TEST Jaguar XF 2016: Jízdní dojmy ze Španělska

Minulá generace modelu Jaguar XF to neměla vůbec jednoduché. Přišla po modelu S-Type, který byl takový všelijaký a zákazníci nevěděli, co od něj vlastně čekat. Nemůže být pochyb o tom, že si XF vydobylo mezi moderními automobily své místo a jeho nástupce už musí být nejen plnohodnotným příslušníkem prestižní kategorie, ale také vozem, který dokáže nabídnout více, než konkurence. Jak se s touto výzvou druhá generace vypořádala?

Již z prvních fotografií je patrné, že design, kombinující styling původního XF a menšího XE, je vizuálně vyzrálejší, ba co víc – aerodynamičtější. Má koeficient odporu vzduchu 0,26, což představuje špičku v současném autoprůmyslu. Oproti předchůdci je vůz s délkou 4954 mm (- 7 mm) a výškou 1465 mm (- 3 mm) nepatrně menší a nižší, avšak má delší rozvor 2960 mm (+ 51 mm) a nabídne prostornější interiér. A je také díky 75% podílu hliníku na konstrukci nejlehčí ve třídě (mezigeneračně o 190 kg), což jsou další body k dobru.

Po usednutí na sedadlo řidiče je hned patrné, že palubní deska si zachovala typický styl současných Jaguarů, což znamená, že je poměrně strohá a velkoplošný dekor před spolujezdcem je řešení, které nemusí vyhovovat každému, současně však není důvod si stěžovat na použité materiály – s kůží se uvnitř rozhodně nešetřilo a plasty mají příjemnou povrchovou úpravu. Pouze ovladače oken a seřizování zpětných zrcátek působí poněkud lacině a totéž platí o plastu na bocích středového tunelu.

Sedadla jsou poměrně tuhá, s lehkým bočním vedením, malinký volant s tlustým věncem pak umocňuje sportovní charakter interiéru, jenž ovšem působí útulněji než kokpit podobně koncipovaného pětkového bavoráku. Najít ideální pozici je snadné a můžeme tedy vyrazit.

Většinu kilometrů jsme na prezentaci najezdili s motory, které by ještě před nějakou dobou byly u Velké kočky nemyslitelné – turbodiesely, ba co víc, s čtyřválcovými. Kvůli downsizingové vlně u konkurence se však nad tím už asi nikdo nepozastaví. Motorem hned na úvod byla verze 2.0d, tedy dvoulitrový čtyřválec s výkonem 132 kW a točivým momentem 430 N.m, zkombinovaný s osmistupňovým automatem. Zdá se vám to na pětimetrové auto trochu málo? Nenechte se mýlit, ale o tom až později.

To první, co u Jaguaru XF nadchlo, je lehkost, s jakou se ovládá. Elektrický posilovač má perfektní účinek, není ani tuhý, ani přeposilovaný a do volantu přenáší decentní zpětnou vazbu od kol. Převod řízení je příjemně strmý a o tvaru volantu už byla řeč – jako celek naprosto perfektní. A stejně vypiplaný, pokud ne ještě lepší, je i podvozek samotný.

Jaguar se netají tím, že má ambice patřit k těm sportovněji laděným vozům a s tím souvisí i nastavení šasi – je skutečně sportovní. Pozor ovšem, to neznamená tvrdé. Sice svědomitě kopíruje povrch vozovky, tedy zejména krátké nerovnosti, ale současně tlumí naprostou většinu rázů, přičemž na delších zvlněních nechybí ani noblesní plavnost. Po nějakém mlácení ani památky, stejně tak chybí byť jenom náznaky neklidu a odskakování na nerovnostech, komfort jízdy tak připomíná spíš Mercedes-Benz E než BMW 5, ke kterému má nejblíže jízdně.

A to hovoříme o autě, obutém do 20" UHP pneumatik Continental Sport Contact 5! Na menších kolech bude určitě kvalita jízdy ještě o pořádný kus lepší. V zatáčkách se Jaguar XF trochu naklání, což je na dnešní poměry docela překvapivé, ale na nedotáčivost nebo dokonce nalehávání na přední kolo můžete rovnou zapomenout. Pečlivě vyladěný podvozek, doplněný o funkci přibrzďování vnitřních kol v zatáčkách, zajišťuje autu místy až nepochopitelnou míru neutrality, lehkosti a obratnosti, jakou byste čekali spíše u špičkového sedanu střední třídy.

Neméně působivé je ticho na palubě. Aerodynamický hluk je naprosto zanedbatelný a motor se decentním, nijak neobtěžujícím vrčením projeví teprve až kolem 4000/min. Pouze kola jsou citlivější na hrubost asfaltu a na špatném povrchu proniká dovnitř valivý hluk, což ovšem může jít na vrub nízkoprofilovým plášťům velkých kol.

Možná vás to překvapí, ale 180koňový dvoulitr propůjčuje Jaguaru XF naprosto bezproblémovou dynamiku. Nejde pochopitelně o žádného trhače asfaltu, ale lze s ním i na okreskách bez obtíží předjíždět, o dálničním cestování nemluvě. Osmistupňový automat vždycky zvolí optimální převod, i když mu to trvá trochu déle, než již dříve zmíněnému sokovi z Bavorska. Reakce se zrychlí přepnutím do sportovního režimu, ale i tam by to mohlo být o něco lepší. Bezproblémové jsou naopak brzdy, mají plynulý nástup a výborně se dávkují, nezaznamenal jsem ani náznaky vadnutí, přestože po jízdě klikatou horskou silničkou byly kotouče do modra a destičky byly pěkně cítit.

Dalším kouskem k vyzkoušení byl XF S s pohonem 4x4, s nímž jsme absolvovali pár kol na okruhu Navarra. Prezentovat sedan vyšší střední třídy, jenž není koncipován jako nejostřejší model v nabídce? To mi přišlo jako trošku šílený nápad, leč – není. XF S, vybavený kompresorovým šestiválcem 3,0 l/280 kW a 450 N.m, měl odpovídajícím způsobem naladěný podvozek, řízení, ale zejména brzdy.

Ani verze S netrpěla v zatáčkách závodního okruhu nedotáčivostí. Vektorování brzdného účinku pomáhá v tomto případě ještě inteligentní čtyřkolka, která se tak postará o umravnění zadní nápravy, ta má snahy o vybočení pouze při necitlivé práci s pedálem plynu na mokru. Řízení je tužší, sedadla mají výraznější boční vedení a o síle kompresorového motoru netřeba pochybovat, stejně jako o rychlosti jeho reakcí, v tomto případě se zdála v pořádku i rychlost řazení automatu. Naprosto famózní účinek pak mají brzdy, je možné na ně jít až absurdně blízko zatáčky.

Na řadu přišla verze XF 30d. Kromě toho, že v tomto modelu už bylo možné zaznamenat určité tendence k nedotáčivosti, poněkud „cvrlikavějšímu“ akustickému projevu a pochopitelně intenzivnímu zátahu třílitrového šestiválcového turbodieselu s 221 kW a drtivými 700 N.m, se toho zase tak moc nezměnilo. A právě tato verze by měla patřit u nového XF k nejprodávanějším…

Takže co říci závěrem? Již dlouho jsem nejel s autem, u něhož je problém najít nějakou výraznější slabinu. U Jaguaru XF jsem ji opravdu nenašel. Přináší v dané třídě nevídanou kombinaci dynamiky, radosti z jízdy a komfortu v úžasném kabátě. Fakt, že by převodovka mohla být o trochu rychlejší a že pár plastů v kabině působí zvláštně, na tom nic nemění. Jediným možným problémem by mohlo být odhlučnění podvozku na hrubém asfaltu, což potvrdí nebo vyvrátí až silniční test v domácích podmínkách. Do té doby musím říci, že jsem britskou novinkou doslova nadšený.