Blesk sportuje v modrém: Opel slaví 15 let divize OPC

Tvrdší podvozky, posílené motory, kované písty, ostré vačky a výfuky, přemapovaný software řídicích jednotek, velká kola, spoilery, masivní nárazníky, nástavce prahů dvojité koncovky výfuků a sportovní sedačky. Tak by se daly charakterizovat výrobky s logem OPC, většinou představované v typické modré barvě. Ale nejen v ní. Opel je navíc vždy testuje na Nordschleife, z čehož se také stala už tradice. Jezdí tam už celé půlstoletí, na 20,8 km dlouhém legendárním okruhu zajel několik rekordů a před osmi lety tam otevřel vlastní centrum.

Vraťme se však na úplný začátek, respektive vlastně konec minulého století. Prvním modelem tehdy nové divize Opel Performance Center, jejímž spoluzakladatelem byl i bývalý závodník Volker Strycek, se stala v roce 1999 třídveřová Astra G. Na svou funkci byla řádně vybavena: dvoulitrovým benzinovým čtyřválcem Ecotec o výkonu 118 kW, křídlem na zádi, tlumiči Bilstein, většími brzdami a strmějším řízením. Celek dokreslovalo o 20 mm nižší těžiště, sedmnáctipalcové ráfky BBS a „anatomy“ od Recara. Tohle nebyla úplně obyčejná Astra, vznikla jako homologační série pro závody, původní nutný počet 2,5 tisíce kusů byl navýšen o pět stovek. Beztak se po nich jen zaprášilo, vyprodaly se během čtyř měsíců.

V roce 2001 uvedl „blesk“ Zafiru OPC s dvoulitrovým turbomotorem o výkonu 141 kW a 250 N.m, předchozí Astra měla agregát ještě atmosférický. Sportu se tak mohli oddávat i tátové od rodin. První kompaktní drsňák se ale také nevyhnul následné modernizaci s přeplňováním, ve druhé sérii Astry v roce 2002 debutoval agregát s výkonem ještě o 6 kW vyšším. A myslelo se i na milovníky jízdy pod otevřeným nebem a rodiny, k mání byly od té doby kromě třídveřáku i kabriolet a kombi.

V polovině minulé dekády slavil Opel už 20 tisíc prodaných OPC na starém kontinentu a nabídku rozšířil směrem vzhůru: o čerstvě faceliftovanou Vectru C, rovněž coby praktický Caravan. Vždy s V6 2,8 l/188 kW, pochopitelně taktéž nechyběl doping. Nová třídveřová Astra H GTC nabídla ve stejné době 2005 z dvoulitru už 177 kW a v Zeleném pekle zajela čas 8:35.94 min. Zkoušky na Nordschleife vykonaly své. Po třech letech od premiéry se objevila v jejím kabátku speciální Nürburgring Edition a za inteligentní podvozek IDS Plus 2 již nebylo nutné ani u základu připlácet. Další rok pak přišla limitovaná edice Race Camp.

Druhá generace nadupané Zafiry měla stejný motor jako druhá Astra, byla také uvedena na trh jen s malým zpožděním. V roce 2006 se dostala na Nordschleife pod devět minut (8:54.38). Aby toho nebylo málo, bestii se odvážili tehdy vytvořit i z menší Merivy díky čtyřválci 1,6 Turbo se 132 kW. Corsa D se na testovací trati pochlubila v roce 2007 časem 8:47.99 min. Z „foukané“ šestnáctistovky se podařilo technikům tentokrát vydolovat už 141 kW. To ale nebylo úplně všechno, Opel veškerou munici nevystřílel ani zdaleka. Nürburgring Edition před čtyřmi lety dostala přidáno dalších 14 kW a o optimální trakci se staral samosvorný diferenciál. Díky výsledným 155 kW se z ní stala malá raketa. Pamatujete, že malá Corsa existovala coby OPC už v šatech generace C? Jenže prototyp ze sezóny 2002 se do série nakonec nedostal. Povedlo se to až „déčku“.

Současná Astra J disponuje od léta 2012 znovu stále mechanickým samosvorným diferenciálem, přední nápravou HiPerStrut, výkonem 206 kW a 400 N.m. Čtyřválec má přitom pořád jen dva litry objemu. Akcelerace z klidu na stovku jí zabere jen šest vteřin a na německé dálnici ji předjede pouze ten, kdo ze svého auta dostane více než 250 km/h. Trakce v zatáčkách a na mokru je přitom příkladná, a to se jedná jen o předokolku. O deceleraci se starají brzdy s třmeny od italského Bremba.

Dnešní vlajková loď celé řady, Insignia OPC, se poprvé objevila už v roce 2009. Je vybavena vidlicovým šestiválcem 2,8 l, zase s turbodmychadlem, který dává 239 kW a 435 N.m se přenáší na všechna kola. Čtyřkolku vyvíjí Opel již od časů Calibry, který ji používala i na závodních tratích a vyhrála s ní šampionát ITC v roce 1996. Poslední změny na podvozku Insignie proběhly v rámi loňského faceliftu. Sedan i při své značné hmotnosti zrychlí z klidu na stovku během 6 s a v provedení Unlimited s deaktivovaným omezovačem otáček jede až 270 km/h, kombík je ve sprintu o pouhé tři desetinky pomalejší. U standardní verze zasáhne klasicky při dvěstěpadesátce elektronika.

Už dvakrát v historii se objevila Astra OPC Extreme. Koncept z IAA 2001 měl vzhůru výklopné dveře a čtyřlitrový atmosférický osmiválec s 328 kW a 530 N.m. Tahle porce se přenášela přes šestistupňovou sekvenční převodovku dozadu. Dvojité lichoběžníky a vrtané kotouče s šesti pístky prozrazovaly původ ve znovuvzkříšeném šampionátu DTM. 1150 kg lehké auto na dvacetipalcových kolech jelo až 300 km/h, ale z plánované kusové výroby nakonec sešlo. Různé generace Astry OPC také závodí ve všech možných disciplínách od okruhů včetně vytrvalostních klání a pohárových sérií, potkáváme je i na evropských kopcích a speciály dokonce v rallyekrosu. Závodní kořeny má koneckonců také nová odlehčená Astra OPC Extreme ze Ženevy 2014. Technika v ní je přitom zcela produkční.