Bugatti a jeho moderní historie (2. díl)

Bugatti EB 18/4 Veyron a EB 16/4 Veyron

Volkswagen po té co získal značku Bugatti prakticky okamžitě spustil proces jejího oživení, který mohla veřejnost sledovat prostřednictvím konceptů uváděných ve druhé polovině devadesátých let.

Nejprve se mohlo zdát, že německý koncern nasměruje mezi výrobce luxusních automobilů, což naznačil koncept kupé EB118 s motorem uloženým vpředu a na něj navazující limuzína EB218. Následující Bugatti 18/3 Chiron otevřela novou možnost v podobě supersportovních vozů.

Tu nakonec potvrdila na podzim roku 1999 studie Bugatti EB 18/4 Veyron, z níž se v průběhu následujících šesti let vyvinul sériový model Bugatti 16/4 Veyron, který se především svou technikou a cenou postavil prakticky nad veškerou dosavadní automobilovou produkci.

Tento model ohromil svět výkony své pohonné jednotky a dosahovanými jízdními výkony. Zároveň ovšem nabízel prostorný a luxusně zařízený dvoumístný interiér, který z něj dělal dokonalý vůz na dlouhé cesty.

Bugatti EB 18/4 Veyron a EB 16/4 Veyron

Tokyo Motor Show v říjnu roku 1999 se stala místem světové premiéry Bugatti EB 18/4 Veyron. Na rozdíl od konceptů EB118, EB218 a 18/3 Chiron pod návrhem jeho karoserie nebylo podepsáno studio Ital Design. Tentokrát byl design navržen ve studiu mateřského koncernu, které tehdy vedl Hartmut Warkuß a autorem vozu, z nějž vzešel první sériový model značky Bugatti pro jednadvacátého století se stal tehdy šestadvacetiletý Jozef Kabaň.

Svým jménem tento koncept odkazoval na francouzského závodního jezdce Pierra Veyrona, který jezdil v barvách Bugatti ve třicátých letech a jehož největším úspěchem bylo vítězství ve vytrvalostním závodě 24 hodin Le Mans v roce 1939. Vítězství dosáhl s vozem Bugatti 57C Tank a spolujezdcem Jean-Pierrem Wimillem.

Bugatti EB 18/4 Veyron se stal prvním nositelem dnes tak notorických známých linií a předvedl je v modré a perleťové modré barvě. Technikou ukrytou pod karoserií z karbonových vláken s celkovou délkou 4380 mm, šířkou 1994 mm, výškou 1206 mm a rozvorem náprav 2650 mm přitom navazoval na předchozí tři koncepty.

Podobně jako u Bugatti 18/3 Chiron byl i zde před zadní nápravou uložen 18-válcový motor o objemu 6,3 litru s výkonem 408 kW (555 k) a točivým momentem 650 N.m, u nějž byly válce seřazeny po šesti ve třech řadách. Síla motoru pak mířila na všechny čtyři 20-palcová kola obuta do pneumatik 265/30 R20 vpředu a 335/30 R20 vzadu.

Evolucí vozu z roku 1999 se stal koncept Bugatti EB 16/4 Veyron, který byl veřejnosti prezentován v následujících dvou letech a od svého předchůdce se lišil především svou pohonnou jednotkou. Tou se stal 16-válcový motor o objemu 8,0 litru s přeplňováním čtyřmi turbodmychadly, disponující výkonem 736 kW (1001 k) a točivým momentem 1250 N.m.

První koncept šestnáctiválcového Veyronu se od předchozího osmnáctiválce kromě techniky odlišoval v případě designu exteriéru prakticky jen zvolenými odstíny modré a provedením 20-palcových kol.

Autosalon ve Frankfurtu nad Mohanem přinesl v roce 2001 výrazněji přepracovaný koncept Veyronu s karoserií v kombinaci červené a černé barvy. Rozvor se prodloužil na 2700 mm, zatímco karoserie měla nyní celkovou délku 4466 mm, šířku 1998 mm a výšku 1206 mm. Všechny tyto změny souvisely s vývojem vozu pro sériovou produkci a cílem dosáhnout maximální rychlosti 406 km/h a akcelerace 0-300 km/h za méně než 14 sekund.

Cílem vedení koncernu Volkswagen a samozřejmě i značky Bugatti se stalo uvedení sériového modelu na trh v roce 2003, ale vše nakonec dopadlo trochu jinak.

16

Fotogalerie

Bugatti Veyron 16.4

Od velkolepého představení Bugatti EB18/4 Veyron do uvedení sériového modelu, u nějž došlo na pojmenování Bugatti Veyron 16.4, z nějž byla vypuštěna zkratka jména Ettore Bugattiho, uběhlo dlouhých šest let plných dramatických zvratů, technických problémů a oddalování sériové produkce.

Nejdříve se vůz potýkal se stabilitou, poté se špatnou aerodynamikou, v závěrečné fázi se dokonce zjistilo, že nemá potřebnou výdrž. Ohromující maximální rychlost se nejdříve preventivně snížila na 370 km/h, ale nakonec byla hranice 400 km/h opravdu prolomena.

Na počátku září roku 2005 byla za účasti vybrané společnosti potenciálních zákazníků oficiálně zahájena výroba Bugatti Veyron 16.4 v alsaském Molsheimu, nedaleko někdejšího sídla velkého Ettoreho.

Bugatti Veyron 16.4 v sériové podobě vstoupilo na trh s karoserií dlouhou 4462 mm, širokou 1998 mm, vysokou 1204 mm a rozvorem náprav 2710 mm. Automobil s pohotovostní hmotností 1888 kg hnal kupředu 16-válcový motor do W o objemu 7993 cm³, disponující výkonem 736 kW (1001 k) při 6000 min^-1 a točivým momentem 1250 N.m od 2200 do 5500 min^-1. Tyto hodnoty přenášela na všechna čtyři kola sedmistupňová DSG převodovka.

Zrychlení z 0 na 100 km/h měl Veyron 16.4 podle oficiálních materiálů automobilky zvládnout za 2,5 s, sprint z klidu na 200 km/h za 7,3 s a z 0 na 300 km/h za 16,7 s. Naopak ke zpomalení ze 100 km/h na 0 km/h potřeboval jen 31,4 m. Rekordní hodnoty se týkaly i spotřeby paliva. Ve městě měl Veyron 16.4 spotřebovat 40,4 l/100 km, mimo město 14,7 l/100 km, kombinovaná spotřeba činila 24,1 l/100 km.

Po představení sériového provedení se většina světových médií věnovala jízdním výkonům a provozním nákladům nebo řešila zda se vývoj a výroba Bugatti Veyron 16.4 mateřskému koncernu Volkswagen vyplatí nebo se jedná o finančně ztrátový podnik. Samotná automobilka v té době v tichosti pracovala na uspokojení zájmu o svůj vůz ze strany zákazníků.

V roce 2007 se pak na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem představil Veyron 16.4 Pur Sang s karoserií z leštěného hliníku a karbonu. Toto řešení pomohlo snížit pohotovostní hmotnost 1888 kg o téměř 100 kg. Produkce byla omezena na pouhých pět vozů, které se podařilo s cenou 1,4 milionu eur prodat během 24 hodin od jejich představení.

Ženevský autosalon roku 2008 se stal místem premiéry Bugatti Veyron 16.4 FBG par Hermes. Tato verze vznikla ve spolupráci s francouzskou firmou Hermes, specializovanou především na luxusní kožené výrobky a zaujala svým dvoubarevným hnědým lakem karoserie i stylovou sadou zavazadel.

Další speciální vydání představoval v květnu roku 2008 odhalený Veyron 16.4 Sang Noir, u jehož exteriéru vsadili designéři na černou barvu. Pozornost veřejnosti a především zákazníků měla ke stárnoucímu Veyronu 16.4 v roce 2009 přitáhnout verze Bleu Centenaire s modrou karoserií a pohotovostní hmotností sníženou na 1788 kg.

V roce 2010 se Bugatti soustředilo především na prezentaci Veyronu Grand Sport s odnímatelnou střechou, zatímco výroba výchozího Veyronu 16.4 nadále pokračovala a v červnu roku 2011 bylo ohlášeno, že bylo prodáno kupé s pořadovým číslem 300.

68

Fotogalerie

Bugatti Veyron Grand Sport

V srpnu roku 2008 se na soutěži automobilové krásy Pebble Beach Concourse d’Elegance odehrála premiéra Bugatti Veyron Grand Sport. Začala se psát nová kapitola v historii slavné značky i samotného modelu.

Uzavřená karoserie přišla o střechu nad cestujícími, jenže se nejednalo o kabriolet, ani roadster, ale spíše o targu s odnímatelným proskleným dílem, který ovšem musí po sejmutí zůstat v garáži a posádku vozu může na cestách před nepřízní počasí chránit jen nouzová plátěná stříška, s níž lze jet jen rychlostmi do 130 km/h.

Karoserie se dočkala radikálního zásahu do konstrukce skeletu. Čelní sklo bylo u Veyronu Grand Sport prodlouženo a končí tak blíže k hlavám cestujících, podlaha musela být patřičně vyztužena, stejně jako dveře.

Proti zvýšení hmotnosti v souvislosti s použitím výztuh bojovali konstruktéři změnou materiálu některých částí, takže například dveře jsou vyrobeny z karbonu a obsahují strukturální výztuhu z vysokopevnostní oceli, která v případě kolize přenáší energii čelního nárazu dále do karoserie. Výztuhy, které mají otevřené karoserii vrátit tuhost uzavřené schránky, se nacházejí kolem B-sloupku (v oblasti za bočními dveřmi), velký karbonový plát je pod převodovkou.

V případě pohonné jednotky se žádné změny neodehrály a Veyron Grand Sport využíval stejně jako Veyron 16.4 šestnáctiválec o objemu 7993 cm³, disponující výkonem 736 kW (1001 k) při 6000 min^-1 a točivým momentem 1250 N.m od 2200 do 5500 min^-1.

Bugatti Veyron Grand Sport zrychluje z 0 na 100 km/h za 2,7 s, ke sprintu z klidu na dvojnásobek potřebuje 7,3 s a výrobce udával i hodnotu z 0 na 300 km/h, ta činí 16,7 s. I s tímto vozem se dá jet 407 km/h, ovšem jen s nasazenými střešními panely, bez nich je dovoleno uhánět maximálně 360 km/h.

Podobně jako kupé se i model s odnímatelnou střechou dočkal celé řady výjimečných provedení, odlišujících se především barevným provedením svého exteriéru i interiéru. Prvním z nich se stal v srpnu roku 2009 Veyron Grand Sport Sang Bleu, jehož karoserie se pyšnila kombinací leštěného hliníku a modrého karbonu.

Velkou pozornost pak přitahoval Bugatti Veyron Grand Sport L'Or Blanc, který vznikl v jediném exempláři a automobilka na jeho výrobě spolupracovala s berlínskou Porzellan-Manufaktur, která vůz doplnila o řadu dekoračních prvků s porcelánu umístěných v interiéru vozu.

64

Fotogalerie

Bugati Veyron 16.4 Super Sport

Poměrně krátkou kariéru měl v historii své modelové řady Bugatti Veyron 16.4 Super Sport, vycházející z původního provedení s pevnou střechou. Premiéra tohoto ještě extrémnějšího provedení než byl původní Veyron 16.4 se odehrála v létě roku 2010 a vzniklo jen třicet vozů v této specifikaci, které jsou započítávány do celkového počtu 300 kusů kupé.

Bugatti Veyron 16.4 Super Sport posílil na 883 kW (1200 k) při 6400 min^-1 a 1500 N.m mezi 3000 a 5000 min^-1. Při oficiálním měření na testovací dráze VW Ehra-Lessien dosáhl tento vůz rychlosti 431,072 km/h, což se stalo oficiálním rekordem. Zákaznické vozy měly mít omezovač nastavený z bezpečnostních důvodů na 415 km/h – při vyšších rychlostech hrozí selhání pneumatik.

Auto prošlo komplexními úpravami. Šetnáctiválcový motor dostal nová turbodmychadla, která dokázala vytvořit tlak potřebný pro daný výkon, a k nim větší mezichladiče stlačeného vzduchu. Zavěšení dostalo nové tlumiče odvozené z motoristického sportu, pružiny s mírně delším zdvihem a tužší stabilizátory s větším průměrem tyče. Díky tomu se může podvozek lépe vypořádat s nárůstem výkonu a maximální rychlosti. Auto dokáže projet zatáčku s bočním přetížením až 1,4 g.

Zajímavé jsou i další parametry: zrychlení z 0 na 100 km/h trvá 2,5 s, 0-200 km/h je otázkou 6,7 s a 0-300 km/h zvládá Super Sport za 14,6 s. Kombinovaná spotřeba činí 23,1 l/100 km.

Aktivní aerodynamika (změna světlé výšky v rozsahu 50 mm, změna nastavení záďového spojleru, klapky v předním difuzoru) mění součinitel odporu vzduchu od 0,348 (nastavení pro nejvyšší rychlosti, automaticky nad 375 km/h), přes 0,388 (standardní setup) a 0,471 (dynamická jízda nad 180 km/h) až po 0,695 (brzdění).

Radikální změny se dočkala karoserie. Nové celokarbonové šasi bylo lehčí a pevnější než skelet Veyronu 16.4. Zlepšena byla také aerodynamika, včetně umístění sání. Vzduch k motoru u Veyronu Super Sport nesměřuje skrz velké oblouky nad střechou, místo toho má Veyron zářezy ve střeše za kabinou a dále zvětšené boční a čelní nasávací otvory. Vzadu se nachází dvojitý difuzor a výfuk vyvedený středem.

Bugatti Veyron 16.4 Super Sport je dlouhý 4462 mm, široký 1998 mm, vysoký 1190 mm a má rozvor náprav 2710 mm. pohotovostní hmotnost činí 1838 kg. Palivová nádrž pojme 100 l, což je s ohledem na normovanou spotřebu relativně málo.

Prvních pět Veyronů 16.4 Super Sport neslo označení World Record Edition a dostalo stejné zbarvení v kombinaci černé a oranžové jako rekordní vůz. Ze zbývajících pětadvaceti vozů pak pozornost médií přitáhl Veyron Super Sport Edition Merveilleux, který zamířil do Číny.

38

Fotogalerie

Bugatti Veyron Grand Sport Vitesse

Bugatti Veyron Grand Sport Vitesse se jako vrchol evoluce své modelové řady představil na autosalonu v Ženevě v roce 2012 a spojil techniku uzavřeného provedení Super Sport s možností jízdy s nebem nad hlavou.

Šestnáctiválec v Bugatti Veyron Grand Sport Vitesse nabídl výkon 883 kW (1200 k) při 6400 min^-1 a točivý moment 1500 N.m mezi 3000 a 5000 min^-1. Samozřejmostí byla sedmistupňová dvouspojková převodovka a pohon všech kol jako u všech předchozích Veyronů.

Turbodmychadla byla totožná jako u Super Sportu, stejně tak i mezichladiče stlačeného vzduchu. Palivový systém měl čtveřici čerpadel. Také kompletně karbonový podvozek prošel úpravami včetně aplikace tlumičů s rychlou odezvou.

V případě karoserie jsou nejviditelnějšími úpravami vodorovně rozdělené vstupy vzduchu v předním nárazníku a aerodynamicky optimalizované sání nad motorem. Xenonová světla s černými rámečky byla doposud vyhrazena jen pro Super Sport. Zádi pak dominoval dvojitý difuzor a uprostřed umístěná dvojitá koncovka výfuku.

Bugatti Veyron Grand Sport Vitesse dosahuje oficiálně maximální rychlosti 410 km/h a z 0 na 100 km/h akceleruje za 2,6 s. Ale jen na uzavřených okruzích, v běžném provozu elektronika omezí maximální rychlost na 375 km/h.

Ani toto provedení Veyronu se nevyhnulo speciálním provedením. Prvním z nich se stal bílo-modrý Grand Sport Vitesse SE, jehož exteriér byl inspirován Bugatti Type 37A z roku 1928, jehož majitelem je známý moderátor a sběratel veteránů Jay Leno.

Na jaře roku 2013 se představil Veyron Grand Sport Vitesse World Record Car, který odkazoval na dosažení rychlosti 408,84 km/h a stanovení rekordu pro sériové vozy s otevřenou karoserií. S karoserií v kombinaci černé a oranžové barvy vzniklo osm vozů.

Nejvíce pozornosti k Veyronu Grand Sport Vitesse ovšem přitáhla série Les Légendes de Bugatti, kdy od každého provedení vznikly jen tři exempláře. Inspirací pro první trojici vozů se stal francouzský závodník Jean-Pierre Wimille. Druhou trojici inspiroval syn zakladatele automobilky Jean Bugatti, následoval závodník Meo Constantini a sochař Rembrandt Bugatti, mladší bratr Ettore Bugattiho.

Po slavných osobnostech spojených s historií značky Bugatti byl v rámci série Legend uveden Veyron Grand Sport Vitesse Black Bess, odkazující na slavný model z období před první světovou válkou. Vlastní edice se pak dočkal i Ettore Bugatti a očekávala se i série tří vozů věnovaných Elišce Junkové, ale nakonec z toho byl jeden jediný černo-žlutý Veyron Grand Sport Vitesse One of One.

Bugatti Veyron Grand Sport Vitesse “La Finale” se pak začátkem roku 2015 stal posledním zástupcem své modelové řady, který byl oficiálně představen veřejnosti a zároveň byl s pořadovým číslem 450 i posledním zástupcem své modelové řady, v níž vzniklo celkem 300 sériových kupé a 150 vozů Grand Sport a Grand Sport Vitesse s odnímatelnou střechou.