TEST Honda Civic 1,6 3D - Odlišnější, než se zdá

To, že působí třídveřový Civic vedle svého pětidveřového sourozence výrazně dynamičtěji, je bez diskuse. Ještě větší rozdíl mezi nimi je však při jízdě. Popravdě řečeno - ještě nikdy mezi nimi nebyly tyto vozy tak odlišné, a to je dobře.

Po příchodu vysloveně rodinného modelu Honda Civic 5D všichni s napětím očekávali, zda bude alespoň jeho třídveřové provedení pokračovat ve sportovní tradici této řady, a jak se designéři poperou se značnou výškou verze 5D. Dopadlo to nad očekávání dobře, takže má jeden z nejvyšších vozů kompaktní třídy sourozence, který patří k nejnižším a sportovní švih mu přímo kouká z očí.

Jediné, co mají oba modely společného, je příď. Také 3D má nezvykle stylizovanou masku chladiče a rozměrné trojúhelníkové světlomety, které by vzhledem k nízké siluetě vozu možná mohly být i menší. Bezmála geniální je podle našeho názoru výrazně klínovitý profil vozu, kde vynikne tvar prosklení, ale také minimální zadní, ale také přední převis. Jeho bok tak trochu připomíná snad nejhezčí model historie této řady, kterým bylo 3D páté generace. Aerodynamický tvar s výrazně skloněným čelním sklem má i další výhodu - okno se stává pohřebištěm jen opravdového minima všemožných létajících zástupců hmyzí říše, o čemž svědčil výrazný nepoměr jejich ostatků na nárazníku, a právě na skle a zpětných zrcátkách. Když už hovoříme o aerodynamice - ani zadní okno se při dešti příliš neznečisťuje, nicméně přítomnost stěrače je i tak zcela na místě.

Interiér a přístrojová deska vycházejí z pětidveřového modelu, sedí se však o poznání níž. Znamenitá jsou sedadla s velmi dobrým bočním vedením, která mohou s těmi u Alfy 147 směle soupeřit o titul nejlepších ve třídě. Znovu musíme vyzdvihnout umístění řadicí páky na výběžku středové konzoly, díky čemuž je v těsné blízkosti volantu a spolu s naprosto přesným a překvapivě krátkým chodem pětistupňové převodovky umožňuje velmi rychlou změnu rychlostních stupňů. Pokud jde o ergonomii, vše je v pořádku, snad jen ovladač topení je poněkud na "dlouhou ruku" a kladl nám při otáčení mírný odpor. Je překvapivé, že modely 3D a 5D nepřevzaly bezvadné ovládací prvky sedanu a kupé Civic. Volant se dobře držel a měl i pěkný tvar, posilovač však mohl mít o trochu menší účinek. Vpředu i vzadu je na třídveřový model nadprůměrná nabídka vnitřního prostoru, loketní opěrce vzadu by ale prospělo měkké čalounění namísto tvrdého plastu. Přístup vzad je možný pouze od spolujezdce a díky širokým dveřím nečiní nejmenší problémy, opěradlo však nemá polohovou paměť, takže spolujezdec musí vždy po přesunu osob vzad korigovat sklon, pokud mu ovšem nevyhovuje téměř vzpřímený posed. Potěšila nás vtipně vyřešená schránka mezi sedadly. Ta nabízí nečekaně velký odkládací prostor, který je možný uzavřít, nebo schovat pod dvojicí držáků na nápoje. Pozitivní na nich je i to, že se do nich vejde (stejně jako do toho vedle volantu) i půllitrový kelímek z rychlého občerstvení a dokonce tam i pevně drží, takže nejsou cestující odkázáni na předražené "třetinkové" plechovky, jako u většiny ostatních vozů. Zavazadlový prostor o objemu 315 l nepatří k největším, nicméně se do něho vejde dostatečné množství zavazadel.

Lahůdkový je, ostatně jako u Hondy snad pokaždé, motor. Zážehový čtyřváleco objemu 1,6 l s proměnným časováním a zdvihem ventilů VTEC II disponuje výkonem 81 kW při 5600/min a točivým momentem 152 N. m při 4300/min a je rozhodně naprostou špičkou své třídy. Dobře se rozbíhá již od nízkých otáček, a až do 4000/min je poměrně tichý, což umožňuje pohodovou jízdu. Po překročení této hranice jeho zvuk výrazněji proniká do kabiny a mění se na sportovní, k sepnutí systému VTEC dojde při 4500/min a motor pěkně zostra pokračuje až do zásahu omezovače při 6800/min, přičemž vysoké tóny nad 6000/min už trochu připomínaly zvuk fenomenálního dvoulitru se 177 kW v roadsteru S2000. Přestože se pohonná jednotka shoduje s tou u 5D, je 3D díky kratšímu zpřevodování výrazně živější a do otáček jde s obrovskou chutí. Není to však na úkor spotřeby nebo nadměrného hluku - při 130 km/h točí motor na "pětku" 3950/min, což znamená, že i při jízdě lehce nad povoleným dálničním limitem je uvnitř vozu ticho. My jsme navíc i při svižné jízdě dokázali celý test odjezdit za 7,8 l na 100 km, jízda "naplno" pak znamenala navýšení o litr, až litr a půl. Brzdy s dobrým dávkováním účinku navíc dokázaly vůz bez obtíží zpomalit a ani při vícenásobném brždění z vysokých rychlosti nevadly.

Také kombinace velmi přesného řízení a propracovaného podvozku byla příčinou nefalšované radosti z jízdy. Vůz se ochotně vrhal do jakékoliv zatáčky a obdivuhodně přesně ji vykružoval, na suché vozovce bylo prakticky nemožné zjistit chování v mezních situacích, takže charakteristika zní jednoznačně - neutrální. Teprve na mokré vozovce se ukázala lehká nedotáčivost civiku, ovšem do značné míry způsobená standardně montovanými pneumatikami Dunlop SP Sport 300 E, které byly na suchu skvělé, ale na mokru bezmála zoufalé, a to nejen v zatáčkách, ale i při podélném akvaplaninku. Jízdní vlastnosti "třídveřáku" byly tedy ukázkové, ovšem i tady se najdou vady na kráse, a má je na svědomí pérování vozu. To je sice o poznání tvrdší, než u rodinného 5D a také většiny nových konkurenčních vozů, nicméně díky současnému trendu poněkud "komfortnější doby" stále poměrně měkké. Díky tomu Civic bez obtíží filtroval s výjimkou velkých děr a spár většinu nerovností, v zatáčkách se však docela nakláněl, a odlehčené vnitřní přední kolo si čas od času v ostrých zatáčkách "hráblo" i na suché vozovce. Nepříjemná byla i setrvačnost karoserie po přejetí krátké výrazné nerovnosti v zatáčce ve vysoké rychlosti, třeba zhoupnutí na začátku a konci dálničního mostu. Zatímco výše chválený podvozek ji zdolal v pohodě, řidiči se zhoupnutí ještě jednou "vrátilo", což nebylo pocitově zrovna nejpříjemnější, dalo se na to však zvyknout a stačilo pevně držet volant. Takto se chová i pětidveřový model, jemu se to ale dá vzhledem k jeho charakteru odpustit, u 3D bychom však raději viděli poněkud tvrdší pérování. Chápeme však, že to ale ne každému vyhovuje, proto ponechávají výrobci raději komfortnější, a nechávají prostor případným úpravám. Z měkkého vozu lze udělat tvrdý lehce, obráceně to však moc nefunguje...

Honda Civic 3D 1.6 je v dnešní době pohodlných "kočárů" jedním z mála vozů, které v nižší střední třídě poskytnou opravdovou radost z jízdy. Může za to točivý motor s nízkou spotřebou, který umí pracovat potichu i pěkně nahlas, přesné řazení a páka blízko volantu. Kombinace exaktního řízení s dobrou zpětnou vazbou a vypiplaným podvozkem způsobovala, že jízda zatáčkami byla zážitkem, který poskytují většinou jen sportovní verze automobilů této třídy. Sportovní charakter vozu i jeho schopnosti by si však podle našeho názoru zasloužily tvrdší odpružení, aby se v zatáčkách předešlo prokluzu předního vnitřního kola, omezily se náklony a setrvačné pohupování po přejetí nerovnosti. Prostorný interiér má vpředu skvělá sedadla, pihou na kráse je však absence paměti opěradla. Velmi potěšující je fakt, že tento sportovně laděný vůz s motorem VTEC lze pořídit za cenu těsně pod půl milionu korun, stojí totiž 494.000 Kč.