Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Avia v nové době: Od licenčních Francouzů k novému začátku

David Bureš
Diskuze (23)
Letňanská automobilka sice v létě roku 2013 ukončila produkci, letos se ale pod vedením nového vlastníka vrací zpět na scénu.

Avia patří mezi nejstarší společnosti u nás. Založena byla už v roce 1919 jako letecký podnik, který se zaměřoval na opravu letounů a následně i na jejich produkci. O deset let později se firma stala součástí koncernu Škoda, kvůli čemuž se Avie po druhé světové válce přeorientovala na produkci nákladních vozidel. U nich zůstává dodnes, byť po rozpadu Československa se zdálo, že pro Avii nastal definitivní konec.

Konec osmdesátých let Avii zastihl v době, kdy pokračovala výroba modelů A31 a A21, modernizovaných verzí dřívějších modelů, vyráběných už od konce šedesátých let na základě licence od francouzské automobilky Renault-Saviem. U nás byl o ně stále ohromný zájem, otevření trhu pro zahraniční výrobce ale znamenalo, že Avia nutně musela modernizovat.

Rok 1993 tak přinesl zahájení výroby modelů Avia A31T a A21T se vznětovými motory o objemu 3,6 l přeplňovanými turbodmychadlem. Tyto pohonné jednotky disponovaly výkonem 65 kW a následně s mezichladičem i 76 kW. Čtyřstupňovou převodovku nahradila nová pětistupňová značky Praga. Zároveň došlo na úpravy podvozku, zavedení servořízení, změny brzdového systému a vylepšení interiéru kabiny původem ze šedesátých let.

Stále ale bylo zřejmější, že Avia se musí dostat pod křídla zahraniční automobilky, aby mohla přežít dále. O firmu měl zájem Renault, který k ní měl díky licenční smlouvě vztah, a dokonce i Mercedes-Benz, jež zároveň zvažoval možnost koupě Liazu. K této spolupráci ale nedošlo, Avii nakonec v rámci privatizace získává konsorcium Daewoo – Steyr, které nejdříve v roce 1995 kupuje 34% podíl, aby jej o rok později navýšilo na nadpoloviční podíl. Nový vlastník přitom slibuje, že uchová značku Avia, zachová výrobu nákladních vozidel a během následujících deseti let investuje do dalšího vývoje 300 milionů dolarů.

V roce 1998 se Daewoo stává jediným vlastníkem společnosti, tehdy už pojmenované Daewoo Avia, to když vykupuje podíl Steyru. Korejci měli o Avii zájem z toho důvodu, že v té době vlastní nákladní vozidlo střední velikosti (6-9 tun) nevyráběli. Nový vlastník přitom věřil, že přijatelná kvalita Avie má šanci v rostoucím segmentu zaujmout.

Výroba letité řady A pokračuje i pod novým majitelem. K její poslední výrazné modernizaci dochází v roce 1997, kdy paleta modelů dostala zcela nový podvozek s nýtovaným rámem a tuhou přední nápravou, předními kotoučovými brzdami nebo sklopnou kabinu s přepracovaným vzhledem a novým interiérem.

Konec „áčka“ nastává v roce 2000 po vyrobení asi 250.000 vozidel od roku 1968, kdy nastupuje nová řada D. Ta přinesla novou kabinu i techniku. Zatímco kabina byla navržena designéry Daewoo v Anglii, za koordinaci projektu, vývoj motoru a podvozku byli zodpovědní odborníci z letňanského podniku. Díky tomu se tak v útrobách mimo jiné objevil turbodiesel z vlastního vývoje.

Navzdory novince v nabídce se Avii nedaří držet krok s konkurencí. Mateřské konsorcium se navíc samo dostává do finančních problémů, a tak je nuceno automobilovou divizi včetně Avie prodat. Zatímco Daewoo Motor kupuje automobilka General Motors, Avia míří v roce 2005 do náruče skupiny Odien Capital Partners. Už o rok později je ale Avia opět prodána, tentokrát indickému Ashok Leyland. Ten si díky Avii sliboval snadnější vstup na trhy EU, zároveň se ale snažil najít pro letňanský podnik nové trhy.

Firmě se začíná dařit, značka působí na pěti kontinentech a její prodeje postupně rostou. Jestliže v roce 2010 letenská značka prodala 448 vozidel, o dva roky později to už bylo 1.003 vozidel. Dokonce se v té době zamýšlí výroba většího nákladního vozidla, autobusu nebo montáž ve Velké Británii. Navzdory úspěchům však Avia zůstává ve finanční ztrátě, důvodem je mimo jiné fakt, že kapacita letňanského závodu i přes úspěchy mnohonásobně převyšuje skutečnou výrobu. Kapacity pražského závodu totiž byly koncipovány až na 15 000 vozidel ročně.

Právě finanční problém znamenají, že se Ashok Leyland rozhodne výrobu v Letňanech zastavit a přesunout ji do mateřského závodu v Indii. Výroba je tak v letňanském závodě ukončena k 31. červenci 2013. Od té doby se podnik zaměřoval už jen na výrobu náhradních dílů a servis.

Nový vlastník

Už se zdálo, že to bude pro Avii definitivní konec, jenže v roce 2015 se objevily zprávy, že o letňanskou značku má zájem nový vlastník. Tyto zprávy se letos potvrdily, když letňanský podnik a práva k tradiční české značce koupil holding Czechoslovak Group (CSG) podnikatele Jaroslava Strnada, který vlastní i Tatru, a to údajně za 280 milionů korun.

Právě s Tatrou by Avia měla do budoucna spolupracovat v otázce vývoje a výroby, byť v rámci CSG má zůstat samostatně působícím podnikem. Spolupráce každopádně bude potřebná, protože nový vlastník má s oživenou značkou zajímavé plány.

Avia má nabízet širokou paletu verzí vozů, v nabídce nemá chybět dvoukabina nebo pohon všech kol. Základem bude každopádně modernizovaná řada D, vyráběná ještě za dob vlády Ashok Leyland. „Pokud půjde vše dobře, mohli bychom se časem dostat třeba na hranici 1000 aut ročně, říká k plánům Strnad. Zpočátku však počítá s výrobou 200 až 300 vozidel ročně.

O výrobu se však už nepostará tradiční továrna Avie v Letňanech, nýbrž závod v Přelouči na Pardubicku. Dosavadní výrobní prostory sice byly podle nového majitele v dobrém stavu, ostatně probíhá tam výroba náhradních dílů, pro dnešní potřeby firmy by ale výroba v Letňanech byla nerentabilní. Dosavadní výrobní prostory jsou příliš velké, navíc v Praze nejsou k dispozici ani kvalifikovaní pracovníci.

Nechme se zatím překvapit, jaká budoucnost Avie bude. Podle analytiků by se firma podobně jako Tatra měla zaměřit spíše na okrajové segmenty, případně zahájit kooperaci s jiným výrobcem v určité specifické kategorii. Sám nový vlastník počítá třeba s produkcí elektrických nákladních vozů, v nichž vidí potenciál. S tím má navíc Avia jisté zkušenosti, protože v minulosti dodávala podvozky pro nákladní elektromobily Smith. Velkosériová výroba by každopádně z investičního hlediska byla velice finančně náročná.

David Bureš
Diskuze (23)
1. 10. 2016 21:57
Re: Nevím...
1. Rám vozidla, který je vysoký a má při plném zatížení tendenci praskat
2. Brzdová soustava vozidla, která trpí problémy s těsností a má sklon k vadnutí
3. Ano budka, i když bude modernizovaná, tak konkurence je dneska někde jinde
Avatar - Barrichello
1. 10. 2016 08:45
Re: Nevím...
Co na tom autu s novými motory Cummins Euro 6 a novou převodovkou bude tak zastaralého? Ta modernizovaná budka? Nebo rám? >:D
Avatar - Barry Lyndon
29. 9. 2016 16:15
Re: Nevím...
souhlasím, navíc je značným hendikepem korejský design.
29. 9. 2016 07:44
Re: Zapomněli jste
S430 byl vyvýjen od roku 1965 (ještě před nástupem řady A), bylo to sice zajímavé vozidlo, ale bohužel dost nepovedené (jízdní vlastnosti v terénu, benzínový motor s vysokou spotřebou, nízká nosnost.....). Ale poznatky z tohoto projektu byly použity následně při vývoji liazu řady 100.
Avatar - Barrichello
28. 9. 2016 23:36
Re: Zapomněli jste
[odkaz]
[odkaz]

Oproti A21/A31 moderna co

Další zahozenej prototyp byl náhrada V3S pod názvem Avia S-430 a taky projekt BAZ "Děvín" nebo univerzální kabina pro Liaz a Tatru