Chystá se zdražení pokut: Pokuta 75.000 Kč? A kam zmizela výchova?

Pokuta ve výši pětasedmdesáti tisíc je úplná hloupost. A kdo to navrhuje u řízení pod vlivem alkoholu nad jedno promile, patrně si nevšiml, že se to bude týkat jen cyklistů. U řidiče motorového vozidla jde vždy o přečin. To říká advokát a předseda profesního sdružení autoškol Ondřej Horázný k návrhu nového sazebníku pokut a bodů z dílny ministerstva dopravy.

Před půlrokem v loňském čísle 45 jsme jako první přinesli rozhovor s Danem Ťokem o chystaných změnách. Už tehdy navrhoval zjednodušení bodové tabulky – kromě jiného zrušení sedmibodových přestupků. Jsou podle něj zbytečné, stačí šestibodové s filozofií dvakrát a dost (6 + 6 = 12 bodů bez řidičáku). V lednu pustil první návrhy do médií a dnes máme k dispozici širší tabulku. Podívali jsme se na ni podrobně a požádali o zhodnocení i renomované dopravní odborníky.

Nutná změna

Ministerstvo dopravy zvýšení pokut obhajuje, protože podle něj bodový systém po deseti letech fungování nemá tak silný preventivní účinek jako po svém zavedení a pokuty u vážných přestupků jsou ve srovnání s řadou evropských zemí relativně nízké.

S tím nesouhlasí někdejší šéf Besipu Roman Budský. Nejenže nejsou pokuty vzhledem k průměrné mzdě Čechů tak malé a dokazuje to tabulka, může za to i nedostatečná práce strážců zákona. „Samotný systém není samospasitelný, musí být doplněn každodenní mravenčí prací policie a státní správy,“ říká s tím, že sice zpočátku došlo k citelnému poklesu závažné dopravní nehodovosti, jenže bez dlouhodobého rozvíjení bodového systému se za čas zase vše vrátí do původních kolejí.

A na vině je i malá vymahatelnost postihů. „K tomu by mělo přispět i to, že u některých méně závažných přestupků, kde docházelo ke zdržování při projednávání, navrhujeme snížit blokové pokuty. To abychom řidiče motivovali zaplatit pokutu na místě a vyhnout se správnímu řízení, ve kterém by již sankce byla vyšší,“ říká Zdeněk Neusar z ministerstva dopravy.

Cíl je zřejmý na první pohled: uvolnit ruce zavaleným úředníkům (skutečný důvod změn bodového systému?) a co nejvíc přestupků řešit přímo na místě policisty. Je to mimochodem z hlediska papírování jednodušší i pro ně.

Nutno ovšem doplnit, že horní sankce blokových pokut klesly jen u méně závažných přestupků typu špatného parkování, zapomenutých dokladů a nerozsvícených světlometů.

A jak už Zdeněk Neusar z ministerstva naznačil, jde jen o zlevnění kosmetické – v případě správního řízení totiž sankce za totéž narostly na dvojnásobek!

Dobrý nápad

Plán ministerstva dopravy polarizuje společnost. Zatímco osloveným odborníkům se nelíbí, Ústřední automotoklub ČR (ÚAMK) ho kvituje. Nejvíc oceňuje plánované navýšení bodů ze tří na čtyři za nepoutání, které se snaží roky vymýtit. Třeba podle kritika Ondřeje Horázného by bylo lepším řešením učinit z poutání obecnou povinnost a případné náklady na léčení směřovat přímo na účastníka nehody, který by ji nedodržel.

Zajímavá data vycházejí z ankety ÚAMK mezi řidiči. Většina z nich by prý zpřísnila postih za jízdu pod vlivem drog nebo alkoholu. „Volili by odebrání řidičského oprávnění na místě společně s protialkoholním nebo detoxikačním léčením a vyššími finančními sankcemi,“ říká ÚAMK se zjištěním, že by motoristé souhlasili i se zpřísněním sankcí za jízdu n červenou nebo za nedovolený vjezd na železniční přejezd. Vadí jim také překročení povolené rychlosti v obci. Naopak velebí snížení pokuty za nesprávné parkování, protože na sídlištích ani jinak odstavit auto nejde.

Krátkozraké

Součástí diskuse jsou i připomínky policistů. Jejich vedení nám na dotaz sdělilo, jak změny podporují a vítají, že ministerstvo problematiku otevřelo.

Jenže oslovení odborníci vidí navrhované zpřísnění sankcí jako unáhlené, bez jasné koncepce a věcné argumentace. „Pokud už někdo chce řídit stát jako firmu, což je z podstaty věci nesmyslné, měl by se řídit moderními zásadami managementu a leadershipu. Využívání principu cukru a biče je považováno za beznadějně překonané. Dnes se naopak staví na motivaci lidí. A je jedno, zda se jedná o komerční společnost nebo stát,“ míní Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Dodává, že je třeba věnovat větší pozornost prevenci a motivování účastníků silničního provozu před jejich trestáním. Minimálně tím, že jim policista na silnici rovnou sdělí počet aktuálně získaných/všech bodů. Pokud bude motorista vědět, na čem je, bude se rizika ztráty řidičáku víc bát.

Nám na navrhovaných sazbách nejvíc vadí plošné odstranění spodní hranice „od promluvy do duše – do X tisíc“. Nápad podle všeho míří proti korupčnímu jednání ve vztahu řidič-motorista. I podle oslovených odborníků se tím ale vytrácí možnost trestání postihu podle skutečného společenského ohrožení. „Přece jen překročit rychlost jízdy v centru velkého města v době dopravní špičky je něco jiného než stejné překročení rychlosti na periferii města během hluboké noci. Zkrátka u každého deliktu by měla být i nadále rozlišována stránka formální a materiální,“ končí Roman Budský.

V jaké podobě se nakonec bodový systém a pokuty změní, je v tuto chvíli ve hvězdách. Návrhy jsou v pracovní rovině a upřesní je třeba i plánovaný odborný seminář. Své si nepochybně přisadí také poslanci, z nichž je největší dopravní odborník každý, kdo někdy dostal řidičák. Jisté ale je, že se bodový systém po deseti letech změní, a resort dopravy si tím už vyšlapává cestičku k nepříjemným novinkám. Na dalších stránkách se podívejte, jak vypadá takový odpočet bodů a s kým se tam potkáte. Nikdy nevíte, za jak dlouho to budete potřebovat…

Odpočítávali jsme body: V čistírně

Jak probíhá školení na odpočet bodů a kdo na něj chodí? Vypravili jsme se to zjistit na mostecký polygon.

Výše jste se mohli dozvědět o tom, že bodový systém čekají zásadní změny. Kdo ale nejčastěji na českých silnicích chybuje? A jak probíhá den, na jehož konci si účastníci mohou ze svého konta odečíst tři body?

Je sobota tři čtvrtě na osm ráno, když zastavujeme na parkovišti mosteckého polygonu, kde se pokusíme najít odpovědi na své otázky.

„Začínáme třemi hodinami teorie,“ uzemňuje nás slečna v recepci. Tady už potkáváme dvanáct hříšníků, kteří si sem dnes přišli odčinit tři trestné body. „Šel jsem jen přeparkovat auto, na to přece nepotřebuji pás,“ vysvětluje jeden z mužů – ani jedna žena dnes nedorazila. Dalšího zase změřila policejní hlídka schovaná na úplně nejzbytečnějším místě. „Je mi jasné, že jste tady všichni nevinně,“ usmívá se ještě před vstupem do učebny lektor Jiří Parma ze společnosti Dekra.

Úplně kdokoliv

Dopolední blok přednášek překvapivě odsýpá – a to na první pohled teorie bezpečné jízdy nevypadá jako zrovna zábavná látka. Když ale lektor pouští jedno z neuvěřitelných ruských nehodových videí, která kolují internetem, učebnou se rození jednohlasné „ty jo!“. Následně identifikujeme, co kdo z řidičů na plátně udělal špatně. Diskuse je po celou dobu vášnivá a každý k ní má co říct – ať už probíráme správný průjezd zatáčkou nebo pravidla na kruhových objezdech. Připadáme si jako v diskusním kroužku anonymních alkoholiků.

„Je to náročné. Představte si, že přijdete v osm ráno a tady sedí dvanáct naštvaných lidí. Všichni jsou samozřejmě nejlepší řidiči a čekají, s čím na ně přijdu. Nakonec ale většina z nich uzná, že se něčemu přiučili,“ říká nám u oběda Jiří Parma, bývalý automobilový závodník, který se bezpečné jízdě věnuje čtrnáct let.

Podle něj nelze jednoznačně říct, jaká skupina motoristů přichází na odpočet nejčastěji. „Zaprvé zde bývají starší řidiči. Už vědí, že jim to nejde, ale potřebují jezdit. Do problémů se dostanou, protože už na to fyzicky nemají. Další významnou skupinou jsou sebevědomí podnikatelé. A pak samozřejmě mladí kluci, kteří se rychle vybodují,“ popisuje. Hlavně dříve na kurzy často přicházeli šoféři náklaďáků – kvůli překročení povolené váhy a nedodržování přestávek.

Také naše skupinka vypadá dosti různorodě – před budovou se po polední pauze řadí dvanáct aut různého stáří i hodnoty. Je zde stará fabia a punto, ale i „eskový“ mercedes nebo nové BMW. Stejně rozmanitá je i skladba řidičů. Všichni ale vypadají zcela normálně. Ostatně pro pachatele opravdu závažných přestupků není na školení místo – zúčastnit se mohou pouze lidé s maximálně pětibodovým přestupkem. A to jen za předpokladu, že na kontě nemají více než deset bodů.

Učíme se řídit

„Přijde mi absurdní, že se v Česku člověk musí permanentně soustředit na rychlost, jde to proti bezpečnosti. Vždyť víc než na okolní provoz dávám

pozor na to, jak mám nastavený tempomat,“ naznačuje, proč je tu dnes s námi další z motoristů. „Mnohem raději bych zaplatil desítku a nešaškoval tady,“ říká jiný z mužů. Převážně však mezi účastníky převládá spokojenost.

To už vjíždíme na cvičnou plochu. Začínáme ukázkou správného sezení a pak míříme mezi kuželky. Projet je padesátkou ještě jde, v sedmdesáti už ale létají po okolí. „Jde o rozdíl pouhých dvaceti kilometrů. Vsadím se, že každý z vás se někdy takto rychle řítil po městě,“ popisuje Parma. Dále pokračujeme k tréninku nouzového brzdění, ale i na různé kluzné plochy.

Po třech hodinách, kdy jsme si prošli celé kolečko, máme hotovo. Kurz byl tak akorát výchovný, zároveň si každý osvojil nějakou dovednost navíc. „Přeji vám, abyste dnes získané zkušenosti nikdy nemuseli použít,“ loučí se s účastníky lektor, když jim rozdává certifikáty potvrzující absolvování kurzu.

Statistika: Osm procent

Každý dvanáctý majitel řidičského oprávnění v ČR má na kontě minimálně jeden bod. Vyplývá to z údajů ministerstva dopravy ke konci roku 2015. Pokud se na bodované podíváme podrobněji, zjistíme, že procentuálně nejvíce řidičů se záznamem – přes deset procent – bylo v Ústeckém kraji. Naopak nejvzornější byli Pražané – jen 6,78 % z nich má bod. Nejvíce zápisů v rejstříku mají muži ve věku 41 let. V případě porovnání podílu na skupině určitého stáří pak jsou nejhorší čtyřiadvacetiletí. Nejvíce vybodovaných je mezi ještě o pět let staršími. Zajímavé je podívat se také na nejčastěji bodované přestupky. Zdaleka nejrozšířenější je překročení rychlosti v obci o méně než dvacet kilometrů v hodině. Docela šokující je, že téměř třicet procent bodovaných je postiženo za nepoužití bezpečnostních pásů a telefonování.

Víte, že…

… lektorem může být pouze držitel všech skupin řidičského oprávnění?

… musí také mít minimálně pětiletou praxi a vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání?

… školení pro odpočet bodů se může konat pouze na akreditovaných pracovištích?

… povinností pro taková centra jsou dostatečně dlouhé kluzné plochy s měřičem rychlosti, ale i speciální deska pro simulaci smyku zadní nápravy?

… v Česku jsou taková místa čtyři?

… cena kurzu se pohybuje kolem čtyř tisíc korun?

Autoři: Petr Slováček, Matouš Jelínek