Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Dakar 2018: Ohlasy po 8. etapě. Jak je na tom Klymčiw? A jak závod zatím hodnotí ostatní Češi?

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)
V neděli pokračovala na Dakaru maratonská etapa, tedy dva závodní dny s přenocováním mimo týmové a servisní zázemí. Povětrnostní podmínky znesnadnily vybudování dostačujícího bivaku v cíli etapy v Tupize.

Pondělní devátá etapa byla zrušena a kolona účastníků se vydala do argentinské Salty. Na trase však byl stržen jeden z hlavních mostů, a tak museli organizátoři naplánovat novou objízdnou trasu.

Klymčiw dál v umělém spánku

Český motocyklový jezdec Ondřej Klymčiw, který měl ve třetí etapě těžký pád, podstoupil v sobotu v nemocnici v Limě operaci dvou zlomených obratlů. Ta proběhla v sobotu v pořádku a bez komplikací.

„Ondra je dál udržován v umělém spánku. Probuzený bude nejspíš ve středu, ale lékaři mu postupně začali snižovat anestetika. Jeho zdravotní stav se vyvíjí dobře. Stále leží na pokoji jednotky intenzivní péče a na normální pokoj půjde až po probuzení," uvedla Ondrova manželka Tereza, která je s ním v nemocnici v Limě. Jeho stav se každým dnem zlepšuje, což jsou dobré zprávy pro celý tým i fanoušky.

Prokop bojoval se šejkem

Posádka týmu MP Sports Martin Prokop a Jan Tománek (Ford Raptor F-150) zdárně zdolali první maratonskou etapu letošního jubilejního Dakaru. K jejímu průběhu se detailně rozpovídal úspěšný jezdec.

„Druhá část maratonu představovala 498 závodních kilometrů, což po vysilující etapě z předchozího dne nebyly žádné příjemné vyhlídky. Celé to začalo pořádným offroadem a hodně nám daly zabrat praskliny v zemi, před kterými nás pořadatel varoval. Tohle nebezpečí se objevovalo na místech, kde by to člověk nečekal, a trefit takovouhle prasklinu by znamenalo velký problém. Bylo lepší ubrat tempo a soustředit se na hledání tohoto nebezpečí. Hned v první části pořadatelé nastražili chytrák v podobě sjezdu a výjezdu do úzkého řečiště s měkkým hlubokým pískem. Na chvíli jsme tam uvízli a museli se Shrekem jezdit dopředu a dozadu a snažit se najít řešení kudy ven. Hrozilo, že to nevydrží spojka, a tak jsem se rozhodl zariskovat a vybral si velmi ostrou stěnu, kterou zdolala jen nějaká motorka. Shrek tam jako zázrakem vyšplhal a my mohli pokračovat.

Za chvíli jsme před sebou viděli Mini Poláka Przygonského a to mi dodalo chuť trochu přidat. Frčeli jsme parádně a zdolávali nástrahy v podobě velbloudí trávy a dokonce i dun. Jejich zdolávání ve 3 500 metrech nad mořem není moc zábava, protože zásadně chybí výkon motoru a jen se hrabete s vykulenýma očima na sebemenší kopeček písku. Zásadní zlom nastal, když jsme špatně odbočili a jeli několik kilometrů špatným kurzem. Zjistili jsme to, až když jsme trefili velkou díru, která by normálně měla byt v roadbooku. Vracení se nás stálo spoustu drahocenného času a kontakt s polským soupeřem.

To nebylo bohužel všechno, ve velbloudí trávě jsme bohužel nenašli jeden waypoint a museli se vrátit na poslední, který jsme vzali, abychom se zase chytli správného kurzu. V té chvíli nás minul peugeot Al Quassimiho a bylo jasné, že jsme si chybou dost zavařili. Začala stíhací jízda, během které my byli rychlejší než šejk. Do cíle zbývalo 280 kilometrů, a tak já nechtěl nic jiného než se dostat před něj.

Dostat se na vzdálenost výstražného sentinelu nebylo přes množství prachu a nebezpečného terénu moc jednoduché, ale párkrát se nám to povedlo a divili jsme se, proč nám neuhýbá. Do toho, jsme měli problém předjet čtyřkolky a motorky, které vůbec nereagovaly na naše znamení. Jejich předjíždění nás hodně brzdilo v souboji s Al Quassimim a hlavně došlo k několika nebezpečným situacím, když jsme čekali, že nás motorky pustí jako obvykle. Jenže se nic nestalo a my je málem trefili. Když jsme předjížděli Pepu Macháčka, došlo nám, že problém je na našem nefunkčním vysílači. To znamenalo, že budeme skoro 300 kilometrů polykat prach od peugeotu před námi a ztrácet dál čas.

Chtěli jsme se před něj zkusit dostat, ale ve zrádném terénu to bylo moc riskantní. Bylo lepší se stáhnout a čekat v prachu na nějakou příležitost. Ta přišla až v horách, kde my byli v technickém úseku mnohem rychlejší a zároveň se tolik neprášilo. Tak jsme se mu dotáhli až na nárazník a troubili jsme a blikali jako o život asi dvacet kilometrů. Okno bylo na mnoha místech potlučené okno z toho, jak od peugeotu létaly kameny. Stáhli jsme se zase raději do bezpečí.

Naše chvíle nakonec přišla na výjezdu z jedné řeky, kde udělal náš soupeř chybu a na chvíli zavrávoral, jestli má jet doleva nebo doprava, čehož jsme využili a dostali se před něj. Do cíle zbývalo 60 kilometrů a podařilo se nám na něj najet ještě docela dost času. Škoda, že jsme se před něj nedostali o 200 kiláků dříve. Nakonec mám radost, že jsme maraton zvládli a Shrek to vydržel. Byl sice problém se zadním diferenciálem, který měl kvůli poškozenému chlazení teplotu 180 °C, takže je zázrak, že to vydržel.

Video se připravuje ...

Po příjezdu do bivaku jsme zjistili, že další etapa je kvůli počasí zrušena. Proto nás čekal okamžitý přesun do Salty, což obnášelo dalších 600 kilometrů za volantem. Ale docela jsem to uvítal, protože mi maratonská etapa vzala dost sil a jeden den odpočinku se bude mě s Jendou dost hodit, stejně tak i Shrekovi, který dostane zase trochu lásky od mechaniků.“

Macík třetí. Brabec ve čtyřicítce.

Po osmé nedělní dakarské etapě, plné technických těžkostí, vybojoval Martin Macík se svou posádkou výborné průběžné třetí místo v poli kamionů. Je to nejlepší dosavadní umístění na Rallye Dakar jezdce týmu Big Shock Racing.

„Jsme už neuvěřitelně sehraní. Nedělní opravy jsme zvládli ukázkově. Dáváme do toho všechno. Máme před sebou pár posledních etap a ty si chceme naplno užít,“ vzkazuje Martin Macík. Navíc v neděli si úspěšně vedl i Jan Brabec, týmový motorkář s motokrosovým stylem jízdy, který se jako nováček srdnatě pere s navigací. I když ho zlobila spojka, etapu Brabec dojel jako 34. a celkově poskočil na 40. místo. Oběma jezdcům se osvědčila strategie být v pohodě a „jet si svou“, zodpovědně a vyrovnaně. Podat vždy nejlepší možný výkon a umět si poradit v neočekávaných situacích, které jsou v dakarských etapách na denním pořádku.

Do druhé maratónské etapy startovali jezdci po noci strávené mimo hlavní bivak a bez zázemí týmu i asistence mechaniků. Posádka Franty, kamionu týmu Big Shock Racing s číslem 510, vyrazila na trať vedoucí z Uyuni do Tupizy po zběžném nočním servisu a drobných opravách. „Rozmanitá etapa nás vedla pískem, kamením i bahnem vysoko do hor. Auta tu ztrácela výkon a první oprava na sebe nenechala dlouho čekat. Bohužel jsem zase utrhnul tlumič, tentokrát na pravém zadním kole, a také brzdu. Takže jsme museli zastavovat na opravu a ztratili asi 10 minut,“ popisuje Martin Macík, pilot kamionu Liaz, vývoj nedělní etapy. Na přejezdu mezi první a druhou částí etapy stihl Michal Mrkva, mechanik posádky, opravit tlumič.

Brzy začal zlobit také motor, který nejel úplně na plný výkon. „Bohužel se ozval zrovna v maratónské etapě. Je to závada, kterou nevidíš. Způsobilo ji bahno. Voda se dostala do elektriky a začalo zlobit turbo, což nás trochu přibrzdilo. Až si Frantu vezmou mechanici do parády, bude zase šlapat jako hodinky. Etapa mi sedla, jeli jsme nejlépe, jak se v rámci možností dalo. Těšíme se na další závodění, budeme dál bojovat a dělat vše pro co nejlepší výsledek,“ popisoval dobrodružství s technikou v cíli Macík.

Video se připravuje ...

Bodoval také Jan Brabec. Na trati ho zlobila spojka a po dojetí do cíle a krátkém rozhovoru s traťovými komisaři se mu dokonce motorku nepodařilo vůbec nastartovat. „Já vůbec nemám problém s jízdou, rychlost je dobrá, dokážu si na motorce odpočinout, uvolnit se, takže mám pořád dost sil. Poradím si, když mi přes cestu běží pes, zvládl jsem pár karambolů. Ale ještě piluji navigaci, občas mi nejde soustředit se na jízdu a roadbook současně. A pak samozřejmě to ranní vstávání,“ říká „Brabčák“, který prozatím zvládá svůj první Dakar ukázkově. Jediné, čeho lituje, je dvouhodinová penalizace z první etapy.

Kolomý jel bez spojky!

Během osmé etapy se musel jezdec tým Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý potýkat s technickými problémy. Dokázal si s tím ovšem poradit výborně a do cíle dorazil na páté pozici. Do nejlepší desítky v pořadí kamionů už mu nyní chybí „pouhé“ dvě hodiny. Martin Šoltys dojel na dvanáctém místě a v celkovém hodnocení poskočil o příčku výše.

„Maratonská etapa byla nádherná. Jelo se po tratích, které mi vyhovujou. V první půli dnešní etapy se nám dostal prach do spojky a začali jsme mít velký problémy, jsme strašně rádi, že jsme v cíli. Měli jsme i pár výletů z trati, někdy velká zábava. Opravdu se pořadatelům tato etapa povedla,“ říkal v provizorním bivaku Martin Kolomý.

Video se připravuje ...

„Etapa začala velice dobře, jelo se nám perfektně, až ke konci úvodní části nás začala zlobit technika, kterou jsme se snažili opravit, ale nepovedlo se. Musím Martina opravdu pochválit, jak si se vším umí poradit. Odjet téměř tři sta kilometrů bez spojky nedokáže jen tak někdo. A navíc s pátým nejrychlejším časem? Klobouk dolů,“ chválil svého kolegu Jiří Stross. „Bohužel bivak je tady pod vodou, takže je zavřený. Přejíždíme tak rovnou do Salty, protože devátá etapa je kvůli dešťům zrušena,“ dodal.

Martin Šoltys skončil ve druhé části maratonské etapy na dvanácté pozici a v celkovém hodnocení je jedenáctý. „Tentokrát to bylo docela dobrý, utíkalo to rychle. Žádný zásadní problém jsme neměli. Akorát nám moc nefungoval posilovač na spojku, takže jsem si docela zařadil. Bolí mě z toho trochu ruka, ale jinak všechno v pohodě,“ hodnotil osmou etapu Šoltys.

Počasí v Bolívii opět zaúřadovalo a devátá etapa musela být zrušena. „Včera tu byla nějaká velká bouřka a vyplavila bivak, to je jeden z důvodů proč se devátá etapa ruší. Další důvod je, že někde po cestě do Salty je zaplavený most a nejde se tam dostat, tak pořadatelé hledají nějakou alternativu,“ líčil problémy s tratí manažer týmu Jan Kalivoda.

Zatracená velbloudí tráva

Dohromady přes 1000 kilometrů v Bolívii mají za sebou závodníci týmu Barth Racing v posledních dvou etapách na Rallye Dakar. Byly maratonské, takže v sobotním večeru nemohli jezdci využít servis týmové asistence. Nejlepšího výsledku dosáhl Josef Macháček, který dojel v neděli na 12. místě a celkově se posunul na 16. příčku. Zdeněk Tůma dokončil maratonskou etapu jako patnáctý a je stále nejlepším českým čtyřkolkářem na Dakarské rallye. V průběžném pořadí drží 14. místo. Motocyklista David Pabiška dojel 45. a celkově je na 49. místě. Automobilová posádka Boris Vaculík a Martin Plechatý bohužel v soutěži už nepokračuje.

Stovky kilometrů po bahnitých cestách, v loužích, za deště a zimy. Takové podmínky čekaly na závodní konvoj. V sobotu večer byli jezdci ubytováni v kasárnách bez servisního týmu v bolivijském městě Uyuni. Z něho se pak v neděli přesunuli do Tupizy, která však byla kvůli dešti pod vodou. Bivakovalo se tak před vjezdem do města. „Po více než osmi stovkách ostrých kilometrů jsem přijel do bivaku a zjistil, že budu spát na silnici. Ať žije Bolívie,“ glosoval situaci Josef Macháček, pětinásobný vítěz nejtěžší soutěže.

Video se připravuje ...

Šedesátiletý jezdec na čtyřkolce během etapy také havaroval. „Naštěstí jen při nižší rychlosti jsem otočil stroj vzhůru nohama. Valily se na mě nepříjemnosti, vzal jsem si dvě levé rukavice a pak zabloudil,“ vyprávěl Macháček z týmu Barth Racing. Problémy mu dělala také ostrá velbloudí tráva. „V neděli jí bylo naštěstí méně, ale odešel mi tlumič. Když jsem tedy přejel přes hrbol, tak mě to vykopávalo. Naštěstí se to povedlo ustát,“ tvrdil Zdeněk Tůma, kterému zase vadily louže. „Snažil jsem se jim vyhnout, hlavně toho bláta. Ale to pak není skoro žádné závodění.“

Závodníci se dostávali v Bolívii do výšky přes 4000 metrů nad mořem. Přetěžké podmínky se projevovaly v momentě, když někdo havaroval. „Spadnete, a když zvedáte motorku z velbloudí trávy, neskutečně vám pumpuje organismus. V ten moment jsem si myslel, že omdlím nebo umřu. Nestačil jsem dodýchat,“ popisoval David Pabiška, jezdec na motorce. „V těchto výškách se tempo musí upravit, aby to organismus mohl vydržet. Kyslíku je tam zatraceně málo. Připravoval jsem se na to, je to ale při pádech náročné.“

Víkend v Bolívii byl velice krušný. „Ještě jsem nezažil takovou maratonskou etapu. Najet 450 kilometrů a 490 kilometrů na jedny pneumatiky? To už je za hranou životnosti a nějakého průseru,“ doplnil Pabiška, kterého stále pobolívá rameno kvůli naražené klíční kosti z úvodní etapy. I proto je rád, že si v pondělí odpočine.

„Využiju toho, že se dám dohromady,“ potvrdil Pabiška. To Macháček by rád závodil. „Potřebuji nahnat minuty, každý den se mi hodí. Navíc si nemyslím, že to bude úleva, přejezd do Argentiny bude i tak v těch povodních náročný.“

Automobilová dvojice týmu Barth Racing Boris Vaculík a navigátor Martin Plechatý se nedostala včas do bivaku v bolívijském Tupizu. „Patnáct kilometrů po startu nedělního dne jsme v prachu dostihli pomalu jedoucí vozidlo, které dlouho nereagovalo na zvukové znamení. Uprostřed pisty šlápl na brzdy takovým způsobem, že jsme ho zezadu torpédovali. Tím jsme si přišli o chladiče a nemohli pokračovat dál,“ popisoval Vaculík rozhodující incident.

Video se připravuje ...

Cílem Borise Vaculíka, který úspěšně závodil v autokrosu, bylo hlavně překonat peruánské duny. Když se však dostal do Bolívie, v rámci maratonské etapy musel vzdát bez vlastního zavinění. „Vůbec nevím, o koho se jednalo. Byl tam velký prach. Pilot jen vystoupil, pofackoval si zadek auta a odjel,“ popisoval Vaculík, který musel vůz společně s navigátorem opravovat. „To se nám povedlo po více než dvanácti hodinách. Kolem desáté hodiny večerní jsme vyrazili na trať s tím, že to půjdeme zkusit. Etapa už byla hodně rozbitá a náročná.“

Od pořadatelů však obdržel špatnou zprávu. Do provizorního bivaku v Tupizu se musel dostat do osmé hodiny ráno. „To bychom však nestihli, ani kdybychom se rozkrájeli. Rozhodli jsme se tak po zralé úvaze ukončit účinkování v letošním ročníku. Z tratě jsme se vrátili a vyjeli až následující den,“ vysvětloval Vaculík, který neskrýval obrovské zklamání. „Hodně mě to mrzí. Po nejhorších etapách v Peru, které jsme přežili, nás vyřadí jeden idiot. Teď už s tím nic neuděláme.“

Ouředníček dostal penalizaci

Posádka South Racing CE Tomáš Ouředníček a David Křípal (Ford Ranger) dorazili do cíle 8. etapy, která byla tou nejdelší letošního ročníku, na 36. místě. V celkové klasifikaci se posádka posunula na 40. příčku. To se jim podařilo navzdory čtyřhodinové penalizaci, kterou jí pořadatelé udělili za ukončení 7. etapy po časovém limitu.

Do průběhu soutěže tvrdě zasáhlo i počasí a prudké deště nakonec přinutily organizátory zrušit 9. etapu. Kromě trati byl zasažen nepříznivými povětrnostními podmínkami i servisní park, ze kterého se stala blátivá kaluž. Týmům bylo povoleno vydat se na cestu do dalšího bivaku v argentinské Saltě ihned po dokončení 8. etapy.

Peugeot vládne automobilům

Ve druhé části maratonské etapy letošní Rallye Dakar se soutěžící vydali na 498 kilometrů dlouhý měřený úsek (včetně nejvyššího bodu soutěže ve výšce 4786 m) bez obvyklé přípravy poskytované nočním servisem.

Posádky Teamu Peugeot Total tuto obtížnou zkoušku dokonale zvládly: Carlos Sainz a Lucas Cruz nadále celkově vedou, zatímco Stéphane Peterhansel s Jean-Paul Cottretem a Cyril Despres s Davidem Casterou se vzpamatovali ze včerejšího zdržení a v etapě dojeli na prvním a druhém místě.

Video se připravuje ...

Peterhansel a Cottret dohnali čas, který ztratili v sobotu, dosáhli druhého etapového vítězství v tomto roce a Peterhansel oslavil 40. vítěznou etapu v automobilu na Dakaru. Aktuálně snížili ztrátu na celkové druhé místo jen na něco málo přes sedm minut.

Poté, co se Despres a Castera obětovali, aby pomohli svým francouzským kolegům, sobotní jízdou se vrátili mezi nejlepší časy. Připsali si druhé místo v etapě, když byli jen o 49 sekund pomalejší než Peterhansel s Cottretem.

Sainz a Cruz, kteří teď mají velký náskok v čele celkového pořadí, v nedělní etapě neriskovali a dokončili ji na pátém místě. V celkovém pořadí vedou s náskokem 1:06:37 hodiny.

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)