Dějiny Dakaru: Sabine, jméno mé. Muž, který založil Dakar... (4. díl)

Zahynul během „svého“ závodu, když mu bylo šestatřicet a příští rok by se dožil sedmdesáti let. Mnoho tisíc závodníků mu může dodnes děkovat za jeho úspěšnou myšlenku.

Ztratil se v lednu 1977 při Rallye Abidjan-Nice a tehdy ho napadlo zorganizovat soutěž pro dobrodruhy. Podařilo se mu daleko více. Aniž by to tušil, jeho nápad vstoupil do historie motoristického sportu. V jeho životě hrálo roli třikrát datum 14. ledna. V roce 1977 ho našli v tento den v poušti Ténere, o dva roky později ve stejném dnu skončil první ročník Dakaru a v roce 1986 zahynul 14. ledna při havárii vrtulníku.

„Sabine vždycky dbal na dobré vztahy s místním obyvatelstvem a na to, aby soutěž Paříž-Dakar byla svého druhu humanitární akcí. V konvoji doprovodných vozů a letadel nikdy nechyběly léky ani potraviny určené k distribuci v nejzoufalejších místech. Jeden pořadatelský kamion dokonce vezl jako dary hloubková čerpadla. A tak zatímco jsme se motali lesem na hranicích s Burkina Faso, Thierry slavnostně předával něco z těch věcí starostovi v městě Gao. Potom ještě dekoroval místní malé fotbalisty, rozdával trička a novináři v jeho partě pilně fotili. Bylo v tom hodně sebeprezentace, ale myslel to naprosto upřímně. Afriku totiž miloval.“

Těmito slovy popsal Josef Kalina, účastník třiceti ročníků Dakaru, v knize „Dlouhá křivolaká cesta“ poslední hodiny Sabinova života.

Charismatický Francouz se chtěl vrátit do městečka Ghurma Rharous ve státě Mali, kde byl cíl etapy. Věděl, že účastníci soutěže jsou roztroušeni v okruhu téměř jednoho tisíce kilometrů. Potřeboval organizovat záchranné akce tak, aby dal kolonu účastníků zase dohromady.

Proč vzlétl vrtulník?

Dodnes nikdo nevysvětlil, z jakého důvodu se v padající tmě a písečné bouři zvedla po sedmé večer helikoptéra s ním na palubě. Vždyť právě on odmítal noční lety. A to Thierrymu jeho krajan a závodník Pierre Lartigue slíbil, že se pro něj vrátí, až dojede do cíle. Bylo to pouhých osm kilometrů.

„Helikoptéra asi hledala cíl, a tak se řídila světly vozu Suzuki Philippa Joineaua. Pilot sledoval světlo pod sebou a zřejmě si nevšiml, že se terén zdvíhá. Vletěl do duny, jediné v okolí sto padesáti kilometrů. Byla to hloupá náhoda,“ popsal tragédii francouzský motocyklista Cyril Neveu, vítěz prvního ročníku soutěže.

Vrtulník se po nárazu roztrhl a trosky se rozletěly v okruhu několika stovek metrů. Při nehodě zahynula celá posádka: ředitel soutěže Thierry Sabine (36), zpěvák Daniel Balavoine (33), novinářka Nathalie Odentová (25), rozhlasový technik Jean-Paul le Fur (35) a pilot François Xavier-Bagnoud (25).

Belgičan Jacky Ickx, bývalý pilot formule 1 a vítěz Dakaru z roku 1983, tehdy po tragédii prohlásil: „Úžasný chlap. Takoví lidé jsou výjimeční jako generálové. Byl jako Rommel nebo Montgomery. Nevím proč, ale osobnosti jako on se objeví jednou za mnoho a mnoho let.“

Zakladatel Rallye Dakar Thierry Sabine: Pan Dakar

Popel šestatřicetiletého Sabina byl rozprášen v poušti. V místě, kde kdysi stál široko daleko jediný strom, byl vztyčen pomník. O rok později se zde konvoj účastníků zastavil a všichni vzdali v tichosti hold zakladateli Dakaru.

Soutěž tehdy pokračovala až do cíle a od dalšího ročníku stál v jejím čele Sabinův otec Gilbert. V roce 1994 ji prodal společnosti Ammaury Sport Organisation (A.S.O.), která řídí Rallye Dakar dodnes. Ovšem už úplně v jiném duchu, než v jakém ji vymyslel a organizoval Thierry Sabine.

Vzpomínky Čechů na Sabina

Karel Loprais

Pamatuji si ho z doby naší první účasti v šestaosmdesátém. Shodou okolností to byl jeho osudný rok. Moc jsem s ním tehdy do přímého kontaktu nepřišel, protože jsme byli s tatrovkami nováčky. Snažili jsme se dávat pozor, abychom něco nepromeškali nebo někde nezabloudili. Sabina však nešlo přehlédnout. Už proto, že byl za jakéhokoliv počasí oblečený v bílé bundě či kombinéze. A také se pohyboval úplně všude. Ne že by nevěřil spolupracovníkům, ale Dakarem žil. Každému z účastníků dával najevo, jak je rád, že přijel. Byl to vážně sekáč a teprve s odstupem času si člověk uvědomí, jak skvělou věc vymyslel.

Jiří Moskal

Thierry byl mimořádný člověk. Dokázal všechno uspořádat, zařídit a sehnat na to peníze. Současně však byl ohromně vstřícný vůči všem účastníkům soutěže i obyvatelům Afriky. Věděl, že řada z nás jela Rallye Dakar kvůli dobrodružství, ale bylo mu jasné, že to musí dané zemi také něco přinést. Mám na mysli především technické vybavení, které dokázalo tamním obyvatelům usnadnit život. Ať už to byla různá čerpadla a elektrocentrály, ale nezapomínal ani na léky. Vzpomínám si, jak jsme startovali do jedné etapy s těžkými dunami a Sabine nám popřál hodně štěstí. O řadu hodin později nás vítal v cíli. Dakar by za jeho éry byl o sto osmdesát stupňů jiný než dnes.

Josef Kalina

„V noci v bivaku rozeznávám u jednoho ohně postavu Thierryho Sabina. Zamyšleně hledí do plamenů. Když si mě všimne, vlídně se usměje a zve mě k sobě. Ochotně mě spojuje rádiem s lékaři a já se dozvídám, že kluci z liazky jsou po havárii v nemocnici, ale v pořádku. Vracím vysílačku, a ještě si vyslechnu, jak mi Sabine děkuje, že jsme s tatrovkou vytáhli zapadlý mercedes s palivem pro helikoptéry. Ve spěchu se s ním loučím a pospíchám za zbytkem českého mančaftu. Kdybych tehdy věděl, že Thierrymu zbývají čtyři dny života, tolik bych nespěchal. Už jsme se bohužel nikdy nesešli.“