Montezemolo chce do politiky: Ferrari for President

Stane se tedy z respektované osoby ve světě automobilů politik? Šanci určitě má. Všichni víme, jak to v současnosti v Itálii vypadá. Země je jednou z nejzadluženějších v eurozóně, ale zároveň jednou z jejich největších ekonomik. To má pochopitelně velmi nepříznivý vliv na jednotnou evropskou měnu. Její případný pád by značně negativně ovlivnil i automobilový průmysl, alespoň ten evropský. Problémy stály křeslo kontroverzního premiéra Silvia Berlusconiho.

Co tedy Montezemolo zamýšlí? Jeho ambice jsou vysoké, oznámil svůj úmysl v roce 2013 kandidovat na funkci italského prezidenta. V dopise členům hnutí Italia Futura, jehož je také předsedou a za které pochopitelně hodlá kandidovat, nazval právě končící letopočet jedním z nejtěžších let od války, zmínil se paralýze rozhodování vysokých politiků a dále uvedl, že právě ti drží obyvatelstvo jako rukojmí.

Montezemolův lék na krizi je klasický, který slýcháme nejen od našich politiků den co den: sociální reformy, vyšší daně pro bohaté (tedy i pro sebe?), snížení státního dluhu, odstranění korupce a vytváření nových pracovních míst. Dá se tu vymyslet něco nového? Zatím není jasné, zda di Montezemolo odstoupí ze své funkce u vzpínajícího se koníka. Pokud se ovšem skutečně stane italským prezidentem, určitě by na vedení Ferrari neměl čas. Střet zájmů se v Itálii příliš neřeší – viz v úvodu vzpomínaný Silvio Berlusconi.

Čtyřiašedesátiletý Ital má za sebou dlouhou kariéru. Zaměstnancem Ferrari je už od roku 1973, předtím pracoval pro Fiat SpA. Prezidentem maranellské automobilky je od roku 1990, kdy jej do této funkce jmenoval sám Gianni Agnelli. Montezemolo měl samozřejmě lví podíl na vzestupu Scuderie Ferrari ve formuli 1, neboť právě on zlanařil Jeana Todta. Toho pak následovali Rory Byrne, Ross Brawn a Michael Schumacher. Za jeho vlády se také zlepšila kvalita, spolehlivost i ovladatelnost produkčních modelů, které, ač to fanoušci značky neradi slyší, do té doby zmíněnými vlastnostmi zrovna nevynikaly.

Montezemolo není zdaleka prvním člověkem z automobilové branže, který se pokouší o úspěch ve vysoké politice. Vzpomeňme bývalého výborného argentinského pilota formule 1 Carlose Reutemanna, který na tentýž úřad ve své domovské zemi neúspěšně kandidoval rovněž.