Jezdili jsme na skútru Horské služby: Raketa, která nikdy nezradila

27. 1. 2019 • 09:15

Během zimy vyjíždějí záchranáři se „svým“ sněžným skútrem k desítkám případů od infarktů až po hromadné evakuace. Jan Mach z Horské služby Bouřňák na svého dvoutaktního parťáka nedá dopustit.

Nadmořská výška kolem osmi set metrů. Podrážky se nám v severočeském Bouřňáku nedaleko německých hranic boří do sněhu. Pomalu se blížíme k útočišti záchranářů. Venku telefonuje pětatřicetiletý Jan Mach, zaměstnanec zdejší horské služby.

Vedle něj jako by na nás už čekal černý sněžný skútr spolu se saněmi pro převoz raněných. Po bleskovém pozdravu jdeme možná až trochu překvapivě rovnou na věc. Bez zbytečných průtahů. Právě rychlost se v této profesi skloňuje všemi pády. Ale jak jí docílit, když je zapotřebí vysvobodit ztraceného skialpinistu ze vzdáleného lesa? Odpověď ukrývá především tenhle temný čipera: „Co vidíte, je finský skútr Lynx Adventure 600 pro dvě osoby z roku 2010,“ seznamuje nás Mach se strojem. Byť má k dispozici ještě čtyřkolku na pásech, jeho srdce má jasno. „Já jsem s tímhle skútrem naprosto spokojený. Tenhle dvoutakt s nižší vahou mi vyhovuje, nic silnějšího bych asi nechtěl,“ chrlí ze sebe slova, zatímco si utahuje řemínek helmy. To je signál, že rozlehlou pláň dozdobenou několika větrnými elektrárnami vyzkoušíme.

Fičák

Nasednout za řidiče, pevně se chytit postranních držáků (výrobce moc dobře věděl, proč je tam dát) a být stále v pozoru – tak lze shrnout zhruba pětiminutovou instruktáž, do níž Mach zabalil vše podstatné. „Maximální tempo jsem z něj nikdy neždímal, nejvíc jsem frčel kolem sto dvaceti kilometrů za hodinu,“ přiznává se Mach již na území „nikoho“. Ručička na tachometru přeskakuje nenásilně od třicítky na čtyřicítku, najednou valíme osmdesát a naše předešlá jistota klesá k aktuální teplotě, čili k bodu nula. „Zvlášť při zatáčení na čerstvém prašanu je manévrovatelnost složitější. Lidé často podcení své schopnosti, z čehož pak plynou zlomeniny končetin a vykloubená ramena,“ předkládá seznam nejčastějších úrazů, jež způsobuje nebezpečná jízda na sněžných skútrech. Po chvíli to zažíváme na vlastní kůži. Ne že bychom si narazili zápěstí, ale nastává čas, kdy jsme v pozici šoféra. „Pravým řídítkem přidáváte plyn, levým mačkáte brzdu a moc to prosím nerozjíždějte,“ pokračuje ve výstižném kurzu vystudovaný strojař. Na neupraveném zasněženém poli i v rychlosti kolem osmdesátky může nezkušeného motoristu leccos překvapit. Zmíněné náročnější změny směru můžeme jen bez připomínek podškrábnout. Kolikrát si musíme vypomoct nakloněním váhy. A to ještě nemusíme převážet na saních raněného.

Reportáž: Na sněžných skútrech v Laponsku - Podávejte chlazené

Pan Dokonalý?

Ačkoliv řadu věcí lze řešit v mrazu, mozek přece jen lépe funguje v teplejším klimatu. Technickou část našeho setkání si tak odbudeme uvnitř. Usedáme na dřevěnou lavici, na níž jsou vyryta jména všech členů, kteří zde v minulosti sloužili. A teď nám přiznejte, kolikrát se vám skútr za těch devět let porouchal? „To je na něm to nejlepší, že ho nikdy nic netrápilo. Prostě nás nenechal ve štychu. V podstatě se udělá předsezonní servis a dál se jen lije benzin a olej. Tím to končí,“ nenalézá slabinu u finského společníka se sto šestnácti koňmi.

I tak se příští rok dočkají záchranáři výměny stráží, neboť završí svou povinnou desetiletku. A jakou porci má za sebou? „Počkejte, skočím se podívat ven,“ odbíhá na vzduch Mach. „Tak to máme šest tisíc dvě stě třicet tři kilometrů,“ sype vzápětí přesné číslo. A v čem vidí jeho největší odlišnost? „Začal bych u toho, že na rozdíl od běžných uživatelů s ním coby horská služba musíme chodit na STK jednou ročně. To se děje plus minus v listopadu, kdy jej svážíme do servisu. Jinak jsme jedineční tím modrým majáčkem, nosičem na lyže, který tam ostatní skútry nemají, a záchrannými saněmi,“ končí s výčtem Mach.

Vzhůru do akce!

„Sbalte se, máme tu nahlášený úraz,“ žene nás před chatu na cvičný zásah Jan Mach. Pod ní leží zraněná lyžařka, která má potíže s pravou nohou. Se svým kolegou nejdříve vhodně parkují a pomocí lyží nad dívkou vystavují bariéru. „Plno neštěstí vzniká tím, že se přiřítí někdo další a dojde k o dost horší kolizi,“ upozorňuje na úskalí Jan. Poté „zlomenou“ nohu umísťují do vakuové fixační dlahy. Následně ještě celé tělo zapínají do speciálních

nosítek a chystají figurantku Ditu k odvozu do nemocnice. „Tohle byla taková klasika. Pikantnější to bylo předminulou zimu, kdy jsme úspěšně evakuovali čtyřicet osm německých seniorů z autobusu, který zapadl kousek od přehrady Fláje na Teplicku. Nebo když jsme externím defibrilátorem zachraňovali běžkaře, který měl infarkt,“ vypichuje Mach nejzajímavější momenty kariéry. Všude samozřejmě v doprovodu svého věrného přítele – sněžného skútru. Toho, který jej nikdy nenechal na holičkách.

Reportáž: S tříkolkou Can-Am Spyder na Grossglockner

Jaký řidičák?

Sněžný skútr je možné řídit na základě oprávnění skupiny A, ve kterém jsou zahrnuty motocykly a dále tříkolová motorová vozidla s výkonem převyšujícím 15 kW. „Áčko“ však není nutné vždy. Skútr, který bude mít tři stopy, lze šoférovat na základě řidičského oprávnění skupiny B, a to od

21 let. A protože většina běžných skútrů má vpředu dvě lyže, vystačíte si vesměs s řidičákem na auto.

Co STK?

Sněžný skútr je od prvního ledna 2016 v ČR schvalován jako motocykl spadající do ostatních vozidel kategorie Z. Proto podléhá pravidelné technické prohlídce ve lhůtě 4 let ode dne zápisu vozidla do registru silničních vozidel a poté pravidelně ve lhůtě 2 let ode dne pravidelné technické prohlídky. Záchranářů se to ale netýká, ti musejí každoročně, stejně jako sanitky.