TEST BMW Z4 M - Droga

Změněné vědomí, rozšířené vnímání, to vše se dá navodit několika způsoby. Ti, kteří na to mají, a neznají lepší způsob, chodí nakupovat k dealerům halucinogeny. Avšak my jsme objevili účinnější a méně škodlivý způsob – zajít k dealerovi BMW a odjet odtamtud v nádherném roadsteru Z4 M.

BMW Z4 M

Tato mnohoslibná kombinace vznikla zkřížením „amerického“ double-seateru Z4 a techniky ze stávajícího modelu M3, který sice již vyhlíží osmiválcového nástupce, avšak jeho špičkový hliníkový řadový šestiválec 3.3 l double-vanos má rozhodně co říct i dnes. K tomu klasická manuální šestistupňová převodovka, která je levnější a zřejmě i spolehlivější, než sekvenční mechanismus SMG, a k charakteru klasického roadsteru anglické školy pasuje lépe. 252 ušlechtilých kilowattů lze získat i v novém Coupé, kde je základní motorizací magnéziový třílitr 3.0si Valvetronic (195 kW). Roadster je skromnější, proto jeho motorová paleta pokračuje k dvaapůllitrovému Valvetronicu 2.5si (160 kW), původnímu šestiválci 2.5i se sníženým výkonem na 130 kW (nahrazuje šestiválec 2.2 l), až k základnímu čtyřválci 2.0i Valvetronic (110 kW). Čechrat vlasy tedy lze skutečně mnoha způsoby.

Tvary

jsme již okusili při testu „obyčejného“ třílitru. Do kombinace nekonečné přídě a krátkého hranatého zadečku je třeba se zakoukat. Ovšem pak vznikne trvalý vztah – Z4 to sluší ze všech stran i přes určitou obojetnost; dlouhá svažující se příď dává vzpomenout na krupičky mlhy, usazující se na protáhlé kapotě ladného gran turisma Made in England, ostře utnutý konec se čtyřmi velkorážními hlavněmi a vypouklými blatníky zase z perspektivy stojícího fanouška, tzn. z mírného nadhledu, vyvolává myšlenky na přemotorované bestie z rodu AC Cobra. Trochu jsme zaskřípali zuby nad změněnými koncovými světly, která dle našeho názoru narušila styl celku. Ta původní se nám líbila mnohem více.

Uvnitř

se plnil především účel. Ovšem účel k závrati krásný; křivky interiéru se maximálně podřizují nerušené komunikaci dvou těl – řidičova a automobilového. Přesto nechybí efektní a příjemné detaily, jako například kůží obšitá palubní deska či výkonná audiosoustava, jakkoliv ji v takovém klenotu považujeme za prakticky zbytečnou. Sportovní sedačky intimně obejmou řidiče a on může polaskat pěkně vyvinutý věnec volantu. V jeho zorném poli není nic navíc, jen minimalistická přístrojovka a uklidňující černé plochy. Nemá si kam odložit šálek kávy ani mobil, ovšem zde se ani jedno nepoužívá, obě ruce drží pevně volant. Pocit z rozmáchlých křivek interiéru je neobvyklý, avšak vše funguje bezchybně a po chvíli se nám z těsného kokpitu už nechce.

Před nastartováním

bmw testy sportovni supersport roadster na chvíli zavřeme oči, uvelebíme se v sedačkách a v hlavě si přehrajeme zážitky z minulého svezení s roadsterem Z4, všech dosud vyzkoušených „M“ modelů a vůbec všemi krásnými a emotivními sporťáky. A pak věnujeme chvilku soustředění na explozivní sílu, která tiše odpočívá pod nekonečnou kapotou, avšak ve vzduchu je takřka cítit elektrizující napětí, s nímž čeká na vpuštění do světa. Do nosu pronikají vůně alcantarového čalounění, v ušních bubíncích cítíme zrychlující tep, svět kolem nás je tichý, osvětlený bledým sluncem; netuší, že za chvíli se na zemský povrch vyvalí erupce koncentrované síly...

A potom

vsuneme klíček, levou rukou se opřeme o věnec volantu a pootáčíme jím ve spínací skříňce. Zamrkají kontrolky, ručky se postaví do pozoru, pak zakašle startér a ze všech čtyř výfuků se ozve dunivá předehra. Jako každý mnohasetkoňový sprinter, ani Z4 M na volnoběh nesoutěží o sametový projev roku. Zpod kapoty se naopak ozývají tak trochu disharmonické mechanické zvuky a dávají najevo, že velký šestiválec potřebuje k úplnému probuzení chvilku času.

Po chvíli přimáčkneme plynový pedál, mohutné plíce se nadechnou a pak zapějí bleskově stoupající tón briskní a přesně odměřené síly. Bez zachrchlání po uvolnění plynového pedálu by to snad ani nešlo, ovšem nejkrásněji zní bohatě prokomponovaný industriál ve středním pásmu otáček. Míra decibelů je nadprůměrná, stačí protúrovat a otočí se úplně každý; ovšem v tomto případě nám to pochopitelně nevadilo. Řadový šestiválec je zkrátka do malého roadsteru to pravé.

Start!

Bereme do ruky krátkou páku, nepříliš exaktně zasunujeme jedničku, pouštíme překvapivě měkce jdoucí a čitelnou spojku a popoženeme koňské stádo k mírnému cvalu. Rozbíhá se ochotně a na mírné povely reaguje poslušně a měkce. Ve spodní polovině otáčkoměru se ušlechtilý motor chová jako klidný atlet a stoické povahy s ním mohou celé dny jezdit defenzivně v rámci regulí. Bez protestů a mezer klidně zabírá, dlouhé rychlostní stupně si snadno pobere i kousek nad volnoběhem a chová se jako dobře vyvážený, klidný třílitrový šestiválec. Nekonečnou relaxaci pak narušují jen svůdné zvuky z výfuku a také tvrdé pérování, násobící účinek každého hrbolku. Tak proplujeme městem, sporé sluneční paprsky a naopak velice časté chtivé pohledy kolemjdoucích necháváme klouzat po elegantní karoserii. Střecha je dole a i přes venkovní teplotu, hledící na rysku 20º C odkudsi zespoda, máme staženou střechu a prokřehlé prsty hřeje výkonné topení.

Pak překročíme hranici města a osvobozujeme se od městských nástrah. Nejdříve pružné zrychlení na šestku – a agregát z BMW M3 si s malým autíčkem jen pohrává. Sestupujeme o další a další rychlostní stupně a pak přijde na řadu dvojka. Rychlé cuknutí a otáčkoměr se vydá na závod do vrchu. Mihne se kolem čtyřky a pak jak když otočíme vypínačem – dlouhá tlama se jakoby pootevře, z výfuku se ozve tisíc trombónů, do hlavy se zařízne ječící motorová pila – malý Bavor napne svaly, zatne širokánské continentalky do asfaltu a pustí se do práce. Stovka je dílem neuvěřitelně krátké chvilky a ručka se pak téměř rozmazává při následném úprku do pravé poloviny rychloměru. V každé vteřině je k mání rozmařilá porce síly a zrychlování je čirou radostí. Z4 M jezdí ještě lépe než M3 a je to sakra znát.

Ilegální rychlosti

bmw testy sportovni supersport roadster se staženou střechou provázejí masivní poryvy větru ze všech stran, ovšem zdaleka ne tolik, jak jsme se na zpočátku obávali. Odborníci na aerodynamiku odvedli dobrou práci a se zapnutým topením, nasazeným větrným deflektorem a v čepici se dá snést topless jízda i rychlostmi kolem dvoustovky.

Daleko zábavnější je ovšem užívání všech kvalit při předpisovějším tempu. Posádka cítí v dobrém slova smyslu každý metr silnice, souznění s ušlechtilou technikou sílí až k pocitu srůstu a řidič si může vyvzpomenout prakticky cokoliv a najde pro svoje nápady pochopení. Index zábavy je posunutý – jakkoliv se nám to před měsícem zdálo nemožné – ještě o hodný kus výše, než u famózního gran turisma BMW M6. Zet-čtyřka toho umí daleko více v zatáčkách a když si člověk zvykne na všudypřítomný pocit neklidné zádi (ještě výrazně silnější, než u Z4 3.0i s dvoutřetinovým výkonem), zjistí, že průjezdy šikanami kontrolovat také plynem patří k tomu nejlepšímu, co lze na klikatých okreskách zažít. S vypnutým DSC se dá lehká záď utrhnout pouhým lehkým přitlačením plynu – pak rychlé kontra a zcela precizně řízený powerslide. Kdyby neubýval tak rychle vzorek na pneumatikách, daly by se tímto způsobem trávit šťastné hodiny a dny. Navíc souboj se sportovně laděným posilovačem solidně posiluje paže.

Zatáčky

jsou zamilovaným místem ohnivého roadsteru a dá se předpokládat, že jeho pilot si k nim také brzy vytvoří vřelý vztah. Ideální stopa se s pomocí speciálního kapalinového posilovače řízení – Z4 používá standardně elektrický – volí s radostnou precizností a výbornou zpětnou vazbou od předních kol. Někomu v zatáčkách může chybět možnost nechávat obě ruce neustále na volantu a řadit motýlky, jako například v BMW M6, nám ale mechanická převodovka plně vyhovuje, zvláště když má tak dobře poskládané rychlostní stupně a tak kvalitní synchronizaci, jako u Z4. Kdyby měla přesněji vymezené řadící dráhy a trochu méně gumové dorazy, zasloužila by absolutorium. Kdyby někomu přeci jen vadilo neustálé tahání za páku, může si nechat zařazenou pětku (na užší silničce čtyřku) a s neuvěřitelně pružným motorem solidně akcelerovat i z nízkých otáček.

bmw testy sportovni supersport roadster

Dálnice

není tím, pro co se Z4 M narodila, přesto však velmi dobře vyvážený podvozek dovoluje lety po německé autobahn s bezpečnou kontrolou i za hranicí dvoustovky, výbušný motor neztrácí potenci až do omezovače, který bez hysterického škubání zvedne stopku až při tachometrových 268 km/h, a pro nízkou příď s xenony se v levém pruhu vždy najde místo. Nepříjemný je hluk proudícího větru, který příliš neřeší ani jinak výborně izolující plátěná střecha. Při atakování 200 km/h už je vnitřek vrchovatě naplněn decibely a hony na maximální rychlost už činí kvalitní rádio zbytečným. Od dvoustovky nahoru se navíc přidává zvláštní kvílivý zvuk, který nepřipraveného řidiče nepříjemně překvapí. Elegantní záď se vzdala divokých spoilerů, proto ve vysokých rychlostech trochu chybí přítlak na zadní nápravě a záď se neubrání troše nervozity. Ostrý přejezd z pruhu do pruhu dokáže pocitově vůz přivést na hranici přetáčivého smyku – moc příjemné to v žádném případě není. Avšak jedná se spíše o subjektivní pocity a trochu zvyku.

Závěr

BMW Z4 M aspiruje na medailové umístění mezi nejzábavnějšími automobily, které dosud redakce Auto.cz testovala. Rozdává plnými hrstmi radost z jízdy i z nebe nad hlavou a k tomu svým nekompromisním charakterem dělá upřímnou radost i skutečným znalcům. Přesto není přehnaná a trocha místa zbyla i pro pohodlí. Jezdí neskutečně rychle, zatáčí fantasticky precizně a s lehkou zádí a plynovým pedálem se dá v příčetných rychlostech doslova čarovat. K tomu je krásná, stylová a elegantní a neudělá ostudu v žádné společnosti.

bmw testy sportovni supersport roadster Není to cestovní automobil – nejen že se dovnitř kromě dvou cestujících už téměř nic nevejde, míra komfortu je nastavena poměrně nízko a navíc si zadní náprava při extrémním dálničním letu není právě nejjistější. Ovšem to neznamená, že by si pružný motor snadno neporadil se stylovým nosičem na víku kufru a cestou na opačný konec Evropy. Posádka by také netrpěla, ale k podobným účelům se rozhodně více hodí M6 či ještě lépe M5.

A konstruktéři přidávají ještě jeden sladký bonbónek na závěr – i při dlouhodobém pohybu kolem limitů a hodně šílených kouscích se průměrná spotřeba většinou nevyhoupne přes 20 litrů na 100 km, velice sportovně se dá svézt i za 16, při normálním cestovním ježdění se dá snadno udržet kolem desítky, což jsou velice příjemná čísla a u pumpy příliš častým hostem nebudete. Ostatní provozní náklady sice již tak optimistické nejsou, ovšem s tím se u aut tohoto druhu ani nepočítá a stále tvoří zlomek výdajů, obvyklých u „lepších“ konkurenčních značek. BMW zkrátka nechybí ani trocha německé racionality, která tvoří s emotivním kabátem velice lákavou směs! Poslužte si trochou radosti ze života…

Související články:

• test - BMW Z4 3.0i - žralok
• test - BMW M6 – peklo na zemi
• jízdní dojmy - BMW M5 – šílené kilometry s novou zbraní ráže M5

Plusy

• efektní design
• zábava za volantem
• výborné sportovní sedačky a volant
• exaktní řízení
• jízdní vlastnosti
• motor se zdrcující silou a solidní spotřebou

Minusy

• výhled při natažené střeše
• v extrémních situacích nervozita lehké a krátké zádi
• nepříliš exaktní chod řadící páky