Duesenberg J Derham Tourster: prodáno za 1,35 milionu dolarů a pro vás něco navíc…

Vlastně, víte co? Podívejme se tomuto chlápkovi trochu hlouběji pod kůži.

Johnův táta byl mechanik, a protože víme, jaký má vztah jablko se stromem, nebyl důvod kontrolovat syna, jestli si hraje s panenkami. Pokaždé, když to jen trochu šlo, byl junior v garáži zavrtaný do nějakého vozu. Svou kariéru však John nepostavil na šermování s francouzákem, ale v roce 1966 si otevřel první prodejnu vozů Pontiac. Byl dobrý, takže postupem času měl ve svém portfoliu sedm dealerství stejné značky. Najednou si uvědomil, že je čas zpomalit. Všechno prodal, až na svůj úplně první obchod a rozhodl se, že si pořídí koňskou farmu. Aut již bylo dost, ne? To určitě…

Již v roce 1988 měl garáž se šesti klasickými automobily a život nemohl být hezčí. Samozřejmě, mohl. Když dokončoval třetí stavení pro plechové krásky, přísahal, že je poslední. Jeho adoptivní instinkt byl ovšem silnější a kdykoliv narazil na zajímavé auto, kreditní karta šílela strachy. A protože nechtěl o vozy zakopávat v procpané garáži, pokaždé postavil novou. Ještě nedávno měl 130 vozů, zrestaurovaných do perfektního stavu a zaparkovaných v sedmi garážích.

Byly uspořádané chronologicky, od konce 19. století až po 70. léta, takže tvořily ucelenou sbírku americké automobilové historie. Ano, pouze americké. Jediný automobil, který neměl štítek made in U.S.A. a mohl parkovat na jeho půdě, byl starý VW Brouk – nepojízdný stařík z roku 1971 patřil jeho manželce Doře, která ho využívala jako skleník pro pěstování sazenic. Žádné importované auto nesmělo do domu, i jeho Rolls Royce byl postavený na zakázku ve Springfieldu, ve státě Massachusetts.

K nejlepším kouskům jeho sbírky patřili například Cadillac V16, stařičké Fordy T, vozy značky Packard nebo unikátní prototyp Pontiac Trans Am Wagonbacks. Nechyběli ani Auburny, Cordy, Duesenbergy nebo auta Perce-Arrow. Jedna z garáží se dokonce věnovala pouze elektřinou nebo párou poháněným vozům, kde stál i model Columbia Electric z roku 1899. Každý vůz z jeho kolekce byl pojízdný, akorát neměl baterii. Když měl náladu vytáhnout některý kousek na projížďku, měl pro tyto účely v každé garáži několik gelových akumulátorů.

Díky špičkovému stavu svých automobilů pravidelně vítězil na soutěžích elegance a krásy starých vozů jako je kupříkladu Pebble Brach Concours. Zároveň se však Johnovi běžně stávalo, že za ním někdo přišel a dokázal mu o jeho vlastním voze vyprávět spoustu neuvěřitelných historek. Tak se dozvěděl, že Duesenberg J Derham Tourster, jeho neoblíbenější auto, původně vlastnil hollywoodský komik Joe E. Brown a po něm další herec Howard Hughes.

Právě Hughes se k Duesenbergu choval trochu zvláštně – dal odstranit zadní část karoserie a na šasi nechal navařit veliký hák, který sloužil na tahání větroňů při startu. S řadovým osmiválcem o výkonu 285 koní to zvládal bez problémů a objevil se i ve filmu The Aviator (Letec), ve kterém se Howard Hughes nechal vynášet k nebesům právě tímto Duesenbergem.

Později, v 70. letech, se auto stalo majetkem Otise Chandlera, vydavatele denníku Los Angeles Times a prošlo kompletní renovací, aby se konečně vrátilo do původního stavu. Do roku 1996 byly klíčky pořád u Chandlera, ale ne dlouho. V témže roce přešly do rukou Johna McMullena. Svou raritu, jeden z osmi vyrobených kusů, vlastnil jedenáct let, aby jej před pár dny prodal za 1,35 milionu dolarů. Starý pán však bohužel neposlal do světa pouze vzácný Duesenberg, ale do této chvíle rozprodal kolem 80 procent své sbírky. Pro peníze to asi nedělá, pořád vlastní dealerství Pontiac-GMC i Michiganu, možná si však uvědomuje, že jediný obchod, který neusmlouvá, se jmenuje čas.