Bugatti a jeho moderní historie (3. díl)

Bugatti si pod křídly Volkswagenu díky modelu Veyron 16.4 vybudovalo pověst výrobce jednoho z nejluxusnějších a především nejrychlejších automobilů planety, kterou bude nyní dál udržovat model Chiron.

Bugatti Veyron 16.4 se od představení svého prvního konceptu na podzim roku 1999 udrželo v roli hlavní hvězdy své značky prakticky až do konce roku 2015. Pozornost od něj v této době dokázala odpoutat vlastně jen dvojice konceptů.

Bugatti a jeho moderní historie (1. díl)

Prvním z nich se stal v roce 2009 luxusní čtyřmístný Bugatti 16C Galibier, který měl být předobrazem pro druhou modelovou řadu své značky, ale prozatím je stále jen konceptem a nejspíš jím již navždy zůstane, i když i nyní téměř sedm let od jeho premiéry se stále spekuluje o jeho proměně v sériový model.

Bugatti a jeho moderní historie (2. díl)

Podruhé samotná automobilka odpoutala pozornost od svého jediného sériového modelu až v létě roku 2015, kdy byl již jeho dny sečteny. Tehdy se představil první model značky Bugatti určený masám, k nimž opravdu dorazil, ale pouze v podobě konceptu závodního vozu pro hru Gran Turismo.

Bugatti Vision Gran Turismo se vlastně stalo předskokanem pro skutečný nový model značky, který nese jméno slavného závodníka. Bugatti Chiron se veřejnosti poprvé představilo v rámci autosalonu v Ženevě a otevřelo novou kapitolu v historii své značky.

Bugatti 16C Galibier

Koncept luxusního čtyřmístného Bugatti 16C Galibier byl představen pozvaným hostům na akci v Molsheimu v polovině září roku 2009. První zprávy o možném vzniku a uvedení takto laděného vozu přitom přišly neoficiální cestou přímo ze samotné automobilky již v létě roku 2006, což bylo necelý rok od zahájení výroby modelu Veyron 16.4.

Galibier – jak se jmenovala už čtyřdveřová verze modelu Typ 57 – je název jednoho z alpských průsmyků. Designéři se inspirovali jmenovcem z poloviny třicátých let minulého století a vytvořili vůz, který se v mnoha ohledech podobal Veyronu, ale zároveň odkazoval na slavné čtyřdveřové Bugatti.

Podobně jako řada předchozích konceptů i 16C Galibier ohromil svět svým vzhledem a především technikou ukrytou pod karoserií. Design vozu přitom nebyl nijak revoluční, ale lze jej označit za evoluci linií modelu EB112 a konceptů kupé EB118 a limuzíny EB218, i když na něm nepracovalo studio ItalDesign, ale vlastní designéři.

Základní siluetu karoserie s plynule klesající linií střechy doplnila tradiční maska chladiče ve tvaru podkovy, linka táhnoucí se po celé délce střechy, luxusní vzhled ještě podpořila dvoubarevná karoserie s leštěnými boky a modrým karbonovým povrchem použitým na Veyronu Grand Sport Sang Bleu, s nímž se 16C Galibier potkal i při focení oficiální sady propagačních snímků.

Minimalistický interiér s velkými plochami kůže a dřeva se vyznačuje čistými tvary bez zbytečných příkras. Dřevěné palubní desce dominují dva kruhové ukazatele umístěné v duchu 30-tých let v jejím středu. Na meziválečnou éru odkazuje také provedení číslic na přístrojích. Takto umístěný otáčkoměr a rychloměr je doplněn přístrojovým štítem na sloupku volantu.

K zajímavým a přitažlivým detailům v interiéru Bugatti 16C Galibier patří i hodinky Parmigiani Reverso Tourbillon s logem EB na ciferníku. Ty jsou umístěny v proskleném pouzdře v palubní desce, ale mohou z něj být vyjmuty a zasazeny do koženého pásku.

V označení 16C byl zakódován způsob pohonu tohoto luxusního vozu, v jehož přídi se ukrýval motor 8,0 W16 přeplňovaný dvojicí kompresorů. Maximální výkon se podle výrobce pohyboval v rozmezí 589 až 736 kW (800-1000 k). Mimo umístění pohonné jednotky bylo hnací ústrojí stejné jako ve Veyronu, což znamená, že jej tvořila sedmistupňová převodovka DSG a pohon všech kol.

Od dárce svého pohonného systému se Galibier vedle samotné koncepce odlišoval i skutečností, že jeho motor využíval technologii flex-fuel, mohl tedy spalovat i etanol. Nově navrženo bylo i zavěšení kol a karbonové brzdy.

Bugatti v případě konceptu 16C Galibier neuvedlo, žádné oficiální informace ohledně jeho rozměrů, ale podle neoficiálních zpráv má mít rozvor náprav 3658 mm a karoserii dlouhou 5486 mm. Na 22-palcových kolech s pneumatikami o rozměrech 285/35 ZR22 pak měl být schopen dosahovat rychlosti přes 380 km/h.

Bugatti 16C Galibier nebylo v roce 2009 vystavováno na žádném z velkých autosalonů a automobilka jej dokonce neprezentovala ani na ženevském autosalonu v roce následujícím. Namísto toho byla pouze zveřejněna nová sada snímku vozu s celou karoserií v černé barvě.

V letech 2010 až 2014 se objevovaly více či méně zaručené zprávy o uvedení nebo naopak zamítnutí sériového vozu, který vyjde nebo minimálně naváže na koncept 16C Galibier. Podle posledních neoficiálních informací není uvedení luxusního čtyřmístného modelu do nabídky sériových modelů značky Bugatti stále vyloučeno, ale jestli se jej skutečně dočkáme ukáže až čas.

Bugatti 16C Galibier