Čtyřnápravové podvozky DAF: FAQ a FAK

Nizozemská automobilka DAF rozšířila portfolio podvozků Euro VI o další aplikace, na které v rámci nástupu nových modelů nejpřísnější emisní normy nebylo zpočátku ve výrobě místo. Tentokrát jsme se tedy dostali k řízení spíše speciálních konfigurací podvozku, které však na rozdíl od konvenčních podvozků umějí doslova divy.

FAQ

Čtyřnápravové vozidlo označené FAQ bylo fakt obratné. Mít tři natáčecí osy z celkových čtyř se jen tak nevidí, proto jsme si jízdu z Eindhovenu plného kruhových objezdů velmi užívali. Na malých kruhových objezdech jsme si navzdory chladnému počasí otevírali okénko, abychom si poslechli, jestli pneumatiky tří zadních os s minimálními rozvory v prudkých ohybech “naříkají”. Díky pouze jediné pevné ose uprostřed a dvěma natáčecím však nebylo zezadu slyšet žádné smýkání plášťů do boku.

Náprava tridem zahrnuje řízenou nápravu o nosnosti osm tun, poháněnou zadní nápravu o nosnosti třináct tun a řízenou vlečenou zadní nápravu o nosnosti 7,5 tuny.

Ticho

Pneumatiky tedy nejen nevydávaly chroptivý zvuk, ale také samozřejmě neměly problém s kilometrovým výkonem. Natáčecí nápravy s jednoduchou montáží byly obuté do pneumatik rozměru 385/55 R 22.5, hnaná třetí osa používala dvojitou montáž s pláštěm 315/70R 22.5.

Proč mělo vozidlo tak robustně dimenzované obutí? Odpověď najdeme v nizozemské legislativě, která čtyřnápravovému vozidlu dovoluje celkovou hmotnost 36 tun. Zkoušené vozidlo navíc na všech nápravách mělo vzduchové měchy, takže jízda s vozidlem naloženým na 34 tuny byla snadná jako s osobním automobilem.

Jedenáctilitr

K pohonu 34tunového vozidla sloužil šestiválec MX-11 o výkonu 291 kW. V klasickém přepočtu tzv. koní na tunu vycházela přijatelná hodnota poměru 11,6. Pro rovinatou krajinu Nizozemska jsme o ještě silnějším provedení jedenáctilitrové jednotky MX-11 neuvažovali, ale v náročnější topografii tratě by zkoušená specifikace byla slabá. Když k tomu uvážíme české poměry se snahou převézt tzv. jednou fůrou co nejvíce nákladu, mělo by cenu uvažovat jen o nejsilnějším provedení jedenáctilitrové šestiválce o výkonu 320 kW a točivém momentu 2100 N.m (zkoušený vůz měl k dispozici 1900 N.m).

Přetěžovat řízené zadní nápravy s jednoduchou montáží se však nevyplácí. Platí to nejen pro DAF. Zkoušené vozidlo sice vynikalo manévrovatelností ideální pro například velmi omezené prostory či dovoz materiálu na stavbu satelitních městeček s velmi omezenými komunikacemi a pro svoz fekálního odpadu s nutností dostat se přesně i do těžko přístupných míst. Dopravce však musí míru nakládky přizpůsobit požadavkům výrobce, aby mu skvěle obratné vozidlo se třemi nápravami s jednoduchou montáží kol náležitě dlouho sloužilo.

Robustnější FAK

Druhé čtyřnápravové vozidlo bylo osazeno tříosým přívěsem. Celková technická hmotnost soupravy činila padesát tun. Tridem tažného vozidla používal natáčecí první nápravu, ostatní dvě používaly dvojmontáž obutí rozměru 315/70 R 22.5. Díky tomu byl tridem kontejnerového vozidla schopný unést o půl tuny větší zatížení než trojice náprav u verze FAQ s dvěma natáčecími osami.

První zadní je 7,5tunová řízená vodicí náprava, druhá třináctitunová poháněná a poslední tvoří vlečená dvojmontáž na deset tun.

Podvozek s kontejnerovou nástavbou a přívěsem s druhým kontejnerem poháněl šestiválec MX-13 o výkonu 340 kW a točivém momentu 2300 N.m. Opět šlo o specifikaci vhodně zvolenou do rovinatého nizozemského prostředí, ve kterém síla motoru stačila pro běžnou dynamiku nákladní silniční dopravy.

Automatizovaný AS-Tronic

Agregát byl opět spojen s automatizovanou převodovkou, která poctivě držela otáčky v oblasti ekonomického režimu maxima točivého momentu v rozsahu 1000-1450 min^-1. Souprava tažného vozidla FAK s přívěsem sice byla osazena kontejnery, ale stejně dobře by mohla posloužit stavební firmě, která by si na záď tažného vozidla umístila nakládací „ruku“. Konfigurace FAK tridem s dvoumontáží na poslední nápravě je pro takovou konfiguraci vhodná, protože nástavba za zadními koly zvyšuje během nakládky palet namáhání zejména poslední osy.

Pro zvládání někdy malých kruhových objezdů stačila pouze pření natáčecí náprava tridemu tažného vozidla, protože přívěs téměř kopíroval stopu předního vozidla. Dlouhá souprava tak snadno a bez nájezdu na zvýšené okraje kruhových objezdů zvládala prudké ohyby. Stačilo jen poctivě najíždět bez nutnosti ubírat na tempu. To jsme zvolili svižné, což se občas projevilo zvukem pohybu kontejneru v kotvicích patkách podvozku.

Vzduchové pérování tažného vozidla i přívěsu opět skvěle zafungovalo v zatáčkách, kde jsme vnímali stabilitu soupravy navzdory svižnému tempu. K němu byl vhodným partnerem ZF retarder o výkonu 500 kW, takže provozní brzdy jsme používali jen při zastavení na semaforu či stopce.