Citroën C6E, působící ve službách Pia XI. od roku 1930 – vozidlo poháněl šestiválcový agregát o výkonu 42 koní.

Rok 1964 přinesl automobil Lincoln Continental Lehmann-Peterson, upravený do provedení landaulet. Jan Pavel II. použil v roce 1979 polské vozidlo firmy FSC Star, pozoruhodný dopravní prostředek bílé barvy se žlutými prvky. Při papežské návštěvě Francie byl používán upravený Peugeot 504 se dvěma místy vpředu a zaskleným prostorem vzadu.

V témže roce byl užíván modifikovaný Range Rover s uzavřenou kabinou, vybavenou neprůstřelnými skly. V roce 1996 obohatil řady speciálních vozidel Land Rover Defender 90.

V roce 1980 dostal papež Fiat Campagnola, otevřený automobil bez výrazných bezpečnostních opatření. V souvislosti s Campagnolou se hovoří jako o prvním modelu, označovaném jako papamobil.

Jednou z méně známých úprav je Lancia Thesis Jubileo, jež sloužila Janu Pavlu II. I přes zásahy do podstaty karoserie si však sedan ponechal charakteristické rysy.

Po zvolení Josepha Ratzingera papežem se spekulovalo o jeho budoucím automobilu. Jako jeden z projektů byla prezentována přestavba Volkswagenu Touareg.

Prozatím posledním automobilem směřujícím do Vatikánu je upravený Renault Kangoo Z.E.. Nejde však o první přestavěný Renault – v roce 1986 byl uveden Espace GTS Papamobile, vozidlo se speciálně vybudovanou zádí, níž se vstupovalo do kabiny, vybavené dvojicí sedadel vpředu a jedním místem pro Papeže vzadu. Nástup do vozu usnadňovala postranní madla a schůdek, čalouněný ve stejném odstínu jako podlaha uvnitř automobilu.

Kangoo Z.E. odpovídá zájmu Benedikta XVI. o ekologická témata (jimž přizpůsobuje Vatikán například prostřednictvím rozsáhlého využití solárních panelů). Bílý automobil prošel modifikací ve firmě Gruau, což se podepsalo na vnějších rozměrech – délka Kangoo dosahuje 4,6 m.

Zadní část kabiny s dvojicí světle čalouněných křesel je přístupná křídlovými dveřmi, které se otvírají směrem dozadu. Pro snadnější nástup je vůz vybaven elektrickými schůdky. Pohon zajištuje elektrický motor o výkonu 44 kW (60 k), napájený lithium-iontovými bateriemi. Na jedno nabití vůz ujede 170 km.

Piaggio Ape: šedesáté narozeniny oslaveny s papežem