TEST Daewoo Evanda 2,0 16V - Svezeníčko

Pohled do ceníku je tradičně povzbudivý a tak jsme s nástupcem řady Leganza vyrazili do praktického provozu.

Evanda vychází designově ze studie Magnus, kterou automobilka představovala v autosalonech v dobách, kdy hledala strategického partnera. Evanda, jejíž karosérii navrhovalo studio Italdesign, je tak jedním z prvních produktů nově vzniklé společnosti GM DAEWOO AUTO AND TECHNOLOGY a je na ní znát větší důraz na vkus evropských zákazníků. Stojí před námi klasický tříprostorový sedan, bez německé strohosti a kupodivu i bez korejské všeobecné zaoblenosti. Z praktického hlediska se nedá karoserii vytknout nic, naopak řešení tvaru světlometů či zvyšující se dolní linie zadních skel mohou být inspirativní i pro jiné značky. Trochu násilně může působit rozděleni činné plochy zadních skupinových svítilen, to je ale víceméně věc vkusu a řečeno s klasikem, na funkci to vliv nemá.

Také po otevření chvalitebně širokých a do dostatečného úhlu se otevírajících dveřích je vše v intencích třídy. Interiéru totiž vládne střízlivost, u asijských aut vzácná, u sedanů žádoucí. Sedadla v přední řadě mají ovšem krátké sedáky a hlavně opěradla, při jízdě jsou ale pohodlná a boční vedení je také slušné. Pohled na palubní desku plnou oblin je sice uklidňující, použité plasty by ale jistě mohly být na dotek příjemnější. Na středovém panelu nechybí imitace dřevěného obložení, naopak autorádio a měnič CD s viditelnými štěrbinami nepůsobí nejreprezentativněji. Opět ale musíme zdůraznit, že vše ve voze je pohodlně ovladatelné a například intuitivnost ovládání automatické klimatizace by Daewoo mohlo v Evropě vyučovat.

Smíříme-li se s volantem, jehož věnec by opravdu zasloužil zesílit, čekají nás ve voze už jen samá příjemná překvapení. Například vzadu je místa pro nohy i hlavu víc než dost a kožené sedačky navozují dojem auta vyšší třídy. Zadní opěradlo, rozdělené 1:2 se dá nezávisle sklápět, ale vzniklý průchozí otvor je hodně úzký. V zadním opěradle je ukryta i prostorná sklopná opěrka, využitelná jako držák drobností či nápojů. Zavazadlový prostor s jen průměrným objemem 435 l uspokojí běžné potřeby posádky, bohužel do jeho prostoru zasahují oblouky zavěšení víka.

Pobyt v interiéru Evandy také přináší specifickou zvukovou kulisu – zvuky v kabině od hovoru přes hudbu z autorádia až po chrastění svazkem klíčů se ve voze ozývají zcela jinak, a jakoby zřetelněji než v ostatních autech – tento subjektivní dojem potvrdilo několik osob a uvádíme jej jen pro dokreslení dojmů z vozu.

Nalezení optimální polohy pro řízení není problém díky všestranně elektricky nastavitelné sedačce, volant je bohužel pouze výškově seřiditelný. Řadicí páka s objemnou rukojetí má sice trochu gumový chod, dráhy řazení jsou ale poměrně krátké. Po nastartování zážehového čtyřválcového dvoulitru o maximálním výkonu 96 kW se sice chvíli ozývá trochu suchý a nezáživný zvuk, po krátkém zahřátí se agregát promění v poslušnou a uhlazeně běžící hračku v řidičových rukou.

Vůz je přiměřeně svižný - rychlejší rozjezdy z místa ani průběžné zrychlování mu problémy nedělá, není však na takovéto aktivity příliš naladěn. Odpružení je totiž poměrně komfortně nastaveno a tak například ponory přídě jsou v kinematice vozu častým jevem. S nastavením podvozku se musí počítat i při nájezdech do zatáček, kdy dává Evanda zřetelně najevo svůj sklon k nedotáčivosti a náklonům. Vše je ale dvousečné – zatímco za volantem nám vůz připadal až příliš měkký, zbytek posádky si pochvaloval plavnou jízdu a problémy s náklony nehlásil. Brzdy mají pozvolný nástup, ve výsledku jsou ale dostatečně účinné i při opakovaném zatížení.

Za celou dobu přibližně osmisetkilometrového testu jsme naměřili průměrnou spotřebu 9,7 litru, což považujeme za dobrou hodnotu. Největší slabinou vozu se tak ukázala pouze absence parkovacích senzorů, protože architektura vozu s dlouhým zadním převisem neumožňuje optimální orientaci jak při výhledu dozadu, tak při pouhém spoléhání se na boční zrcátka.

S dotaženým designem, bohatou výbavou a velmi konkurenceschopnou cenou pak už zbývá jen najít zákazníka, kterému nebude vadit nemožnost individualizace výbavy vozu a především jeho sportu se bránící podvozek. Výsledek? Velmi slušné, i když specifické auto za naprosto konkurenceschopnou cenu.