TEST Ford Mondeo ST220 - policejní stíhačka v akci

Čím je zajímavé Mondeo ST 220? V první řadě tím, že ačkoliv za normálních okolností přepravuje rodiny s dětmi, ve sportovní verzi trhá asfalt. V druhé řadě tím, že coby oficiální vozidlo české police pronásleduje na silnicích výtržníky. Abychom si připomněli, jakou „zbraní“ policisté disponuji, podrobili jsme vůz dalšímu testu.

Když médii poprvé probleskla zpráva hlásající, že česká police nakoupí několik velmi rychlých automobilů, rozpoutala se zajímavá diskuse. Jelikož nebyly známy podrobnosti, vytvořil se prostor ke spekulacím, jaká značka a model policejní vozový park obohatí. Kromě naivních představ o pořízení vozů značky Porsche či Lamborghini zazněly daleko reálnější tipy, např. Octavia RS, Alfa Romeo 156 GTA či nakonec zvolený Ford Mondeo ST220.

Ačkoliv značná část automobilové veřejnosti volala po tom, aby česká policie pronásledovala české kriminálníky v „českých“ vozech (např. maďarská police úspěšně brázdí tamější krásné dálnice právě rychlíkem „RS“ z Mladé Boleslavi), ve finále porazil Octavii RS a další zamýšlená vozidla Ford Mondeo ST 220. Pomineme nyní hlasy, které nákup rychlých vozů jednoznačně odsuzovaly a zmíníme hlasy, které kritizovaly konečný výběr.

Policie to schytala za to, že si dovolila pořídit vůz s benzínovým motorem a bohatou výbavou, neboť šestiválec Duratec není žádný spořílek a kožené sportovní sedačky či CD přehrávač údajně nemají v policejním voze co pohledávat (jsou však v základní výbavě ST220). Zdali policie volila správně z hlediska ekonomiky provozu a účelu, k němuž mají vozy sloužit, musí zhodnotit někdo jiný. Pokud bychom ovšem hodnotili výběr pouze na základě kvalit vozu, nemohli bychom jinak, než souhlasit.

Mondeo ST 220 je totiž vynikající automobil, který se dokáže během vteřiny proměnit z klidného sportovně střiženého sedanu v neřízenou, respektive dobře řízenou střelu, jež zvedá hladinu adrenalinu v krvi. V policejním užívání automobil dostojí všem svých závazkům a v případě nutnosti dohoní 95 procent vozového parku České republiky. V nesprávných rukou se ovšem ST 220 stává z dobrého sluhy špatným pánem, což je třeba mít na paměti.

Modrá je dobrá

Uplácat z obyčejného rodinného auta povedený sportovní sedan může být nesmírně složité nebo také velmi jednoduché. V případě Fordu Mondeo ST 220 platí druhá varianta, která zároveň potvrzuje okřídlené přísloví, že v jednoduchosti je krása. Na automobil nemusíte připevnit deset spoilerů, výrazně rozšířit prahy a řezat průduchy v blatnících, aby vypadal sportovně. Stačí decentní spoiler na víko kufru, pořádná kola, dobře zvolená barva a hot sedan je na světě.

Nutno podotknout, že lehkost, s jakou Ford přetvořil civilní mondeo v malý závodní speciál, dokazuje, jak dynamickou karoserii designéři vytvořili. V základním provedení s obyčejnými plechovými koly to sice nemusí být úplně patrné, stačí však vyměnit obyčejná kola za správný hliníkový ekvivalent a najednou před vámi stojí vypracovaný atlet, na němž hraje každý sval. Svaly jsou v provedení ST 220 samozřejmě zvýrazněny, takže se atlet podobá spíše začínajícímu kulturistovi.

Základním poznávacím prvkem nejrychlejšího mondea je agresivní mřížka chladiče a masivní přední nárazník a decentní spoiler na víku zavazadlového prostoru. U testovaného vozu dráždila okolní řidiče i veliká 18palcová kola. Sportovní duši završila agresivní modrá barva, jež jakoby vyzývala na souboj konkurenta ze země vycházejícího slunce. A dlužno podotknout, vzhledem za ním rozhodně nezaostává.

Z praktických stránek musím zmínit zavazadlový prostor. Jeho solidní objem 500 litrů trochu zastiňuje horší přistup společně s absencí madla na víku. Naštěstí motor a podvozek takové „malichernosti“ zcela přebíjí.

Dvě auta v jednom

Viditelné úpravy a změny proti civilní nepostihly pouze exteriér. Po otevření dveří na vás dýchne nefalšovaná atmosféra závodů, už pohled na sedačky Recaro rozšiřuje zorničky. Také středová konzola vykazuje známky úprav, jejichž prostřednictvím má automobil zákazníkům říkat - já jsem sportovní sedan. Tuto větu si skutečně vybavíte, ale mohu vám zaručit, že to nebude při pohledu na středovou konzolu, ale kdykoliv přišlápnete plynový pedál.

Ona středová konzola totiž vypadá sportovně a zároveň trochu luxusně jen napůl. Na jednu stranu totiž hrdě vystavuje hliníkové části a ovladače, na stranu druhou se nestydí ukazovat obyčejné plastové prvky, které vypadají vedle vznešeného materiálu poněkud trapně. Kromě tohoto kosmetického nedostatku ovšem mnoho jiných neduhů uvnitř nenaleznete, palubní deska vypadá kvalitně, všechny plasty perfektně lícují a hlavně, nikde nic nevrže. A to je na tvrdý sedan co říci.

Samotné tvary a rozvržení palubní desky jsou notoricky známé, nebudu se proto jimi podrobněji zabývat. Za zmínku stojí pouze přístrojová deska osazená sportovně střiženými budíky. Lesklé rámování sice sportovně skutečně vypadá, jeho zvláštní zubatý tvar už daleko méně. To vše samozřejmě záleží na vkusu, nicméně z jiných „hot hatchů“ a „hot sedanů“ známe i půvabnější řešení. Co se přehlednosti týče, není vozu co vyčítat. Pochvalu udělím i za držáku nápojů, jenž nenarušuje prostor řidiče a nebrání řazení převodových stupňů (vysune se totiž do strany).

Sedačky jako víno

Chvalozpěv bude pokračovat, neboť přichází kapitola věnovaná sedadlům a vnitřnímu prostoru. Před sedačkami Recaro nezbývá než smeknout, neboť vytváří přesně ten pocit, který máte v takovém voze mít. Na jediný neduh – občasné vrzání plynoucí z doteku kůže a plastového středového tunelu - rychle zapomenete, jakmile projedete první zatáčkou. Silné boční vedení nebrání komfortnímu sezení a přitom drží tělo za všech okolností.

Ať zvolíte dynamickou až sportovní jízdu nebo se šinete krajinou, poskytnou vám sedačky vždy dostatečný komfort a zároveň nedají zapomenout, že pravoúhlá zákruta neznamená problém ale směšnou banalitu. Až překvapivý komfort čeká na pasažéry v zadu, místo nouzového sezení nastupují pohodlná sedadla s dostatečně dlouhým sedákem a příjemně skloněným opěradlem. Jen škoda, že sklopení zadních opěradel nepřinese mnoho užitku.

Sportovní mondeo totiž umožňuje sklopit pouze opěradla a zapomíná na sedáky. Koženým opěradlům se navíc ve sklopeném stavu vůbec nelíbí, kůže se vrásní a tedy ničí. Pokud nemusíte, raději opěradla nesklápějte. A nyní opět z druhé strany. Vnitřní prostor = pohádka. Na zadních sedadlech se rozprostírá prostor podobný Sahaře, na nohy zůstává vždy dostatek prostoru, i když sedí za volantem 190 cm dlouhán.

Benzínová extáze

Už dlouho jsem nezažil stav, kdy jsem si vychutnával každé sešlápnutí plynu. I když ručička otáčkoměru stoupala závratnou rychlostí vzhůru, zněl motor krásným zvonivým zvukem podobající se hlasu zvonů. Netradiční zážitek začínal kolem 3000 otáček a končil na 6800 otáčkách. Při volnoběžných otáčkách panovalo v kontrastu se symfonií vysokých otáček v kabině naprosté ticho, až jsem měl pocit, že si motor vyrazil na procházku.

Ale nevyrazil. Zůstal na svém místě a čekal na chvíli, kdy mu plynovým pedálem udám první pokyn. Pokud zrovna nemáte náladu a chcete zůstat při zemi, můžete. Plynový pedál stačí pouze lehce přitlačit a vychutnat si pohodovou jízdu s jemným šuměním motoru, jež dokazuje, že zážehový šestiválec má své kouzlo a rozhodně nepatří na smetiště dějin. Jeho kultivovaný chod hladí v nízkých otáčkách duši a….zkrátka nemá chybu.

Pohodová jízda končí. Přidávám pomalu plyn a zažívám jeden z nejkrásnějších pocitů, jaký může řidič prožít. Motor se probouzí z letargie a začíná ukazovat, čím kromě líbezného zvuku vyniká. Tah v nízkých otáčkách dává tušit, že mě čeká překvapení. Ručička otáčkoměru právě míjí číslovku 4000, motor znovu ožívá, posílá výkon na přední kola, auto se zakousne do asfaltu a vyrazí se samozřejmou hbitostí vpřed.

Kdo jednou zkusí, nemůže jinak. Otáčky držím kolem 3500 a vychutnávám si pořádnou sílu, která s modrou „raketou“ hezky zametá. Pomalu projíždím obcí. S řazením se nemusím příliš obtěžovat, protože šestiválcový Duratec si vystačí už s 800 otáčkami. Za obcí řadicí páku nepotřebuji, stačí mírně přidat plyn a uhánět vstříc novým zážitkům. V táhlém rovném kopci naopak podřadím na trojku a rychlým manévrem předjíždím dva vozy.

Sen pomalu končí. Blížím se k domovu, vypínám motor a ještě chvíli poslouchám bzučení ventilátoru. Jindy fádní cesta se změnila v nevšední zážitek. Nenávidím chvíli, kdy budu muset Mondeo ST 220 vrátit….ale zpět do reality. Převody jsou nastaveny sportovně, např. ve 130 km/h na pátý převodový stupeň točí motor 4000 otáček, na šestý převodový stupeň potom 3100 ot/min. Ve 160 km/h točí jednotka na pátý stupeň 4750/min, na šestý 3750 ot/min.

Na druhý převodový stupeň můžete dosáhnout rychlosti 105 km/h při 6800 ot./min., na třetí dokonce 135 km/h při stejných otáčkách. Spotřeba odpovídá charakteru motoru, při velmi svižném tempu s konstantní rychlostí okolo 130 km/h překonala deset litrů, ve městě vystoupala na 12,5 litru benzínu. Za celou dobu testu se spotřeba ustálila na 11 litrech, což není vzhledem k dynamickému stylu jízdy vůbec špatný výsledek.

Na okruh i na chalupu

Pokud se obáváte, že Mondeo ST 220 bude jedním z vozů, u nichž motor předbíhá podvozek, můžete si oddechnout. Tvrdé naladění podvozku ještě zvýrazněné 18palcovými koly s pneumatikami s nízkým profilem vytváří dojem sportovního vozu na prvních metrech, průjezd ostrou zatáčkou a náhlá změna směru jízdy mění dojem ve skutečnost. Do zatáček se můžete vrhat libovolnou rychlostí, auto ustojí všechny rozmary se stoickým klidem.

Neutrální jízdní vlastnosti, jež se mění na limitu v mírnou nedotáčivost ocení všechny kategorie řidičů, i když nepatříme mezi závodníky, budou se vám hladké průjezdy zatáčkami náramně zamlouvat. Trochu méně nadšení vyvolá tuhý podvozek na příčných nerovnostech, s nimiž se mondeo doslova a do písmene nesnáší. Nepříjemný pocit z přejezdu nerovností však v zápětí překonává skvělý pocit z přesného řízení.

Vůz se vrhá za volantem a řízení ochotně promítá sebemenší pohyb volantem na vozovku. V losím testu neprojevilo mondeo sebemenší náznak nejistoty, na cestě drží, dokud fyzikální zákony nepřikáží opak. Posilovač nezná slovo měkký či extrémně účinný, zachovává si tuhost ve všech jízdních režimech, přitom však nebrání hladkému manévrování v městském provozu. Řízení je sportovně strmé a přesné, čímž ideálně doplňuje vlastnosti převodovky.

Řazení převodových stupňů probíhá hladce, rychlosti zapadají téměř samy. Dráhy mezi jednotlivými stupni nemohly být přesnější. Hlavice řadicí páky a konečně i věnec volantu ideálně padnou do ruky, ostré brzdy s masivním nástupem brzdného účinku a téměř nulovou tendenci k vadnutí vhodně doplňují mozaiku jízdních vlastností.

Nezapomenutelný zážitek

Ford Mondeo ST 220 má charisma. Moderní vnější kabát umocněný sportovními doplňky nevypadá křiklavě a přitom rafinovaně naznačuje sportovní ambice, uvnitř vozu čeká na pasažéry dostatek prostoru i na zadních sedadlech a rovněž porce sportovních prvků. Pochybení v kombinaci plastu a hliníku na středové konzole bezpečně zahlazuje silný zážehový motor s krásným zvukovým projevem a sportovně naladěný podvozek. Kombinace všech faktorů mění notoricky známou cestu v nevšední zážitek a rodinný automobil ve skutečný „hot sedan“.