TEST Ford Focus C-MAX 1.6 TDCi CVT - plynule měnitelný zážitek

Toto auto se vyrábělo dlouhých deset let a teprve v roce 2006 americká automobilka dala Volkswagenu sbohem a vypustila na trhy novou generaci Galaxy vyráběnou výhradně ve vlastní režii. Ford se však nespokojil se zastoupením v zakládající třídě, ale zaplnil mezeru i v nově vznikajícím segmentu kompaktních MPV.

Svůj výtvor odhalený v roce 2002 pojmenoval C-MAX a postavil na vynikající koncernovou platformu C-segmentu s multilinkem (více prvková zadní náprava) použitou a patřičně vychválenou například v Mazdě3 nebo Volvu S40 a V50. Ford C-Max si poměrně záhy našel svou cílovou skupinu a vybudoval silné postavení ve své třídě. Zákazníkům vyhovuje nekonfliktní, avšak poměrně dynamický design, slušný vnitřní prostor a vynikající jízdní vlastnosti.

ford testy focus mpv Na Auto.cz jsme Focus C-MAX vyzkoušeli se zážehovým motorem s objemem 1.8 litru a vrcholným vznětovým motorem 2.0 TDCi. Úsporný naftový motor 1.6 TDCi poháněl model, jenž se postavil v srovnávacím testu MPV Citroënu Xsara Picasso vybavenému vznětovou šestnáctistovkou 1.6 HDI. V době, kdy se C-MAX dožívá čtvrtých narozenin, jsme se rozhodli znovu prověřit schopnosti tohoto kompaktního MPV a opět zvolili motor 1.6 TDCi ve spojení s převodovkou CVT a vrcholnou výbavou Ghia.

Dříč

Ford s C-MAXem vsadil na osvědčenou kombinaci ostrých hran a úhlů tu a tam zjemněných lehkým zaoblením. To dalo vzniknout maximálně nadčasové karoserii, která vypadá i po čtyřech letech stále stejně moderně, však vzbuzuje minimum emocí. C-MAX zkrátka není z těch vozů, na které se nemůžete vynadívat, a z nichž vyzařuje zvláštní charisma i v důchodovém věku.

C-MAX není manekýn, je to dříč pracující do roztrhání těla připravený splnit všechna vaše přání. Do zavazadlového prostoru s objemem 460 – 1620 litrů díky nízko položené nakládací hraně lehce vsunete i těžké předměty, samostatně posuvná a sklopná zadní sedadla přepravní schopnosti Fordova empévéčka umocňují. Jen škoda, že zadní sedačky svou váhou připomínají spíše cvičební pomůcky kulturisty.

Vnitřek C-MAXe vypadá ve výbavě Ghia atraktivně. Kombinace černé a světle béžové barvy, chromovaných doplňků a imitace dřeva dodává relativně strohému interiéru luxusní nádech. Byť středové konzole vládne velká barevná dotyková obrazovka navigačního systému a zároveň epicentrum všech ovládacích systémů, zachoval Ford velmi dobrou ergonomii.

Na středové konzole i samotné obrazovce jsem se rychle zorientoval, delší dobu jsem přicházel na chuť pouze způsobu ovládání dvouzónové klimatizace s tlačítky rozmístěnými na pravé a levé straně. Na pěkné a přehledné přístrojové desce bych uvítal větší displej palubního počítače. C-MAX chválím za velké množství odkládacích ploch (chybějící kapsy na zadních dveřích považujme za úlet) a slušný vnitřní prostor.

ford testy focus mpv V podélném směru nabízí auto slušný prostor, nadbytek místa čekejte rovněž nad hlavou, ale v oblasti ramen počítejte spíše s těsnějším kontaktem se spolujezdci. Kožené sedačky se v kompaktním MPV často nevidí, ale u testovaného C-MAXe nebyl tento luxusní prvek výbavy žádná výhra. Podivně vyboulená opěradla na jízdním komfortu nepřidala, situaci alespoň zachraňoval dostatečný dlouhý sedák a dobré boční vedení.

Malý objem, slušný výkon, fajn spotřeba

Hlavním motivem tohoto testu bylo spojení úsporného vznětového motoru 1.6 TDCi a převodovky s plynule měnitelným převodem CVT. Naftová šestnáctistovka se okamžitě stala velmi oblíbenou motorizací. Je to pochopitelné, neboť agregát se zdvihovým objemem pouhých 1560 cm³ ze sebe vymáčkne maximální výkon solidních 80 kW ve 4000 otáčkách a točivý moment 250 Nm v 1900 otáčkách.

Spojíte-li tyto parametry s pohotovostní hmotnostní 1439 kg a spotřebou 6,6 litrů nafty v kombinovaném cyklu, dostanete celkem svižné a přitom úsporné rodinné auto. Ford na vývoji vznětové šestnáctistovky spolupracoval s koncernem PSA, jehož jednotky HDI se dlouhodobě chlubí velmi kultivovaným chodem, dobrým odhlučněním a dostatečnou silou, ale zároveň „trpí“ mírně vyšší spotřebou.

Spolupráce obou výrobců vyústila v jeden motor, který zdědil to nejlepší z „hádeíček“ a přidal i něco navíc – nízký zdvihový objem. Výhoda nízkého objemu spočívá jednak v menším apetitu a v Česku také nižším povinném ručení. Objem pouze 1.6 litru přitom nezabránil motoru, aby zabíral hezky odspodu a citelně přidal, avšak nevystavil posádku nepříjemnému turboefektu, na 2000 otáčkách.

Síla motoru postupně narůstá až do 4000 otáček, za touto hranicí sice jednotka ihned neuvadá, ale hnát otáčky ještě výš nemá valný smysl. To znamená, že si budete muset vystačit s rozmezím asi 2500 otáček. Takový rozsah nicméně dostačuje na svižné předjíždění a rychlý dálniční sprint ve 130 km/h. C-MAX 1.6 TDCi ochotně zrychluje i v plném obsazení. Zvuková kulisa odpovídá koncepci.

Naftové srdce auta bezpečně poznáte. Klapot naftového motoru proniká dovnitř naštěstí v malých dávkách až s vyšším otáčkami se síla dávek zvyšuje. Na klapající naftový motor si docela rychle zvyknete. V nízkých otáčkách naštěstí motor uvnitř jednoprostorové karoserie nerezonuje a jelikož žádné další nebezpečí nehrozí, prohlašuji motor 1.6 TDCi za způsobilý pohonu kompaktního MPV.

Skromný velikán

Spotřebu považuji za jeden z největších trumfů motoru. Se C-Maxem jsem najezdil přes 1500 km v různých režimech a v různém obsazení. Přes 450 km dlouhou cestu, která vedla z poloviny po dálnici a z poloviny po okresních cestách s malou městkou vložkou v Bratislavě, jsme zvládli s průměrnou spotřebou 5,7 litru nafty na 100 km. Asi 200 km najetých z 80 procent ve městě vystřelilo spotřebu přes sedm litrů, naopak dalších 200 km mimo město znamenalo spotřebu pouze 4,8 litrů(!).

Těžko v případě tohoto kousku s převodovkou CVT rozlišovat mezi běžnou a dynamickou jízdou, jistě se můžete pokusit o maximálně ekonomickou jízdu, kontrolovat každý rozjezd a dojezd na křižovatku, ale efekt nebude odpovídat námaze. S vozem dokážete jezdit úsporně, i když se nebudete nijak zvlášť snažit. Test jsem zakončil s kombinovanou spotřebou hezkých 5,8 litru.

1.6 TDCi + CVT = VPJ (velmi pohodlná jízda)

V roce 2004 Ford zařadil do výrobního programu Focusu C-MAX převodovku Durashift CVT. Výhoda převodovek CVT proti automatickým převodovkám spočívá v širokém rozsahu převodů (poměr nejdelšího a nejkratšího převodu). Další výhodou je rychlá změna převodu a protože se nečeká na synchronizace, je celý proces ovlivněn pouze dobou kterou potřebuje hydraulický systém ke změně vzdálenosti řemenic. To se navíc děje bez přerušení toku točivého momentu.

Převodovka Durashift CVT se skládá z hydrodynamického měniče, jednoduchého planetového soukolí, dvojice řemenic s tlačným ocelovým pásem a mechatronického modulu. Hydrodynamický měnič poskytuje vozu měkký rozjezd a již od nízkých rychlostí (cca 20 km/h) je přemostěn mechanickou spojkou, tedy vyřazen z činnosti, což omezuje ztráty prokluzem. Jednoduché planetové soukolí ovládané dvěma hydraulickými spojkami má za úkol změnu smyslu otáčení (jízda vpřed, vzad).

ford testy focus mpv

Zvláště vznětové přeplňované motory, které se vyznačují náhlým nárůstem točivého momentu v nízkých otáčkách a relativně malým využitelným rozsahem otáček motoru, mohou dobře těžit z výhod, které převodovka CVT s teoreticky nekonečně velkým počtem převodů nabízí. To se v praxi ověřilo. Převodovka zajišťuje hladký rozjezd a stejně hladkou změnu virtuálních rychlostí, kterou můžete pozorovat na displeji s samém srdci přístrojové desky.

V automatickém režimu se jízda podobá jízdě s klasickým automatem, když prudce sešlápnete plynový pedál, převodovka CVT přejde do režimu kick-down, ve kterém dokáže podřadit o dva virtuální stupně, zvýšit otáčky a zajistit pružné zrychlení vozu. Simulované podřazení bohužel přichází později než v kvalitních automatech, takže musíte na nárůst síly a tedy zrychlení chvíli čekat.

U testovaného kousku se mi také občas stala podivná věc. Ačkoliv jednotka točila 3000 otáček, ve kterých má mít už velkou sílu, auto se tvářilo, že nemá dostatečný točivý moment a výkon. Teprve uvolnění a opětovně sešlápnutí plynového pedálu elektroniku probudilo a vůz se svižně rozjel. Nejvíce přemlouvání mě stála jízda na dálnici, kdy C-MAX odmítal občas zrychlit ze 120 na 130 km/h.

Podivné chování testovaného vozu spolehlivě řešil sekvenční režim velmi přesvědčivě simulující řazení převodových stupňů od prvního až po sedmý.

Etalon? Jízdně určitě

Postavte Focus C-MAX na pořádná kola a dělejte, co chcete. Špičkový podvozek s víceprvkovou zadní nápravou a optimálním naladěním ustojí téměř vše. Těžko najít MPV s podvozkem auta C-segmentu s komfortnějším projevem a přitom jistějšími jízdními vlastnostmi. Těžko najít mezi kompaktními empévéčky suveréna, který proletí zatáčkou v 90 km/h s menším bočním náklonem.

Těžko najít auto, ve kterém si můžete, jakmile doma vyložíte manželku, víkendový nákup a děti, užít i trochu zábavy (na spoustu zábavy Ford postavil S-MAX 2,5T – test zde). Ford Focus C-Max neohromí vzhledem, ale jízdně na něj většina konkurentů nemá. A možná ani mít nebude.

Plusy

• špičkové jízdní vlastnosti
• úsporný naftový motor
• spousta odkládacích ploch
• dobrá ergonomie

Minusy

• tvarování opěradel
• těžká zadní sedadla
• občas divné chování motoru v kombinaci s CVT
• pomalý rozjezd z nulové rychlosti