Budoucnost čerpacích stanic: Boj o každý litr

Pumpaři neměli za socialismu moc dobrou pověst. Však si možná vybavíte film Pumpaři od Zlaté podkovy s Jiřím Krampolem, Jiřím Bartoškou, Václavem Moravcem a Josefem Vinklářem. Je to zrcadlo té doby, šidilo se při tankování a všelijak kradlo, ale tyhle časy jsou pryč, uplynulo od nich přes čtyřicet let. Mimochodem, čerpačka z tohoto filmu stále funguje…

Marže padesátník

Oslovili jsme několik majitelů, kteří provozují buď jednu, nebo pár čerpaček. Jedním z nich je Václav Tesárek z České Lípy, který se svým synem provozuje devět čerpaček Vendys. „Opravdu to je celkem řehole a musí to být lidi, kteří si vše dělají sami. A musím říct, že některé komentáře v televizi, nebo prostě i v médiích vůbec jsou hrůza, katastrofa, spíš jde o dezinformace než informace,“ říká Václav Tesárek. Je to asi padesátník, dost vysoký, jeho tvář nezapře léta dřiny a starostí.

Dezinformacemi naráží na marže z paliva. „Já to řeknu rád na rovinu, my se pohybujeme s maržemi od padesáti haléřů do koruny padesát. A záleží taky na objemu paliva, které na dané čerpací stanici vytočíte. My máme v průměru sto padesát až dvě stě tisíc litrů paliva měsíčně. Ale ty velké sítě čerpacích stanic udělají i půl milionu,“ vysvětluje Václav Tesárek. Ten pak ještě dodal, že marže patří mezi nejnižší zisky pumpy. Musí se přizpůsobit potřebám zákazníka, v dnešní době je nejvíc žádaná dobrá kvalitní káva, jídlo, cigarety a taky servis obsluhy.

Toyota vyvíjí ultra rychlé tankování vodíku u kamionů. 900 km zvládne za 12 minut

Profi

2

I řízení prochází žaludkem

Každá čerpací stanice musí držet krok s těmi ostatními. Jinak by rychle zanikla, což potvrzuje v rozhovoru i Václav Tesárek. Konkurence je přece jen v Česku veliká. Máme jednu z nejhustších sítí pump v Evropě a i řidiči se chtějí dobře najíst. „Snažíme se dělat svoje bagety i svoje teplá jídla, která nabízíme na dvou čerpačkách. Ostatní nejsou tak velké, abychom je mohli nabízet. Vždycky se ale snažíme ten sortiment nějak vyvážit. Kdybychom to nedělali, tak nevyděláme na energie ani na personál a můžeme rovnou skončit,“ líčí pumpař.

Nežijeme nonstop

Čerpací stanice Vendys nefungují nonstop. Otevřené jsou od šesti ráno do desíti večer. Tím se liší od konkurence i od velkých nadnárodních firem. To ale neznamená, že v noci nenatankujete. Jen zaplatíte v tankomatu. Někteří z vás to možná znají z Itálie, kde v noci bezobslužné čerpačky fungují běžně. Nejde o převratnou novinku.

Pro víno a paliva do Kolína

Václav Tesárek z České Lípy není jediným majitelem menší sítě čerpacích stanic. Dalším z nich je i Libor Kratochvíl, který má přes dvacet let jednu pumpu OJL v Kolíně-Sendražicích. Kdyby v ní tehdy neudělal restauraci a v blízkosti se nepostavila továrna na výrobu aut, asi by už možná zkrachoval. Marže z paliva má podobné jako Václav Tesárek, okolo jedné koruny. A čerpačku udržuje prý hlavně kvůli svým věrným zákazníkům, kteří k němu jezdí. Vydělává hlavně na prodeji cigaret, jídla a také stáčeného vína, které začal nedávno nabízet. „Ze začátku šel bar líp než teď, lidi chodili do hospod, takže se tady scházeli třeba i po plese ve čtyři ráno. Mohli jste mít polévku, smažený řízek. Kvůli covidu pak bar ale postupně upadal. Dneska tu nabízím smažená jídla, řízek, smažený sýr a podobně,“ posteskne si Libor.

Americká auta žerou méně. Proti evropským ale stále moc

Roman Šitner

Novinky

12

Následně si ale chválí, že si může oproti velkým sítím čerpacích stanic sám rozhodnout, kam zboží umístí, a hlavně co bude lidem nabízet. „Já si sem můžu dávat zboží, jaké mě baví, to znamená, že si sem dám stáčená vína a nemusím to hlásit někam na centrálu. Když přijde třeba Crocodille, tak by obchoďák musel dát třeba Orlenu velký palmáry, aby mu tu novou bagetu na lednice povolil, chápete?“ ptá se Libor Kratochvíl a jde si sednout do prázdného baru. Ženy sem chodí kvůli stáčenému vínu, chlapi třeba zase kvůli děvčatům na kase a Libor ukazuje směrem ke dvěma slečnám.

Ty jsou u něho spokojené, pracují to už pět let. „Jedna z nás je vždycky tady za kasou a druhá na baru, když přijde někdo na jídlo,“ říká jedna z nich. Mezi řečí tu byli dva chlapi pro cigarety. „Jó, cigarety tu kupují lidé nejčastěji, kromě řidičů si pro ně chodí hodně i místní,“ pokračuje mladá slečna, která ještě nedávno bydlela jen přes ulici u rodičů. Ale teď sem do práce na čerpačku dojíždí. Mezitím přišel ke kase opět majitel Libor Kratochvíl a vypráví, proč si otevřel před více než dvaceti lety čerpačku.

Celkový počet vlastníků čepacích stanic | Zdroj: Svět motorů

Boj o koryto

„Bylo za mnou už několik lidí od velkých firem, že tu moji čerpačku koupí,“ rozpovídal se Libor z Kolína. „Já si tady tu čerpačku otevřel až po smrti bráchy, náš sen byl prodávat auta, ale nevyšel,“ pokračuje Libor a vrací se k nabídkám, které nebyly vždycky příjemné. „No, jednou se tu zastavili dva pánové, jestli bych nechtěl mít od nich franšízu, že by celou stanici zrekonstruovali, postavili nové stojany a ze zisku bych měl půlku. Když jsem odmítl, vyhrožovali, že si postaví svoji pumpu hned naproti,“ říká, teď už s úsměvem, Libor. Nikdy tam ale nikdo žádnou pumpu nepostavil.

I když má pár let do důchodu, elán neztrácí, jen lehce zesmutní, když přijde řeč na budoucnost: „Až tu nebudu, možná tu nebude ani ta pumpa. Syn ji nechce, to je ajťák, ten žije jedničkami a nulami. Dcera to taky asi nepřevezme.“

A kdo ví, jaký bude osud dalších asi patnácti set vlastníků od jedné jediné až po devět čerpacích stanic. Podle ministerstva průmyslu a obchodu je už jasné, že boj o přežití loni prohrálo 81 pump. Za pět let zmizelo skoro osm set čerpacích stanic.

Názor odborníka: Ivan Indráček Společenství čerpacích stanic

Jak se změnily pumpy za posledních dvacet let?

Dřív byly pumpy spíš takovou mototechnou. Sehnali jste tam hodně součástek do auta. Od žárovek až po různá těsnění. A ne každá čerpací stanice měla otevřeno nonstop. Časem přibylo víc automatů na kávu, takovou tu práškovou, později ji nahradila zrnková. No a poslední dobou se rozšiřuje nabídka jídla. Lidé už nechtějí jen tankovat, ale mají chuť si odpočinout a dobře se najíst.

Co lidé čerpacím stanicím neodpouštějí?

Každopádně jsou hákliví na špínu. Ještě dneska se dají najít pumpy, kde jsou ulepené tankovací pistole. Uvnitř kiosku je prach a nejhorší jsou špinavé záchody. Tohle český zákazník rozhodně majitelům čerpaček neodpouští.

Jak budou vypadat pumpy budoucnosti?

S přibývajícími elektromobily vzniknou i dobíjecí parky. Čerpací stanice se rozšíří o další zónu. Ale nezatracujme ani klasické motory. Klasická paliva už se teď rozšiřují o ta syntetická. Zatím je to HVO 100, který je vyrobený z rostlinných olejů a tuků, takový použitý fritovací olej. Je ale zbavený zápachu. Budoucnost je určitě v syntetických palivech vyrobených z oxidu uhličitého, prostě ze vzduchu. Velké společnosti zkoušejí i variantu ze slámy, šišek, jehličí, skoro ze všeho, co se dá zužitkovat.

Dopravní panoptikum #03: Nejlepší zážitky z čerpacích stanic • Zdroj: Videohub

Pohled velké sítě: Jana Voštinárová mluvčí společnosti Shell

Co zákazníci v síti vašich čerpaček nejvíc žádají?

Zákazníci na čerpacích stanicích stále více vyhledávají kvalitní občerstvení, přičemž očekávají nejen základní sortiment, ale i prémiové a zdravější alternativy. Proto neustále rozšiřujeme nabídku občerstvení, především pak zdravé alternativy, jako jsou poké misky či čerstvé saláty. Zároveň zůstávají velmi oblíbené hot dogy.

Můžete říct, jak budou vypadat pumpy třeba za deset let?

Mapujeme současné potřeby našich zákazníků, ale zároveň se aktivně díváme do budoucnosti a vyvíjíme paliva, která jim pomohou usnadnit přechod na nízkoemisní dopravu. Shell podporuje technologie umožňujících snižovat emise bez preferování jednoho konkrétního zdroje. Nezaměřujeme se tak jen na elektromobilitu. Letos jsme třeba na českém trhu představili dvě nová nízkoemisní paliva pro nákladní dopravu – Shell bioLNG a Shell Renewable Diesel, známý také jako HVO. A na dálnici D4 jsme loni otevřeli naši největší čerpací stanici v Česku i s relaxační zónou a dětským hřištěm.

Jak vysoké marže z paliv má Shell v Česku?

Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Velká konkurence na trhu s pohonnými hmotami způsobuje, že se ceny vyvíjejí cyklicky. Distributoři průběžně snižují ceny, aby zvýšili prodej, a zachovali tak svou konkurenceschopnost. Dostane-li se cena na příliš nízkou úroveň, prodeje jsou ztrátové nebo nulové.

K čemu jsou dobrá aditiva: Aditiva dávají smysl

Svět motorů

Novinky

68

Zkusili jsme si práci na pumpě: Den na čerpací stanici

Mít čerpací stanici je řehole, říká jeden z majitelů menších pump v Česku. Pracovat na ní je ale ještě větší dřina. Vyzkoušeli jsme si to na vlastní kůži.

Jsme u Kolína na pumpě OJL, kterou vlastní Libor Kratochvíl. V pátek dopoledne se tam setkáváme se dvěma mladými holkami, Natálií Hladkou, ta je blond, a tmavovlasou Kristýnou Krulišovou. Usměvavé a s dobrou náladou jsou obě.

Začínáme v pět

Tahle pumpa jede nonstop, zaměstnanci se střídají v pět ráno a v pět večer. Pult s kasou je hned uprostřed čerpačky, vlevo je restaurace a vpravo obchod. Jezdí sem nejvíc místní a také firmy. Přijíždí první náklaďák, vystoupí z něj chlap v montérkách. „Já jsem zaměstnanec autodopravy v Kolíně, tady tankujeme na fakturu,“ říká mi chlapík, který ale nechce prozradit jméno. „Tankuju tady několikrát týdně,“ dodá a jde zaplatit. Natálie vystavuje doklad, nálada je tu příjemná. Personál si vychvaluje i řidič nákladního auta. Za půl hodiny přijde z kanceláře majitel Libor Kratochvíl. „Já tu zákazníkům, kteří sem jezdí, pravidelně dávám slevové kartičky, aby měli levnější paliva,“ říká a vysvětluje, že tím si udržuje stálou klientelu. „Firmám nabízím možnost platby na fakturu, byly situace, kdy mi nezaplatily, ale většina je slušných.“ Mezitím přišlo na pumpu pár mladíků pro cigarety. Objevuje se i místní automechanik a objedná si jednoho panáka.

Díváme se na čistotu kolem stojanů a do košů, jestli nejsou plné. „Ty kontrolujeme několikrát denně a vyměníme pytle, když je potřeba,“ povídá hned Kristýna, a tak se zajímáme o úklid záchodů. „I ty kontrolujeme několikrát denně, je to naše práce. Nestojíme tu jen za kasou a nečekáme na zákazníka. Staráme se i o hosty, kteří přijdou na jídlo.“ Natálie přitakává a my se jdeme podívat na nabídku. Je tu pizza a klasika, smažené řízky, sýry a podobně. Vyhlížíme někoho, kdo bude chtít jíst, ale za celou dobu nikdo na jídlo nepřišel.

Škoda už používá syntetickou náhradu nafty. Vyrábí se z odpadních tuků a olejů

Ondřej Šámal

Novinky

29

O šílence není nouze

Když jsme psali v úvodu o tom, že práce na pumpě je řehole, platí to i o nestandardních situacích. Na žádnou jsme tu sice nenarazili, ale holky se rozpovídaly, že je to někdy napínavé. „Jednou nám sem přišel asi zdrogovaný člověk, který po nás chtěl, ať na něj zavoláme policii. Pořád chodil sem tam, několikrát jsme mu odpověděly, ať si ji zavolá sám. Nakonec přemluvil nějakou paní venku,“ povídá Nikola. Své k tomu řekne i majitel Libor. „O holky mám strach, proto vždy dělají ve dvou.“ Přijíždí další nákladní auto, které tankuje na fakturu, a ještě zákazníci v osobních autech. Všichni jsou stálí klienti a jezdí sem pravidelně.

„Ujížděče bez placení jsem už taky zažila,“ pokračujeme v debatě o šílených situacích, teď povídá Kristýna. „Jednou v zimě chtěl řidič odjet bez zaplacení, tak jsem si stoupla před auto a řekla, že prostě nikam nepojede.“ Kupodivu Kristýnu nikdo nesrazil, řidič ji sice zkoušel několikrát objet, ale nakonec prý zaplatil. Jak potvrzují obě holky, většinou je to tady bez problémů. To zjišťujeme sami, protože několik desítek minut sem nikdo nepřišel. Po chvilce se zase objevuje místní automechanik a dává si druhého panáka. Za pár minut ale přijede další osobní auto, netankuje, řidič si přišel koupit jen cigarety. Největší nápor je tu pokaždé, když v místní fabrice na výrobu aut Toyota skončí směna, to ale my nezažíváme. Odjíždíme na jinou čerpací stanici k Mladé Boleslavi.

Co znamenají písmena na nabíječkách? Nezkušeného elektromobilistu mohou překvapit

Marek Bednář

Technika

18

Rodinná pohoda, ale i fofr

Čeká nás jedna z devíti čerpaček Vendys, jedeme k té u silnice za Mladou Boleslaví směrem na Jestřebí. Přivítá nás usměvavá Petra Poláková, která je tu už sedm let. Usedáme ke stolku a necháváme si vysvětlit provoz. „Máme otevřeno od šesti ráno do desíti do večera, všichni jsme tu pohodová parta. Tu práci mám ráda, i když je někdy hodně náročná.“ Dneska má s Petrou službu i Zuzana Majerčíková a jedna brigádnice. Pumpa působí rodinným dojmem, za kasou se cítíme trochu nervózně. Jsou dvě hodiny odpoledne a jezdí sem auto za autem. Buď tankují, nebo jdou pro něco k jídlu či pro kávu, nikdo tu není podrážděný, ale rozhodně není čas na nějaké lenošení. Hodně se prodává káva, mají dobrou brazilskou, buď od personálu, nebo mletou z automatu.

Vedle kasy jsou čerstvé bagety a ještě sladké dorty. „Do práce chodíme ještě před šestou ráno, bagety si děláme samy, a jak vidíte, rozhodně je nešidíme,“ povídá mi Petra. „Dneska navíc byla kulajda, ale byl o ni enormní zájem, tak se po ní jen zaprášilo.“ Po chvilce zjišťujeme, že sem jezdí celkem dost aut jen na vyzvednutí balíku. „Ano, navíc tady ještě vydáváme balíky, stíhat musíme všechno,“ pokračuje Petra, která pochází z České Lípy. Tuhle pumpu si vybrala před lety právě proto, že je hodně vytížená.

V Česku už natankujete obnovitelnou naftu HVO100. Je hodně drahá

Marek Bednář

Novinky

65

Vtom se otevřou dveře a přijde pán, který hlasitě zdraví personál. „To je náš pravidelný zákazník,“ halasí Zuzana. Ta je mimochodem učitelkou ve školce a sem si chodí jen přivydělat. Pán, tak kolem šedesátky, vtipkuje, pak zaplatí a odchází k autu. Hned zjišťujeme, odkud je. „Já tady mám kousek maminku, jezdím jí pomáhat a vždycky se tu zastavím. Buď natankovat, nebo třeba pro kafe,“ říká nám. Netrvalo dlouho a prozradil, že se jmenuje Jirka. Rozloučíme se, mezitím jedna z holek zkontroluje záchody. „Ty uklízíme také my, podle toho, jak je potřeba. Nemáme tu žádný rozpis jako na jiných čerpačkách, prostě si to kontrolujeme samy. Máme rády vše čisté,“ chlubí se Petra.

Pro pomoc zatrubte!

Ochota personálu nás neustále překvapuje. Všimli jsme si během služby, že tu tankují často i senioři. „Jo, to je pravda, už jsou naučení, že když blbě chodí, tak třikrát zatroubí a někdo z nás jim tam jde natankovat,“ vysvětluje nám obsluha. Na vlastní kůži jsme to ale během naší návštěvy neviděli. Když se ptáme, proč pracují právě na téhle čerpačce, všechny tři odpoví: „No, máme to tady rády, jezdí sem pohodoví zákazníci. Ano, stane se, že nám někdo zkazí náladu, ale další řidič nám ji zase zlepší. Neměnily bychom.“ Obslouží tu průměrně tak dvě stě až tři sta zákazníků denně, ale v létě se tu za den protočí klidně i pět set lidí.

Ujedou, ale vrátí se

U této čerpačky rozhodně odjezdy bez placení nečekejte. Stane se, ale situace je vyřešená za desítky minut. „Jéééé, stává se, že řidič natankuje a odjede bez placení. Ale většinou jde o omyl,“ vypráví zkušená Petra. „Zákazník se zapovídá, natankuje a prostě sedne do auta a jede pryč. Teď zrovna nedávno se to stalo pánovi. Přijel zpátky za půl hodiny a hrozně se omlouval, že není žádný zloděj,“ směje se. Nepamatuje si, že by někdy musely volat policii. Ve čtyři hodiny se loučíme s personálem a odjíždíme do redakce Světa motorů, abyste si mohli přečíst, jak fungují malé neznačkové čerpací stanice.

Zdroj: Svět motorů, video: Videohub CNC