Ženy nejen za volantem: Holky dirigují i řídí
Šéfovat garážím, být vedoucí všech trolejbusáků nebo třeba dispečerkou. V českých dopravních podnicích nenarazíme jen na řidičky, ale i ženy, které šéfují řidičům a mechanikům nebo pracují jako lakýrnice.
Ve středu 1. prosince 1915 se v ulicích Prahy objevily první řidičky tramvají. Rakousko bylo ve válce, velká část mužů bojovala na frontě, řada jich za císaře padla, a tak Elektrické podniky rozhodly, že s tramvajemi budou jezdit i ženy. Správní rada počítala s tím, že přijme deset až dvanáct dívek. Přihlásilo se 460 zájemkyň, čtyřicet z nich pak opravdu začalo točit klikou tramvaje.
Dnes už jsou řidičky tramvají, autobusů, trolejbusů, ale i nákladních aut zcela běžné. Ale ženy pracují v dopravě i na jiných pozicích. Například garážím pražského dopravního podniku ve Vršovicích šéfuje Věra Kokošková. Na starost má 150 vozidel. Na severu Čech řídí řidiče veřejné dopravy jako dispečerka Kateřina Vaňková. Trolejbusákům v Brně šéfuje Veronika Korbičková. V Pardubicích nedávno přijali klempířku. A dráty pro trolejbusy v Ústí nad Labem má na starosti mistrová Radka.
Sdružení dopravních podniků se rozhodlo v době, kdy je nedostatek lidí na trhu práce, o „holkách“ natočit videa pro sociální sítě, aby přilákalo do svých řad víc žen. Samozřejmě jen kvůli videím na Facebooku nebo YouTube se fronty u náborářů tvořit nebudou. V Ústí nad Labem se proto rozhodli, že zřídí podnikovou školku. Řidičky, a nejen ty, tak budou mít mnohem snazší návrat do práce po rodičovské dovolené.
Cestující tlačí
Věra Kokošková se už jako malá holka chodila dívat na autobusy. Řízení ji nelákalo, přece jen volant erťáku šel ztuha, a tak to nebylo pro holku ideální. Před čtyřiceti lety ale nastoupila u pražského dopravního podniku jako skladová dělnice.
Dnes má pod sebou řidiče, mechaniky, směnové vedoucí a další převážně muži obsazené pracovní pozice ve vršovických garážích. A chlapi ji respektují. „Oni mě berou už za chlapa. Když se bavíme soukromě, tak vypráví vtipy o ženských nebo mluví o vztazích a berou mě, že jsem jeden z nich,“ směje se Kokošková.
V Brně šéfuje celé sekci trolejbusů Veronika Korbičková. Občas stále řídí a zažívá i nepříjemné, ale nakonec vlastně vtipné situace. To když spadnou sběrače, zvané klacky, a vůz bez trakčních akumulátorů je třeba z křižovatky odtlačit. Stává se to na křižovatce ulic Údolní a Úvoz. „Myslím, že se tomu cestující spíš zasmějí, když jim řeknete, že musí kousek zatlačit,“ říká Korbičková. Ředitel brněnského dopravního podniku Miloš Havránek doplňuje: „Tu problematickou křižovatku na Údolní, kde se stávalo, že tam padaly klacky, jsme opravili. Padání tak už je minulostí.“
Veronika původně jezdila s taxíkem. To je ale řemeslo, které nenabízí velké výdělky, a hlavně nejde o žádný stabilní příjem. „Jako řidička městského podniku vím, že to každý měsíc cinkne na účtu. To vám asi řekne každý řidič z celé republiky, že je ohromná výhoda vědět, že ty peníze přijdou, a přijdou včas,“ dodává. Protože chtěla pořád řídit, řekla si, že taxík vymění za autobus. „Na personálním mi řekli, že hledají trolejbusáky. Tak jsem si udělala nejen řidičák na autobus, ale i drážní zkoušku,“ vypráví Korbičková. Po roce a půl za volantem povýšila na vedoucí. Řízení miluje, a proto sezení v kanceláři kombinuje se sezením za volantem.
To není vtip
Mezi lidmi sice koluje spousta vtipů o tom, jak jsou ženy špatné řidičky, ale pravda to není. Téma nehodovosti by vydalo na samostatný článek. Odpovědět na otázku, kdo bourá častěji, je dost ošemetné. Žen je méně, logicky bourají méně. Samozřejmě můžeme přepočíst nehodovost na sto řidičů a na sto řidiček, ale to pořád není přesné. Měli bychom zohlednit počet ujetých kilometrů, avšak i toto počítání kulhá. Má 100 kilometrů ujetých v Praze stejnou hodnotu jako 100 kilometrů ujetých v mnohem menším Děčíně? A dá se 100 kilometrů v centru Prahy, kde je sníh raritou, srovnávat se stejnou vzdáleností v Liberci nebo Jablonci nad Nisou? Nehodovost tedy dnes řešit nebudeme.
Ženy v dopravních podnicích ale jezdí méně agresivně a méně agresivně vystupují i při konfliktech s cestujícími. Napříč dopravními podniky tak platí, že na chování řidiček chodí méně stížností než na jejich mužské kolegy. A ženy kultivují své okolí, toho si všímá i ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy Ladislav Urbánek. „V odpočinkových místnostech na konečných, které využívají i ženy, vidíte na první pohled jiný pořádek. Stačí, že tam chodí jedna. To pomůže k tomu, aby to prostředí vypadalo kulturněji,“ říká Urbánek. Podobné zkušenosti mají i v jiných městech.
Vede Zlín s Otrokovicemi
Celých 26% řidiček má Dopravní společnost Zlín – Otrokovice. O dva procentní body méně tvoří podíl řidiček v Dopravním podniku měst Liberce a Jablonce nad Nisou a třetí místo s necelými 23 % obsadil DP měst Mostu a Litvínova. Na čtvrtém je potom Ostrava, kde býval vysoký podíl řidiček i v minulosti vzhledem k tomu, že muži tam spíš pracovali v dolech nebo v těžkém průmyslu.
Strojvedoucí metra
Pražský dopravní podnik zatím čeká na první ženu v kabině metra. V kabinách lokomotiv osobních i nákladních vlaků už se ženy na českých kolejích objevují od roku 2012. Když se tehdy první strojvůdkyně posadila do kabiny těžkého nákladního vlaku, zjišťovali jsme, kdy se tak stane i v metru. Tehdy odpověď z pražského dopravního podniku zněla, že chybí dámské toalety a šatny, takže ženy mají smůlu. „Na ženu stále čekáme,“ říká dnes ředitel DPP Ladislav Urbánek. Dvě ženy už v uplynulých letech nastoupily do kurzu, bohužel ani jedna ho nedokončila. „Už nevím přesně ty důvody. Ale kurz je náročný a dlouhý. A já věřím, že se ženy dočkáme,“ doufá ředitel DPP. Zároveň připomíná, že něžné pohlaví v metru pracovalo od začátku provozu, a to na pozicích výpravčích a pak jako dozor u turniketů. Řidičky metra můžete už roky vídat třeba v Berlíně nebo Vídni. V Praze se nabízí otázka, zda dřív, než přijde první žena, nebude metro už jezdit samo.
Zdroj: Svět motorů
